Meleagris

Latinský název pro krocana a krůtu. Anglicky Turkey, francouzsky Dindon (Dinde), německy Truthahn (Pute, Puter), italsky Dindo (Dindio, Tacchino, Tacchina), španělsky Pavo (Pava), chorvatsky Čuretina. Tato domácí drůbež má své místo v gastronomii mnoha zemí na celém světě. Asi nejpopulárnější je krocan v Americe a v Anglii, kde je tradičním vánočním pokrmem. V USA se podává také na Den díkůvzdání, takže se dá říct, že je americkým národním pokrmem. Krocan bývá větší než krůta, jejíž maso je měkčí. Obvykle váží samec 5–6 kg, samice 3–4 kg. Nejlepší jsou mladé kusy do váhy 3 kg (krůty) a 4 g (krocani). Staré jedince poznáte podle suché zrohovatělé kůže na nohou. Mladé krůty mají světle zbarvené laloky. Před úpravou krocana nebo krůty je nutné odstranit sedm tuhých šlach, které jsou ve stehnech. Divoký krocan pochází z Mexika, nyní se chová na celém světě. V poslední době se jeho maso zpracovává i do salámů a dalších uzenin. Krocaní (krůtí) maso má v každé části těla jiný charakter – říká se, že krocan má devět druhů masa. Nejoblíbenější recepty vesměs počítají s pečením, liší se pouze nádivkou. Zatímco Američané volí zpravidla kaštanovou, v Itálii dávají přednost mandlové a v Anglii jablečné. Není to však pravidlem a nádivek je v tomto případě celá řada. Jan Werich kdysi prozradil svůj recept na krůtí Galantinu: „Vykuchaného krocana nebo krůtu naříznete na prsou a opatrně zbavíte trup kůže. V kůži zůstanou nevykostěná pouze stehýnka a křidýlka. Kůži přitom nesmíte protrhnout nebo proříznout, musí zůstat celistvá. Trup potom vykostíte a maso rozemelete spolu s vnitřnostmi (můžete přidat i kuřecí játra) a smícháte s osmaženou cibulkou, vejcem, jemně nakrájenými žampiony, rozemletými vlašskými ořechy, žemlí rozmočenou v mléce a strouhaným parmezánem. Můžete přidat i husí sádlo a čajovku svlečenou ze střívka. Pak ochutíte všechno troškou směsi kari, pepřem a petrželkou. Z této tuhé hmoty uděláte kouli a zabalíte ji do toho koženého kabátku jako nemluvně. Kůži sešijete nití a dáte do trouby péct.“