Exotické ořechy

KOKOSOVÝ OŘECH – latinsky Cocos Nuciferaořech je plodem kokosovníku ořechoplodého a je běžně k dostání po celý rok. Používá se nejen v potravinářství, ale i v textilním průmyslu či v kosmetice. Léčivá lahůdka z tropů Kokos je vydatným zdrojem energie a je skvělou pochutinou. Dužinu i kokosovou vodu si můžeme vychutnávat po celý rok i u nás. Původ a historie Kokosová palma pravděpodobně pochází z Malajsie, přesný původ však není známý. Kokosové ořechy vydrží dlouho plavat v moři. Kokosy byly přivezeny do Ameriky díky lidem. Na jižní pobřeží Mexika je dovezli Španělé a začali je zde pěstovat. Současnost Kokosová palma roste v přímořských regionech Asie (Filipíny, Indie, Indonésie, Malajsie, Srí Lanka, Thajsko, Vietnam), střední a jižní Ameriky (Brazílie, Kolumbie, Mexiko), Afriky (Madagaskar, Seychely) a v Tichomoří (Nová Guinea). Vzhled, chuť a vůně… Kokos je dutý nepukavý plod s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou dužinou a kokosovou vodou. Měří 20–30 cm a váží 2,5 kg. Má tři vrstvy: první je slabá, slámové barvy, druhá je až 10 cm tlustá vláknitá hmota a pod ní je známý kokosový ořech. Během růstu se kokosový ořech nachází v zeleném obalu. Kokosový ořech má tvrdou dřevnatou hnědou skořápku. Skořápka je pokryta odlupujícím se lýkem, které je pozůstatkem zeleného obalu. Uvnitř se ukrývá bílá dužina a kokosová voda, která se nesmí zaměňovat s kokosovým mlékem. Kokosové mléko se získává lisováním buničiny a kokosová voda je přirozeně uvnitř dutiny. Zdraví a vitamíny Kokosový ořech můžeme konzumovat čerstvý. Nejčastěji používáme kokos mletý nebo kokosový olej. Kokos obsahuje hořčík a selen. Bílý vnitřek plodu, zvaný kopra, obsahuje 60–67 % tuku, 20 % glycidů, 8 % proteinu a 6 % vody. Průměrný mladý kokos je zdrojem až 20 % denní dávky vápníku, 2 gramy vlákniny, stejného množství proteinů, 15 gramů cukrů a 3 gramy nenasyceného tuku. Kokosová voda obsahuje proteiny, karbohydráty, nasycené tuky, vápník, křemík, fosfor, hořčík, chlór, draslík, síru, vitaminy B1, B2, B6, B3 a C. Obsahem látek se podobá mateřskému mléku a je vhodná i pro krmení miminek. Použití kokosu v gastronomii Lisováním nebo extrakcí se získává kokosový olej s bodem tání 23–26 °C. Usušený kokos se mele na kokosovou moučku. Kokos můžeme používat jako přísadu do moučníků. Dále se můžeme potkat s kokosovým mlékem, které se velmi často používá v asijské kuchyni. Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů, které se ve volné přírodě vyskytují. Dostupnost, výběr a skladování Kokosový ořech je k dostání v obchodech celý rok. Kupujeme pouze kokosové ořechy, ve kterých po zatřesení uslyšíme šplíchat vodu. Ořechy bez vody jsou buďto staré, nebo mohou být také prasklé. Samozřejmě v lepším případě bude takový kokos vyschlý, v horším plesnivý. Mladé zelené kokosové ořechy se začínají dovážet i k nám. Na pohled však nejsou zelené, ale bílé. Protože jsou před transportem ořezány kvůli úspoře místa (tvar válce s kuželovým vrškem). Kupujeme co nejbělejší kusy (nejčerstvější). Neměli by mít na sobě žádnou plíseň nebo náznaky prosakující vody. Kokos skladujeme v ledničce maximálně po dobu 1 týdne. V mrazáku nám vydrží až 3 měsíce a sušený ho můžeme skladovat po dobu 1 roku. Léčivé účinky   - pomáhá při zažívacích problémech, kolikách a střevních nemocech - používá se při problémech s močovým měchýřem - užívá se jako izotonický nápoj - využívá na léčení nervových nemocí - pomáhá při ztrátách paměti - při slabosti - při pleťových chorobách - při vadách plic

