Kořenová

CELER –je velmi zdravá zelenina, pěstovaná pro využití bulvy a listů. Rozděluje se na celer bulvový – latinsky Apium rapaceum, řapíkatý – latinky Apium dulce a listový – latinsky Apium secalium. Latinský název Apium graveolens znamená celer vonný. Velmi zdravá a aromatická zelenina Celer je velmi zdravá zelenina, která má údajně stejně jako petržel díky obsahu aminokyseliny asparagin i afrodiziakální účinky pro muže. U žen je oblíbený při dietách, protože není kalorická, ale dodává tělu mnoho důležitých látek. Původ a historie Celer byl známý už ve velmi dávných dobách starého Egypta. Řekové i Římané již pěstovali mimo bulvového i celer naťový a řapíkatý, podle dochovaných záznamů listové řapíky přihrnovali hlínou, aby k nim neproniklo světlo a zůstaly bílé. Celer byl v té době i symbolem smutku, konzumoval se na pohřebních hostinách a věnce z celeru se pokládaly na hroby. V dobách středověku se celer přidával do polévek a salátů, pekly se na něm hovězí pečeně. Do Evropy se celer bulvový dostal na začátku 18. století, kdy byl do Anglie dovezen z Alexandrie. Ve větší míře se  Evropě celer začal pěstovat až po třicetileté válce, v českých zemích se objevil až ve druhé polovině 19. století. V té době se také v našich zemích původní pojmenování opich změnilo na celer, pocházející z původního německého Zeller. Současnost V současnosti se jedná o velmi oblíbenou zeleninu, pěstovanou a konzumovanou na celém světě. Pěstuje se jak takzvaně průmyslově, tak i na soukromých zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Celer se pěstuje pro bulvy i listy. Nejvíce využívaná konzumní část celeru je zdužnatělá kořenová bulva, která má kulovitý tvar. Povrch je drsný a hnědý, vnitřní část bílá nebo krémová. Listy jsou upořádány do velké růžice, jsou silné a řapíkaté, na povrchu hladké a lesklé. Květní stonek dorůstá až do výšky 80 centimetrů. Odrůdy Základní druhy celeru Celer bulvový – pěstuje se pro využití kořenové bulvy Celer listový – využívá se především zelená nať. Zelená celerová nať má jemnější chuť než bulvy, obsahuje i více vitamínů a minerálních látek. Používá se jako zelenina i koření. Celer řapíkatý – používají se jemné řapíky. Řapíkatý celer je velmi oblíbený v zemích západní a jižní Evropy a také v USA, kde se celer bulvový pěstuje jen okrajově. Má menší bulvy, růst probíhá především nad zemí. Původní odrůdy se bělily nahrnutím zeminy na listy nebo jejich překrytím, současné šlechtěné odrůdy už jsou tzv. samobělící a překrývat se nemusí. Konzumují se z něj širší, křehké dužnaté řapíky listů, které mají jemnou chuť i aroma. Celer bulvový Konzumuje se nejspodnější část stonku – bulva. Kořeny, které pod ní vyrůstají, se odstraňují. Největšími pěstiteli je Francie, Německo, Holandsko a Belgie, přibližně 50 procent úrody se zpracovává v potravinářském průmyslu. Nejvíce pěstované odrůdy Jemný je nejvíce oblíbená odrůda listového celeru. Jemné a příjemně aromatické listy dorůstají do výšky 60 až 70 centimetrů, mají 30 až 40 vegetačních dní. Sklízí se postupně od konce léta, nebo na podzim všechny listy najednou. Velmi dobře se suší. Kompakt má středně velké ale i větší kulaté bulvy s pevnou dužinou. Rostliny s tmavě zelenými listy dorůstají střední výšky. Maxim je velmi odolná a výnosná odrůda s hladkými bulvami. Snáší delší dobu uskladnění. Výnos komerčně pěstovaných bulev je 300 kilogramů na 100 metrů čtverečních, průměrná váha jedné bulvy je 540 gramů. Sklízí se od poloviny září do konce října. Neon patří mezi výnosné a odolné odrůdy s  rychlou vegetační dobou, která je maximálně 40 dní. Bulvy jsou větší, hladké, bez dutin. Dobře se skladuje. Iram je odrůda s bulvami střední velikosti a malým množstvím postranních kořenů. Dužina po uvaření neztrácí barvu. Může se delší dobu uskladnit. Marble Ball má středně velké kulaté bulvy s výraznější chutí. Odrůda je velmi vhodná pro dlouhodobější skladování. Tellus je odrůda s bulvami s pěvnou dužinou, která po uvaření zůstává bílá. Bulvy mají jemnější povrch než u většiny odrůd. Balder s velmi chutnými kulatými bulvami střední velikosti patří mezi oblíbené odrůdy. Má výbornou chuť, často se využívá v gastronomii k vaření i smažení. Brilliant má středně velké bulvy s jemnou bílou duživou, která při vaření neztrácí barvu. Monarch paří mezi oblíbené odrůdy, bulvy mají jemný povrch a šťavnatou dužinu. Nuget patří mezi nejvíce pěstované odrůdy řapíkatého celeru. Je raný, samovybělující a velmi odolný. Středně dlouhé vzpřímené listy mají světlou žlutozelenou barvu, konzumují se vybělené křehké řapíky ze středu rostliny. Sklízí se od léta až do podzimu, vegetační doba od výsadky je přibližně 70 dní. Regent má velké pevné bulvy s bílou chutnou dužinou, která si zachovává i po uvaření svoji barvu. Zdraví a vitamíny Celer obsahuje velké množství vitamínů, minerálních