Latinský název pro lanýže bílé. Tyto vzácné houby rostou skryty pod zemí a je třeba je vyhledávat cvičenými psy. Anglicky Truffle, francouzsky Truffé, německy Trüffel, italsky Tartufo, španělsky Trufa. Na trhu dosahují lanýže vysokých cen – podle toho, odkud jsou a jak úrodná je sezona. Nejdražší jsou lanýže bílé, zvláště ty z okolí italského městečka Alba. Levnější jsou z Istrie. Bílé lanýže nelze skladovat ani konzervovat. Jsou na trhu pouze čerstvé a pouze v období sběru: tedy v říjnu, listopadu, výjimečně i v prosinci. Neupravují se tepelně, strouhají se v tenkých plátcích na hotové teplé pokrmy, nejvhodnější jsou vaječné těstoviny, míchaná vejce, rizoto, bramborová kaše nebo syrové telecí maso. Černé lanýže jsou o něco levnější, vyskytují se delší dobu, nejkvalitnější jsou z francouzského Périgordu a objevují se také v Piemontu a na Istrii. Nejkvalitnější černé lanýže (Tuber melanosporum) jsou tzv. zimní, sbírají se obvykle od ledna až do dubna a dají se vakuovat, v nutných případech i konzervovat. Vakuované neztrácejí vůni ani chuť, nelze je však nechat ve vakuu dlouho. Konzervací jejich chuť a vůně přece jen ztrácejí na intenzitě. Méně hodnotné jsou černé lanýže jarní (Tuber aestivum) rostoucí v Anglii (dělají se z nich lanýžové oleje) a lanýže zimní (Tuber brumale). V poslední době se na trhu objevují levné lanýže indické (Tuber indicum) nebo čínské (Tuber chinensis), které však nemají zdaleka takovou kvalitu, daleko méně voní a chutnají nevýrazně. Dávají se také do olejů, a proto je důležité přečíst si na etiketě, z jakých lanýžů byl olej vyroben. Černé lanýže lze upravovat tepelně a přidávat do dušených jídel, paštik a rosolů. Do pokrmů se přidává obvykle jen trochu nastrouhané houby, pro zvýraznění chuti. Typickým francouzským pokrmem s černými lanýži je Brouillade.
