Clupea harengus

Latinský název pro mořskou rybu, která se česky jmenuje sleď. Anglicky Herring, francouzsky Hareng, německy Hering (Heerfisch, Silke), italsky Aringa, španělsky Arenque, švédsky Sill (Ströming), dánsky Sild, finsky Silli (Tyynenmerensilli), norsky Sild, holandsky Maatjes (Haring), řecky Marides, rusky Seljodka. Velmi populární lahůdka v zemích u Severního moře, především ve Skandinávii a v Holandsku. Pro Holanďany je zvláště Nouwe Haring (nový sleď) národním jídlem a vyhlášenou pochoutkou, zvláště na jaře, kdy tyto ryby nejsou příliš tučné. První sledě ulovené v nové sezoně jsou prý nejchutnější a příjezd rybářských lodí se sledi do přístavů je důvodem k lidovým slavnostem a kulinářskému festivalu, podobně jako když se ve Francii objeví nové víno. Sledě se upravují jen minimálně. Vykuchané ryby jsou několik dnů ponechány nasolené v sudech (už na lodích před příjezdem do přístavu) a podrobeny enzymatickému kvašení. Potom se omyjí, vykostí a jako řezy (filátka) se pokapou olejem a jemným octem. Ochucené nakrájenou cibulkou a nakrájenými nakládanými okurkami se pak prodávají u stánků. U nás se podobně zpracovaným (ale chuťově nesrovnatelně horším) sleďům říká slanečci nebo matesy, případně matjesy. Kdysi byl sleď považován za jídlo chudých, neboť těchto ryb byla všude hojnost a byly velmi levné. Tradiční úpravou sleďů jsou tzv. uzenáči (viz Buckling, Bloater a Bismarck Herring). Příbuznou rybou (avšak mnohem menší) je Clupea sprattus.