PISTÁCIE – oblíbené zelené oříšky, které si dopřáváme jako pochutinu k vínu či k pivu. Pistácie jsou plodem řečíku pistáciového latinsky Pistacia vera, zvaného také pistácie pravá. Hořlavá pochoutka Při jejich skladování je nutné dávat si pozor, pistácie jsou extrémně hořlavé, někdy se mohou samy od sebe vznítit. Z tohoto důvodu se nesmí skladovat ve velkém množství pohromadě. Původ a historie Původně pochází ze střední Asie a Blízkého východu. První pistácie se objevili před 9 000 let v západní Asii. Dále se pistácie pěstují v jihovýchodní Asii a ve Středomoří, kam se dostali ve středověku. Od poloviny 19. století se pěstují  i v Kalifornii. Současnost Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje např. v Číně, Sýrii a Řecku. Pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vzhled, chuť a vůně… Stromy nebo keře řečíku dorůstají do výšky 5–15 m. Plody pistácií jsou béžové skořápky, ve kterých je ukryto jádro, které může být od žluté až po nejrůznější odstíny zelené. Skořápky rostou na stromech v hroznech. Pokud skořápka dozraje, podélně puká na spojnici. Čím zelenější plod, tím je kvalitnější. Jádro je ještě obaleno červenou slupkou, která se snadno slupuje a má charakteristicky nasládlou chuť. I samotné jádro je nasládlé chuti a má charakteristickou vůni. Zdraví a vitamíny Pistácie obsahují sloučeniny, které pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Svým složením jsou podobné piniovým oříškům, ale obsahují více bílkovin a méně tuků. Obsahují hodně uhlohydrátů a mají také vysoký obsah železa, draslíku, hořčíku fosforu a vápníku. Obsahují i cenné stopové prvky, jako např. měď (1,2 mg/100 g), která podle posledních výzkumů ulehčuje vstřebávání železa. Díky této kombinaci pomáhá proti anémii. Pistácie mají v průměru 55 % olejů, 20 % bílkovin a 15 % cukrů, což z ní dělá mimořádně cennou potravinu. Na druhou stranu mohou obsahovat nebezpečné plísně a alfatoxiny, což je produkt některých plísní a prudký jed, který způsobuje onemocnění jater a je silnou karcinogenní látkou. U prodávaného zboží jsou však tyto látky pravidelně sledovány, proto při nákupu nemusíme mít strach. Dále obsahují vitamín A, B, E a silné antioxidanty, které chrání před rakovinovým bujením. Použití pistácií v gastronomii Použití pistácií je všestranné, jádra se nejčastěji konzumují čerstvá, pražená, solená či jinak ochucená. Z čerstvých pistácií se vyrábí zmrzliny, moučníky (baklava). U nás jsou nejznámější  pražené solené pistácie. Plody pistácií jsou zelené, přesto jsou někdy černé, a to pokud byly před pražením naloženy v soli a citronu. Dostupnost a skladování U nás jsou pistáciové oříšky běžně k dostání, a to jak balené, tak i vážené. Skladujeme je nejlépe na suchém a tmavém místě. Při konzumaci balených pistácií se řídíme pokyny uvedenými na obalu. Léčivé účinky - chrání před vznikem některých druhů rakoviny - redukují množství nebezpečného cholesterolu v krvi - pomáhají proti anémii - působí sedativně - podporují tvorbu svalové hmoty - jsou vhodné při revmatismu

