Jádroviny

JEŘABINY – především Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica a Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia - patří do čeledi růžovitých – latinsky Rosaveae, a jsou rozšířené prakticky po celé Evropě.   Malé, ale velmi zdravé plody JEŘÁB PTAČÍ Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia, anglicky mountain ash nebo rowan tree, francouzsky sorbit des oiseleurs, německy Ebereshe - se nazývá také jeřáb obecný nebo jen jeřabina. Jeřáb ptačí chutná především ptákům a je velmi dekorativním stromem. Jeho plody jsou zdravé, ale pro člověka trpké. Hořkosti se ale dají zbavit. Původ a historie Jeřáb ptačí má původ v Evropě, kde se vyskytuje od starověku téměř všude až do dalekých severních oblastí. Příbuzné druhy rostly a stále rostou i v severních částech Asie a v Severní Americe. Současnost V současnosti jeřáb ptačí roste poměrně hojně na celém území Evropy a také v některých oblastech severní Asie a v Severní Americe. Stromy potřebují více světla, ale jinak nemají na své umístění žádné velké nároky – dobře snáší i chladné podmínky a nadmořské výšky i nad 2000 metrů. Vzhled, chuť, vůně… Plody jeřábu ptačího – bobule, tzv. malvice - mají zářivou oranžovočervenou barvu, jsou malé a tvrdší, značně trpké, rostou ve skupinkách. Dozrávají od poloviny srpna do konce září. Neměly by se konzumovat syrové, protože obsahují kyselinu Stromy rostou poměrně rychle do výšky maximálně 5 metrů. Jejich dřevo není kvalitní a stromy se také nedožívají vyššího stáří. Zdraví a vitamíny Plody jeřábu se sbírají od poloviny srpna do konce září. Nejdříve se suší ve stínu, pak se na plném slunci dosuší. Obsahují organické kyseliny -  především kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou, v poměrně velkém množství vitamín C, třísloviny, pektyny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Květy se sbírají v květnu a obsahují všechny látky, jako jsou v plodech. Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Použití Plody jeřábu jsou vhodné především k přípravě sirupů, kompotů a vína, sušené mleté plody se používají k dochucování hovězích nebo zvěřinových pečení a omáček. Plody se ale nesmí konzumovat syrové, protože obsah kyseliny parasorbinové a kyanovodíku může způsobit lehké otravy. Toxické účinky ale mizí po tepelné nebo jiné úpravě. Plody se macerují, případně se pije odvar. Macerování by mělo trvat alespoň 6 hodin, denně se pak pijí 2 až 3 sklenice. Pokud se připravuje odvar, vaří se plody 2 minuty a pak se 10 minut louhují. Z plodů se také vyrábí velmi zdravý sirup – čerstvé jeřabiny se odstavní, šťáva se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a pak vaří, dokud nezhoustne. Konzumují se 3 až 4 lžičky denně. Květy jeřábu se používají je koupelím při některých typech ekzémů, osvědčily se například u mírného atopického ekzému. Využívají se i při nedostatku ženských hormonů. Spotřeba, zrání, skladování Plody jeřábu dozrávají od poloviny srpna do konce září. Sušené vydrží poměrně dlouho je z nich pak možné průběžně připravovat odvary, případně mleté koření. Čerstvé plody se mohou kompotovat, nebo se z nich připravují likéry. Léčivé účinky Jeřáb má vzhledem k  obsahu a kombinaci všech v plodech i květech obsažených látek příznivé vlivy na lidské zdraví – musí být ale sušený nebo tepelně upravený. Plody jeřábu v podobě sirupů nebo odvarů - pomáhají regulovat činnost trávicího ústrojí - jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích - mají projímavé a močopudné účinky - zvyšují vylučování žluče - působí antirevmaticky - rozmělňují menší močové kameny a písek Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Diabetické sladidlo Sorbit, které je náhražkou řepného cukru, se extrahuje z plodů jeřábu. Konzumace čerstvých plodů jeřábu může mít i nežádoucí účinky v podobě lehké otravy, která se projevuje nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Tuto otravu vyvolává v plodech obsažená kyselina parasorbinová a pravděpodobně i kyanovodík. Vařím nebo sušením se ale tyto toxické účinky odstraňují. Odrůdy Jeřáb sladkoplodý Jeřáb ptačí sladkoplodý je v roce 1820 na Moravě vyšlechtěná odrůda. Plody mají mnohem lahodnější chuť než plody jeřábu obecného. Od jeřábu ptačího se jeřáb sladkoplodý velmi snadno odliší především podle listů - listy původního jeřábu mají kolem krajů po celém obvodu jemné zoubky - listy jeřábu sladkoplodého mají zoubky jen na horní polovině listů  Plody jeřábu sladkoplodého obsahují velké množství vitamínu C, karoteny, přírodní cukry, organické kyseliny, pektiny a velmi cenný rutin. Léčivé účinky plodů i listůse využívají při léčbě močových cest a ledvin, samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi. Sklizeň Plody se sklízí v době zrání od poloviny srpna do konce září, ale co nejpozději. Měly by být měkké, protože teprve v té chvíli jsou sladké a vyzrálé, mají také maximum hodnotných látek. Využití Možnosti využití plodů jeřábu sladkoplodého v domácnosti je poměrně mnoho. - Vynikající jsou chutné kompoty, které mohou nahradit kompoty brusinkové - Plody se mohou zavařovat v kombinaci s hruškami nebo jablky, kompoty mají zvláštní nenapodobitelnou příchuť. - Z jeřábu sladkoplodého se připravují i chutné marmelády a džemy - Velmi oblíbená je pálenka nazývaná Jeřabinka.  Všechny vitamíny je bez ztrát možné získat konzumací rozmačkaných jeřabin, smíchaných s medem nebo i jogurtem, který výraznou až ostrou chuť jeřabin zmírní a zjemní. Jeřáb oskeruše Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica, anglicky service tree, francouzsky cormier nebo sorbier, německy Speierling se nazývá také pouze oskoruše nebo nářečně na Moravě oskoruša. Jeřáb oskeruše je listnatý opadavý strom s atraktivně vypadajícími plody s nakysle trpkou příchutí. Oskeruše patří mezi zánikem ohrožené druhy dřevin. Původ a historie První zmínky o oskeruši pochází ze starověkého Řecka, některé druhy jsou ale původem z teplejších oblastí Rakouska, Slovenska, jižní Moravy a Slovácka. Ve středověku se oskeruše vysazovala poměrně často, v současné době se na ni v podstatě zapomnělo. V Českém středohoří oskeruše roste už od dob středověku, kdy se sem dostala s vinnou révou. Podle některých poznatků ji do Evropy mohli ale přivézt už staří Římané, kteří keře vysazovali jako hraniční kameny na dobytých územích.  