Exotické ořechy

MALEDIVSKÉ OŘECHY – nebo také šalamounovy ořechy, případně mořské kokosy, plody palmy seychelské (Lodoicea seychellarum) jsou velmi vzácná a největší semena v rostlinné říši. Cenné a léčivé V minulosti lidé velmi věřili v léčebné účinky maledivských ořechů, a tak byly používány při léčbě epilepsie, paralýzy, mrtvice nebo koliky, doporučovaly se i jako prostředek proti křečím, bolestem hlavy a srdečním chorobám. Vědecky ani lékařsky ale žádné zvláštní účinky potvrzeny dosud nebyly. V době, kdy maledivské ořechy téměř nikdo neznal a zároveň jim byly přisuzovány až zázračné zdravotní účinky, měly velmi vysokou cenu. V historických záznamech jsou uvedeny případy, kdy byla loď s nákladem vyměněna i jen za jediný ořech. Vzhled Maledivské ořechy mají neobvyklý tvar a patří k největším plodům na světě - váží 15 až 20 kilogramů. Historie a původ První písemné záznamy o maledivském ořechu jsou z roku 1525, kdy je v inventáři dominikánského kláštera ve Speiru zaznamenána vnitřní skořápka mořského ořechu Iodoicey jako schránka pro přechovávání starých relikvií. Další zmínka pochází z roku 1579 od francouzského cestovatele Pettera Sonnerata, který palmu objevil na ostrově Praslin. Do Evropy první maledivský ořech přivezl s největší pravděpodobností holandský námořní admirál Hermanses v roce 1602. Ořech tehdy dostal jako vzácný dar od domorodého indického vládce. Další maledivské ořechy byly v roce 1770 přivezeny francouzským obchodníkem do Kalkaty, kde vzbudily velký rozruch. Záznamy o maledivském ořechu a palmě jsou ještě z roku 1755 v Herbáři Ambbinském od Eberharta Rumfa. V Českých zemích se maledivské ořechy poprvé objevily za vlády císaře Rudolfa II, který údajně za Iodoiceu zaplatil čtyři tisíce zlaťáků. Prvním Čechem, který maledivské ořechy vyfotografoval, byl doktor Karel Domin až v roce 1910 v botanické zahradě v Paradeniyi a s doktorem Danešem je poměrně přesně popsal v cestopise s názvem Dvojím rájem. Výskyt Maledivské ořechy rostou na palmách na pobřeží Seychelských ostrovů v Indickém oceánu, severovýchodním směrem od Madagaskaru. Palmy Lodoica seychellarum – mořský kokosovník, na kterých maledivské ořechy rostou, potřebuje k svému dozrání deset let a k dokončení celého svého vývoje až 130 roků. Seychelská palma rostla na začátku minulého století jen na ostrůvcích Praslin, Curieuse a Round Island. Každý rok na palmě vyroste jen jeden velmi velký list, stáří stromů v podstatě není možné určit a odhaduje se podle kruhovitých jizev po opadaných listech. Plody z palmy padají do moře, kde pak plavou proti mořským proudům a vlnám a zároveň dozravají. Na břeh jsou často vymrštěny takovou silou, že zapadnou do pralesa poměrně daleko od pobřeží. Použití maledivského ořechu Maledivský ořech se s oblibou využívá v ájurvédské a tradiční čínské medicíně. V potravinářství se maledivský ořech využívá k přípravě a výrobě dochucovadel do polévek zejména v kuchyni jižní Číny a také k přípravě tradičních pokrmů na Seychelských ostrovech.