KEŠU – jedná se o plod ledvinovníku západního latinsky Anacardium occidentale. Ledvinovník je vysoký tropický strom plodící nažky (kešu ořechy), které se nacházejí v nepravém plodu, tzv. kešu jablku. Zdravé a neodolatelně chutné… Kešu oříšky jsou velice chutné. Jejich obliba v posledních letech roste, přidávají se do oříškových směsí, praží se a solí. Bývají součástí mnoha pokrmů. Původ a historie Původně pochází ledvinovník z pobřeží severovýchodní Brazílie. Od 16. století se v důsledku zámořských plaveb portugalských námořníků šířil po světě. Postupně se rozšířil do Mosambiku a do pobřežních oblastí Indie. Současnost Nyní je ledvinovník celosvětově rozšířen a vyskytuje se v suchých tropických oblastech. Mezi největší producenty kešu patří Brazílie, Indie, Indonésie, Mosambik, Nigérie a Tanzanie. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech. Vyhovuje mu tropické klima a nadmořská výška okolo 1 000 m n. m., ideální jsou pro něj teploty v rozmezí 21–28 °C. Krom kešu ořechů je ledvinovník zdrojem kardolu – smolnatého oleje, který se z ořechů před konzumací odstraňuje pražením. Používá se k výrobě laků a insekticidů. Využití nacházejí i kešu jablka, která se společně s kůrou a větvemi z prořezu dávají dobytku. Používají se také na výrobu džemů nebo kompotů. Vzhled, chuť a vůně… Kešu ořechy jsou ve skutečnosti semena ve tvaru ledviny, které se drží v dolní části kešu jablka, mají delikátní a libou chuť a jemné ořechové aroma. Výhodou kešu ořechů je snadné konzumování, mají jemnou strukturu. Zdraví a vitamíny Plody kešu jsou bohaté na taniny a vitamin C, mají nižší obsah tuku než většina jiných ořechů. Přibližně 82 % z jejich tuku jsou nenasycené mastné kyseliny, plus asi 66 % z těchto nenasycených mastných kyselin jsou mononenasycené tuky zdravé pro srdce. Kešu ořechy jsou bohatým zdrojem mědi a dobrým zdrojem fosforu, hořčíku, manganu a zinku. U jablek je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se u některých lidí může vyskytnout alergie. Obsahuje anakardovou kyselinu, která zabíjí gram-pozitivní bakterie odpovědné za vznik zubního kazu, akné, tuberkulózy, malomocentsví. Kešu je vhodné pro diabetiky. Použití kešu v gastronomii Kešu se konzumují samotně i jako součást salátů či vařených pokrmů. Z ořechů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábí alkoholické nápoje (víno, pálenka) a ocet. Dostupnost, spotřeba a skladování V obchodě se dají pořídit pražené, solené i přírodní. Můžeme je koupit vážené i balené v ochranné atmosféře. Kešu ořechy skladujeme na suchém a chladném místě. Pokud zakoupíme balené kešu ořechy, řídíme se uvedeným doporučeným datem spotřeby. Léčivé účinky - ochraňuje srdce - působí proti tvorbě žlučníkových kamenů - snižuje riziko přibývání na váze - zlepšuje náladu - má antioxidační účinky - má protinádorové vlastnosti - působí jako prevence žlučových kamenů

PARA OŘECH – Semeno stromu Juvie ztepilé latinsky (Bertholletia excelsa) z čeledi hrnečníkovitých. Název para ořech získal pravděpodobně díky vývozu těchto ořechů z brazilského přístavu Pará do Evropy. Původ, historie a výskyt Domovinou juvie je amazonská část jižní Ameriky. Vyskytuje se od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Současnost Většina para ořechů na světových trzích pochází z divoce rostoucích stromů. Juvii je velmi složité pěstovat. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena z nich vybírají domorodí sběrači. Juvie dorůstá až do výšky 50 metrů, někdy se stane, že padající plod sběrače zraní, nebo dokonce usmrtí. Vzhled, chuť a vůně… Juvie ztepilá je vysoký strom s dlouhými oválnými listy. Plod je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící 10–20 cm v průměru. Tobolka se otevírá víčkem, uvnitř se nachází 12–22 semen (para ořechů) s tvrdou skořápkou a chutným, bělavě zbarveným jádrem. Čerstvé ořechy jsou na lomu krémově bílé až bílé, mají příjemně sladkou chuť. Zdraví a vitamíny Jádro para ořechů je velmi výživné, obsahuje 