Současnost Oskeruše se v současnosti vyskytuje především v jižní Evropě na Balkáně, v Itálii, v jižní části Španělska a Francie a také ve středním Německu. Roste i v některých oblastech Afriky a v Turecku. V České republice se nejvíce v Českém středohoří a na jihovýchodní Moravě. Původ oskeruší u nás není zcela objasněný, s největší pravděpodobností se jedná o původní staré výsadby. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin, v České republice je přibližně 800 vzrostlých stromů. V poslední době se vysazují nové stromky, ale 10 až 20 let, kdy začínají plodit, se jich dožije asi 10 procent. U nás ani v celé Evropě v podstatě není žádný souvislý porost, vždy se jedná jen o malou skupinu stromů. Oskeruše nejčastěji roste ve výškách 150 až 500 metrů nad mořem. Objevuje se i jako samostatný strom ve volné krajině a v takových případech je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. Roste také v dubových a bukových lesích, kde výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Oskeruše je teplomilná, ale vzrostlé stromy vydrží i mrazy až mínus 30°° Celsia. Je také velmi odolná proti různým exhalacím a smogu.  Vzhled, chuť, vůně… Plody oskeruše jsou tzv. malvice. Jejich tvar je různý – jsou kulovité, hruškovité i vejčité. Barva plodů je žlutozelená až hnědozelená, na sluneční straně oranžová až červená. Plod váží 5 až 15 gramů, má průměr od 2,5 do 3 centimetrů. V jižní Evropě plody bývají větší, často mají průměr až 5 centimetrů a váhu 25 gramů a více. Plody jsou sladké, šťavnaté a značně aromatické, pro konzumaci se nechávají uležet, dokud nezhnědnou. Doba zrání plodů je od září do října, zralé plody velmi často samovolně opadávají. Stromy se v našich klimatických podmínkách mohou dožít 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. Začínají plodit až za 10, někdy i 20 let. Množství plodů je různé, u vzrostlých stromů bývá 300 až 1200 kilogramů. Samostatně rostoucí stromy mají plodů podstatně více, než stromy, které rostou v lesích. Úroda ale nemusí být každý rok. Pokud oskeruše roste jako samostatný strom ve volné krajině, je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. V dubových a bukových lesích její výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Větve rostou vodorovně nebo mírně směrem vzhůru. Listy jsou střídavé, mají délku 13 až 25 centimetrů a skládají se z 13 až 21 menších lístků tvaru oválu nebo elipsy s délkou 3 až 6 centimetrů a šířkou 1 až 2 centimetry. Odrůdy oskeruše Odrůdy se rozlišují především podle tvaru plodů. Hruškovitá oskeruše má matně červené plody hruškovitého tvaru s výraznými světlými tečkami. Rostou ve skupenství 5 až 10 plodů. Jablkovitá oskeruše je velmi dekorativní. Plody mají tvar malých jablíček, váží 10 až 20 gramů. Jsou lesklé, červenožluté a rostou v různě velkých skupinách. Zdraví a vitamíny Plody oskeruše obsahují především přírodní cukry, bílkoviny, vitamín C, organické kyseliny a minerály. Jsou velmi bohaté na pektin a tříslovinu – tanin. Vzhledem k svému složení a vysokému obsahu tříslovin mají léčivé účinky hlavně při střevních potížích – sušené se používají jako statikum, čerstvé jako projímadlo. Jsou účinné i při léčbě revmatických onemocnění a horečce. Oskeruše smíchaná s medem a bylinkami je vynikající při léčbě nachlazení. Použití Plody se po uležení mohou bez dalších úprav konzumovat. Dají se z nich připravovat kompoty, džemy a marmelády – velmi chutná je v kombinaci s jablky, hruškami nebo kdoulemi. Velmi často se suší a mletá sušená oskeruše se pak využívá jako koření – má chuť podobnou skořici. Oskeruše se využívá také pro konzervaci jablečných moštů a různých dalších ovocných šťáv. Vyrábí se z ní velmi kvalitní pálenka – oskerušovice. Dřevo oskeruše je v poslední době velmi vzácné. Je poměrně těžké, velmi pevné a dekorativní. Používá se v truhlářské a řezbářské výrobě i na hudební nástroje. Využívá se na tzv. intarzie – ozdobné vykládání nábytku. Spotřeba, zrání, skladování Oskeruše dozrávají v září, nedají se ale ihned konzumovat. Musí se nechat odležet do doby, než zhnědnou. Odležení by mělo probíhat na suchém místě. Oskeruše se nedají dlouhodobě uskladnit a je tedy nutné z nich připravit kompoty, džemy, marmelády nebo šťávy. Léčivé účinky Oskeruše mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních látek, pektinu a tříslovin příznivé vlivy na lidské zdraví. Plody oskeruše - podporují správné zažívání, sušené jsou účinné při průjmech, čerstvé při zácpě - pomáhají při léčbě revmatických onemocnění - snižují vysoké teploty - s medem a bylinkami jsou velmi účinné při nachlazení  Oskeruše může mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Největší stromy oskeruše Na našem území roste několik stromů, které patří k největším v Evropě a jsou chráněné. Adamcova oskeruše je největší a nejstarší v celé Evropě. Roste na jižní Moravě 3 kilometry od obce Strážnice pod kopcem Žerotín. Obvod kmene je 462 centimetrů, koruna má výšku 11 a průměr 18 metrů, stáří se odhaduje na 400 let. Jenčická oskeruše je největší v Čechách. Roste u obce Jenčice, obvod kmene je 390 centimetrů a ratolesti oskeruše má obec i na svém znaku a vlajce. Karlova oskeruše má obvod kmene 337 centimetrů, stáří se odhaduje na 300 let a roste u obce Strážnice. Špidurova oskeruše roste u Tvarožné Lhoty už pravděpodobně nejméně 300 let a má obvod kmene 370 centimetrů. Polichenská oskeruše u obce Polichno má obvod kmene 328 centimetrů a je stará přibližně 275 let. Nejedlíkova oskeruše s obvodem kmene 290 centimetrů je stará přibližně 250 roků a roste u obce Kněždub.  