a dalších zdraví prospěšných látek. V dužině i nati jsou vitamíny B1, B2, PP, U a ve velkém množství vitamín C, z minerálních látek především vápník, draslík, hořčík, sodík a fosfor. Dále obsahuje bílkoviny, silice s obsahem apiolu a myristicinu, cholin, puriny, glycidy a flavonoidy. Využívají se bulvy, nať i šťáva. Celer pozitivně ovlivňuje funkci žaludku, posiluje chuť a podporuje trávení, regeneračně působí na složení krve, detoxikuje organismus, snižuje bolesti i horečky, podporuje vylučování. Vzhledem k vysokému obsahu vitamínu C posiluje imunitu a působí při mnoha onemocněním, vitamín U pomáhá při léčbě vředů. Vysoký obsah hořčíku má protinádorové účinky, aktivní organický sodík pomáhá v kombinaci s dalšími látkami rozpouštět nánosy v ledvinách a cévách, které zároveň zpevňuje Celer – bulvy, listy i šťáva – obsahuje pouze 14 kalorií ve 100 gramech, podporuje trávení a urychluje látkovou výměnu a je tedy vhodný pro konzumaci i při redukčních dietách. Vzhledem k obsahu ostatních látek je vhodný i pro diabetiky a revmatiky. Pomáhá léčit artritidu, dnu, revmatismus, deprese, vředy, záněty jater, ledvin, močového měchýře, alergie, vyrážky a mnoho dalších onemocnění. Celer obsahuje aminokyselinu asparaginu, která má účinky na mužskou potenci a působí jako afrodiziakum. Tepelnou úpravou se preventivní i léčivé účinky syrového celeru částečně ztrácí. Maximum vitamínů a další zdraví prospěšné látky jsou především v zelené nati, syrové dužině bulvy a ve šťávě. Účinek šťávy se zvyšuje, pokud se míchá v poměru 1 : 1 se šťávou z mrkve. Použití celeru v kuchyni Dužina celeru se konzumuje syrová, vařená, pečená i smažená. Syrový celer se přidává do zeleninových salátů nebo různých pomazánek, vařený s další kořenovou zeleninou je součástí polévek, peče a dusí se na něm hovězí nebo jehněčí maso i zvěřina. Celer je možné smažit podobně jako řízky, plátky grilovat i zapékat například se sýrem. Vzhledem k výraznému aroma je velmi častou součástí jídel středomořské, francouzské, anglické, balkánské i americké kuchyně, Nať obsahuje více vitamínů i minerálních látek než bulvy, v kuchyni se může použít jako zelenina i koření. Listy se i s řapíkem vaří například v polévkách, před servírováním se ale odstraňují. Sušená nať se přidává do kořenících směsí, které se používají například při grilování. Je i častou součástí sypkých směsí na polévky a omáčky. Semena svým tvarem připomínají anýz, jsou velmi aromatická a nahořklá. Používají se jako koření a celer se pro ně pěstuje ve Francii, Indii a v USA. Připravuje se z nich například tzv. celerová sůl, v které je minimálně 10% rozemletých semen. Celerovou solí se často upravují ryby a zelenina. Příprava a vaření celeru Celerové bulvy se důkladně očistí pod studenou vodou kartáčkem a pak se vloží do mírně osolené a okyselené vařící vody. Pokud se celer nakrájený na kostičky nebo plátky přidává do zeleninového salátu, může se krátce spařit horkou vodou. Nať se pouze krátce oplachuje pod studenou tekoucí vodou. Celer - jednoduchý recept Ve Francii je například velmi oblíbená Céleri-rave remuláde, která se připravuje z malých kostiček celeru, smíchaných s majonézou a dijonskou hořčicí. Z celeru se připravují i chipsy – oloupaná bulva se vcelku uvaří do měkka ve slané vodě, pak se nakrájí na plátky a ty se usmaží ve směsi másla s olejem do zlatova. Celerová pomazánka a celerový salát jsou velmi oblíbené především v Anglii, nastrouhaný celer zde přidávají k různým druhům zeleniny. Zdravý a chutný je i celerový salát s mrkví, kdy se nastrouhaný celer a mrkev pouze smíchají s citronovou šťávou, mírně osolí a omastí olivovým olejem. Jak a podle čeho vybírat Bulva celeru, aby byla kvalitní, by měla mít průměr minimálně 8 centimetrů a kořeny zkrácené na 3 centimetry. Dužina musí mít bílou nebo jemně krémovou barvu, nesmí na ní být rezavé skvrny a může mít jednu malou dutinu. Nať nesmí být oschlá. Spotřeba a skladování Bulvy celeru se před uskladnění nikdy neomývají ani neočišťují. Nejvhodnější uskladnění je v písku v chladném sklepě nebo v zemině v pařeništi. Mohou se uskladnit i volně uložené, v teplotě od 0 do +2° Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží čerstvé až 5 měsíců. Listy bez silnějších částí řapíku je možné poměrně snadno a rychle usušit. I sušené si zachovávají aroma a dají se používat jako kořenící přísada. Pěstování Celer se pěstuje z předpěstované sadby. Vysévá se v únoru, ideálně do skleníku, při předpěstování potřebuje teplotu 15 až 20° Celsia. V polovině května se vysazuje do sponu minimálně 50 x 40 centimetrů a zalévá se podle potřeby větší dávkou vody. Řapíkatý i listový celer má kratší vegetační dobu než celer bulvový a vysazuje se až koncem května nebo v první polovině června do sponu 40 x 30 centimetrů. Nať se sklízí již v červenci a srpnu, hlavní