Lophius piscatorius, lophius budegassa

Latinský název pro mořskou rybu, která se česky jmenuje mořský ďas (lidově také mořský ďábel, mořský čert). Anglicky Angler fish (Frog fish, Sea devil, Monkfish), německy Seeteufel (Angler, Frogfisch), francouzsky Lotte de mer (Baudroie, Diable de mer), italsky Rana pescatrice (Rospo di fango, Coda di rospo, Martino), španělsky Rape (Pixin, Sapo), portugalsky Tamboril (Diabo-martino), švédsky Marulk, dánsky Bredflab (Havtaske), norsky Breiflabb, finsky Merikrotti, holandsky Hozemond (Zeeduivel), chorvatsky Grdobina (Rošpo, Hudobina, Račina, Hrnja, Vražica, Žaba), řecky Vatrochópsaro, turecky Fenerbaligi, arabsky Kott (Zaal lfoundou), hebrejsky Shed yam, rusky Morskoj čort, japonsky Anko. Vzhledem ošklivá, leč oblíbená a chutná mořská ryba vážící v průměru 1–2 kg, může však dorůst až do váhy 30 kg a délky 2 m. Typickým znakem jsou trny připomínající kopí, jež rostou ďasovi z hlavy. Nejčastěji se loví ve Středozemním moři, ale také u Atlantského pobřeží Evropy, Afriky i Ameriky. Má pevné a suché bílé maso jemné humrové chuti. Je možno ji upravit na kterýkoliv způsob. Často se její maso polévá omáčkami, např. tatarskou nebo holandskou, avšak znalci doporučují (zvláště, je-li ryba čerstvá) ponechat ďasovi přírodní chuť – připravit jej na páře nebo na grilu, kořenit jen mírně a nekombinovat s výraznými přílohami. Kůže je bez šupin, dá se sice snadno stáhnout, ale není to nutné. Rybu lze snadno vykostit.