Lusková

OKRA – Ibišek jedlý - latinsky Hibiscus esculentus, Abelmoschus esculentus,  anglicky gumbo nebo lady´s fingers, francouzsky gombo, německy Okra a také Eibisch nebo Gemüse Eibisch, italsky gombo, případně dito della signora je velmi chutná zelenina, která se v Evropě v posledních letech stává velmi oblíbenou. Zdravá a dekorativní zelenina Okra, které se také říká ibišek, je nejvíce známá především svými květy. Je to ale zároveň i velmi chutná a zdravá zelenina. Původ a historie Okra nemá zcela jasný původ - pochází pravděpodobně z Indie, Afriky nebo Asie – v Africe se vyskytuje velké množství různých druhů okry, v jižní Asii zase původní rostliny. Podle mnoha prokázaných údajů ale okru zcela jistě znali už v 2. tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě, odkud se později rozšířila do dalších oblastí. Ze 17. století jsou dochované historické podklady o pěstování okry v Brazílii, v dalším období se pěstovala v celé Severní Americe.   Současnost V současné době se ibišek jedlý pěstuje především v tropických a subtropických oblastech na celém světě. Velmi dobře snáší sucho a vyšší teploty. V našich oblastech je okru možné pěstovat pod foliovými kryty nebo ve skleníku. Název okra pochází u nigerijského jazyka Igbo a používá se především v USA. V některých anglicky mluvících zemích se této zelenině vzhledem k jejímu tvaru říká Lady’s Fingers – dívčí prsty, má ale i mnoho dalších zajímavých názvů – například španělsky gumbo nebo portugalsky Quito. U nás je nejvíce známá pod pojmenováním ibišek jedlý. Na celém světě se pěstuje velmi mnoho odrůd, které se využívají v různých, pro nás ale převážně exotických, kuchyních. Je velmi oblíbenou zeleninou v Africe, Asii, Indii, Thajsku, ale i na Balkáně a ve Středomoří, na jihu USA, v karibské oblasti a v Jižní Americe. Vzhled, chuť, vůně… Ibišek jedlý je podle odrůdy jednoletá nebo vytrvalá rostlina, která dorůstá až do výšky 2,5 metrů. Jsou na ní střídavé velké ploché jedlé listy s pěti nepravidelnými cípy. V úžlabí listů vyrůstají výrazně žluté květy s červeným prostředkem. Plody jsou kuželovité tobolky s několika hranami, podobné luskům, dlouhé 6 až 20 centimetrů. Jsou velmi křehké, podle odrůdy mají žlutozelenou až tmavě zelenou barvu a jsou porostlé jemnými chloupky. Sklízí se krátce po odkvětu, kdy jsou ještě nezralé, zelené, šťavnaté a neobsahují semena. V některých balkánských zemích se suší nebo konzervují, v USA se zamrazují. Zralé tobolky velmi rychle ztrácí barvu, chuť i vitamíny. Chuť okry je poměrně jemná a mírně trpká. Odrůdy Okra má poměrně velké množství různých odrůd, které se od sebe liší především velikostí i barvou. Ibišek jedlý se pěstuje jako zelenina, v našich klimatických podmínkách ale také jako pokojová rostlina, která má velmi zajímavý vzhled a krásné květy. Fife Creed green patří mezi nejvhodnější odrůdy pro pěstování v našem klimatickém pásmu. Je vhodná pro pěstování v bytech i ve sklenících, v našich klimatických podmínkách může být v teplejším období i venku. Dorůstá do výšky až 160 centimetrů a šířky 50 centimetrů, květy dosahují velikosti 5 až 8 centimetrů. Rostliny kvetou 3 měsíce, většinou v období od července do října. Nejlepší pro jejich pěstování je slunečné místo nebo alespoň polostín, potřebují vlhkou, propustnou a humózní zeminu. Špatně snáší přelití, měly by se pravidelně rosit. Rozvětvení je možné vylepšit zaštípnutím hlavního stonku ve výšce okolo 60 centimetrů. Zdraví a vitamíny Okra obsahuje pro lidský organismus mnoho prospěšných látek a má malé množství kalorií. Téměř 50 % plodu tvoří vláknina, 3% bílkoviny, 7% zdravé tuky a 1 % minerální látky, především vápník, železo, magnesiu a draslík. Významný je i obsah vitamínu C a K, z dalších vitamínů