Kamzík horský

Samci kamzíka horského žijí samotářsky nebo se sdružují do malých skupin. Jen v období říje se přidají k tlupě složené z kamzic a kamzíčat.

Kamzíci se živí výhonky, pupeny, trávou, bylinami, bobulemi, lišejníky a mechy.

Říje trvá od listopadu do prosince, doba lovu od srpna do prosince. V Česku se kamzíci loví jen v říjnu a listopadu.

Stavbou těla se kamzíci podobají kozám, dosahují výšky v kohoutku až 85cm. Samci váží 30-50kg, kamzice 25-40kg, kamzíčata 12-18kg.  Samci i samice mají růžky.

Kamzičí maso

Maso kamzíků je tmavé, aromatické a bývá tučnější (lojovitější). Pokud maso pochází ze starších kusů, může být tuhé, před další úpravou se nakládá do mořidla. Chutnější je maso kamzíčat a zvířat do 1 roku.

Části kamzičího masa

Kamzičí krk (krkovice)

Maso z krku je silně šlachovité s vysokým podílem kostí. Patří k tužším částem zvěřiny.

Z krkovice připravujeme vývary a polévky, po vykostění se někdy používá k přípravě guláše nebo ragú.

Kamzičí plec

Plec vcelku s kostí je vhodná k pečení nebo dušení. Z vykostěné plece připravujeme ragú, hodí se i na mleté maso nebo na nádivky.

Kamzičí hřbet

Hřbet má jemně vláknité maso pokryté tenkou vrstvou tuku. Masitý hřbet s kostí je vhodný k pečení vcelku, vrstva tuku se většinou neodstraňuje, protože chrání maso před vysušením. Z vykostěných filetů připravujeme jemnou pečeni. Filety můžeme nakrájet napříč vlákny na medailonky a připravit na minutky nebo na grilování.

Kamzičí kýta

Kýta s přiléhajícím zadním kolenem je příliš velká, nejčastěji se peče vykostěná a rozdělená na jednotlivé části. Kolena jsou šlachovitá, zpravidla se připravují samostatně. Po nakrájení na plátky kýtu smažíme jako přírodní řízky.