70 % tuků, 15 % bílkovin a 7 % sacharidů. Obsahuje také vitamíny A, B1, B2, B3, E a D, selen, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo. Para ořechy jsou bohaté na proteiny. Vysoký obsah vitamínu B1 (vyšší než v mase, mléku nebo vejcích) z nich dělá vhodnou potravinu pro osoby s nervovými poruchami. Použití para ořechu v gastronomii Para ořechy se začerstva hodí k přímé konzumaci, používají se při výrobě výživných tyčinek nebo cukroví. Máčené vyloupané plody se také někdy používají pro výkrm kaprů. Nejčastěji se jedí syrové. Musí se dobře rozžvýkat jako všechny ostatní olejnaté ořechy. Mohou se i péci, zpravidla v troubě 5 až 10 minut, dokud nezískají zlatohnědou barvu a příjemnou chuť. Skladování Ořechy díky vysokému obsahu tuků po vyloupání rychle žluknou. Žluté a nahořklé ořechy jsou již žluklé. Pro alergiky může být konzumace para ořechů riziková. Léčivé účinky Para ořechy - mají uklidňující účinky - pomáhají při podrážděnosti, depresích, výpadcích paměti - pomáhají lepší koncentraci - jsou vhodné při odvykání kouření  

BURSKÉ OŘECHY – anglicky peanut, jinak známé jako buráky či arašídy, jsou semena podzemnice olejné (Arachis hypogaea), někdy se označují i jako plody. Ačkoliv je obvykle řadíme mezi ořechy, ve skutečnosti se jedná o luštěninu. Solené, pražené, křupavé, exotické a oblíbené… Rozšířily se k nám z Jižní Ameriky a u nás už zůstaly. Ať už v jakékoliv formě: naturální, pražené, solené či jakkoliv jinak upravované, arašídy v kaší kuchyni už nemohou chybět. Nejčastěji si na nich pochutnáváme během sledování filmů nebo na večírcích s přáteli. Původ a historie Na světě je rozšířeno vícero odrůd podzemnice. Divoká forma podzemnice se poprvé vyskytla pravděpodobně v několika omezených místech v severozápadní Argentině. Tato divoká forma poté postupně zdomácněla nejen v Argentině, ale i v jihovýchodní Bolívii, kde se některé divočejší odrůdy pěstují dodnes. Další šíření podzemnice zasáhlo Peru, Ekvádor, Brazílii, Paraguay a Uruguay, kde se profilovaly její různé odrůdy. Nejstarší archeologicky nalezené pozůstatky z lusků podzemnice jsou staré asi 7600 let. Díky obchodníkům z Evropy se arašídy rozšířily do celého světa. Současnost Podzemnice olejná je pěstovaná právě z důvodu produkce burských ořechu. V současnosti je dlouhodobě největším producentem buráků Čína následovaná Indií, Nigérií a USA. V Evropě je největším producentem Řecko. Vzhled, chuť, vůně… Čerstvé loupané arašídy jsou na povrchu matné až mastné, na lomu jsou bílé až mírně nažloutlé. Chuť je nasládlá a tuková a vůně jemně oříšková. Odrůdy Podzemnice se na světě vyvinula do mnoha odrůd. Podle použití semen je můžeme dělit na Odrůdy olejné – mají velká tučná semena (přes 50 %) a nižší obsah bílkovin. Odrůdy stolní – mají drobnější semena, nižší obsah tuku (do 40 %) a vyšší obsah bílkovin. Univerzální odrůdy Zdraví a vitamíny Burské ořechy jsou velice výživné. Více než polovinu objemu tvoří nenasycený tuk, zbytek obsahu se dělí mezi sacharidy a bílkoviny. Burské ořechy obsahují i mnoho vitamínu, například vitamíny B1, B2, B3 a B5, které přispívají k normální funkci nervové soustavy. Burské oříšky obsahují i řadu minerálů, například zinek, fosfor, hořčík či vápník. 