sklizeň bulvového celeru je přibližně 200 dnů od vysazení, většinou v říjnu až listopadu. Sklízí se před příchodem mrazíků. Listy se odkroutí a nechají usušit, kořeny na bulvě se zkracují na délku 3 centimetry a bulvy se pak uskladňují stejně jako ostatní kořenová zelenina. Celer bulvový vyžaduje středně těžkou hlinitou půdu s vyšším obsahem živin a vápníku. V lehčích půdách je možné pěstovat celer listový a řapíkatý. Velmi důležitá je dostatečná zálivka při vysazení a pak v druhé polovině vegetačního období při růstu bulvy. Bulvy narostou do větší velikosti, pokud se průběžně odstraňují zvadlé spodní listy a odřezávají kořínky, které po stranách vyrůstají ven z půdy. Naťový celer se na zimu přikrývá slámou nebo chvojím. Z řapíkatého celeru se sklízí jen dobře vyvinuté listy, čepele se odřezávají a konzumují se pouze řapíky. Zajímavosti Syrový celer ztrácí tepelnou úpravou část svých preventivních i léčebných účinků. Nejvíce vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek je v listech, řapících, syrové dužině a šťávě. Zdravotní účinky šťávy se výrazně zvyšují, když se smíchá v poměru 1 : 1 se šťávou z mrkve. Podle tradičních léčebných postupů pomáhá při léčbě různých vyrážek potírání postuženého místa celerem Celer obsahuje aminokyselinu asparaginu, která pozitivně ovlivňuje mužskou potenci a působí jako afrodiziakum. Vzhledem k velmi nízkému obsahu kalorií - pouze 14 kalorií ve 100 gramech – je celer vhodný při redukčních dietách. Léčivé účinky Celer – dužina, listy i řapíky – mají mnoho preventivních i léčebných účinků na lidský organismus - pozitivně ovlivňuje funkci žaludku - posiluje chuť a podporuje trávení - urychluje látkovou výměnu - regeneruje krev - detoxikuje organismus - snižuje bolesti i horečky - podporuje vylučování - posiluje imunitu - pomáhá při léčbě vředů - má protinádorové účinky - rozpouští nánosy v ledvinách a cévách - zpevňuje cévní stěny Pomáhá při léčbě - artritidy - dny - revmatismu - depresí - vředů - zánětů jater, ledvin a močového měchýře - alergií a vyrážek Působí o jako afrodiziakum.  Konzumace celeru nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky.

MRKEV OBECNÁ SETÁ - latinsky Daucus carota spp. sativus, anglicky carott, francouzsky carotte, německy Möhre a také Karotte nebo Gelbe Rübe, italsky carrots – je kořenová zelenina s mnoha pozitivními účinky na lidský organismus, která se v současné době pěstuje na celém světě. Velmi zdravá zelenina Mrkev patří k nejvíce pěstovaným druhům zeleniny na celém světě. Má významné pozitivní účinky na lidské zdraví. Může se konzumovat syrová, v kuchyni se z ní připravují mnoha způsoby různá jídla.Mrkev  je kořenová zelenina s mnoha pozitivními účinky na lidský organismus, která se v současné době pěstuje na celém světě. Původ a historie Mrkev má velmi dlouhou historii, mrkvi podobné fialové rostliny jsou vyobrazeny v egyptských chrámech z období 2000 let před Kristem. Bílou mrkev znali i Řekové a Římané, ale využívali ji více jako léčivou rostlinu než jako zeleninu. Mrkev pochází z jižní Asie, kde v oblastech Afganistánu, severního Iránu a Pakistánu dodnes rostou původní druhy, které se v současnosti odborně nazývají mrkev obecná pravá a mají tenké bílé kořeny. V 10. století se mrkev rozšířila do oblastí od Indie až po východní Středomoří, ve 12. století pak až do západní Evropy a Číny. V té době měla mrkev kořeny bílé, fialové, později i žluté a červené barvy. Až v 17. století byla poprvé v Holandsku vyšlechtěna mrkev s kořeny oranžové barvy na oslavu Viliama I. Oranžského, která je nejvíce pěstovaná dodnes. Oranžová mrkev byla pro Holanďany i symbolem v úsilí o nezávislost na Španělsku. Současnost Mrkev je jedním z nejvíce důležitých druhů zeleniny a v současnosti se pěstuje v podstatě na celém světě jak na plantážích, tak i v soukromých zahradách. Nejdůležitější pěstitelské oblasti jsou v Evropě, Asii a Severní Americe. Původní mrkev obecnou divokou ale nahradila šlechtěná forma mrkev obecná setá. Ta se od takzvaných divokých odrůd liší především barvou kořene, která u původní mrkve byla bílá. Šlechtěná mrkev je žlutá, červená, fialová i vícebarevná – například na povrchu fialová a uvnitř bílá nebo oranžová. Nejvíce pěstovaná je oranžová mrkev, vyšlechtěná v 17. století v Holandsku, ve volné přírodě – a dokonce i v České republice – rostou její takzvané divoké formy. Vzhled, chuť, vůně… Mrkev je zelenina, která se pěstuje pro jedlý kořen. Kořen má v závislosti na odrůdě i způsobu pěstování různý tvar, který může být protáhlý i kulatější. Barva kořenu je nejčastěji oranžová, ale pěstují se odrůdy s kořenem žluté, červené i fialové barvy, a také vícebarevné – například na povrchu fialová a uvnitř bílá nebo oranžová. Kvalita mrkve záleží na poměru šťavnaté a na živiny bohaté dužiny a její světlejší střední částí, která