KDOULOŇ OBECNÁ – KDOULE - latinsky Cydonia oblonga, anglicky quince,francouzsky coinge, německy Quitte nebo Schmeckbirne - je jediným druhem rodu Cydonia. Pro vlastní plody se pěstuje méně než ostatní ovocné stromy nebo keře, používá se i jako podnož pro jiné druhy ovoce, nejčastěji hrušky. Zdravé aromatické ovoce Kdoule již Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem označoval jako pro člověka nejvíce prospěšné ovoce, Plinius Starší ho dokonce doporučoval jako lék proti 21 nemocem. Přesto spotřeba kdoulí v současnosti není příliš vysoká… Původ a historie Kdoule podle všech poznatků původně pochází z jihozápadní Číny, kde mají původ i hrušně a jabloně. Odsud se kdouloně postupně rozšiřovaly před Zakavkazsko a oblasti od jižního Iránu až po východní část Malé Asie. Přibližně kolem roku 650 před naším letopočtem se kdouloň také dostala do Středomoří, protože podle dostupných pramenů ji znali už staří Řekové, kteří ji nazývali „jablko z Kydonu“ podle města Kydon na severu Kréty. Zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byla s největší pravděpodobností také kdoule. Současnost V současnosti se kdoule pěstují téměř po celém světě, nejchutnější plody jsou z jižních a jihovýchodních oblastí. Nejvíce se pěstují v Turecku a dalších státech okolo Středozemního moře, na Balkáně, v Japonsku a v Severní Americe. Ve střední Evropě se kdoule příliš nepěstují. Ve volné přírodě se kdouloně vyskytují více v keřové, než stromové podobě. Téměř všechny pěstované kdouloně jsou ale náhodné semenáče. Zájem o kdoule by byl jistě vyšší, pokud by na trhu bylo více ovoce lepší kvality. V České republice z trhu kdoule vytlačují jablka, přitom obsah zdraví prospěšných látek i využití jsou u obou druhů ovoce podobné. Komerční pěstování kdoulí má dokonce proti pěstování jablek mnoho výhod: - stromy jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí - kdoule kvetou později a tak nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky - ovoce má poměrně značnou trvanlivost Na nezájmu o kdoule se podílí i cena, která byla a pravděpodobně ještě nějaký čas zůstane poměrně vysoká, protože kvalitních plodů je na trhu stále malé množství. Kdoule se sklízí většinou v říjnu, v obchodní síti ale téměř nejsou a prodávají se přímo u pěstitelů a zahrádkářů. Vzhled, chuť, vůně… Plody kdoule – malvice – mají velmi pronikavé ale příjemné citrusové aroma, mohou dosahovat váhy až půl kilogramu. Jejich barva je žlutá, jsou tvrdé a syrové se nedají konzumovat. Kdoule se rozlišují především podle tvaru na - hruškovité kdouloně - jablkovité kdouloně Oba druhy mají plody hladké nebo žebernaté. Dužnina kdoulí je tvrdší a nakyslá, barva většiny odrůd má různé odstíny žluté. Další rozdíly mimo tvaru jsou v konzistenci a aroma dužiny – hruškovité mají jemnější chuť a jsou i měkčí, jablkovité mají dužinu sušší, tvrdší a pevnější, jsou více aromatické. Stromy nebo keře jsou většinou nižší, obvykle se na nich ovoce objevuje tři až čtyři roky po výsadbě. V plné plodnosti jsou stromy po deseti letech. Některé druhy v případě vhodných podmínek  dosahují výšku až 8 metrů a koruna má průměr až 5 metrů. životnost stromů je 30 až 40 roků. Druhy a odrůdy kdouloní V současnosti je známo přibližně 200 odrůd kdoulí. . Rozlišují se především podle tvaru na - hruškovité kdouloně – plody dosahují hmotnosti až půl kilogramu. Plody jsou proti jablkovitým odrůdám měkčí a šťavnatější. Dozrávají dříve než jablkovité a úroda je také vyšší. - jablkovité kdouloně mají dužinu suchou a tvrdou. Jsou velmi aromatické a chuť je kořenitě trpká. Okrasné kdoulovce jsou samostatným druhem, který se v Evropě nepěstuje pro plody, které mají velikost vlašského ořechu a jsou zářivě žluté. Plody mají podobné složení jako u pravých kdoulí a mohou se také podobně využívat. Kdoulovec japonský se v Evropě pěstuje pouze jako okrasná dřevina, ale v Japonsku a Číně se využívají i jeho plody. Keře dorůstají do metrové výše, mají vejčité okrasné listy, dlouhé trny a zářivě červené květy. V Lotyšsku vyšlechtili speciální odrůdu tohoto kdoulovce s názvem Cido, která nemá trny a je odolná i proti teplotám minus 30° Celsia. Plody japonského kdoulovce mají velikost švestky, jsou zářivě žluté a mohou se využívat stejně jako plody ostatních odrůd. Mají velmi intenzivní aroma a jsou vhodné pro přidávání do šťáv, kompotů, moštů i želé. Velmi vysoký je obsah vitamínu C, kterého je v plodech japonské kdoule dvakrát více než u citronů. Zdraví a vitamíny Kdoule jsou velmi zdravé ovoce, které má především velmi vysoký obsah pektinů, tříslovin,vlákniny, vitamínů, vápníku a draslíku. Pektiny, kterých je v plodech kdoulí mnohem více než například v jablkách, regulují obsah vody v lidském těle a v součinnosti s vlákninami na sebe váží škodlivé látky a také je z těla vylučují. Pektiny také snižují hladinu cholesterolu, pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a mají preventivní účinky proti rakovině střev. Obsah draslíku, který je velmi důležitý pro nervový systém, je v plodech kdoulí také vyšší než u jablek. Vitamín C je v kdoulích v srovnatelném množství s některými odrůdami jabloní, podíl cukru je ale mnohem menší. V každé komoře jádřince kdoulí je 6 až 8 jadérek, která obsahují velmi vysoké množství slizovitých léčivých látek. Tento sliz regeneruje pokožku a používá se zevně při spálení sluncem, dále na popraskanou kůži a rty, pomáhá i při zánětech očí. Jeho další využití je vnitřní proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a také bronchitidě. Sušená jadérka jsou vynikající léčebný prostředek proti kašli. Nesmí se ale rozžvýkat, protože mají velmi intenzivní hořkou chuť. Použití kdoulí v gastronomii Plody kdoulí se především ve Středozemí a ve střední Asii v současnosti zpracovávají na marmelády, džemy a želé, v minulosti se využívaly i jako konzervační prostředek. Plody kdoulí mají poměrně velké využití v teplé i studené kuchyni. Kdoule je možné vařit a pak servírovat horké se smetanou nebo máslem jako velmi chutný dezert. Portugalskou specialitou jsou kdoule pečené se sladkými jablky. Kdoule se také nakládají do alkoholu a podávají pak jako příloha k různým masům nebo zvěřině. Z kdoulí se vyrábí i velmi chtné alkoholické destiláty, například na Na Balkáně se z kdoulí vyrábí rakija – dunjevača. Příprava kdoulí před použitím Plody kdoule se před zpracováním pečlivě zbaví jemného chmýří – nejlépe slabou měkkou utěrkou. Dužina se pak ze všech čtyř stran odkrojí od jádřince. Většina odrůd kdoulí má poměrně tvrdé a pevné plody a tak je potřeba mít ostrý silnější nůž a vynaložit i trochu síly. Kdy, jak a podle čeho vybírat Kdoule se v našich zeměpisných oblastech sklízejí většinou v říjnu. V obchodech se ale příliš neprodávají, k dostání jsou nejvíce přímo v sadech u pěstitelů nebo zahrádkářů. Kdoule bychom měli kupovat maximálně čerstvé, ideálně v den sklizně nebo jen velmi krátce po ní. Plody nesmí být nijak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Plody kdoulí vydrží v chladném prostředí při teplotě do 0° Celsia a relativní vlhkosti vzduchu 90 až 95 % maximálně tři měsíce. Při uskladnění na chladném vzdušném místě v běžné domácnosti je maximální doba trvanlivosti 8 týdnů. Po delším skladování se dužina zbarví do hnědé barvy, negativně se mění chu´t i aroma a plody také ztrácí zdraví prospěšné látky. Pěstování Stanoviště pro pěstování stromů nebo keřů kdouloně by mělo mít hlinité půdy, které jsou vlhčí, ale odvodněné. V lehkých půdách stromy rostou rychle, ale mají krátké větve a většinou ovoce příliš nerodí. Zajímavosti Pro okrasné účely se podařilo vyšlechtit křížence kdouloně a hrušně. Nazývá se x Pyronia nebo také Cydonia oblonga × Pyrus communis. Léčebný prostředek ze slizovitých léčivých látek, která jsou obsažena v jadérkách, se připravuje tak, že celá jádra se vloží do vody v poměru 1 jadérko : 8 vody a už po 15 minutách louhová se objevuje kdoulový sliz. Sušená jadérka z kdoulí jsou vynikající jako bonbony proti kašli, ale nesmí se rozžvýkat, protože mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Léčivé účinky Plody kdoulí -          neutralizují v těle škodlivé látky a také je z těla vylučují -          snižují hladinu cholesterolu -          pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi -          mají preventivní účinky proti rakovině střev -          posilují nervový systém Kdoulový sliz -          regeneruje pokožku -          používá se zevně při spálení sluncem a na popraskanou kůži a rty -          pomáhá léčbě zánětů očí. -          Vnitřně je účinný proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a bronchitidě. Plody kdoule mohou mít nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží při konzumaci nezralých nebo naopak starších sklizených plodů.    