100 g burských oříšků dokonce obsahují polovinu doporučené denní dávky hořčíku. Nejzajímavějšími složkami burských oříšků je resveratrol, což je látka s antibakteriálními a antioxidačními účinky. Resvetratrol také chrání tkáně a orgány, zabraňuje jejich stárnutí a zpomaluje proces degenerace mozku například u Alzheimerovy choroby. Použití burských ořechů v gastronomii. Arašídy se mohou jíst syrové, ale poskytují široké pole možných zpracování. Dají se péct, pražit, sušit, solit i nakládat do cukru, sirupu nebo vařit. Krom naturálního zpracování se v obchodech se tkáme i s burskými oříšky solenými a praženými nebo zabalenými v křupavém těstíčku. Jsou oblíbenou pochutinou na večírcích nebo při mlsaní u knihy či filmu. Z arašídů se také lisuje kvalitní a chutný olej využívaný v potravinářství i v domácnostech a burské máslo. Arašídy jsou netypičtější pro pokrmy peruánské, mexické a asijské kuchyně. Své uplatnění najdou ve studené i teplé kuchyni. Mohou sloužit jako koření, k dochucování salátů či moučníků, mohou se přidávat jako ingredience do různých jídel, dají se zapékat, vařit i jinak tepelně upravovat. Jak a podle čeho vybírat Pokud vybíráme neloupané arašídy, musí mít čistou a suchou skořápku. Loupané mají mít jádra bez osemení (hnědé blány). Jádra by měla být na povrchu matná až mastná, na lomu bílá až mírně nažloutlá. Chuť by měla být nasládlá, tuková, a nikdy ne hořká. Dostupnost, spotřeba a skladování Arašídy jsou k sehnání téměř v každém supermarketu, nejčastěji naturální v křehké skořápce nebo solené. Nevyloupané burské ořechy skladujeme na suchém a chladném místě. Vyloupané burské ořechy nebo pražené a solené vždy konzumujeme do doporučeného data spotřeby, které je uvedeno na obalu výrobku. Zajímavosti Buráky jsou tak oblíbenou a rozšířenou pochutinou, že se objevují jako rekvizita například ve filmech či písních. V písni „Buráky“, české verzi původní písně Goober Peas, která se odehrává na pozadí občanské války, se zpívá mimo jiné „Hej hou, hej hou, nač chodit do války! Je lepší doma sedět a louskat buráky!“ Plody podzemnice olejné se také objevily například v legendárním českém filmu „Pekařův císař“. Léčivé účinky Burské oříšky - mají antioxidační a antibakteriální účinek- chrání buňky, tkáně a orgány a zabraňují jejich stárnutí- pomáhají zpomalovat degeneraci mozku- pomáhají ke správnému fungování nervové soustavy- pomáhají předcházet cukrovce a kardiovaskulárním chorobám- pomáhají chránit před zubním kazem Ačkoliv mají arašídy příznivý vliv na mnoho aspektů našeho zdraví, můžeme se setkat i s negativními reakcemi organismu. Arašídy obsahují dráždivé a alergizující látky, které některým jedincům mohou způsobit i vážné alergické reakce.

MANDLE – jsou název pro jádra pecky mandloně obecné latinsky Amygdalus communis. Sladké mandle se pravděpodobně vyvinuly z hořkých mandlí. Sladké i slané, k vínu i jen tak Mandle jsou oblíbenou pochoutkou k vínu i žádanou přísadou do pečiva. Mandle se používají přírodní, pražené i obalované například v cukru, soli či čokoládě. Původ a historie a výskyt Původně pocházejí ze starověké Mezopotámie a Číny. V roce 1846 začala u nás vysazovat Marie Terezie. Postupně se rozšířily do celého světa. Mandlovník je teplomilný a vyskytuje se v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižní Francii, na Balkáně a severní Africe. Všeobecně lze říci, že mandli se daří tam, kde se daří broskvím, meruňkám a vinné révě. V současné době jsou madle vývozním artiklem řady zemí. Vzhled, chuť a vůně… Mandle se často označuje jako oříšek, z botanického hlediska je však mandloň peckovice. Strom má načervenalé větvičky a listy podobnými vrbě. Mandle má vejčitý zploštělý tvar, na jedné straně zašpičatělý a má rezavě hnědou slupku. Barva semen může být okrová až světle