bývá více dřevnatá. Kvalitní kořen mrkve je příjemně nasládlý a má také typické aroma. Rostlina je dvouletá s rozeklanými listy. V prvním roce vytváří listy jen přízemní růžici a roste především hlavní kořen, v druhém roce rostlina vytváří květní stvol, který může být vysoký až 1,5 metru. Druhy a odrůdy mrkve Mrkev se rozlišuje podle druhu, období výsevu, barvy a také podle tvaru kořene - vždy se ale konzumuje kořenová část. Dělení podle druhu Mrkev obecná se rozděluje na dva základní druhy Mrkev obecná pravá – původní nešlechtěná divoká mrkev s tenkým bílým kořenem. Mrkev obecná setá – všechny v současnosti pěstované šlechtěné odrůdy s mohutnějším kořenem různého tvaru a žlutou, červenou, fialovou, vícebarevnou a především oranžovou barvou. Dělení podle výsevu a sklizně Mrkev se může sklízet v různém období svého růstu a podle toho se rozděluje na Karotka – raná jemnější mrkev s kratším, oblejším až kulovitým kořenem je nejvíce oblíbený druh mrkve. Baby karotka – je raná karotka s křehkou a má velmi jemnou chutí. Prodává se mražená nebo sterilovaná, nejvíce se používá jako příloha. Mrkev – má kořen většinou podlouhlého tvaru se špičatým koncem a nasládlou chutí. Jedná se o pozdní odrůdu. Dělení podle tvaru kořene Šlechtěné odrůdy mrkve se rozdělují i podle tvaru i velikosti kořene na Berlikum má větší a mohutnější kořeny s válcovitým až mírně kónickým tvarem a tupým koncem. Jsou vhodné pro přímou konzumaci i tepelnou úpravu, mohou se dlouhodobě skladovat i sušit. Nejvíce pěstované jsou odrůdy Rubina, Jitka F1 a Koloseum F1. Flakee je druh mrkve s dlouhými kónicky zúženými kořeny a širokým plochým koncem. Mohou se konzumovat syrové i vařit, dlouhodobě skladovat a sušit. Nejvýznamnější je odrůda Kardila. Chantenay patří mezi mrkve s kratším kónickým kořenem, který je vhodná pro přímou konzumaci i tepelnou úpravu, může se i sušit. Nejznámější je odrůda Chamare. Nantes je nejčastěji pěstovaný typ mrkve, který je vhodný pro přímou konzumaci a tepelnou úpravu. Nejvíce se pěstují odrůdy Nantes 3, Nates 5, Karotina, Karola a Jarana F1. Parisian jsou mrkve s krátkým kulatým kořenem tvaru ředkvičky, vhodné pro přímou konzumaci i k vaření.Do této skupina patří například odrůdy Rondo nebo Pariser Markt. Dělení podle barvy kořene Mrkve se často rozlišují i podle barvy kořene na červené, obsahující lykopen, který je například i v rajčatech. Nejvíce známá je odrůda Vanda. bílé vzniklé šlechtěním z původní plané mrkve, patří mezi ně například Küttigenská mrkev fialové s obsahem anthokyanů. Typická je odrůda Purple Haze F1 s horní sytě fialovou a středovou jasně oranžovou barvou. žluté, které obsahují xantofyly – barviva, podobná karetonoidům. Nejvíce pěstovaná je odrůda Táborská žlutá Odrůdy nejvíce pěstované v České republice Rondo je velmi raná odrůda s velkým obsahem cukru a sušiny, určená pro přímou spotřebu. Sklízí se za 73 až 78 dní od výsevu. Amo F1 patří mezi rané odrůdy s hladkým větším kořenem pro přímou spotřebu. Sklízet se začíná za 90 až 95 dní od výsevu. Stupická k rychlení je raná mrkev s jemnou sladkou dužinou, vhodná pro přímou spotřebu i krátkodobé uskladnění. Sklizeň probíhá za 105 až 110 dní od výsevu. Karotela má až 20 centimetrů dlouhý křehký kořen. Odrůda je poloraná, sklízí se za 105 až 110 dnů od vysetí, může se krátkodobě uskladnit. Korina je pozdní odrůda s ž 20 centimetrů dlouhým kořenem, která se dá dlouhodobě uskladnit. Doba sklizně je za 127 až 132 dní od výsevu. Favorit patří mezi pozdní dobře skladovatelné odrůdy. Sklízí se za 140 až 150 dní od výsevu, má hladký až 15 centimetrů dlouhý kořen. Cidera má chutný až 20 centimetrů dlouhý kořen, který je velmi vhodný pro přípravu mrkvové šťávy a konzervaci, Odrůda je pozdí, sklizeň začíná 145 až 155 dnů od výsevu. Tinga je pozdní odrůda, která se velmi dobře dlouhodobě skladuje. Má až 20 centimetrů dlouhý kořen s velmi příjemnou chutí. Sklízí se za 157 až 162 dnů od vysetí. Darina patří mezi pozdní odrůdy. Kořen dorůstá až do délky 20 centimetrů, má velmi vysoký obsah betakarotenu a může se dlouhodobě uskladnit. Sklízí se za 137 až 142 dnů od výsevu. Olympus má silnější kónický kořen, který dorůstá až do délky 25 centimetrů. Odrůda je velmi pozdní, sklízí se za 160 až 170 dnů od vysetí a může se dlouhodobě uskladnit. Purple Haze F1 je vyšlechtěná barevná odrůda mrkve, která má vrchní část sladkého kořene fialové a vnitřní jasně oranžové barvy. Fialová barva po uvařené bledne. Zdraví a vitamíny Mrkev je kořenová zelenina s mnoha vitamíny a dalšími zdraví prospěšnými látkami. Obsahuje především provitamin A, vitamíny B,C, D, E a K, minerální látky – vápník, hořčík, sodík, jód, draslík, železo, fosfor, mangan a další, dále různé antioxidanty, pektin a vlákninu. Nejvíce důležitý a také známý je beta-karoten, který mimo jiné barví kořen mrkve do