Phaseolus

Latinský název pro fazole. Tato luštěnina má mnoho druhů a variet, všechny však jsou odvozeny od stejného názvu, ať už jde o fazol obecný, keříčkový, tyčkový nebo ohnivý (šarlatový). Odlišné názvy mají pouze boby (Vicia faba) pocházející z Orientu a pěstované hojně v Americe. Takové jsou například Lima bobs zvané fazol měsíční. Anglicky Bean, francouzsky Haricot (Féve, Lingot), německy Bohne (rakousky Fisole), italsky Fagioli, španělsky Judias (Habichuelas, Fabes, Alubias, Judias, Pochas), portugalsky Fava. Fazole obsahují četné vitaminy a cenné minerální látky. Vaří-li se zelené lusky, je třeba je ponořit vždy do prudce vařící vody (asi na 5 minut) a potom je ihned ponořit do ledové vody. Zachovají si krásnou zelenou barvu. Když se přidá do vody pár kapek olivového oleje, budou fazole měkčí. Vaří se vždy v odkryté nádobě. Pokud jde o fazolové lusky (říká se jim také „fazolky“), mají v některých jazycích odlišné názvy. Suché fazole (boby) se uvaří rychleji, dá-li se do vody špetka jedlé sody. Před vařením je vhodné namočit je přes noc ve studené vodě, jako to dělával básník Josef Kainar, specialista na fazolové lahůdky. Solil až těsně před dovařením. Nejčastěji vařil „baskické“ nebo „španělské“ fazole. Rozdíl mezi těmito dvěma skvosty je malý: u obou receptů je třeba fazole nejprve uvařit (nejlépe s jednou cibulí, která se pak vyjme). V obou případech se pak na oleji osmahne cibule, potom na kolečka nakrájená klobása, vše se zapráší sladkou paprikou. Ale pak už se recepty různí: do „španělských“ fazolí se přidává česnek a hlavně rajčatová šťáva, kdežto do „baskických“ se přidá mrkev, opražená slanina, osmažené zelené papriky a rajčata. Tyto Kainarovy recepty jsou však spíše české, recept na pravé baskické fazole nese název Alubias de Tolosa. Je tu ovšem ještě jeden vynikající španělský recept, fazole s mušlemi zaděnkami (Fabes con almejas). Tento recept pochází z Asturie, stejně jako populární Fabada asturiana, „asturský hrnec“ – což je v jednom hrnci vařená směs velkých bílých fazolí, klobás (paprikové a černé – Butifarra negra), uzeného vepřového bůčku, šunky, cibule, česneku, olivového oleje a koření. Podobná je Butifarra amb montegas. Na Balkáně se vaří vyhlášené fazolové polévky – čorby. Také slovenská Fazulovica stojí za ochutnání. V Americe kovbojové jedli téměř každý den Baked beans (pečené fazole) s opékanou slaninou a sázeným vejcem. Opomenout samozřejmě nelze ani mexickou specialitu Chilli con carne. Ale nad všemi těmito lahůdkami stojí zřejmě francouzská báseň zvaná Cassoulet. Nejznámější sorty fazolí jsou: Adzuki, Barlotti, Canellino, Fave, Goa, Kenia, Lima a Mungo.