Cynara scolamus

Latinský název pro zeleninu, která se česky jmenuje artyčok. Patří mezi hvězdnicovité jako například čekanka a hlávkový salát. Anglicky Artichoke, francouzsky Artichaut, německy Artischocke (Artischaut, Erddorn), italsky Carciofo, španělsky Alcachofa (Alcahofa), portugalsky Alcachofra, arabsky Ardi-schauki. Artyčok je původem ze severní Afriky a je oblíbenou luxusní lahůdkou. Na trhu existuje tato zelenina ve dvou základních podobách: buď jako malé podlouhlé hlavičky se špičkou (s nafialovělými těsně přiléhajícími listy), nebo jako velké kulaté hlavy pastelově zelené barvy. Malé artyčoky jsou levnější, musí však být absolutně čerstvé. Jinde než ve Francii a Itálii se s nimi setkáte jen zřídka. Obecně platí pravidlo, že menší jsou chutnější. Čerstvý artyčok má uvnitř chmýří ještě jemné. Čím déle se skladuje, tím je chmýří tužší, až bodlákovité. Mladé plody artyčoků se nakládají do octa, ale mohou se jíst i syrové. Stonky větších plodů se přidávají do polévek a dušených pokrmů, především se však vaří. Z artyčoků se připravuje také alkoholický nápoj Cynar. Mezi oblíbené recepty patří například „artyčoky po provensálsku“: menší artyčoky se pokapou citronovou šťávou a uvaří v osolené vodě. Na pánvi se na oleji opečou artyčoky nakrájené na proužky. V litinovém kastrolu (kde se předtím osmahne slanina nebo vepřový bůček) se opečou nahrubo nakrájená rajčata, směs se ochutí tymiánem a bobkovým listem a přidají se malé cibulky. Potom se obsah litinového hrnce dusí společně s obsahem pánve. Nakonec se přidá Pistou a pokrm se podává s bílým chlebem. Dá se jíst teplý i studený. Nejjednodušší recept vymysleli Francouzi: seříznou nožem špičku artyčoku a nůžkami odstřihnou špičky všech lístků. Potom položí na horní řez kolečko citronu, artyčok svážou provázkem a nechají ho v trošce osolené vody vařit do měkka. Artyčok musí v hrnci „stát“ – tedy kolečko citronu musí být nahoře. Jsou-li artyčoky připravené takto, jedí se ručně. Jednotlivé lístky se postupně odtrhávají a namáčejí do různých omáček či majonéz. Dužnina z lístků se dá snadno vysát. Teprve „dno“ artyčoku se jí vidličkou a nožem. Podobné jsou kardy (viz Cynara cardunculus). Pokud jde o tzv. „čínské artyčoky“ (viz Stachys), patří mezi hluchavkovité a nemají s artyčokem nic společného.