ČUFA – správně španělsky chufa jsou podzemní hlízy známé i jako zemní mandle (Cyperus esculentus), které připomínají seschlý lískový oříšek. Zdravý hit ze středomoří Ačkoliv zní název prapodivně, čufa není nic jiného než pochutina typická pro středomoří, která připomíná seschlé oříšky a v současné době získává na popularitě i v České republice. Jedná se o svačinku určenou ke zdravému mlsání a vhodnou třeba i do ranního müsli. Původ, historie a výskyt Čufa pochází z Egypta a Sudánu. První zmínky o ní pochází z doby přibližně před 4 tisíci let, kdy se pěstovala ve starém Egyptě v deltě Nilu. Podle dochovaných záznamů už v 5. století před naším letopočtem lidé žijící kolem Nilu pili bílý nápoj vyrobený z čufy, která rostla na březích řeky. Největším světovým pěstitelem a exportérem čufy se ale postupem doby stalo Španělsko, kde se nejvíce pěstuje především v okolí Valencie. Ve Španělsku se čufa začala s největší pravděpodobností pěstovat už ve středověku s příchodem muslimů. V záznamu z roku 1795 je uvedeno, že se v oblastech Almàssera a Alboraia čufa pěstovala přibližně na 15 hektarech. Velký rozmach pěstování a konzumace čufy nastal na začátku 20. století, kdy se ve Španělsku začaly otevírat první horchaterías – podniky, v kterých se servíroval především nápoj orčata (horchata). Vzhled, chuť, vůně… Chuť čufy je velmi příjemná, lehce sladká, vzhledem čufa připomíná seschlý oříšek. Zdraví a vitamíny Čufa jsou hlízy rostliny s mnoha prokázanými léčivými účinky, které se samozřejmě projevují i v hlízách. Čufa obsahuje velmi mnoho vlákniny, vitamínů, minerálů, proteinů a přírodních cukrů, potravinový škrob a zdravé oleje. Z vitamínů čufa obsahuje především vitamín B1, kyselinu listovou, antioxidační vitamín E s také vitamín C, ovlivňující obranyschopnost lidského těla.Velmi velký je i obsah minerálních solí. Vyvážený poměr vápníku a draslíku zabraňuje vzniku osteoporózy, v čufě je i pro lidský organismus důležitý fosfor, hořčík, železo, zinek, měď a mangan, hladina sodíku je velmi nízká. Čufa obsahuje proteiny v podobě aminokyselin, nejvíce esenciální aminokyselinu Arginin. Ta vytváří rolaktin, který je velmi důležitý během růstu pro těhotné ženy a kojence, brání vzniku ischiasu a onemocnění prostatu a podporuje imunitní systém. Arginin je také přirozeným generátorem inzulínu, což je důvod, proč je především nápoj horchata bez přidaného cukru velmi doporučován diabetikům. Vláknina, které je v čufě poměrně významné množství, pozitivně ovlivňuje vstřebávání cholesterolu, upravuje absorbování glukózy a podporuje činnost střev. Obsah zdravých mastných kyselin snižuje hladinu cholesterolu, triglyceridů, arteriosklerózy a činnost střevního systému. Z mononenasycených mastných kyselin je v čufě nejvíce kyselina olejová – až 76 procent, která společně s kyselinou listovou zabraňuje vzniku rakoviny tlustého střeva. Použití čufy v gastronomii Čufa se konzumuje čerstvá jako zdravý sladký pamlsek, vynikající je i po namočení do vody. Používá se také jako základ pro přípravu müsli a chutného, osvěžujícího i výživného nápoje horchata – orčata. Müsli z čufy jsou v současné době velmi oblíbené především v Německu a ve Švédsku, nápoj horchata je velmi populární ve Španělsku, kde se čufa nejvíce pěstuje, ale vzhledem k úspěšnému exportu i ve Francii, Německu a také v USA. Čufa se používá i jako základ pro výrobu speciální BIO mouky, výrobu panenského oleje, který je známý jako BIO olej z čufy a originálních kosmetických přípravků. Pěstování a sklizeň Čufa se pěstuje výhradně bez použití chemie, sklízí se tradičními způsoby a skladuje se v přirozených podmínkách tak, aby v ní zůstaly zachovány všechny látky a vitamíny. Čufa se vysévá v průběhu dubna a května do speciálně upravené půdy a v zemi se pak pěstuje po dobu 8 měsíců bez chemických prostředků. Pro úspěšnou sklizeň je důležité, aby půda byla zcela suchá. Sklizeň probíhá od listopadu do ledna. Nejprve se zapálí a nechá shořet nať a plantáž se pak důkladně od popela a neshořelých zbytků natě vyčistí. Hlízy se následně opatrně i se zeminou vyorají, půda se pak od hlíz na speciálních strojích oddělí. Čufa se důkladně omyje a pak suší v přirozeném klimatu v teplotě od 5 do 20° Celsia po dobu 3 až 4 měsíců. Tím je zaručené, že v hlízách zůstanou zachovány všechny nutriční hodnoty, vitamíny a důležité látky a vzniká tak i jedinečná chuť. Před plněním do obalů nebo výrobou orčaty se čufa znovu důkladně třídí tak, aby se k spotřebitelům a konzumentům dostala čufa jen v té nejvyšší kvalitě. Léčivé účinky Čufa má velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Vzhledem k obsahu všech látek zejména- posiluje činnost srdce a cévního systému- snižuje a podporuje krevní tlak- odstraňuje škodlivý cholesterol- má silné antioxidační vlastnosti- reguluje činnost střevního systému- zmírňuje bolesti a křeče - má preventivní účinky proti trombóze- má léčivé účinky při zánětech dýchacích cest- pomáhá při léčbě žaludečních potíží- má preventivní účinky proti vzniku rakoviny Čufa neobsahuje lepek, laktózu ani fruktózu. Má vynikající příznivé nutriční hodnoty, je vhodná i pro těhotné a kojící ženy nebo pro osoby s vysokým krevním tlakem. 100 gramů čufy má 1635 kJ, tedy 386 kcal., vzhledem k způsobu pěstování, sklizně a skladování je čufa výhradně bio produktem.  

