Rybíz bílý

RYBÍZ BÍLÝ - latinsky Ribes glandulosum, anglicky white currant - je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech, jsou zbarvené do bíla. Zvláštní, novou a méně známou odrůdou je rybíz růžový. Ve Francii vyšlechtili například Rose de Champagne, který je nejsladším pěstovaným rybízem na celém světě.

Lahodný, šťavnatý, aromatický… a zdravý!

Bílý rybíz je sladší, jemnější a aromatičtější než červené odrůdy, které jsou pěstované častěji. V poslední době se ale díky nově vyšlechtěným druhům, zaručujícím vysokou úrodu, zájem o bílý rybíz zvyšuje. Keře nebo stromky s tímto osvěžujícím a chutným ovocem rostou téměř v každé zahrádce…

Původ a historie

Původní planý rybíz tvoří plazivé výhonky s lesklými a popraskanými listy a malými plody bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy už plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup.

První prokazatelné zmínky jsou ze 14. století, kdy ho začali pěstovat v klášterních zahradách ve Francii a v Anglii. V 16. století se rozšířil i do Německa a Nizozemska. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“.

Ve východní části Evropy v té době znali jen divoce rostoucí keře, ale ve střední a jižní Evropě už se rozšiřovaly i různé vyšlechtěné odrůdy. Ty se na východ dostaly až v 19. století.

Křížením se podařilo vyšlechtit odrůdy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám. Rybíz se tak postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky.

Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich různým křížením se nakonec podařilo vypěstovat i bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží.  

Současnost

Rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství.  

V České republice rybíz patří mezi nejčastěji pěstované ovoce, ale především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují.

Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a keře i stromky jsou vysazovány například i jako předěly mezi okrasnými a užitkovými částmi zahrad.

Vzhled, chuť, vůně…

Plody bílého rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti hrášku - 5 až 10 milimetrů. Jsou hladké, mají bílou až žlutou barvu, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemně sladce nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka.

Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní.

Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu.

Odrůdy

Odrůd bílého rybízu je poměrně mnoho, ale v podstatě jen několik z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více.

Podle období zrání se rybíz se dělí na

- raný - konec června, první polovina července

- středně raný - druhá polovina července

- pozdní - první polovina srpna

Odrůdy bílého rybízu nejčastěji pěstované v České republice

Velkoplodý bílý patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu.

Primus je značně odolná a velmi oblíbená odrůda vyšlechtěná v České republice v r.1977. Má delší hrozny s velkým množstvím středně velkých bobulí žlutobílé barvy, které jsou šťavnaté, jemně nakyslé a aromatické. Plody dozrávají od poloviny července.

Viktoria má dlouhé hrozny s velkými velmi světle žlutými aromatickými příjemně nakyslými bobulemi. Je to na klimatické podmínky nenáročná odrůda s původem v České republice. Plody dozrávají v druhé polovině července a hodí se především na výrobu šťáv.

Blanka se vyznačuje velmi dlouhými hrozny s mnoha velkými bobulemi kulovitého tvaru s nažloutlou barvou. Jsou velmi šťavnaté, aromatické, jejich chuť je sladká s mírnou kyselostí. Plody zrají v první polovině srpna. Tato odrůda je odolná a značně rozšířená.

Odrůdy bílého rybízu nejvíce pěstované v Evropě

Dlouhohrozen bílý má původ ve Francii a patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu.

Versailleský bílý pochází z Francie. Je poměrně náročný na stanoviště, ale má mnoho velkých plodů.

Z Jutborgu je odrůda bílého stromkového rybízu z Německa, velmi odolná proti mrazům. Bobule jsou středně velké a mají světle žlutou barvu.

Zdraví a vitamíny

Plody bílého rybízu mají mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví podobně jako bobule rybízu červeného.

Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je mnoho důležitých vitamínů, nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan.

Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém…

Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější.  

Použití bílého rybízu v gastronomii

Bílý rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější.

V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí.

V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů.

Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí.

Příprava rybízu před použitím

Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat.

Jak a podle čeho vybírat

Bílý rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné.

Podobně jako u červeného rybízu jsou bobule náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů.

Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí.

Spotřeba, zrání, skladování

Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu.

Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků.

Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu.

Vysazování a sklizeň rybízu

V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní.

Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček.

Zajímavosti

Čaj z listů stromků a keřů rybízu

V lidovém léčitelství se  odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení.

Léčivé účinky

Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví.

- významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu

- snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak

- pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy

- brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění

- aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém

- má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci.

- působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky

- pomáhá organismu od škodlivých látek

- má preventivní účinky proti některým typům nádorů

- urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci.

- zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami.

- má vliv na růst i pevnost kostí a zubů

- pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí

Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.