HRUŠKA je plod stromu hrušeň obecná - latinsky Pyrus communis, anglicky pear, francouzsky poire nebo německy Birne- patří k nejstarším druhům ovoce na světě. Šťavnaté, sladké, jemně nakyslé… Hrušky patří mezi druhy ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Hrušky jsou vynikající syrové, v kompotu i jako šťáva. Původ a historie Hruška pochází s největší pravděpodobností z oblastí západní Číny. První hrušky se v jihovýchodní a střední Evropě objevily ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se dřevo používalo při budování staveb v Rakousku, Německu, Francii a ve Švýcarsku. Plody se tehdy ještě pravděpodobně příliš nekonzumovaly. Pěstování hrušek se začali více věnovat ve starověkém Řecku. Šlechtění hrušek se věnovali i staří Římané a v té době se tyto stromy poměrně značně rozšířily na evropský kontinent. Hrušky se pak postupem času staly oblíbeným a dokonce i módním ovocem, které se nejvíce objevovalo v šlechtických sídlech a v klášterech. Ve 14. století byla v Německu vydána kniha o šlechtění a roubování ovocných stromů s prvním „návodem“ k pěstování hrušek. V 17.století se šlechtění hrušek věnovali především ve Francii, Belgii a v Anglii. Hrušně už nerostly jen v klášterních a šlechtických zahradách, ale i v zahradách na venkově. V průběhu 18. a 19. století vzniklo náhodnými mutacemi a křížením, ale i cíleným šlechtěním mnoho nových odrůd, a to opět hlavně ve Francii a v Belgii. Současnost V současné době se hrušky pěstují po celém světě. Nejvýznamnějším producentem je Čína, která na trh dodává 13 milionů tun hrušek ročně - to je 40 % celosvětové produkce. Další významní producenti jsou Itálie, Španělsko, Francie, Turecko, USA, Argentina, Chille, Japonsko, Jihoafrická republika a Ukrajina. V České republice se v období mezi světovými válkami pěstovaly vynikající hrušky v Polabí na Litoměřicku a Mělnicku a převážná část se jich vyvážela do Německa. Pak produkce hrušek stagnovala, v současné době je přibližně 1 500 tun ročně. Cílem šlechtitelů a pěstitelů na celém světě je především dobrá kvalita plodů, vysoký výnos a delší trvanlivost. V posledních letech se zaměřují i na odolnost proti různým chorobám a škůdcům. Vzhled, chuť, vůně… Hrušky jsou plodem stromu hrušeň obecná, který dorůstá až do výše 18 metrů. Šlechtěné odrůdy jsou ale již nízké. Plodem hrušně je malvice - dužnatý plod vzniklý zdužnatěním tzv. češule a stěn spodního semeníku, který má uvnitř několik blanitých pouzder se semeny. Vzhledem k velkému množství odrůd mají hrušky mnoho tvarů, barev, chutí i vůní. Nejčastěji mají kulatý, zvonkovitý nebo lahvovitý tvar. Slupka je zelená až žlutá, ale někdy i červená, některé odrůdy mají typické tečky. Dužnina může být podle zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá, a je většinou typicky mírně nakyslá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 2 500 odrůd hrušek, které se pěstují po celém světě. Rozlišují se podle období zrání na letní, podzimní a zimní, případně také podle využití na konzumní - stolní, moštové a kuchyňské. Pro trh je důležitá jakost, velikost a samozřejmě cena. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Clappova máslovka ( Clapp´s Favorite )pochází z USA, ale je velmi rozšířená po celém světě. Tato letní konzumní i stolní odrůda má středně velké žlutozelené až žluté plody, které jsou červeně podélně žíhané. Dužina je jemně zrnitá, šťavnatá, sladká, lehce nakyslá a mírně kořenitá. Plody po dosažení konzumní zralosti rychle měknou. Williamsova je celosvětově velmi známá stolní i kuchyňská odrůda se žlutozelenou barvou, která se s přibývající zralostí zbarvuje dožluta. Plody jsou poměrně velké a šťavnaté, mají výrazné příjemné aroma. Williamova červená ( Max Red Bartlem ) je červená mutace stolní odrůdy Williams Christ. Má hladkou červenou slupku a sladkou jemno dužinu. Guoytova máslovka má velké světle zelené až žluté plody s hnědými tečkami. Tyto stolní hrušky jsou sladké a šťavnaté. Lukasova máslovka patří mezi zimní stolní odrůdy a je velmi trvanlivá. Má zelenou barvu, dužina je středně sladká, šťavnatá s nevýrazným aroma. Hardyho máslovka je hruška s kulatějším tvarem, Slupka je poměrně tvrdá a má zelenavě žlutou barvu. Dužina je velmi šťavnatá a sladce nakyslá. Červencová je raná, šťavnatá velmi sladká odrůda stolních hrušek s výbornou chutí. Slupka je světlezelená až žlutá, na sluneční straně červeně žíhaná. Abate Fetelmá výrazně protáhlý lahvovitý tvar. Barva slupky je nahnědle zelená a podle zralosti se mění až do žluté. Je šťavnatá, má jemné aroma a dlouhou trvanlivost. Bonne de Longueval jsou středně velké načervenale žluté stolní hrušky s hladkou slupkou, jemnou sladkostí, chutí i vůní. Conference je velmi chutná a trvanlivá stolní odrůda původem z Francie. Plody jsou světle zelené, šťavnaté a sladké, mají příjemnou vůni. Précoce de Trévoux je letní odrůda z Francie. Má hladkou žlutočervenou slupku, která bývá i červeně žíhaná. Plody jsou šťavnaté, mírně kořenité a osvěžující. Clairgeau pochází z Francie. Je to zimní konzumní hruška s většími šťavnatými plody. Má kořenitou chuť a načervenale rzivou barvu. Moratini jsou hrušky s velmi jemnou sladkou a šťavnatou dužinou. Pochází ze Španělska, kde je jednou z nejvíce oblíbených odrůd. Limonera má poměrně výrazně kulatější šťavnaté žlutozelené plody s příjemným aroma. Ve Španělsku, odkud pochází, je velmi oblíbenou konzumní hruškou. Charneuská je podzimní stolní i kuchyňská odrůda, pocházející z Belgie. Slupka má žlutou až mírně načervenalou barvu, dužina je velmi sladká a šťavnatá. Boscova lahvice se vyznačuje robustními plody se zelenožlutou až žlutou barvou. Pochází z Belgie, je to chutná a šťavnatá podzimní stolní hruška. Packham