oranžova. Beta-karoten jako antioxidant významně pomáhá odbourávání zdraví škodlivých látek a zároveň má protistresové účinky. Podporuje také regeneraci pokožky, růst vlasů a nehtů, pomáhá zlepšení zraku a působí i proti nádorovým onemocněním. Zdravé jsou ale i barevně odlišné odrůdy mrkví, protože barviva obsahují zdraví prospěšné antioxidanty. Žlutá mrkev obsahuje barviva xantofyly, která zlepšují zrak a snižují riziko onemocnění některými typy nádorů. Červené mrkve obsahují barvivo lykopen, které je také v rajčatech nebo ve vodním melounu. Má preventivní účinky proti srdečním chorobám a některým typům nádorů. Fialové mrkve obsahuje antokyany, které patří mezi velmi silné antioxidanty. Ničí škodlivé volné radikály v krvi, zlepšuje průchodnost cév a má preventivní účinky proti infarktu. Mrkev je ale pravděpodobně nejdůležitějším zdrojem provitaminu A-betakaroten – ve 100 gramech mrkve je ho až 10 miligramů, který je pro organismus nejlépe využitelný v mrkvi, která se tepelně upraví s tukem. V této podobě ho lidské tělo využije až 60%, ze syrové nastrouhané mrkve už jen polovinu, tj.30% a z mrkver, která se jen rozkouše pouze 5% množství. Syrová mrkev obsahuje i látku inomitol, důležitou pro prevenci aterosklerózy, a také sacharid falkarinol, který také působí proti nádorům -vařením se zcela ztrácí. Konzumací mrkve se významně zvyšuje celková odolnost organismu, posilují se cévy a srdce, tělo se brání škodlivým volným radikálů a vzniku rakovinových nádorů. Mrkev je zásadotvorná a pomáhá tedy i proti překyselení. Mrkevje vynikající prostředek proti zácpě, doporučuje se při onemocnění ledvin, jater i cévního systému, konzumovat by ji měli lidé po prodělaném infarktu. Má pozitivní vliv na kvalitu zraku. Vláknina v mrkvi podporuje vylučování cholesterolu. Ve větším množství není vhodná pro lidi, kteří mají žaludeční vředy nebo cukrovku, protože obsahuje sacharózu. Mrkev může obsahovat menší množství některých jedovatých látek. Pokud se ale omyje, oškrábe a odkrojí se z ní horní část, pak ji všech těchto potencionálně nebezpečných látek zbavíme. Pro doporučenou denní dávku vitamínu A je v zimním a předjarním obdobím potřeba zkonzumovat alespoň 50 gramů syrové mrkve denně. Od mnoha jiných druhů zeleniny se mrkev odlišuje tím, že vařená je zdravější než syrová. Syrová mrkev má silné buněčné stěny, ze kterých lidské tělo dokáže na vitamín A přeměnit jenn 25 procent beta-karotenu. Při vaření se tyto buněčné stěny naruší a pokud se vařená mrkev servíruje jako součást jídla, které obsahuje tuk, dokáže lidský organismus vstřebat víc než polovinu obsaženého množství beta-karotenu. V čínské kuchyni, kde se většina zeleniny mírně restuje na tuku, se její vstřebávání významně zvyšuje. Velkým zdrojem beta-karotenu je i mrkvový džus. Šetrnou tepelnou úpravou se neničí ani další antioxidanty. Použití mrkve v kuchyni V kuchyni se používá pouze kořen mrkve, nať se nevyužívá. Mrkev se může konzumovat syrová vcelku, ale i nasekaná, nakrájená nebo nastrouhaná například v salátech. Chutná je v kombinaci s jablky, případně i s cibulí, může se posypat jemně nasekanou petrželkou, pažitkou nebo ořechy. Tepelně upravená se často používá v polévkách a omáčkách, ale také jako příloha k masům. V polévkách se kombinuje s ostatními druhy zeleniny, především ale s celerem a cibulí. Mrkev je téměř v každé zmražené zeleninové směsi. V Anglii a Irsku je velmi oblíbený mrkvový pudink, ve Francii krém s kousky kandované mrkve, v Americe z mrkve dokonce pečou cukroví. V Číně a Japonsku je mrkev – především červená a žlutá - v různém množství součástí většiny jídel, na středním Východě se používá mrkev fialová. Příprava a vaření mrkve Příprava mrkve k použití v kuchyni je snadná. Od kořene se odkrojí nať, kořen se oškrábe a odkrojí se z něj horní část. Mrkev je možné vařit vcelku nebo nakrájenou na kolečka i kostičky, případně nastrouhanou. Jak a podle čeho vybírat Mrkev bychom měli kupovat co nejvíce čerstvou, nať by měla být minimálně ovadlá. Pokud jsou na kořenu viditelně odkrojené části, byl s největší pravděpodobností již napaden plísní nebo hnilobou a takovou mrkev zásadně nekupujeme a nepoužíváme. V současné době je nejlepší kupovat mrkev například na farmářských trzích, kde je především v sezoně záruka její čerstvosti téměř 100 procentní. Spotřeba a skladování Mrkev je možné bez ztráty vitamínů a dalších hodnotných látek skladovat zmraženou. V celku se zamrazuje pouze neoškrábaný kořen bez natě, který pečlivě očistíme a umyjeme. Může se ale také zamrazit mrkev oškrábaná a nakrájená nebo nastrouhaná. Především na venkově se mrkev uskladňuje také ve sklepě do písku. Kořen s natí i bez ní se pouze zapíchne do písku tak, aby nebyl vidět, písek je možné občas mírně pokropit. Pěstování Pěstování mrkve není nic složitého. Mrkev je chladnomilná