je v plodech ještě vitamín A a B6. Vláknina má vliv na snižování cholesterolu a tím se snižuje riziko srdečních selhání a cévních onemocnění, podporuje také funkci trávicího traktu. Vitamíny posilují obranyschopnost organismu, železo a vápník pozitivně ovlivňuje pohybový systém. Draslík je velmi důležitý pro správnou činnost nervové soustavy. Ibišek jedlý je vzhledem k obsahu vitamínů a různých dalších látek v kombinaci s velmi malou energetickou hodnotou doporučován ke konzumaci při redukčních dietách Využití okry v kuchyni Konzumují se syrové, sušené nebo nakládané mladé tobolky bez semen. Velmi často se používají při přípravě polévek, omáček nebo salátů. Mohou se vařit, dusit, smažit nebo zapékat třeba se sýrem. Pokud se tobolky nechají dozrát, pak obsahují semena, která se konzervují a používají podobně jako hrášek, případně se z nich lisuje olej nebo se z nich po upražení připravuje náhražka kávy. Do salátů se používají i listy, upravují se podobně jako listy pampelišky. Ibišek jedlý je nejchutnější čerstvý, většinou je ale k dostání sušený nebo konzervovaný. Okra je součástí kuchyní na celém světě a charakteristickou surovinou především indických, tureckých a pákistánských jídel. V středomořských zemích, například v Řecku, Tunisku nebo Izraeli, se nejčastěji servíruje dušená, v Indii se přidává do omáček nebo smaží s cukrem. V Karibské oblasti je oblíbená polévka z okry, na Haity se k ní přidává především rýže a kukuřice, ve východní Asii se kombinuje s rybami. Jak připravit ibišek jedlý Okra je k dostání čerstvá, zamražená, sušená nebo konzervovaná. Konzervovanou – nakládanou – okru je před přípravou nutné důkladně propláchnout studenou vodou a nechat okapat. Sušený ibišek se před tepelnou přípravou musí na 24 hodin namočit do studené vody, pak se propláchne studenou vodou a nechá okapat. Zamražená okra se nechá pomalu rozmrazit, urychlování například v mikrovlnné troubě se nedoporučuje. Před kuchyňskou přípravou se u tobolky odřízne horní část se stonkem. Tepelná úprava okry Okra se může tepelně upravovat vcelku nebo nakrájená na menší, přibližně 1,5 centimetru velké kousky. Po uvaření je okra mazlavá, mazlavost je ale možné zmírnit, pokud se plody vaří celé a velmi krátce, do vody se také může přidat kapka citronové šťávy. Slizovitost zmírňují i rajčata nebo ocet. Pokud se plody vaří delší dobu, mazlavá hmota se postupně rozpustí. V těchto případech se okra používá v některých typických jídlech jako zahušťovadlo. Před smažením se z ibišku jedlého odříznou špičky i stonky a plody se nechají vařit 10 minut v mírně osolené vodě. Pak se nechají okapat a před smažením se osuší. Nejlepší recepty z ibišku Okra je nedílnou součástí tradičních jídel v mnoha zemních na celém světě. Zapékaná musaka s okrou Tradiční musaka z Ibišku se servíruje jako zeleninový předkrm nebo dezert. Suroviny: 500 gramů okry 2 lžíce másla 2 lžíce octa 1 cibule 2 vejce ½ šálku mléka olej sůl Postup: Tobolky okry se důkladně propláchnou pod studenou vodou a nechají okapat. Pak se z nich odříznou horní konce se stonkem a nechají se přibližně 10 minut vařit v mírně osolené a octem okyselené vodě. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe, nakrájí na jemno a krátce osmahne na rozpáleném oleji v pánvi. Polovina okapaných tobolek okry se vloží do máslem vymazané zapékací misky, na ně se rozloží osmahnutá cibule a přidá se druhá polovina okry. Mísa se vloží do trouby, rozehřáté na 180° Celsia, po 5 minutách zapékání se okra zalije mlékem s rozšlehanými vajíčky a nechá zapéct do zlatova. Ibišek po kreolsku Vynikající příloha k masu, ideálně kuřecímu. Suroviny: 500 gramů okry 250 gramů šunky 500 gramů rajčat 2 cibule 1 menší celer 1 zelená paprika lžíce rajčatového protlaku 1 chilli paprička 2 lžíce octa lžíce olivového oleje sůl a pepř Postup: Z tobolek okry se odříznou horní konce se stonkem a plody se namočí na 30 minut do octem okyselené vody. