Cantharellus cibarius

Latinský název pro houbu, která se česky jmenuje liška. Anglicky Chantarelle (Chanterelle), francouzsky Chantarelle (Girolle), německy Pfifferling, italsky Cantarello (Finferlo, Gallinaceo), španělsky Rebozuelo (Cantarela), chorvatsky Martinčica. Tyto houby jsou v evropské kuchyni velmi vysoko ceněny, jsou běžně k dostání na trzích po celý rok. V Čechách se už Klaretův glosář (z roku 1365) zmiňuje o liškách jako o jednom ze 40 druhů jedlých hub. A nejstarší česká kuchařská kniha (Severinova, přibližně z roku 1520) doporučuje lišky jako výborné postní jídlo. Liška má velkou výhodu: nelze si ji splést s žádnou jinou houbou. A další výhoda: liška nečerviví! Je to houba sice poněkud tuhá (tím pádem trošku hůře stravitelná), ale to se dá překonat. A pozor: je to draslíková bomba! Lišky se dají dobře zmrazit a uchovat tak čerstvé po celý rok, chuťově jim to však neprospívá. Doporučuje se zmrazené lišky nejprve chvíli vařit v mléce, než se začnou smažit nebo dusit. Německá kuchyně se pyšní švábským receptem na lišky dušené ve smetanové omáčce s noky zvanými „spätzle“. Italové jedí smažené lišky s domácími nudlemi, Francouzi přidávají lišky do jemných omáček a k pečenému masu. Poláci je přidávají do karbanátků, Rusové je zakvašují.