Ústřice jedlá

Původně je rozšířená v Atlantském oceánu od Norska po Maroko a v celé oblasti Středozemního moře. Dnes jsou téměř vzácností populace ústřic žijící ve volné přírodě. Umělý chov ústřice jedlé je náročnější než chov jiných druhů ústřic. Akvakultury se provozují podél pobřeží Atlantiku, zejména ve Francii – v Normandii, Bretani a regionech Charente a Gironde. Ústřice se chovají také ve Španělsku, Itálii, Chorvatsku a Řecku, dokonce i u východního pobřeží USA.

Ústřice jedlá se od ostatních druhů ústřic odlišuje okrouhlým, plochým tvarem schránky. Tvar, povrch a zbarvení lastur mohou být různé, většinou jsou ústřice pruhované, zbarvené od hnědé po šedou. Maso má béžovo-pískovou až šedavou barvu. Ústřice jedlá dorůstá do délky 5-12cm, výjimečně až 20cm. Velkým ústřicím jedlým se ve Francii říká pied de cheval (koňská noha). Jsou velmi drahé.

Ústřice se konzumují syrové, podávají se v otevřených lasturách na nasekaném ledě, doplněné nakrájeným citronem nebo lunetkou. Maso se spolu s vodou v lastuře vysaje nebo vyjme vidličkou. Vhodným způsobem tepelné úpravy ústřic jedlých je vaření, pošírování ve vlastní šťávě nebo gratinování v lasturách.