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe a najemno naseká, oškrábaný celer se najemno nakrájí. Paprika se podélně rozřízne, odstraní se z ní jádřinec a nakrájí se na malé kousky. Rajčata se nakrájí na tenké plátky, šunka se rozkrájí na jemno. Chilli paprička bez semínek se najemno naseká. Všechna připravená zelenina mimo rajčat a šunka se krátce osmaží na rozpáleném oleji ve větší pánvi, pak se do pánve přidá rajčatový protlak, rajčata a chilli paprička, směs se důkladně promíchá, dochutí pepřem a solí, přidají se tobolky okry a vše se dusí pod pokličkou do měkka. Jak vybírat a kupovat okru Ibišek je možné koupit čerstvý, zamražený, sušený nebo konzervovaný. V České republice je k dostání většinou ve speciálních obchodech s tureckými nebo arabskými potravinami a to pouze konzervovaná. Při výběru je důležitý především údaj o datu trvanlivosti a místě původu, je nutné počítat s poměrně vysokou cenou.   Čerstvou okru je nejsnadnější koupit v zemích, kde se pěstuje a roste. Bez problémů je k dostání například v tureckých bistrech nebo v Sýrii na venkově, ale také v Tunisku, Egyptě, Řecku, Iránu, Iráku, Jordánsku, Libanonu nebo Jemenu, na Kypru a v Izraeli a mnoha oblastech východního Středomoří. Oblíbená je i v západní Asii, severní Indii, Pákistánu a v Karibské oblasti. Čerstvá okra má svěží barvu, tobolky jsou křehké a velké 3 až 6 centimetrů. Sklizeň, spotřeba a skladování Rostliny okry kvetou a plodí většinou v období od července do října. Tobolky se sklízí nejpozději pět dní po odkvětu, kdy ještě neobsahují semena. V době sklizně jsou velmi křehké, slizovité, dlouhé maximálně 6 centimetrů a porostlé jemnými chloupky. Okra se nesmí uchovávat v chladu a to ani ve spodní přihrádce na zeleninu v chladničce. Nejlepším způsobem dlouhodobého uchová plodů ibišku jedlého je zamrazení, případně sušení nebo naložení do oleje. Pěstování Ibišek se u nás pěstuje především jako dekorativní pokojová rostlina s nádhernými květy. V našich klimatických podmínkách se pro květy a také plody úspěšně pěstuje v podstatě jen odrůda Fife Creed green. Ibišek pro plody se ale dá úspěšně pěstovat pod foliovým krytem nebo ve skleníku. Semena se vysévají koncem února nebo v březnu do misek. Vypěstované sazeničky se vysazují pod foliové kryty do venkovního prostředí až v květnu, kdy už nehrozí mrazíky. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami musí být minimálně 50 centimetrů. Rostliny postupně poměrně značně zmohutní a doporučuje se jejich vyvazování k opěrným tyčím. V průběhu vegetačního období se ibišek musí důkladně pravidelně zalévat a přihnojovat. Velmi dobře se mu daří mezi okurkami, jeho nároky na pěstování jsou v podstatě stejné. Zajímavosti Ibišek jedlý – okra - se velmi často pěstuje i jako okrasná rostlina v bytech, sklenících a zimních zahradách. Okra je zdraví velmi prospěšná a v kuchyni se z ní připravují mnoha způsoby různá chutná jídla. Ibišek je málo kalorický a tak se doporučuje jeho konzumace při redukčních dietách. Léčivé účinky Okrak má vzhledem k obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na organismus člověka. Plody okry zejména - posilují imunitní systém - pozitivně ovlivňují nervový systém - mají kladný vliv na pohybový aparát - posilují cévy a činnost srdce - regulují obsah cholesterolu v krvi - mají příznivý vliv na látkovou výměnu - pomáhají při žaludečních a střevních potížích - mají antioxidační účinky Konzumace syrových nebo tepelně upravených plodů ibišku jedlého nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky.    

