Hořčici rozlišujeme podle původu na francouzskou, anglickou, německou, americkou a jiné. Může být ostrá, středně ostrá, jemnější nebo sladká. Ostrá hořčice - převládají zde hnědá zrna, chuť je velmi ostrá. Středně ostrá hořčice - je vyrobena ze stejného poměru hnědých a bílých hořčičných semen. Je ostřejší chuti. Jemná hořčice - někdy bývá označována jako lahůdková, je velmi rozšířeným druhem hořčice. Je vyrobena z bílých hořčičných zrn, její cht je jemně kořenitá. Sladká hořčice - směs bílých a hnědých zrn, nahrubo pomletých a lehce opražených. Je slazená cukrem nebo medem. Hořčice může být jemně sladká až pálivě ostrá a to podle toho, jak jsou zpracovány přísady. Vedle nejrozšířenějších druhů existují ještě hořčice s různými aromatickými či alkoholovými přísadami. Nejlépe se hořčice hodí k párkům, lze jí ochutit také studené maso, pečené maso, omáčky, drůbež. Je výborná v salátových omáčkách, hodí se k majonéze, dokonce vylepšuje chuť některých ryb. Hořčice je k dostání běžně v supermarketu balená v kelímcích nebo ve skleničkách. V obchodech s kořením je možné koupit speciální druhy. Hořčice neobsahuje konzervační látky, přesto ji lze uchovávat až jeden rok.
Jedná se o koření známé už po tisíce let, její použití je velice rozmanité. Ve středověku v Evropě byla hořčice jedním z mála koření, které mohli lidé běžně používat k ochucení pokrmů. Všechny hořčice jsou jednoleté rostliny, které kvetou malými žlutými květy. Bílá hořčice dorůstá do výšky asi 80cm, černá hořčice je vyšší. Blízká příbuzná – hořčice hnědá je menší, má světlejší květy. Šešule (plody hořčice) se sklízí dříve, než puknou. Potom se vyrovnají na hromadu, usuší se a vymlátí. Hnědé hořčičné semínko má při žvýkání nahořklou chuť, později je ostré a aromatické. Bílé hořčičné semínko je zpočátku mdle sladké, později lehce palčivé. Černé semínko má ostrou, palčivou chuť. Hořčičná semena nemají žádnou vůni.
Semena bílé hořčice jsou světlá, písčitě hnědá nebo žlutá. Jsou větší než černá, hnědá nebo orientální semena. Nejsou tak palčivá, mají skvělé konzumační vlastnosti. Orientální semena kultivaru brukve sítinovité (tzv. čínské hořčice) se používají v Japonsku ke kořenění pokrmů. Hnědá hořčice nahradila hořčici černou, která se dnes pěstuje jen v zemích s převažující zemědělskou produkcí. Jemně mletá hořčičná semena se používají pro přípravu stolních hořčic. Hořčičná silice je vysoce koncentrovaná a žíravá. Bílá semena se přidávají do směsí používaných do láků k nakládání. Hnědá semena jsou vyhledávaným kořením v Indii – často se před přidáním do pokrmu rozpálí v oleji, čímž získají oříškovou chuť. V lidovém léčitelství se používají hořčičné placky, které pomáhají při léčbě artritidy a revmatismu.
Černá hořčice pochází z jižní Evropy a mírné oblasti západní Asie. Hnědá hořčice je původem z Indie. Bílá hořčice byla naturalizována na mnoha místech Evropy a Severní Ameriky, pěstuje se v zemích s mírným podnebím.
Hořčice se připravují z prášku nebo z celých semen. Ochucují se paprikou, chilli, bylinkami, citrusy, měkkými bobulovitými plody nebo šampaňským.
Anglická hořčice – připravuje se smícháním hořčičného prášku s vodou. Nechává se 10 minut stát, aby se chuť mohla rozvinout.
Dijonská hořčice – jedná se o světlou, jemnou hořčici s ryzí chutí. Připravuje se z hnědých hořčičných semen, vody, bílého vína, soli a koření. Město Dijon v současnosti produkuje asi 80% objemu výroby v celé Francii, dijonská hořčice ale může být vyráběna kdekoliv na světě.
Bordeauxská hořčice – je jiným základním typem hořčice připravované ve Francii. Je tmavší, má sladkou příchuť. Zpravidla se ochucuje bylinkami, např. estragonem. Chuť hořčice je mírná.
Americká hořčice – je základní přílohou k párku v rohlíku a hamburgeru. Americká hořčice je světle žlutá, její chuť je mírná, ryzí. Připravuje se z bílé hořčice.
Německá hořčice – má nasládlou chuť, zpravidla je ochucená bylinkami a kořením. Podává se k uzeninám.
Bylinková hořčice – jedná se o francouzskou hořčici, lehce kořeněnou směsí bylinek. Bylinková hořčice je velmi jemná.
Champsac hořčice – je aromatická, tmavě hnědá, jemná, okořeněná plody fenyklu.
Beujolais hořčice – jedná se o směs hrubě mletých hořčičných semen a červeného vína. Beujolais hořčice má borůvkovou barvu.
Červená hořčice – připravuje se z celých hořčičných semen a chilli. Chuť je palčivá, hořčice se proto hodí k chuťově méně výrazným pokrmům.
Champagne hořčice – je jemná, bledá hořčice s přídavkem šampaňského. Má jemnou chuť, podává se ke kořeněným pokrmům.
Hořčice z nedrcených semen – jedná se o anglickou hořčici, která je ostře kořeněná. Připravuje se z celých hořčičných semen.
Medová hořčice – připravuje se z hrubě mletých hořčičných semen, medu, surového cukru, octa a koření. Chuť medové hořčice je sladká.