PEKANOVÝ OŘECH – plod ořechovce pekanového patří mezi méně známé druhy ořechů, ale v poslední době se využívá stále častěji. Podle botaniků není ovšem ořech správné druhové označení, protože se jedná o peckovité ovoce, jako je například meruňka. Původ, historie a současnost Pekanové ořechy pochází z jihovýchodních oblastí Severní Ameriky, kde ořechy už v dávných dobách konzumovali původní obyvatelé. Stromy v původních oblastech výskytu dorůstají do výšky 25 až 40 metrů a mají až 70 centimetrů dlouhé listy. Dřevo z těchto stromů je velmi kvalitní a používá se k výrobě nábytku, podlahových krytin i k uzení masa. Největším světovým pěstitelem a vývozcem jsou USA. Jejich roční produkce přibližně 200 tisíc tun pokrývá celosvětovou roční spotřebu přibližně z 90 procent.Strom ořechovec pekanový je mimo jiné národním stromem amerického státu Texas. Vzhled, chuť, vůně… Jádra pekanových ořechů jsou podobná jádrům ořechů vlašských. Jsou v kožovité slupce, která je přibližně 1 milimetr silná. Slupka je velmi pevná, o tom svědčí i indiánské slovo pekan, které ve volném  překladu znamená „k rozbití je potřeba kámen". Jádra mají oválný tvar a délku od 3 do 6 centimetrů. Jsou jedlá, poměrně jemná a sladká, mají příjemnou máslovou příchuť a vůni. Zdraví a vitamíny Pekanové ořechy obsahují až 70 procent tuku, více než 10 procent bílkovin a 10 procent vlákniny. V jádrech je také značné množství provitamínu A, vitamínů skupiny B a z ostatních látek, především poměrně hodně fosforu, vápníku a železa. Pekanové ořechy jsou značně kalorické, 100 gramů má hodnotu přibližně 2890 kJ.Pravidelná konzumace v přiměřeném množství chrání před vznikem žlučových kamenů a snižuje i zdraví škodlivý LDL cholesterol. Použití pekanového ořechu v gastronomii Pekanové ořechy se konzumují čerstvé vyloupané, přidávají se ale i do různých jídel – především sladkého pečiva. Vynikající jsou v ořechových dezertech, müsli nebo jogurtu. Vzhledem k značnému obsahu tuků se z pekanových ořechů připravuje i chutná ořechová pomazánka nebo speciální ořechový sýr. Tepelně se pekanové ořechy upravují i naříznutím špičky do kříže a krátkým opečením na rozpálené plotýnce nebo pánvi bez oleje. Jádra se mohou i rozemlít a ze vzniklé mouky se pečou chutné zákusky. Výjimečnou pochoutkou je sladké pečivo s pekanovými ořechy a javorovým sirupem. Peče se z listového těsta a příprava je velmi snadná. Rozválené těsto se nařeže na čtverečky, ty se potřou javorovým sirupem, posypou nasekanými jádry ořechů a přeloží. Trojúhelníky se pak ještě potřou vaječným žloutkem a upečou do zlatova. Jak vybírat a skladovat Sklizeň pekanových ořechů začíná každý rok na začátku října a od poloviny měsíce vrcholí. Krátce po tomto období se tedy na trh dostávají čerstvé ořechy. Celé ořechy je možné uskladnit v chladném a suchém místě bez poškození a ztráty kvality až 1 rok. Vyloupaná jádra, pokud se uskladní ve vhodném obalu v mrazničce v teplotě mínus 15 °C, neztrácí nic ze své kvality až po dobu 2 let. Pěstování a sklizeń Strom ořechovec pekanový má podobné nároky jako ostatní ořechy ze subtropických oblastí. Postupně se ale podařilo vyšlechtit odolnější tzv. severské odrůdy, které je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách a jsou již poměrně odolné i mrazům. Zatím se ale mimo původní oblasti svého výskytu pekanové ořechy pěstují minimálně. V původních oblastech, kde se pekanové ořechy pěstují dosud, začíná sklizeň pekanových ořechů vždy na začátku října a od poloviny měsíce vrcholí. Na trh se dostává ale jen část čerstvých ořechů, poměrně značná část produkce se uskladňuje a distribuuje až v průběhu roku.