hnědá, jádro na lomu bílé až krémové. Chuť musí být typicky mandlová bez cizího pachu a chuti. Odrůdy Mandli ze stromu mandloně obecné rozlišujeme od madle hořké. Mandle hořká (semena amygdali amarum) – lze ji na pohled jen těžko rozlišit od sladkých, má vyšší obsah amygdalinu, který má na svědomí jejich hořkou chuť. Tyto mandle se nepoužívají v kuchyni, protože obsahují glykosid amygdalin, při jehož rozkladu vodou, respektive slinami, dochází k uvolňování jedovatého kyanovodíku. Hořké mandle se uplatňují spíše ve farmaceutickém průmyslu. Zdraví a vitamíny Mandle obsahují kolem 50 % tuku (34,1 % mononenasycené a 11 % polynenasycené), 20–25 % bílkovin (více než maso 15–20 %), asi 10 % sacharidů. Dále obsahují vápník, hořčík, draslík, železo a fosfor. Mandle obsahují vitamíny skupiny B a velké množství vitamínu E. Obsahují až 20 různých flavonoidů, které pomáhají před rozvojem nemocí srdce a cév. Obsahují ale také kyanid, a proto jsou při požití velkého množství jedovaté. Avšak v malém množství neškodí, naopak mají protinádorové účinky. Použití mandlí v gastronomii Mandle konzumujeme s hnědou slupkou, loupané nebo rozemleté. Nejčastěji se podávají jako pochutiny k vínu, používají se také do vánočního pečiva, do salátů a mnoha jiných pokrmů. Vyrábí se mandlový olej, mléko i máslo. Mandlový olej se používá do salátů a při přípravě dalších pokrmů dle fantazie. Neměl by se tepelně upravovat. Mandlové mléko je ideální pro osoby při nestravitelnosti laktózy. Mandlové mléko má mírně projímavé účinky a podporuje tvorbu mateřského mléka. Dostupnost a skladování Mandle jsou v českých obchodech k dostání po celý rok. Můžeme je pořídit loupané, naturální, drcené nebo jako součást ořechových směsí. Ať už ve slupce nebo loupané, uchováme je na suchém a chladném místě, nejlépe v dobře uzavřené nádobě. Léčivé účinky - působí jako prevence proti rakovině - podporují růst vlasů, nehtů - zpevňují kosti a zubní sklovinu - působí proti degenerativním změnám kloubů - jsou vhodné na osteoporózu a problémech demineralizace kostí - jsou vhodnou energie pro diabetiky - mají pozitivní účinek na srdce a cévy - snižují hladinu LDL cholesterolu v krvi - posilují imunitní systém organismu - zlepšují stav pleti při akné - posilují nervovou soustavu, pomáhají lépe překonat stres, deprese a únavu bě.

JEDLÝ KAŠTAN – latinsky Castanea sativa Mill je plod kaštanovníku setého, jinak také kaštanovníku jedlého. Strom patří do čeledi bukovitých, je listnatý, opadavý. Není kaštan jako kaštan Kaštan jedlý je vyhlášenou pochoutkou, kterou máme spojenou se zimou. Nepleťte si ho však s kaštanem jírovcem, na tom byste si moc nepochutnali. Původ a historie Původně kaštan jedlý pochází z oblasti Malé Asie a je hojně rozšířen na jižních svazích táhnoucích se od pobřeží Černého moře. Evropské kaštanovníky sem přišly z oblasti východního Turecka. Současnost Nyní kaštanovník nalezneme v oblasti Balkánu od Turecka přes Řecko, Makedonii a Chorvatsko do oblasti Apeninského poloostrova a do podhůří Alp. Je součástí porostů na některých mediteránních ostrovech, jako je Korsika, Sardinia, Sicílie a Baleárské ostrovy. Vyskytuje se i ve Španělsku a ve Francii. Vzhled, chuť a vůně… Kaštanovník paří mezi vyhledávané „ovocné“ dřeviny. Kaštany jsou uložené po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Zralé kaštany jsou lesklé, zbarvené tmavě hnědě. Syrové plody jsou nepříjemně trpké, teprve tepelně upravené jsou vhodné ke konzumaci. Obsahují cenné výživné látky a mají nenapodobitelnou