Maracuja

MARACUJA – Mučenka jedlá - latinsky Passiflora edulis, anglicky Passion Fruit - je teplomilný popínavý druh mučenky. Jako ovoce se pěstuje v tropických a subtropických oblastech, kde má odpovídající klimatické podmínky.

Velmi zdravé exotické ovoce

Maracuja je krásné, chuťově zvláštní, ale lahodné, a zároveň také zdravé exotické ovoce, které má i velmi nízkou kalorickou hodnotu.

Původ a historie

Mučenka jedlá nemá přesně stanovené místo svého původu. Podle některých zjištění by mohla pocházet z jihovýchodní Asie, jiné poznatky ukazují na Borneo.

Maracuja, která je nejvíce známým a pěstovaným druhem mučenky, pochází s největší pravděpodobností z jižních oblastí Brazílie.

Současnost

V současnosti se maracuja pěstuje na plantážích v tropických a subtropických oblastech světa. Je to především severozápadní část Jižní Ameriky, Karibik, Havaj, jižní část Floridy a východní Afrika. Největší pěstitelé maracuji jsou Indie, Nový Zéland, Brazílie, Austrálie, Izrael, Jihoafrická republika a Keňa. V Austrálii roste nejčastěji žlutá varianta, fialová nejvíce v Keni.

Vzhled, chuť, vůně…

Plody maracuji jsou kulaté oválné bobule s průměrem až 10 centimetrů, zralé mají podle odrůdy žlutou, modrou, purpurovou nebo tmavě fialovou barvu. Slupka je kožovitá, silná.

Uvnitř plodu je velká dutina, kolem které se až 2,5 centimetru silná suchá dužina plodu žluté barvy. Kolem dužiny je jedlý oranžový míšek s velkým množstvím malých semínek. Chuť je příjemně sladkokyselá, připomíná meruňky nebo mango. Má velmi intenzivní aroma.

Rostliny jsou stále zelené tropické popínavé liány vysoké 25 až 50 metrů, lodyhy dorůstají až do délky 15 metrů. Rostou velmi bujně a vyžadují poměrně velký prostor. Listy jsou trojlaločné, velké 15 až 20 centimetrů.

Mučenka má různobarevné květy, které připomínají Kristovu trnovou korunu a z toho také pochází její pojmenování.

Druhy a odrůdy mučenky jedlé – maracuji

Je známo přibližně 400 druhů mučenky ve dvou barevných variantách. Obrůda s jasně žlutou barvou, která je známá také jako zlatá maracuja, dorůstá v některých případech až do velikosti grapefruitu. Slupka je jemná, hladká a lesklá. V Austrálii se tato odrůda používá i jako podnož pro pěstování fialové odrůdy. Odrůda s fialovou barvou je menší. Dosahuje velikosti citronu a má suchou, tvrdou svraštělou slupku. Tato fialová odrůda obsahuje ve slupce kyanogenní glykosid a je mírně jedovatá. Tuhá slupka je ale v podstatě nejedlá, pokud se uvaří například při výrobě džemu, jedovaté látky se zničí.

Odrůd, které s pěstují pro plody je poměrně málo.

Odrůdy mučenky

Mučenka jedlá – maracuja - Passiflora edulis - je základní a také nejvíce pěstovanou a využívanou odrůdou. Má chuťově nejkvalitnější plody.

Mučenka obří - Passiflora Alata – má původ v tropických částech Ameriky. Využívá se především jako stínící rostlina například při pěstování mangostanu. Má až 15 centimetrů velké různobarevné květy. Plody jsou vejčitého tvaru a dorůstají až do váhy 0,5 kilogramu.

Mučenka pletní - Passiflora incarnata – se pěstuje především k využití v medicíně. Používají se pouze listy, které mají léčivé účinky při mnoha kožních onemocněních, nejvíce při kožní plísni. Čerstvé a rozmačkané se přikládají a nechávají několik hodin působit na problémovém místě.

Mučenka Corulea – Passiflora Coerulea – je pěstovaná jako okrasná rostlina. Má velké množství modrobílých květů s průměrem až 10 centimetrů a příjemnou vůní. Tmavozelené listy jsou pětidílné a hluboce vykrojené.

Mučenka Violacea – Passiflora Violacea – se také pěstuje jako okrasná rostlina. Velké množství květů má růžovofialovou barvu. Může se pěstovat i v závěsných květináčích, snáčí pobyt na slunných místech.

Zdraví a vitamíny

Muracuja obsahuje nejvíce stopových prvků železa ze všech druhů ovoce – ve 100 gramech plodu je 1,6 miligramů železa. V obsahu železa je za maracujou kdoule s 0,7 miligramy, citron a maliny s 0,6 miligramy na 100 gramů ovoce. Maracuja je velmi bohatá i na hořčík, vápník, fosfor a draslík. Jsou v ní ve značném množství i vitamín B2, B6 a E, provitamin A, niacin, kyselina listová, sacharidy a riboflavin, pozitivně působící na činnost srdce a mnoha dalších orgánů.

Dužina obsahuje velké množství rozpustné vlákniny – pektinu.

Příjemné aroma je způsobeno jedinečnou kombinací více než sta chemických látek, některé z nich mají sedativní účinky. Největší koncentrace těchto látek je v květech, které se využívají k lékařským účelům stejně jako listy i kořeny.

Výživová hodnota maracuji je pouhých 34 kcal na 100 gramů plodu.