Triumf pochází z Austrálie. Tato podzimní odrůda stolních hrušek má velké a zakulacené plody. Slupka je žlutá a hladká, dužina sladká a šťavnatá. Gelbmöstler je typická moštová odrůda s menšími plody. Pochází ze Švýcarska. Zdraví a vitamíny Hrušky jsou velmi zdravé ovoce. Mají velmi vyvážený obsah minerálních látek, stopových prvků a vitamínů. Plody hrušek mají vysoký obsah sacharidů, ale zároveň málo proteinů a tuků. Ze sacharidů v nich je nejvíce fruktózy, a proto jsou vhodné ovoce i pro diabetiky. V plodech je i malé množství vitamínu C a E, o něco více vitamínů skupiny B a kyselina listová, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. Z minerálů je v hruškách ve větším množství především draslík, dále hořčík, křemík a železo. Najdeme zde i stopové prvky mědi, manganu a zinku. Všechny tyto látky pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky potravin. Mají i antitoxické účinky, celkově pročišťují organismus, posilují činnost srdce a krevní oběh. Hrušky jsou vhodné při střevních potížích nebo vysokém krevním tlaku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin a pomáhají regulovat vodní rovnováhu organismu. Hrušky obsahují i značné množství vlákniny. Její obsah je téměř stejný jako u jablek, ale na rozdíl od nich je v hruškách více vlákniny nerozpustné, která je bohatá na lignin a má laxativní účinky. Rozpustná vláknina zase pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Organické kyseliny a taniny v hruškách mají protizánětlivé účinky. Hrušky neobsahují téměř žádné alergeny. Použití hrušek v kuchyni Hrušky se konzumují čerstvé, vařené, sušené nebo kandované. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy a mošty. Stolní hrušky se většinou konzumují syrové, některé druhy se ale využívají i pro konzumní zpracování. Dozrálé plody odrůd této skupiny jsou středně velké až velké, šťavnaté, mají lahodnou chuť i vůni. Hrušky by se měly konzumovat i se slupkou, protože v té je nejvíce prospěšných látek. Místo oloupání slupky je tedy lépe plody důkladně omýt studenou vodou. Čerstvé hrušky se také výborně hodí k různým cereálním kaším, nákypům, pudinkům nebo k palačinkám. Pro svoji snadnou stravitelnost jsou hrušky vhodné například i před větším tělesným zatížením nebo sportovním výkonem. Moštové hrušky jsou určené pro výrobu šťávy a moštu. Mají vysoký obsah tříslovin a poměrně malé, k přímé konzumaci ne příliš vhodné plody. Kuchyňské hrušky mají velmi široké uplatnění. Vyrábějí se z nich kompoty, nakládají se do červeného vína a podávají jako příloha k zvěřinovým masům, používají se na koláče a deserty, na ovocné saláty… Především z odrůdy Williamova se také vyrábí lahodná ovocná pálenka William Christ. Sušené a kandované plody jsou velkým koncentrovaným zdrojem energie. U uvařených a namletých sušených hrušek se vyrábí hrušková povidla, kterými se plní např. valašské „frgále“. Jak a podle čeho vybírat Do prodeje se plody hrušek, které jsou velmi citlivé na otlačení, dostávají ještě před svojí úplnou zralostí. Odrůdy určené k uskladnění se sklízejí tvrdé a před distribucí se skladují v chladírnách při teplotě 15 až 18, někdy až 21 stupňů Celsia. Pokud se ale proces chlazení přeruší, velmi rychle dozrávají. Měkké plody s hnědými skvrnami jsou už přezrálé a rychle se kazí. Při nákupu hrušek je nejpodstatnější jejich kvalita. Dobré hrušky jsou pevné, nepoškozené, mají šťavnatou a křehkou dužinu. Poměrně dobrým údajem při výběru je nejen místo, odkud pocházejí, ale i datum sklizně. Letní odrůdy sklízené v srpnu a v září nejsou vhodné ke skladování. Zimní hrušky sklízené v říjnu až prosinci jsou většinou vhodné ke konzumaci až v lednu a únoru. Sušené hrušky vybíráme především podle data výroby. Zásadně také nekupujeme zboží, které má porušený obal nebo prošlou dobu konzumace. Spotřeba, zrání, skladování Hrušky je možné skladovat, ale nevydrží tak dlouho, jako třeba jablka. Pro potřeby trhu se plody sklízí nezralé a skladují se v teplotách 15 až 18 stupňů Celsia. Při přerušení chladícího procesu ale rychle dozrávají. Hrušky, a to zejména tzv. letní se sklizní v srpnu a září nemají dlouhou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo jinak využít např. do kompotů, poměrně rychle. Zimní hrušky sklizené v listopadu a prosinci jsou ke konzumaci vhodné nejdříve v lednu nebo únoru. Zralé hrušky po několika dnech zmoučnatí a snadno podléhají i hnilobným procesům. Zajímavosti Obsah a složení hodnotných látek jsou podobné jako u jablek, ale hrušky mají dvojnásobné množství vlákniny. Podíl vitamínu C je v plodech hrušky poměrně nízký, stejně jako koncentrace kyselin. Díky tomu ale mají hrušky jemnější chuť a jsou ideálním ovocem při různých dietách.. 100 g hrušek má přibližně 51 kJ a 213 kcal. Syrové hrušky je při přímé konzumaci potřeba třeba dobře rozžvýkat, a to především ty, které jsou tvrdé a mají zrnitou strukturu..Vařené hrušky jsou snáze stravitelné, ale vařením se zničí většina jejich vitaminů, zatímco cukry a minerály zůstávají nedotčené. Zralé a měkké hrušky jsou lehce stravitelné. Je prokázáno, že již maximálně po 90 minutách od konzumace se hruška dostane do tlustého střeva. Léčivé účinky Hrušky - čistí střeva a odstraňují zácpu - podporují trávení a odvodňují - jsou účinné při dietách - podporují imunitní systém - posilují krvetvorbu a zpevňují cévy - snižují krevní tlak - pomáhají při potížích močového ústrojí - snižují horečku a pomáhají proti kašli - působí pozitivně na psychiku Plody hrušky můžou mít nežádoucí účinky v podobě nadýmání nebo průjmu, pokud jich zkonzumujeme velké množství. Při konzumace nezralých nebo tvrdých plodů se můžou objevit žaludeční potíže, protože takové plody jsou těžce stravitelné.  