chuť a vůni. Zdraví a vitamíny Jedlé kaštany obsahují škrob (45–58 %), bílkoviny a více uhlovodanů (22–34 %) než většina ořechů, a jsou proto výborným zdrojem energie. Obsahují sacharózu a minerální látky, jako je draslík, fosfor, síra, hořčík, vápník, chlorid, sodík, železo, mangan, měď, zinek a vitamíny A, B a C. Neobsahují glukózu a fruktózu, jsou proto vhodné pro diabetiky. Kaštany posilují vedení nervových a svalových vzruchů. Použití v gastronomii Konzumujeme je nejčastěji pečené nebo vařené. Jedlé kaštany obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin. Rozemletím jedlých kaštanů se připravuje kaštanová mouka, která slouží k přípravě pečených moučníků. Kaštany můžeme kandovat či nakládat do alkoholu. Nejčastěji je však pečeme. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo s máslem a sýrem. Světové kuchyně znají např. kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany. Ve Francii a Itálii se z kaštanů vyrábí alkohol, ve Švýcarsku a na Korsice se vyrábí kaštanové pivo. V Americe se z nich připravuje nádivka do krocana. Spotřeba a skladování Kaštany velmi rychle napadají plísně, které mohou způsobit až černé zabarvení jádra kaštanu, proto je vhodné při jejich nákupu bedlivě sledovat jejich jakost a případně i prodávajícího požádat o rozkrojení některých plodů. Je nutné je rychle zpracovat, vysycháním tvrdnou a stávají nepoživatelnými. Skladovat je můžeme po uvaření a vyloupání v mrazáku. Léčivé účinky - čistí játra od jedovatých zplodin - působí proti průjmům - působí proti psychickým poruchám a stavům úzkosti - vhodné pro diabetiky

MAKADAMOVÝ OŘECH – nebo také makadamiový ořech, který můžete znát také pod názvem queenslandský nebo puma ořech je vzácná exotická potravina. Cenný a vzácný Makadamiový ořech patří k nejdražším druhům ořechů na trhu. Obsahuje mnoho vitamínů a vysokou hladinu mono-nenasycených mastných kyselin, tedy zdravých tuků, které chrání organismus a snižují množství cholesterolu v krvi. Původ a historie Svou domovinu mají makadamiové ořechy v Austrálii, kde rostou divoce v deštných pralesích. Roku 1881 byli makadamiové stromy dovezeny na Havaj jako okrasné rostliny, časem se i zde začaly pěstovat kvůli oříškům. Makadamie se rozšířily i do jižní Afriky a střední Ameriky. Rostlinám vyhovuje mírné klima s dostatkem srážek, podobně jako je tomu u kávovníků. Vzhled, chuť a vůně… Makadamie je stále zelený strom, který dorůstá výšky 2–12 m. Macademie je rod dvouděložných rostlin z čeledi proteovitých. Oříšky mají tvrdou hnědou skořápku a jsou pokryty zelenou slupkou. Když slupka pukne, oříšek vypadne. Skořápka je hladká až hrbolatá podle druhu. Oříšky jsou smetanově žlutobílé a mají nasládlou chuť. Odrůdy Macadamia integrifolia Macadamia tetraphylla Zdraví a vitamíny Obsahují až 80 % tuků a 5 % uhlovodanů. Obsahují také velké množství selenu, zinku a jsou vydatným zdrojem zdraví prospěšných nenasycených mastných kyselin. Oříšky obsahují nejvíce tuku omega 9, který pomáhá redukovat špatný cholesterol. Použití makadamového ořechu v gastronomii Z makadamiových ořechů se vyrábí velmi kvalitní olej, který se používá v potravinářském průmyslu a v kosmetice. Ořechy lze ale také konzumovat samostatně. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší je kupovat oříšky ve skořápce a nezpracované. Oříšky by měly být syrové a nepůlené. Oříšek by měl být krémově bílý. Nekupujte oříšky, které jsou rozdrcené a žluté, protože jsou většinou žluklé. Dostupnost a skladování U nás  se prodávají obvykle balené, vyloupané. Při konzumaci a skladování se vždy řídíme pokyny uvedenými na obalu výrobku. Léčivé účinky Makadamiové ořechy - obsahují antioxidanty - pomáhají redukovat špatný cholesterol - chrání proti možným srdečním chorobám

