Hřebíčkovec kořenný - hřebíček

Jinak hřebíčkový květ. Používáme sušená květní poupata, mletá nebo celá. Hřebíček má lehce pálivou, ostře ohnivou chuť a velmi intenzivní vůni. Dodává zvláštní aroma zvěřině, drůbeži, masitým a rybím pokrmům, uzeninám, marinádám. Zjemňují se jím sladká jídla, patří i do pečiva a punče. V arabské a indické kuchyni je hřebíček součástí kořenitých směsí. Je lépe koupit hřebíček celý, jeho silice nevyprchá tak rychle jako u mletého prášku. Uchovává se bez přístupu vzduchu, v temnu a suchu. Vydrží tak 2-3 roky.

Nejstarší zmínky o hřebíčku můžeme nalézt ve staročínské literatuře. Kořením jsou neotevřená květní poupata malého stálezeleného stromu, původem z Indonésie. Stromy hřebíčkovce vonného se pěstují pouze do výšky 12-15m, plné plodnosti dosahují až po 20ti letech. Potom plodí ještě dalších 50 let. Sklizeň probíhá dvakrát do roka. Hřebíček se sklízí, jakmile se poupata plně vyvinou, avšak dříve, než se otevřou koruny květů. Poupata se suší několik dní na slunci, ztratí tím dvě třetiny hmotnosti a získají tmavě hnědou barvu.

Aroma hřebíčku je kořeněné, silné, charakteristické. Chuť při rozžvýkání je štiplavě hořká, palčivá, v ústech zůstává pocit strnulosti. Při vaření a v kombinaci s jinými přísadami se účinek zmenší. Hřebíček se přidává do sladkých i slaných pokrmů. V Německu se přidává do kořeněného pečiva, v Americe slouží ke zvýraznění chuti pečené šunky. V Indonésii se vyrábějí cigarety ze směsi tabáku a hřebíčku. Hřebíčkovou esencí se také konzervují některé pokrmy.

Celý hřebíček – na stopce je červenavě hnědý a v koruně světlejší. Na dotyk je drsný, snadno se má lámat. Pokud do hřebíčku mírně rýpneme, měl by vyloučit malé množství oleje.

Drť – je jednou z přísad indické směsi koření garam masala.

Silice – ředěný hřebíčkový olej má antiseptické a analgetické účinky. Používá se v ústních vodách a kloktadlech, ulevuje od bolesti zubů.

Největší množství hřebíčku produkuje Indonésie, dále Madagaskar, Tanzanie, Srí Lanka, Malajsie a Grenada.