Koňské maso

Ve střední Evropě se koňské maso nesetkává s nejlepším postojem, je přitom chutné a bývá prezentováno jako křehká pochoutka. Ke koňovitým patří také zebry a osly, řadí se k lichokopytníkům. U koní rozlišujeme teplokrevníky a chladnokrevníky. U nás se nechovají na maso, koně porážení na jatkách jsou většinou mladá hříbata, nehodící se k dalšímu chovu. Pocházejí z farem, zemědělských podniků nebo ze sportovních stájí. Tato hříbata se porážejí s vyloučením stresu ve věku 7-12 měsíců. Maso starších koní a klisen může být kontaminované škodlivinami, maso hříbat je nezávadné. Libové koňské maso má tmavočervenou až mírně načervenale hnědou barvu. Vyznačuje se nízkým podílem cholesterolu a vysokým obsahem bílkovin, nenasycených mastných kyselin a stopových prvků (hořčík, zinek, železo). Chutí se řadí mezi hovězí a zvěřinu, je příjemně pikantní. Maso starších kusů je mírně nasládlé, maso hříbat je křehké, srovnatelné s hovězím. Vyžaduje kratší tepelnou úpravu.

Rozdělení koňského masa

Vrchní šál
Vrchní šál z koňské kýty je křehký, poměrně libový. Nejčastěji ze šálu připravujeme pečeni marinovanou v kyselém láku.

Spodní šál
Maso spodního šálu z koňské kýty má o trochu hrubší vlákna, než maso vrchního šálu. Hodí se na dušení, guláš nebo soté.

Váleček
Váleček z kýty leží na straně spodního šálu. Je vhodný k dušení a na přípravu guláše.

Koňský roštěnec
Roštěnec je libový, s minimálním mramorováním. Po nakrájení na plátky z masa můžeme připravit minutky.

Koňská svíčková, filet
Svíčková je jemně vláknitá, načervenale hnědá, libová. Je nejdražší a nejlepší částí koňského masa. Ze svíčkové nakrájené na plátky připravujeme minutky.