Houby

Hub roste po celém světě mnoho různých druhů. V základu dělí na jedlé, nejedlé a jedovaté, které jsou pro značné množství prudkých jedů lidskému zdraví velmi nebezpečné. Jedlé obsahují velké množství různých vitamínů i minerálních látek a mají jen velmi málo kalorií.

V gastronomii se houby využívají od dávných dob v různých úpravách k přímé spotřebě i konzervaci. V současné době je zpracovává i chemický a farmaceutický průmysl.

Sběr hub je pro mnoho lidí příjemnou relaxací v přírodě, některé druhy rostou i v zimních měsících. Česká republika je v celosvětovém měřítku pravidelně na předních místech v množství nasbíraných hub.

Houbaření se u nás i v celé střední Evropě těší stále větší oblibě. Houby představují potřebné zpestření našeho jídelníčku. Mezi houby řadíme jednobuněčné organizmy viditelné jen pod mikroskopem, a dále mnohobuněčné organizmy, které vytvářejí i více než 1m velké plodnice o hmotnosti několika kilogramů. Na celém světě se vyskytuje asi 300 000-400 000 druhů hub. Více než 90% z nich však patří mezi tzv. mikromycety – houby, které můžeme pozorovat pouze mikroskopem nebo silnou lupou. Jen 15 000-20 000 druhů tvoří plodnice větší než 1mm – řadíme je k tzv. makromycetům (velkým houbám).

Houby většinou vytvářejí velké množství výtrusů. Mikroskopické výtrusy se velmi snadno šíří i sebemenším prouděním vzduchu na velké vzdálenosti. Vyklíčit ale mohou až po dosažení vhodných podmínek a plodnice se vytvářejí až poté, co se setkají myceliová vlákna opačného pohlaví. Velké množství výtrusů proto přijde nazmar.

Houby si samy nevytváří organické látky, získávají je již hotové. Jako jejich zdroj využívají odumřelou rostlinnou nebo živočišnou hmotu, potřebné látky si berou také z živých organizmů. Specifickou formou výživy hub je mykorrhiza – způsob spolupráce mezi houbou a hostitelem, kdy si oba vzájemně vyměňují potřebné látky. Většina lesních stromů má konce malých kořínků obalené hustým pletivem z houbových vláken, která pronikají do svrchní vrstvy buněk kořene. Dochází tak k oboustranné výměně látek, mykorrhiza je prospěšná pro strom i pro houbu. Houba čerpá z kořenů organické látky a svým myceliem zvětšuje povrch v okolí kořenů. Zásobování stromu minerálními látkami a vodou se tím zlepšuje.

Význam hub

Houby jako skupina organizmů mají velký význam. Největší měrou se v přírodě podílejí na rozkladu dřevní hmoty a živočišných zbytků, které rozkládají na základní živiny a vrací zpět do koloběhu látek. Bez přičinění hub by se koloběh látek a energie v přírodě úplně zastavil. Houby bohužel ničí také užitkové dřevo v lesích, na skládkách nebo v lidských obydlích. Mykorrhizní houby (houby, které rostou v těsné vazbě s dřevinami), mají velký význam pro zlepšení zdravotního stavu stromů a také chrání stromy před vniknutím parazitů.

Jiné druhy hub jsou producenty léčiv, některé druhy se používají při výrobě potravin. Mnoho druhů hub obsahuje látky prospěšné pro náš imunologický systém nebo látky brzdící růst zhoubných buněk. Některé houby dokonce pomáhají v léčbě alergií, např. žampiony. Houby se však podílejí tom, že se kazí potraviny a nápoje, způsobují také závažná onemocnění člověka, živočichů i rostlin. Také otravy jedovatými houbami se u nás každoročně objevují ve stovkách případů.

Mnoho druhů hub patří mezi ohrožené organizmy vlivem negativních změn v životním prostředí a přímých zásahů člověka do přírody. Možným způsobem ochrany hub je ochrana celých biotopů. Další možností je způsob využití a obhospodařování lokality – je třeba omezit stahování mrtvého dřeva, aby se mohly vytvořit vhodné podmínky pro dřevní druhy hub. Omezení hnojení a chemizace luk zase pomůže k návratu původních lučních druhů hub. Vůbec nejspolehlivějším způsobem ochrany hub je označení lokality jako chráněného území. Význam tohoto způsobu ochrany spočívá v tom, že je omezeno poškozování a sešlapávání povrchových vrstev hrabanky a půdy. Předpokladem úspěchu je dodržování zákazů vstupu. Každý houbař tedy může svým chováním v přírodě přispět k zachování hub.