rostlina, které se nejvíce daří v teplotách kolem 16° Celsia v lehkých půdách. Před výsadbou by se půda měla důkladně prohnojit. Rané karotky se sází na jaře, ideálně v dubnu, s výsadbou je ale možné začít už v době, kdy nehrozí mrazíky a teplota půdy se pohybuje kolem 7° Celsia. Pozdní odrůdy se vysévají na konci jara a začátkem léta. Semena mrkve by měla být vyseta do hloubky 1 až 2 centimetry, vzdálenost řádků od sebe se doporučuje alespoň 15 centimetrů. Mrkev se musí protrhat, aby jednotlivé rostliny měly dostatek místa a živin a mohl vyrůst silný kořen. Velmi důležité je důkladné zalévání, záhon se také musí průběžně zbavovat plevele. Rané odrůdy se sklízí už od 8. týdne od vysazení, pozdní odrůdy po 11. týdnech. Mrkve se vytrhávají ručně, případně se může půda nadzvednout vidlemi. Mrkev je potřeba sklidit do prvních mrazů. Základní zásady pro pěstování mrkve: - rané odrůdy k rychlení a pro brzkou sklizeň se vysévají co nejdříve na jaře - nejranější odrůdy se pěstují v lehkých půdách - od dubna do poloviny června se vysévají pozdější odrůdy, dobu je potřeba zvolit podle délky vegetačního období a požadovaného termínu sklizně - pozdní odrůdy s dlouhým kořenem, pěstované v těžších půdách se vysévají do navýšených a nakypřených záhonů - výsev by neměl být hustý, vzešlé rostlinky je potřeba protrhat tak, aby si vzájemně nepřekážely v růstu - pokud kořeny vyčnívají nad půdu, musí se přihrnout nebo se mrkev sklidí, protože odkrytá horní část ztratí barvu a zdřevnatí - záhon by měl být na místě s dostatečným prouděním vzduchu, který je nejlepší ochranou proti mouše mrkvové Sytější barvu mrkev získá, pokud se pěstuje v lehkých písčitých půdách nebo v půdách s vyšším obsahem humusu. Těžké a vápenité půdy barevnou intenzitu naopak snižují. Intenzitu barvy mrkve také negativně ovlivňuje nadměrné zalévání. Pro výsadbu je nejlepší používat semena ze zahrádkářských prodejen. V prodeji je dokonce i sada, ve které jsou mrkve všech barev – oranžová, červená, žlutá, bílá a fialová. Zajímavosti V únoru 2005 bylo vědecky prokázáno, že látka falkarinol – falcarinol, kterou mrkev obsahuje, může mít významné účinky proti rakovinovým onemocněním. Pro doporučenou denní dávku vitamínu A je v zimním a předjarním obdobím potřeba zkonzumovat alespoň 50 gramů syrové mrkve denně.  Od mnoha jiných druhů zeleniny se mrkev odlišuje tím, že vařená je zdravější než syrová. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů a dalších látek v mrkvi má velmi pozitivní preventivní zdravotní účinky na lidský organismus. Mrkev především - významně posiluje imunitní systém - odstraňuje z organismu škodlivé volné radikály - má preventivní účinky před vznikem rakoviny - posiluje činnost srdce a krevního oběhu - zlepšuje zrak a vzhled pokožky - podporuje správné trávení - zlepšuje vyprazdňování - urychluje metabolismus - podporuje vylučování cholesterolu z těla - pročišťuje ledviny a močové cesty - pozitivně působí na pohybový aparát - podporuje léčbu při astmatických a nervových onemocněních Ve větším množství není vhodná pro lidi, kteří mají žaludeční vředy nebo cukrovku, protože obsahuje sacharózu. Konzumace mrkve nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucíúčinky.  Konzumaci mrkve ve větším množství by se ale měli vyhnout lidé s žaludečními vředy a cukrovkou, protože mrkev obsahuje sacharózu. Ani zdravým lidem se nedoporučuje konzumace většího množství syrové mrkve, protože je poměrně tvrdá a trávicí systém ji těžko zpracovává.

ŘEDKVIČKA – ředkev setá ředkvička - latinsky Raphanus sativus, var. sativus, anglicky small radish nebo radish, francouzsky radis de tous les mois a také petit radis, německy Radies-chen, případně i Radies nebo Monatsrettich, italsky ravanello – je kořenová zelenina, která se vzhledem k příjemné vůni a ostřejší chuti používá i jako koření. Chutná a zdravá malá zelenina Ředkvičky patří k velmi oblíbeným druhům zeleniny nejen pro jejich chuť, ale i jednoduchost přípravy a využití v studené i teplé kuchyni. Původ a historie Ředkvička s největší pravděpodobností pochází až z daleké Asie – Japonska nebo Číny, kde se podle různých záznamů a vyobrazení pěstovaly i jako okrasné rostliny v zahradách. Zcela jistě ji znali i ve starém Egyptě v období stavby pyramid, kde byla společně s česnekem a cibulí další ze základních druhů zeleniny pro dělníky. Ze semen v Egyptě také lisovali olej. Do Evropy se ředkvička dostala přibližně před 400 lety, do českých zemí zřejmě až v druhé polovině 18. století. Současnost Mezi současné největší světové pěstitele a exportéry ředkviček patří Čína a Japonsko, pěstují se ale na všech kontinentech. V Evropě patří k nejvýznamnějším producentům Nizozemsko. Vzhledem k nízkým nárokům ředkviček na klimatické i půdní podmínky se mohou ve venkovním prostředí a ve sklenících pěstovat a