JABLKO latinsky pupillam, anglicky apple,francouzsky pomme neboněmecky Apfel je plod stromu jabloň domácí - lat. domum pupilám. Jablka mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější ovoce nejen ve střední Evropě, ale na celém světě. Po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Krásné, chutné, voňavé, zdravé… Jablka patří mezi ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Jablko bylo na planetě již dávno před člověkem, a i podle báje o Ráji, Evě a Adamovi provází lidstvo od počátků jeho života na Zemi. Žádné jiné ovoce nemá v historii tak významnou roli. Známe ho z pohanských mýtů, antických pověstí, křesťanských a lidových tradic. Je symbolem lásky, plodnosti a krásy, pokušení i hříchu. Jeho pozitivní účinky na zdraví znali lidé již velmi dávno a jablko má velký význam v lidovém léčitelství a medicíně snad ve všech kulturách. Existuje - a dodnes se využívá - velké množství vyzkoušených receptů, způsobů a možností, podle kterých se dá jablko použít vnitřně i zevně při každodenních různých potížích a onemocněních, a také v kosmetice. Konzumace jednoho jablka denně údajně stačí pro udržení dobrého zdraví a jako prevence proti zdravotním problémům Původ a historie Z historického a kulturního hlediska je člověk s jablkem spojen od dávných dob. Nalezené zkamenělé jádřince prokazují, že jabloně rostly už před 8 500 lety v historické Anatólii, a i staří Egypťané zanechali hieroglyfy s jablky na svých pyramidách a hrobech. Říšské jablko je dodnes symbolem světské a politické moci. Jablko je spojeno dokonce i s prvním lidským hříchem. V Bibli se sice přímo nepíše, že plod, který Eva utrhla ze stromu poznání dobrého a zlého, bylo jablko, ale nikdo o tom vlastně ani nijak nepochybuje. Zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ bylo podle řecké mytologie také na začátku Trojské války a pádu Tróje. Jablka mají s největší pravděpodobností původ v horských oblastech západní Číny. Dodnes tam roste přibližně 20 druhů divokých jabloní a mimo jiné je i tato velká genetická koncentrace velmi zásadním důkazem toho, že odsud jabloně pocházejí. Za předky dnešních stolních jablek jsou považovány především jabloň východní, pocházející z Kavkazu a jabloň Sieversova, která má původ ve střední Asii a v Altaji. První pokusy o pěstování jablek byly v Persii. Ze střední Asie se jabloně po obchodních stezkách postupně dostaly až do oblastí okolo Černého moře a odsud pak do jihovýchodní a později i do střední Evropy. Jablka se pěstovala už i ve starověkém Řecku a dokonce tam docházelo i k prvním pokusům o roubování. Šlechtění jabloní se věnovali i staří Římané a z té doby jsou o jablkách i první písemné zmínky.S již opravdu cíleným šlechtěním jabloní se začalo na začátku 19. století v Anglii a Německu, později i v USA. Současnost V současnosti jsou jablka po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Každý rok se jich na celém světě vypěstuje více než 65 milionů tun a produkce i spotřeba se každý rok zvyšuje. V roce 1980 bylo celosvětově sklizeno 34 milionů tun jablek, v roce 2007 už dokonce 64 milionů tun. Většina jablek se spotřebuje v zemích produkce, jen asi desetina je předmětem mezinárodního obchodu. Třetina světové produkce se vypěstuje v Evropě, významným producentem je Čína. Důležitými pěstiteli z hlediska vývozu jsou především USA, Itálie, Chile a Nizozemsko. Mezi největší producenty pak patří ještě Francie, Turecko, Německo, Írán, Rusko a, Polsko.. V České republice jsou jablka velmi oblíbená a rozšířená, a také jsou nejdůležitějším druhem ovoce i z hlediska obchodu. Podíl na celkové tuzemské produkci ovoce je 70 %. Ročně se jich zde vypěstuje víc než 300 000 tun a spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok je přibližně 25 kg. Zahraniční jablka na českém trhu jsou z Polska, Itálie, Německa, Slovenska a Belgie. Velké množství jabloní a jablek vedlo v České republice po roce 1989 k značné devalvaci jejich hodnoty. Tisíce stromů bylo vykáceno nebo zanedbáno tak, že úrodnost velmi znatelně poklesla. Bylo zlikvidováno i mnoho různých zařízení na zpracování jablek a tak z trhu zmizela i velká řada produktů, které se zde velmi dlouhou dobu vyráběly z jablek padaných. V konečném důsledku to znamenalo, že cena tohoto nejen pro zdraví důležitého ovoce, která by mohla a měla být poměrně nízká, je dnes na českém trhu v průměru vyšší než například cena dovážených citrusových plodů nebo banánů. Navíc ani kvalita jablek dovážená zdaleka nedosahuje kvality jablek, která byla a jsou v České republice pěstována. Vzhled, chuť, vůně… Jablka - plody stromu jabloň domácí - jsou tzv. malvice. Vyrůstají z miskovitě rozšířeného okvětního lůžka, kterému se říká češule, a postupně odklopí jádřinec plodovou dužinou. Jablka mají většinou kulovitý tvar o průměru 5 až 9 centimetrů, U několika málo odrůd může průměr plodu být i 15 centimetrů, některé odrůdy mají tvar zploštělý nebo vejčitý. Slupka zralého plodu má různou barvu podle odrůdy od zelené ( např. odrůda Granny Shith ) přes žlutou ( Golden Delicius, Zlatá reneta ) až po sytě červenou ( Idared, Spartan ). Časté je i červené zbarvení na žluté nebo zelené slupce. Vzhledem k velmi velkému množství odrůd mají jablka nejen mnoho barev, ale i chutí a vůní. Dužina je být podle druhu a zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 20 000 odrůd jablek, které se pěstují po celém světě, jen málo z nich má ale větší obchodní význam. Před několika desítkami let se obchodovalo s přibližně 40 odrůdami, dnes jich je okolo 20. Hlavní příčiny jsou v požadavcích obchodníků. Ti chtějí plody stejné odrůdy, které nejsou citlivé na otlačení a dají se dobře transportovat i skladovat, jsou přibližně stejně velké, dokonale zbarvené, šťavnaté, křupavé, sladké… Z pohledu dodavatelů to musí být odrůda s nízkými náklady na pěstování, která zároveň splňuje všechny základní požadavky obchodu. Takových odrůd je ale málo a tak se komerční pěstování jablek omezilo jen na několik z nich. Mnoho vzhledově i chuťově zajímavých starších odrůd vyžaduje mnoho péče, případně mají krátkou trvanlivost a tak pro obchod nejsou vhodná. Jablka se mimo jednotlivých odrůd rozlišují především podle období zrání na letní, podzimní a zimní. