Epinephelus alexandrinus

Latinský název pro mořskou rybu, která se česky jmenuje kanic (v tomto případě černý, existuje ještě například guaza a itajara). Anglicky Grouper (Groper, Dusky perch, Connon) francouzsky Mérou, německy Zackenbarsch, italsky Cernia (Sciarrano), španělsky Mero (Cherne), portugalsky Garoupa (Mero), švédsky Havsabborre, dánsky Havaborre, finsky Juovahammas-ahven meriahven, norsky Havabbor, chorvatsky Kanjac (Sikavac, Šarac, Giričar, Rubnjak), rusky Gruper (Merou). Kanic je ryba s velmi chutným masem, podobná pražmám, zubatcům a okounům. Je typická svou „spadlou“ dolní čelistí a horní „zoubkovanou“ ploutví. Existuje však více variant, u některých nejsou tyto poznávací znaky tak zřetelné. Loví se ve Středozemním moři i v Karibiku. Je oblíbenou rybou potápěčů-harpunářů, protože pluje pomalu. Do této skupiny patří také kanic ostrohlavý (Puntazzo puntazzo. Největší kanici dosahují průměrné délky 2 m a váhy 100 kg. Patří mezi žádané ryby na trhu, dají se připravovat na různé způsoby. Nejbližšími příbuznými kaniců jsou mořští okouni (viz Serranus scriba) a mořčáci (viz Cynoscion nebulosus) – s těmito rybami jsou kanici často zaměňováni nejen laickou veřejností, ale i v odborné literatuře. Skandinávské názvy jsou zavádějící (Havaborre apod.), protože se používají i pro mořské okouny a mořčáky.