HRÁCH SETÝ - latinsky Pisum sativum, anglicky Pea, je levná, snadno dostupná a velmi výživná plodina na hranici mezi zeleninou a luštěninou. Mladý zelený hrách řadíme mezi zeleninu, dozrálý či sušený hrách pak mezi luštěniny. Zelené zlato Hrách nejenže je levný a dá se snadno pěstovat, navíc obsahuje velké množství bílkovin. V dobách, kdy maso bylo pro běžný, těžce pracující lid nedostupné, byl hrách s bramborami a čočkou důležitým zdrojem živin. Původ a historie Hrách se začal pěstovat v zemích Středního východu, odkud se dostal i k nám. Díky množství výživných látek a poměrně snadnému pěstování se jedná o jednu z nejstarších pěstovaných rostlin na světě. Vzhled, chuť a vůně… Plody hrachu jsou semena a ty mohou mít dle odrůdy různou barvu i tvar - mohou být kulatá i oválná, bílá, žlutá, zelená, šedá i různě barevně mramorovaná. Mladý hrášek, který obyčejně pěstujeme na našich zahrádkách, má obvykle jasnou zelenou barvu, sladkou chuť, křupavou slupku a šťavnatý obsah. Starší, dozrálejší hrách pozbývá sladkou chuť a jeho konzistence je moučnější a výživná. Odrůdy Hrách má mnoho odrůd, které dosahují různé výšky. Některé jeho odrůdy jsou určené k vylupování, kde plod obsahuje hodně škrobu, má mírně moučnou chuť a hodí se k sušení, nebo pak hrách dřeňový, který je sladší. Cukrový hrášek je odrůda, která se u nás pěstuje poměrně často, nemá na vnitřní straně lusku tenkou pergamenovou vrstvu, a proto je nezralá semena včetně lusku možné bez problémů konzumovat i syrová. Zdraví a vitamíny Během svého zrání se složení látek v hrachu mění. Zelený hrášek obsahuje kolem 90 % vody, zatímco po dozrání obsah vody klesá na přibližně 10%. Mladý hrášek obsahuje zejména vitamíny, a to především vitamín K, C, B1 a kyselinu listovou. Naproti tomu zralý hrách obsahuje velké množství energie připravené na klíčení budoucí rostliny, velké množství kyseliny listové, ale hlavně minerální látky, jako hořčík, železo, draslík, mangan a fosfor. Pravidelná konzumace hrášku pomáhá k regeneraci mentální i fyzické a zároveň napomáhá k růstu svalů. Vláknina v něm zase napomáhá dobrému trávení a detoxikaci. Použití hrachu v kuchyni Hrách je na našem trhu k dostání v různých formách. K dostání jsou v období sezóny čerstvé hrachové lusky, vyloupaný hrách je pak celoročně k dostání v konzervované, sušené či mražené podobě. Jedná se o plodinu, kterou seženete snad v každém větším i menším obchodě s potravinami. Hrách se skvěle hodí na výrobu kaší, jako příloha k masitým pokrmů nebo třeba do salátů. Je možné jej osmahnout na másle, dusit, vařit, zapékat a tak dále. Sklizeň a úprava Sušený hrách se po sklizni nejdříve loupe, protože vnější lusk je tvrdý a nestravitelný. Po oloupání mají semena matný povrch, a tak se ještě leští a obrušují. Část semen se při úpravách rozpadne a ta se pak prodávají jako hrách loupaný půlený, který je levnější než hrách loupaný celý. Léčivé účinky Hrách - podporuje růst buněk - podporuje růst svalů - posiluje nervovou soustavu - posiluje zrak - pomáhá při zácpě - snižuje cholesterol a podporuje metabolismus - má detoxikační účinky I přes mnoho pozitivních účinků na lidský organismus, nedělá konzumace hrachu ve větším množství některým osobám dobře. Pro někoho, kdo trpí nadýmáním, může být hrášek těžko stravitelný, při častějším používání si ale trávicí ústrojí na luštěniny zvykne. Může pomoct ho na noc namočit, nebo ho vhodně okořenit. Pokud máte dnu, vyhýbejte se luštěninám obecně, stejně konzumace hrachu ve větším množství neprospívá ani osobám trpícím některými revmatickými nemocemi.

KUKUŘICE SETÁ – latinsky Zea mays L je rostlina na hranici zeleniny a obilovin. Chutná a výživná... Kukuřice setá není jen tak někdo, jedná se o zeleninu, která má velice blízko k obilovinám. Konzumovat ji můžete v různých podobách, jedno je však jisté, chutnat bude vždycky perfektně. Historie a původ Kukuřici začali lidé pěstovat pravděpodobně mezi léty 10 000 př. n. l. a 5 500 př. n. l. Původ můžeme sledovat do oblasti centrálního Mexika. Pro Aztéky byla životně důležitou potravinou. Do Evropy se dostala v průběhu 16. a 17. století a odtud se rozšířila do celého světa. Současnost Kukuřice je třetí nejpěstovanější rostlinou na světe hned po pšenici a rýži. Závisí