Mihule

Mihule v užším smyslu nejsou rybami, vzhledem a využitím jsou ale rybám velmi podobné. Spolu se zástupci řádu sliznatkotvarých patří mihule do třídy kruhoústých – nejpůvodnější skupiny bezčelistnatých obratlovců.

Oproti parybám a kostnatým rybám nemají mihule vyvinutou čelist ani párové ploutve. Ke kořisti se přisávají pomocí speciálního ústrojí.

Mihulovití – angl. lampreys, mají místo úst přísavný trychtýřovitý terč s rohovitými zuby. Jazyk je drsný a slouží k obrušování kůže ukořistěných ryb. Do způsobené rány vylučují mihule sekret., ten zabraňuje srážení krve a rozkládá tkáně, kterými se mihule živí.

Tělo mihulí je protáhlé, úhořovité, pokryté slizkou kůží bez šupin. Na každé straně těla je sedm žaberních štěrbin.

Mihule mořská

Mihule mořská je v důsledku znečištění řek velmi vzácná, téměř vůbec se nedostává do prodeje. Tělo mihule je protáhlé, dlouhé asi 70cm. Ústní terč tvoří velký počet prstencovitých řad rohovitých zubů. Maso mihule mořské je poměrně tučné, nejlépe chutná v zimě. Je vhodné k osmažení a následnému naložení nakyselo, hodí se i k uzení.

Více

Mihule říční

Vyskytuje se na pobřeží Baltského a Severního moře, chybí v povodí Dunaje. Na našem území se mihule říční vyskytovala ještě v 19. století v Labi. Hřbet mihulí je zbarven šedozeleně, břicho je světlejší. Tělo je dlouhé asi 30cm, v ústním terči je jen jedna řada rohovitých zubů. Z kulinářského hlediska má mihule říční mnohem větší význam než mihule mořská. Maso je vhodné ke smažení, uzení nebo marinování.

Více

Cukrářská škola

V kapitolách a lekcích najdete vše, co potřebujete znát a vědět o kuchyni, surovinách i samotném vaření.

Vstoupit

Zbožíznalství

Hledejte v našem obsáhlém slovníku

Kuchařův rádce

Rady, tipy, triky... Pokud se vám v kuchyni něco nepovedlo, nebo chcete jen poradit, rádce je tu pro vás.

Vstoupit