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Golden Delicious je celosvětově velmi známá a oblíbená odrůda původem z USA. Středně velké až velké plody mají zlatožlutou barvu, jsou šťavnaté, sladké a jemně aromatické. Jonathan je odrůda s menšími až středně velkými červenými plody a pevnou mírně šťavnatou bělavou dužinou, která má příjemně nakyslou chuť. Pochází z USA. Idared je kříženec odrůd Jonathan a Wagenerovo, vyšlechtěný v USA. Jablka jsou středně velká až velká, mají dlouhou trvanlivost. U stopky mají červeno barvu , která na druhé straně plodu přechází do žluté. Jdou mírně nakyslá s mírným příjemným aroma. Zlatá reneta - Zlatá parména - je velmi teplomilná a velmi stará odrůda z náhodného semenáče. Jablka jsou středně velká, dužina pevná, poměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Mají žlutou barvu s červeným žíháním. Červená reneta má v plné zralosti výrazně červené plody se žlutými tečkami. Jablka jsou středně velká, hodně šťavnatá a příjemně kyselou chutí. Jedná se o velmi stará odrůda. Ananasová reneta je další stará odrůda jablek, pocházející z Belgie. Malé až středně velké plody jsou zlatožluté a mají červené tečky. Dužina má lahodnou chuť a typické aroma. Ontario pochází ze severní Ameriky. Kulaté, velké až velmi velké plody zelené barvy jsou velmi šťavnaté a mají mírně trpkou chuť . Dužina je pevná. Melrose má původ v USA a je kříženec Red Delicious a Jonatán. Plody jsou středně velké až velké, mají sytě červenou barvu. Dužina je pevná, má výraznou sladce nakyslou příchuť. Jonagold pochází z USA a je kříženec odrůdy Golden Delicious a Jonathan. Jablka jsou sladká s jemno kyselostí, aromatická, středně velká, mají žlutooranžovou barvu. Starking má středně velké červeno žluté plody. Dužina je šťavnatá a sladká, vůně nevýrazná. Jedná se o mutaci odrůdy Red Delicious. Zvonkové - Glockenapfel - je jablko s protáhlým tvarem a zelenavě žlutou barvou, která mí na sluneční straně červený nádech. Dužina je jemná a jemně nakyslá. Pochází ze Švýcarska, je to náhodný semenáč.  Gloster vznikl v Německu křížením odrůd Zvonková a Richared Delicious. Jablka mají červenožlutou barvu, dužina je středně pevná a zelenavě bílá, průměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Plody jsou středně velké až velké. Rubinette má původ ve Švýcarsku. Velmi šťavnaté sladké jablko s příjemnou kyselostí a jemným aroma. Slupka je světle zelená s červeným nádechem na sluneční straně. Průsvitné letní je středně velké jablko s nakyslou chutí. Zralé plody mají světle žlutou barvu, dužnina je šťavnatá, ale rychle zmoučnatí. Delbarestivale je raná odrůda, oblíbená především v Německu. Středně velké šťavnaté plody mají příjemnou chuť. Má poměrně dlouhou trvanlivost. Boskoopské má velké plody se středně pevnou šťavnatou svěže nakyslou dužinou a jemnou vůní. Vyskytuje se v několika mutacích, všechny jsou vhodné k uskladnění. Api Étoilé - Sternapfel - odrůda jablek s menšími plody, která rostla již ve starověku. Dnes se ještě vyskytuje v Rakousku a Švýcarsku. Plody jsou málo šťavnaté, dužina je pevná, mají výraznou vůni. Zdraví a vitamíny Jablka je možné právem označit za léčivé ovoce. Obsahují 85 % vody a především velmi vyvážený komplex mnoha důležitých vitamínů různých skupin a několik desítek druhů různých minerálních látek a stopových prvků, Jablko obsahuje provitamín A, téměř všechny vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Množství vitamínu C závisí na odrůdě, podmínkách růstu a uskladnění a pohybuje se od 1 do 35 miligramů na 100 gramů plodu. Vyšší koncentraci tohoto vitamínu mají plody z chladnějších oblastí než ty z oblastí teplejších. Nejvíce vitamínu C mají například jablka odrůdy Ontario nebo Idared. Jablka obsahují pro zdraví poměrně důležitý niacin a kyselinu listovou, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. V plodech je i kyselina karboxylová, která má čistící účinky na zubní sklovinu, dále kyselina jablečná, která napomáhá proti revmatismu, ledvinovým kamenům a dně. Polyfenoly - především pak kyselina fenolová a flavonoidy - společně s karoteny chrání organismus před onemocněními srdce a krevního oběhu, ale také před rakovinou. I tyto látky v jablku jsou. Více těchto velmi prospěšných látek obsahují jablka s červenou slupkou a červenou dužinou. Další pozitivní vlastností jablek je vysoký podíl fruktózy v celkovém obsahu cukru. Fruktóza vyvažuje hladinu cukrů v krvi, má uklidňující účinky pro organismu s podporuje soustředění. Jablka obsahují značné množství vlákniny. Žádné jiné ovoce neobsahuje pektin -rozpustnou vlákninu, která pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a váže na sebe jedovaté a zdraví škodlivé látky- v takovém množství jako jablka. Vlákniny zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. V plodech jabloní najdeme draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan, měď, fosfor, sodík a v menším množství i mnoho dalších minerálních látek a stopových prvků. Všechny tyto látky mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Jablka mají nízký obsah cukru a málo kalorií, proto jsou vhodná i pro diabetiky a také při různých dietách. Použití jablek v gastronomii Jablka se konzumují čerstvá, vařená i sušená. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy, mošty a šťávy, jablečný ocet, čaje, aroma… V kuchyni se jablka používají nejen jako stolní ovoce, ale i do různých ovocných a pikantních salátů, do nákypů, k pečení různých moučníků. Využití je rozhodující u výběru odrůdy, protože například nakyslá jablka se hodí do kombinací s jiným sladkým ovocem mnohem více. Syrová jablka se doporučuje konzumovat důkladně omytá a se slupkou., která je sice tvrdá, ale obsahuje nejdůležitější vitamíny, minerály a ostatní a látky. Zdravotní účinky jablek jsou velmi velké. Jablečná šťáva a mošt se nejčastěji vyrábí lisováním rozemletých jablek. Pro její uchování je pak nutné ji buď konzervovat vyšší teplotou (pasterizovat), případně zahustit (koncentrovat) nebo zchladit. Nefiltrovaná jablečná 100 % šťáva bez přidaných cukrů a jiných dochucovadel je jablečný mošt. Šťáva i mošt jsou velkým zdrojem vitamínů, přírodních cukrů, pektinů a ovocných kyselin, obsahují i mnoho vlákniny. Používají se hlavně jako chutný a zdravý nápoj. Čerstvě lisovaná šťáva je hodnotnější než lisovaná. Jablečný ocet se používá místo klasického octa především k dochucení salátů, pije se pouze naředěný. Pomáhá při revmatismu, bolestech hlavy a v krku, při špatné trávení… Jablečné destiláty jsou také oblíbené. Po zkvašení ovocných cukrů z drcených jablek nebo přímo z jablečné šťávy se destilací vyrábí ovocná pálenka - jablkovice, známá také jako calvados. Sušená jablka - křížaly - jsou zdravá a dietní. Sušení v teplotách pod 48 stupňů se uchová ze všech způsobů konzervace nejvíce vitamínů, minerálů i bílkovin a koncentrují se cukry. Sušením se ale ztrácí vitamín C, ale třeba sacharidů je v křížalách 6krát více než v čerstvých plodech a tak jsou velkým