Ham

Anglický výraz pro šunku. Méně často se užívá názvu Gammon. Německy Schinken, italsky Prosciutto, francouzsky Jambon, španělsky Jamón. Jsou to kýty nejčastěji vepřové (ale také hovězí, kančí, kůzlečí, jehněčí, jelení, losí, kamzičí nebo sobí). Maso je upravené trojím způsobem: vařené, uzené nebo sušené, případně se používá kombinace více způsobů. Prahu kdysi proslavila vařená šunka (Prager Schinken). V této kategorii jsou slavné ještě anglická šunka Suffolk, která se po vaření máčí v melasovém roztoku, nebo šunky stejného původu zvané Sugar-glazed nebo Apple-glazed, jež jsou po vaření pokryty jablečnou nebo cukrovou želatinou. Druhou kategorií jsou sušené šunky: maso visí v průvanu zhruba 10 měsíců, zbaví se vody a nekazí se. Maso sušili už příslušníci afrických primitivních kmenů na počátku našeho letopočtu (biltong), američtí Indiáni (pemmican) nebo mexičtí vesničané (charqui). V Evropě se v této kategorii nejvíc proslavila šunka Aosta (Copa di Ginepro) z italsko-francouzských hranic, Bayonne z francouzsko-španělských hranic, Culatello di Zibelo a San Daniele ze severní Itálie, Veneto z Benátek, Prosciutto crudo (parmská) z okolí Parmy, San Leo, Prosciutto di Norcia a Prosciutto di Montefeltro ze střední Itálie, Bresaola a Violino z Lombardie, Bündner ze severního Švýcarska, Eichsfelder z Německa, Kentucky z Ameriky, Bradenham z anglického Chippenhamu, Serrano, Jabugo, Pata Negra a Ibérico ze Španělska a Pršut z Chorvatska. Nejčastější úprava šunky je uzení. Spočívá v naložení do solného láku a posléze v několikahodinovém ovívání kouřem (dýmem). Kouř by měl být co nejstudenější. Některé šunky se po uzení ještě chvíli suší. V Americe se dělá Smithfield a Virginia, v Irsku Limerick a Belfast, v Anglii York a Seagers, v Německu Westfall, Amerländer, Eisacktaler, Frankischer, Heide a Coburg, ve Švýcarsku Mesolcina, v Belgii Ardenne, v severní Francii Bocage, v Paříži Jambon de Paris.