na ní mnoho životů po celém světě, a to i přesto, že až 9 z 10 kilogramů je určeno pro krmení zvířat. Roste význam sladké kukuřice jako zeleniny, ale v potravinářském průmyslu slouží kukuřice jako zdroj oleje, škrobu, glukózy, fruktózového sirupu a bioetanolu. Vzhled, chuť a vůně… Kukuřice roste v klasech a její zrníčka mají žlutou barvu. Právě tato zrnka považujeme za zeleninu. Celá rostlina dorůstá do výšky 1 metru. Kukuřice má nasládlou chuť a často je součástí salátů či polévek, často se konzumuje sterilovaná, vařená nebo grilovaná. Odrůdy Podle kvality zrn rozlišujeme mnoho odrůd, z nichž některé se používají jako krmivo pro dobytek, jiné se dále zpracovávají. Cukrová kukuřice – obsahuje 76 % vody. Sklízí se dříve, než dozraje, aby si udržela chuť a dostatečné množství vody. Čerstvá obsahuje přibližně 3 % proteinů a v sušené jich je až 10 %. Nejvíce zastoupeným proteinem je zein, jehož strukturu tvoří všechny esenciální aminokyseliny. Bílá kukuřice – neobsahuje prakticky žádný provitamin A a má menší bílá zrnka, která jsou sladší než zrnka žluté kukuřice. Žlutá kukuřice – má delší zrna s výraznější chutí. Obsahuje velké množství vitaminu B1, ale je chudá na vitamin C. Pukancová kukuřice – konzumuje se pražená ve formě popcornu. Ten je mnohem méně kalorický než ostatní pochutiny. Díky vysokému obsahu škrobu bobtnajícího při zahřátí jsou pražená zrna mnohem větší, než byla v původní velikosti. Moučná kukuřice (Zea mays amylacea) – má měkká zrna složená převážně ze škrobovin. Používá se k výrobě mouky na speciální pečivo (tortilly a podobně), bývá i barevná. Modrá kukuřice – obsahuje méně škrobu a navíc přispívá, aby byl přísun proteinů o 20 % vyšší, než je tomu u bílé kukuřice. Za svůj netypický odstín vděčí antocianinu a skupině pigmentů, které jsou navíc velmi prospěšné našemu organismu – například redukují cholesterol v krvi. Zdraví a vitamíny Kukuřice obsahuje velké množství glukózy, která je nezbytným motorem pro naší mentální i fyzickou energii. Zvyšuje odolnost vůči stresu a podporuje soustředění. Dále je kukuřice bohatá na vitamíny skupiny B, takže zlepšuje kvalitu nehtů a vlasů, také pomáhá snižovat cholesterol. Je důležitým zdrojem železa, hořčíku, zinku, manganu a selenu, což je prospěšné pro krvetvorbu. Kukuřice je vhodná pro osoby trpící celiakií, zklidňuje totiž střevní sliznici. Doporučuje se při plynatosti, bolestech břicha, při zánětu tlustého střeva a při chronických onemocněních ledvin. Kukuřičná zrna mají mírný diuretický účinek. Použití kukuřice v gastronomii Na kukuřici si pochutnáte za syrová, ale můžete ji také upravovat vařením či v mikrovlnné troubě, grilovat i zamrazovat. Syrovou kukuřici neskladujte dlouho, ztratila by chuť. Kukuřice se často konzervuje nebo mrazí, oba tyto způsoby uchovávání jí pomůže uchovat většinu jejích výživových vlastností. Při průmyslovém konzervování se používají zrna s klíčkem, jedná se o celozrnnou kukuřici. Použít ji můžeme také jako mouku pro výrobu tortill nebo pro výrobu italské polenty. Při vaření nepřidávejte sůl, po uvaření by byla zrna tvrdá. Přidejte však lžíci cukru, který zvýrazní její chuť i vůni. Po uvaření ji posolte a nechte na ní rozpustit máslo. Kukuřice je výborná v salátech a v polévkách. Často bývá součástí mražených zeleninových směsí. Velkou oblibu si získal popcorn. Vypukaná kukuřice je fenomenální pochoutkou v kině i doma. Lze ho připravit v mikrovlnné troubě i v hrnci. Nezapomeňte popcorn důkladně rozžvýkat, aby nezatížil trávení. Kukuřičným škrobem můžete zahustit nejrůznější potravinové výrobky, omáčky i moučníky. Sklízení kukuřice Kukuřice je zralá, pokud jsou její vlasy suché a tmavé. Pro ujištění rozbalte klas a dloubněte do zrnka, pokud z něj vyteče vodová tekutina, ještě není zralá. Ze zralého zrna prýští mléčná tekutina. Přezrálé zrno je moučnatě škrobovité. Po sklizni ponechte klasy v suknicích do té doby, než je budete konzumovat, jinak by ztrácely chuť. Léčivé účinky Kukuřice - posiluje nervy - zvyšuje koncentraci - zlepšuje náladu - odbourává stres - zlepšuje potenci a plodnost - přirozeně omlazuje - posiluje srdce - snižuje cholesterol - zlepšuje mozkovou činnost - mírně zpomaluje činnost štítné žlázy a proces trávení - zklidňuje sliznici střev