Dužina i šťáva působí na lidský organismus velmi pozitivně. Podporují a stimulují trávení, mají mírně laxativní účinek a chrání střevní stěny před usazování škodlivých látek, snižují krevní tlak. Mají také mírně sedativní účinky. Vzhledem k vysokému obsahu železa a vitamínu C nejvíce pomáhají při léčbě anémie.

Použití maracuji v gastronomii

Dužina maracuji se konzumuje čerstvá jako stolní ovoce. Přidává se také do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, pohárů a koktejlů. Vyrábí se z ní chuťově i aromaticky vynikající džemy i marmelády a džus.

Šťáva a džus se velmi často přidává do džusů z jiných druhů ovoce, především tropických, a také do koktejlů.

Semena jsou jedlá a mají výrazné aroma. Přidávají se do ovocných salátů a používají se pro vylepšení chutě a aroma i do džusů z jiných druhů exotického ovoce.

Listya kořeny se používají především k zdravotnickým účelům.

Používání maracuji v některých zemích světa

Austrálie - Maracuja se v Austrálii prodává čerstvá i konzervovaná. Velmi často z ní připravují polevy na dorty a vanilkové řezy, používá se k ochucení alkoholických nápojů Passiona a na výrobu čerstvých osvěžujících ovocných nápojů.

Brazílie - Velmi oblíbený je džus z maracuji. Pěna z dužiny je tradičním dezertem a semínky se zdobí některé druhy dortů.

Indonésie – Plody se konzumují především čerstvé, ale dužina se také pasíruje přes sítko a pak se vaří s cukrem. Vzniklý hustý sirup se pak míchá s vodou a ledem na osvěžující nápoj.

Havaj – Nejvíce oblíbené jsou na Havaji čerstvé plody, ledová tříšť, zmrzlina a různé dezerty s příchutí lilikoi – tak se zde maracuja také nazývá. V obchodem na Havaji ale maracuja k dostání běžně není a tak si ji obyvatelé pěstují sami, případně využívají plody z voně rostoucích rostlin.

Nikaragua – Z maracuji zde připravují velmi jednoduchým způsobem sladký džus – plody pouze přepůlí a uvaří ve vodě, kterou pak nechají vychladnout a přeceděnou pijí.

Příprava maracuji před použitím

Plody maracuji obsahují semínka, která se konzumují i s rosolovitou dužinou. Plod se pouze podélně rozkrojí a dužina se vydlabe lžičkou, případně vysaje i se semínky.

Šťáva se připravuje propasírováním dužiny přes husté sítko – tím se dužina zbaví semínek. Propasírovaná dužina se rozmixuje. Semínka je možné použít k ochucení i ozdobení různých dezertů nebo pohárů.

Jak a podle čeho vybírat

Plody mají před úplným dozráním pevnou kožovitou hladkou a lesklou slupku. U zralých plodů je slupka zvrásněná a nemá pravidelný kulovitý tvar.

Spotřeba a skladování

Plody maracuji by se neměly dlouho skladovat. V chladném, suchém a temném prostředí – ideálně chladničce – mohou být nejdéle týden, pak poměrně rychle ztrácí na kvalitě.

Pěstování

Liány mučenky – maracuji – je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat v bytě nebo zimní zahradě. Pro růst potřebují těžkou jílovitou půdu, každý rok se musí přesazovat do květináče, který je o 5 centimetrů větší než předchozí. Rostliny také musí mít dostatek světla.

V období velmi bujného růstu od jara do podzimu by se mučenka měla jednou za 14 dní přihnojovat kombinovaným hnojivem. Pokud rostliny nemají dostatek živin, žloutnou a shazují listy, v případě, že se tzv. přehnojí, pouze bujně rostou, ale nekvetou. V době růstu také potřebují dostatek vláhy, ale voda nesmí zůstávat v kořenech. Velmi dobře reagují na rosení.

V zimním období je vhodné výrazně zmírnit zalévání a umístit rostliny do místa s teplotou 5 až 10° Celsia. Vyšší teploty způsobují výskyt různých škůdců.

Zajímavosti

Mučenka – marajuja – má i mnoho dalších místních pojmenování

- V Bolívii, na Kostarice, v Panamě, Ekvádoru, Mexiku, Hondurasu a v Peru se používá výraz maracuyá

- v Brazílii a Portugalsku je nejvíce rozšířený název maracujá

- v Argentině, Paraguayi a Uruguayi se nazývá mburucuyá

- v Kolumbii se žluté odrůdě říká maracuyá, fialové gulupa

- v Dominikánské republice je známá jako chinola

- na Havaji používají název lilikoi

- v Indonésii marakuji říkají markisa

- na Jamajce je marakuja sweet cup - "sladký šálek"

- v Nikaragui je rozšířený název calala,

- v Portoriku se používá pojmenování parcha

- ve Venezuele marakuju nazývají parchita

- v Jihoafrické republice je fialová odrůda granadilla, žlutá – zlaté odrůda guavadilla

- v Nizozemí používají název passievrucht

Léčivé účinky

Maracuja má mnoho kladných účinků na lidský organismus

- stimuluje trávení a činnost žaludku

- chrání střeva před usazováním škodlivých látek

- reguluje i snižuje krevní tlak

- zklidňuje nervový systém

- pozitivně působí na pohybový aparát

- významně pomáhá při léčení anémie

- je účinná při léčbě kožním onemocnění

Při běžné konzumaci dužiny nebo šťávy zralých plodů, ani při používání listů nebo kořenů maracuji nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při nadměrné konzumaci nezralých plodů se mohou objevit mírné žaludeční potíže.