sklízet prakticky celý rok. V České republice je ředkvička velmi oblíbená a pěstuje se především v soukromých zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Ředkvičky mají podle odrůdy různé tvary a barvy. Tvar je většinou kulatý, některé odrůdy jsou oválné, válcovité nebo i protáhlé a mírně zašpičatělé. Nejběžnější barva slupky je červená, pěstují se i ředkvičky s bílou, růžovou, fialovou nebo červenobílou slupkou. Dužina je vždy bílá, u některých červených odrůd má růžový nádech, u starších ředkviček bývá skelná. Chuť je příjemně pálivá a záleží na obsahu hořčičných olejů, zálivce a počasí v průběhu vegetace. Skleníkové ředkvičky jsou méně ostré, protože obsahují méně hořčičných olejů než ředkvičky pěstované ve venkovním prostředí. Méně pálivé a také menší jsou venkovní ředkvičky, pěstované během dlouhých letních dnů, kdy velmi brzy tzv. vyhání do květu. Aroma ředkviček je poměrně výrazné a příjemné. Listy ředkviček jsou také jedlé a mají zajímavou lehce kořenitou chuť. Druhy a odrůdy Ředkvičky se pěstují v několika základních druzích a velkém množství jejich odrůd. Základní druhy ředkviček Ředkvičky se rozlišují především podle barvy a také podle tvaru. Ředkvička červená je nejběžnější druh, v Evropě je nejvíce oblíbená a pěstovaná. Má klasický kulatý tvar. Bílá ředkvička kulatého tvaru je málo známá, pěstuje se a prodává jen výjimečně Červenobílá ředkvička je velmi oblíbeným druhem například ve Francii. Horní část je červená, spodní bílá, tvar je mírně protáhlý a zašpičatělý. V České republice se pěstují odrůdy Poloneza a Slovana. Bílé dlouhé ředkvičky svým protáhlým špičatým tvarem i chutí připomínají velkou bílou ředkev – jsou ale mnohem menší. Nejvíce se pěstuje odrůda Blanche Transparente, které se také říká „Rampouch“. Nejvíce pěstované odrůdy ředkviček v České republice   ČERVENÉ: Ria – kulaté ředkvičky světle červené barvy, velmi raná odrůda vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Fortuna F1 – velmi raná zářivě červená kulatá odrůda pro rychlení i venkovní pěstování Teko – jasně červené kulaté ředkvičky, velmi rané pro rychlení i venkovní pěstování Kvarta – raná až poloraná odrůda, ředkvičky jsou kulaté a tmavě červené Lada – ředkvičky jsou temně červené a kulaté, poloraná odrůda pro celoroční pěstování venku i ve skleníku Lidka – poloraná odrůda pro jarní až podzimní sklizeň, ředkvičky jsou kulaté a mají karmínově červenou barvu Věra – odrůda s jasně červenými kulatými ředkvičkami, poloraná pro venkovní pěstování Vinara F1 – poloraná odrůda pro venkovní pěstování, tmavě červené ředkvičky kulovitého tvaru Stela – ředkvičky jsou jasně červené a kulaté, odrůda samá, určená pro brzké rychlení Cherry Belle – raná odrůda pro rychlení s kulatými ředkvičkami jasně červené barvy Granát a Prima – karmínově červené kulaté ředkvičky, rané odrůdy pro rychlení i venkovní pěstování Saxa 2 – raná odrůda pro rychlení i pěstování venku, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Sexta – ředkvičky mají mírně protáhlý tvar a šarlatově červenou barvu, odrůda je raná, vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Faraon – kulaté šarlatově červené ředkvičky, raná odrůda vhodná i pro podzimní sklizeň Kvinta – raná odrůda pro celoroční pěstování ve skleníku i ve venkovním prostředí, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Tercia – kulaté a mírně zploštěné tmavě červené ředkvičky, odrůda je raná, určená pro celoroční pěstování ve skleníku i venku ČERVENOBÍLÉ: Slavia – červenobílé kulaté ředkvičky, velmi raná odrůda, která se vysévá už v únoru Duo – velmi raná odrůda pro rychlení i venkovní pěstování, červenobílé ředkvičky mají kulatý tvar Poloneza – v horní části červené a ve spodní bílé kulaté ředkvičky, raná odrůda určená pro rychlení i venkovní pěstování Slovana – odrůda je raná vhodná pro rychlení i venkovní pěstování, červené ředkvičky válcovitého špičatějšího tvaru s bílou špičkou BÍLÉ: Albena – raná odrůda vhodná pro rychlení, ředkvičky jsou bílé a kulaté Blanche Transparente – „Rampouch“ – bílé ředkvičky mají protáhlý zašpičatělý tvar, odrůda je určená pro jarní venkovní pěstování Ostatní barevné odrůdy Viola – ředkvičky jsou jasně fialové a kulovité, odrůda je pozdní, určená pro celoroční venkovní pěstování Zlata – polopozdní odrůda pro jarní a podzimní sklizeň, kulaté ředkvičky mají žlutou barvu Zdraví a vitamíny Ředkvičky obsahují mnoho zdraví prospěšných látek a také ve velkém množství hořčičné oleje a silice, které způsobují jejich poměrně ostrou chuť. Ředkvičky si tak vytváří přirozenou ochranu před škůdci, plísněmi a bakteriemi. Podle vědeckých a lékařských výzkumů mají hořčičné oleje a silice stejné účinky i v lidském organismu, kde především na sliznicích v zažívacím ústrojí brání množení škodlivých bakterií, které způsobují střevní a žaludeční problémy, nadýmání