Anguilla anguilla

Latinský název pro rybu, která se česky jmenuje úhoř říční. Nutno odlišit od úhoře mořského (viz Conger conger). Některé jazyky nedělají rozdíl mezi říčním (evropským) a mořským úhořem, většinou však existují odlišné názvy: v němčině Flussaal/Meeraal, v angličtině Eel (European eel)/Conger (Sea eel), v italštině Anguilla (Ciecha)/Grongo, ve francouzštině Anguille/Congre (Anguille de mer), ve španělštině Anguila (Angula)/Congrio, v portugalštině Enguias/Congro (Safio), ve švédštině Havsal/Al, v dánštině a norštině Haval/Al. Chorvatština má název Ugor, ale vyskytují se i lidové názvy Grug, Gruh, Gruj nebo Grum. Finština má pouze jeden název Meriankerias, a jediný název mají také Turci (Magrí), Rusové (Ugor) a Vlámové (Aal). V Holandsku se kromě názvu Aal používá (dokonce častěji) názvu Palling (Paling). Většinou je však v tomto případě míněn úhoř uzený. Úhoř říční je hadovitá ryba, která se rodí v Sargasovém moři v Atlantiku. Malí úhoři pak putují do evropských řek a jezer, kde dospívají. Na sklonku života se vracejí do Sargasového moře, kde se vytírají a hynou. Jejich putování je dnes znemožňováno přehradami a znečištěním řek. Úhoř říční je menší než mořský, může dorůst délky téměř 2 m a váhy téměř 50 kg. Úhoře lze upravovat všemi způsoby, včetně vaření, smažení, grilování a zalévání do rosolu. Kdo chce úhoře sám udit, musí ho nejprve vykuchat, zbavit hlavy a naložit do solného roztoku. Potom je nutné rybu omýt, spařit vařící vodou a zavěsit do udírny. K pečení nebo marinování se obvykle kůže stahuje: těsně pod hlavou je třeba kůži opatrně naříznout, oddělit od masa, obrátit naruby a pomocí suché utěrky jemným trhnutím stáhnout k ocasu.