Piniové oříšky PINIOVÉ OŘÍŠKY – semena různých druhů borovic, tím se poměrně liší od běžných ořechů. Výskyt Borovice pinie Pinus pinea roste okolo Středozemního moře. Vzhled, chuť a vůně… Borovice má velké vejčité šištice, které ukrývají hnědá semínka. Jádro uvnitř je bílé a nazývá se piňoli. Chuť piniových oříšků je sladká, pryskyřičná. Zdraví a vitamíny Piniové ořechy obsahují 61 % tuků složených zejména z polynenasycených mastných kyselin. Díky obsahu vitamínu B1 a esenciálních mastných kyselin pomáhají tyto oříšky při poruchách nervové soustavy. Mají také vysoký obsah bílkovin a železa. Použití piniových oříšků v gastronomii Používají se při přípravě salátů, rýžových pokrmů a omáček. Přidávají se do tradičního italského pesta. Dostupnost a skladování Semínka se musí skladovat v uzavřené nádobě, protože se rychle kazí. U nás jsou pinie běžně k dostání, prodávají se obvykle balené. Při jejich konzumaci se řídíme pokyny uvedenými na obalu. Léčivé účinky - pozitivně působí proti stresu a depresím - snižují hladinu cholesterolu - mají blahodárný vliv na cévy

KOLOVÝ OŘECH – latinsky Cola acuminata je plod kolovníku zašpičatělého z čeledi slézovitých, podčeledi lejnicovitých. Nabudí energií, pomůže zhubnout Ořechy ze střední Afriky jsou známé po celém světě jako stimulant, který obnovuje vitalitu, neboť obsahuje hodně kofeinu. Velmi často se používají při hubnutí. V Africe se na některých místech používají jako platidlo. Původ a historie Kolovník pochází ze střední a západní Afriky, kde roste v deštných pralesech. Kolové ořechy použil v 19. století jako přísadu do nápoje americký lékárník John Pemberton. V roce 1935 uvedla německá čokoládovna Hildebrand na trh energetickou čokoládu Scho-ka-kola, v níž byl jednou z hlavních složek výtažek z kolového oříšku. Tato čokoláda se vyrábí dodnes. Současnost Dnes se kolovník používá hlavně ve farmaceutickém průmyslu pro výrobu povzbuzujících preparátů, při výrobě osvěžujících nápojů a některých energetických čokolád. Kolový ořech se v současnosti pěstuje v Nigérii, Súdánu, Americe a dále se jeho pěstování rozšířilo do Mexika a Brazílie. Vyskytuje se i v Asii a jižních tropických oblastech Indie. U nás jsou kolové ořechy k dostání jen ve specializovaných prodejnách. Vzhled, chuť a vůně… Kolový ořech patří do rodiny malvaceae, slupka je hnědá a jádro uvnitř je zbarvené červeně. Vzhledem připomínají kaštan koňský, má oválný tvar zhruba 20 cm dlouhý a 7 cm široký. Povrch je kožovitý. Osemení je bílé a má sladkokyselou chuť. Vnitřek obsahuje zárodek s 3–5 načervenalými dělohami, které jsou nahořklé. Druhy Kolovník má cca 50 druhů, nejvíce se cení kolovník zašpičatělý a kolovník lesklý, které se pěstují pro kolová semena. Zdraví a vitamíny Semena obsahují převážně škrob, dále v menším množství theobromin, kofein, třísloviny, silice a barvivo kolová červeň. Použití kolového ořechu v gastronomii Nejlépe si zachovávají svou chuť a aroma celé kolové ořechy. Lze je ale také snadno nadrtit a získat tak práškovou, nejlépe stravitelnou formu. U nás jsou kolové ořechy k dostání jen ve specializovaných prodejnách a při jejich konzumaci se vždy řídíme pokyny prodávajícího. Léčivé účinky Konzumace kolového ořechu - snižuje nadváhu - tiší žízeň - povzbuzuje organismus