nebo průjmy. Hořčičné oleje a silice také desinfikují ústní dutinu a nosohltan. Mimo silic a olejů je v ředkvičkách ve vyšším množství vláknina, která pozitivně působí na funkci střev, a také bílkoviny, lipidy a zdravé sacharidy. Z vitamínů ředkvičky obsahují především vitamín C a B, dále kyselinu listovou, karoten a minerální látky – vápník, železo, draslík, fosfor a síru. Vitamíny posilují imunitu organismu, kyselina listová pozitivně působí na tvorbu krve a má i vliv na nervový systém, karoten ovlivňuje zrak a také barvu pokožky. Draslík podporuje činnost srdce, vápník je důležitý pro kosti a chrupavky. Ředkvičky také působí proti vzniku žlučových a ledvinových kamenů a odstraňují cholesterol. Ředkvičky jsou vynikající při redukční dietě a jsou vhodné i pro diabetiky – mají velmi nízkou energetickou hodnotu 84 kJ na 100 gramů, obsahují jen 3,7 gramu sacharidů a 0,1 gramu tuku na 100 gramů. Použití ředkviček v kuchyni Plody ředkviček se většinou konzumují syrové, neoloupané i oloupané. Přidávají se do zeleninových salátů, pomazánek i do polévek, jsou vynikající přílohou k masu. Ředkvičky se mohou také dusit. Zelené lístky se mohou konzumovat také, ze starších listů je vynikající špenát. Příprava a tepelná úprava ředkviček Stejně jako ostatní zelenina by se i ředkvičky měly krájet krátce před konzumací nebo nějakou kuchyňskou úpravou. Palčivá chuť ředkviček se dá omezit namočením do studené vody, u nakrájených mírným posolením. Při mytí ředkviček teplou vodou se jejich palčivá chuť zvýší. Případná tepelná úprava musí být velmi rychlá, protože jinak ztrácí barvu i hodnotné látky. Jak a podle čeho vybírat Ředkvičky jsou nejkvalitnější na jaře a na podzim, prodávají v obchodem i na tržištích. Kupujeme vždy čerstvé neoschlé a nevyschlé plody, lístky by neměly být seschlé. Bulvy také nesmí být poškozené od různých škůdců. Letní ředkvičky jsou malé a velmi pálivé. Ředkvičky, vypěstované ve venkovním prostředí, jsou chutnější než ředkvičky skleníkové. Spotřeba a skladování Ředkvičky se musí zkonzumovat co nejrychleji, protože velmi rychle vadnou a nedají se dlouho skladovat. V chladném prostředí vydrží jen několik dnů, pak sesychají a ztrácí svoji chuť i prospěšné látky. Pěstování Pěstování ředkviček není náročné. Po vysetí velmi rychle vyklíčí a už i za 14 dní se mohou sklízet. Nejkvalitnější ředkvičky jsou ze sklizně na jaře a na podzim, v létě rostliny vytváří květní stonky a semena a mají menší bulvy. Nejlépe se ředkvičky pěstují v písčitohlinité půdě s dostatkem živin na slunném místě. Aby byly chutné a šťavnaté, musí vyrůst co nejrychleji a tak potřebují pravidelnou dostatečnou zálivku. Možnosti pěstování ředkviček jsou dvě – rychlení a výsev na záhon. Rychlení ředkvičekve foliovém krytu, pařeništi nebo skleníku je velmi rychlé – vegetační doba trvá pouze tři týdny. K rychlení jsou vhodné téměř všechny odrůdy, které jsou na trhu. Výsev do pařeniště nebo skleníku je možný už od poloviny února, vzdálenost mezi řádky by měla být přibližně 10 centimetrů. Rostlinky se pak protrhají, měly by mít kolem sebe dost místa. I když ředkvičky potřebují hodně vláhy, nesmí se přelívat, protože při vysoké vlhkosti vznikají plísně a hniloby. Pěstování na záhonech s přímým výsevem vegetační dobu prodlužuje o týden až 10 dní. Přímo na záhony se ředkvičky mohou vysévat od poloviny dubna a některé odrůdy se sklízí až do prvních podzimních mrazíků. I na záhonech by ředkvičky měly mít dostatek místa. V suchém období se zalévají pravidelně menším množstvím vody. Při nepravidelné zálivce bulvy popraskají a nejsou tak chutné. Záhony, kde se ředkvičky pěstují, je nutné průběžně střídat. Zajímavosti Ve Francii jsou nejvíce oblíbené červené ředkvičky s bílou špičkou Radis gaudry. Šťavnatost ředkviček je závislá na způsobu zalévání – při menší zálivce je dužiny více pálivá. V minulosti se planě rostoucí ředkvičky konzumovaly čerstvé před snídaní. Podle pověr se tak člověk vyvaroval různým nepříjemnostem, které ho mohly během dne potkat. Léčivé účinky Ředkvičky mají vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a organismus. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - zabraňují vytváření infekcí v trávícím ústrojí - pozitivně ovlivňují funkci střev - odstraňují plynatost a zácpu - usnadňují odkašlávání při nachlazení - snižují hladinu cholesterolu v těle - podporují tvorbu krve - posilují činnost srdce - podporují růst i pevnost kostí a chrupavek - působí proti vzniku žlučníkových i ledvinových kamenů - pozitivně ovlivňují nervový systém - zlepšují zrak a vzhled pokožky Ředkvičky jsou vhodné i při redukčních dietách a pro diabetiky. Konzumace ředkviček v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky, pouze při konzumaci většího množství může dojít k nepříjemnému pálení v ústech, výjimečně i v žaludku.