zdrojem energie. Sušená jablka se nekazí a zachovají charakteristickou chuť i vůni. Můžeme konzumovat i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při vaření a pečení. Mimo jiné především zlepšují činnost střev a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Příprava jablek před použitím - loupání Pro lidské zdraví důležité látky jsou obsaženy v dužině, ale především ve slupce. Proto by se jablka neměla loupat, ale jen důkladně omýt studenou vodou a konzumovat i se slupkou. Pokud už se z nějakých důvodů rozhodneme jablko oloupat, je nejvhodnější použít klasickou kuchyňskou škrabku na zeleninu. Pak jablko rozkrojí na čtvrtky a snadno se z něj odstraní jádřinec. Výroba jablečného octa Jablečný ocet má mnoho možností zevního i vnitřního využití. Pomáhá například při hubnutí, protože dodává tělu nezbytné minerály. Ideální je ráno vypít 2 lžíce jablečného octa, smíchané s 2 decilitry vody a 2 lžičkami medu. Nápoj posiluje organismus, prospívá zažívání a tlumí chuť k jídlu. Koupel ve vodě s jablečným octem odstraňuje svalovou únavu, nebo pokud si vlasy po umytí opláchneme naředěným jablečný octem, získají lesk… Domácí výroba jablečného octa není složitá. Jeden kilogram jablek omyjeme a nastrouháme i se slupkou a jádřinci. Pak směs dáme do uzavíratelné skleněné nádoby a zalijeme vodou tak, aby sahala 5 centimetrů nad nastrouhaná jablka – na kilo jablek je to přibližně 3 litry vody. Nádobu uzavřeme a necháme týden na teplém místě, dvakrát denně ji ale otevřeme a jablka s vodou promícháme. Po týdnu obsah nádoby scedíme, opět ji uzavřeme a necháme 20 dnů na tmavém místě. Pak vše přecedíme přes čisté plátno a ocet nalijeme do lahví. Uzavřené lahve skladujeme v lednici. Takto připravený a uskladněný ocet vydrží až 1 rok. Jablečný mošt Jablečný mošt pomáhá likvidovat nestrávené zbytky stravy. Lidskému organismu velmi prospívá i jablečná očistná kúra. Je velmi jednoduchá a spočívá v tom, že alespoň dvakrát, ideálně čtyřikrát za rok bychom měli vždy jeden týden nejméně 3 x za den vypít 2 decilitry jablečného moštu. Mošt pomáhá i při léčbě ledvinových kamenů. Jablečná přesnídávka Jablečná přesnídávka je vhodná vzhledem k své lehké stravitelnosti a obsahu zdraví prospěšných látek především pro děti a starší osoby, ale také při rekonvalescenci po nemoci. V podstatě se jedná o jemně nastrouhané plody - z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i se slupkou – které můžeme dosladit nebo jinak ochutit, případně smíchat třeba s jogurtem. Pečená jablka Pečená jablka jsou chutná a především také lehce stravitelná. Vařená jablka Vařená jablka se doporučuje konzumovat i s vodou, v které se vařila. Jsou lehce stravitelná a vhodná pro děti, starší osoby a lidi s žaludečními potížemi. Jak a podle čeho vybírat Jablka, která kupujeme, by především měla být na dotek pevná, voňavá, neotlučená, bez hnědých skvrn a bez znaků hniloby. Menší plody nebývají přezrálé tak často, jako velké. Můžeme je vybírat nejen podle vzhledu a odrůdy, ale třeba i podle potřeby a obsahu zdraví prospěšných látek. V takovém případě je důležitým údajem místo pěstování a barva. Jablka z chladnějších oblastí obsahují např. víc vitamínu C než ty z oblastí teplejších, plody s červenou slupkou nebo dužinou jsou zdravotně hodnotnější, než plody s jinou barvou. V sezoně sklizně, která je od konce léta do podzimu je výhodnější kupovat jablka z domácí produkce, i když jsou občas dražší, než dovážená. Tuzemská jablka mají ve většině případů mnohem lepší chuť, vůni i strukturu, a také větší množství prospěšných látek. Zcela nejlepší jsou na podzim. Mimo sezonu kupujeme většinou jablka dovážená, případně domácí, skladovaná v chladu a v prostředí se sníženou hladinou kyslíku. Tento způsob skladování zabraňuje přirozenému dozrávání plodů a jablka vydrží i několik měsíců tvrdá a zároveň neztrácejí svoji vitamínovou hodnotu. Mnoho pěstitelů prodává svoji úrodu nebo její část přímo v sadech nebo na tržištích. Zde je možné koupit odrůdy, které jsou velmi chutné a zdravé, ale vzhledem k jejich menšímu množství je v obchodech nenajdeme. V těchto případech není problém jablko před nákupem ochutnat - a to je také nejlepší způsob, jak si jablko vybrat. Při koupi všech ostatních produktů z jablek je důležitým údajem místo pěstování, ale především datum výroby a spotřeby. Spotřeba, zrání, skladování Pro kvalitu a chuť jablek je důležitý především poměr obsahu cukru a kyselosti. Ten se liší podle odrůdy, ale také podle místa pěstování, období sklizně a způsobu uskladnění. Sklizňová a konzumní zralost se totiž v mnoha případech neshodují. Čím delší je doba skladování, tím dříve se plody musí sklidit. Pokud se jablka sklidí ve správné době, můžou být skladována i několik měsíců a neztratí nic na své kvalitě. Dobře skladovat se dají především pozdní odrůdy, které vydrží ve vhodných podmínkách až do jara. Jablka je nutné uskladnit v chladné a vlhké místnosti, ideálně ve sklepě, nebo chladničce, v teple poměrně rychle dozrávají a také ztrácejí na zdravotní hodnotě. Pokud jablka skladujeme sami například ve sklepě, je potřeba dbát především na čistotu prostor. Jablka se uskladňují vždy jen v jedné vrstvě a podle odrůdy. Alespoň jednou za dva dny by se měla provést kontrola a jablka zralá k spotřebě, nahnilá nebo jinak znehodnocená by se měla odstranit a použít. Zajímavosti Aromatické látky, které jablka obsahují, prostupují lidským tělem a uvolňují se vlasy a pokožkou. Pokud se jablka konzumují pravidelně, člověk po nich voní. Jablečný strom roste 4 až 5 let, než se na něm začnou objevovat první plody. Pak může být plodný až 100 roků. Účinek jablek na množství cholesterolu v těle je takový, že hladina cholesterolu nejprve po třech týdnech konzumace jablek stoupne, pak ale trvale klesne na podprůměrnou úroveň. Šťáva z jablek je vynikající prostředek na pročištění organismu při dietě. Nejvhodnější jsou kyselejší odrůdy s nižším obsahem cukru, popřípadě šťáva zředěná vodou. Léčivé účinky Jablka - pozitivně ovlivňují činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatizmu - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém a nespavost - podporují činnost mozku a metabolismus - působí proti akné a jiným kožním problémům - jsou vhodná při horečce, kašli, nechutenství, průjmu i zácpě, redukci váhy - jsou ideální pro detoxikaci organismu Jablka mohou mít  nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud zkonzumujeme velké množství nezralých nebo tvrdých plodů. V takových případech se dostavují především bolesti břicha.

NASHI – Hrušeň hruškolistá – Asijská hruška – latinsky Pyrus pyrifolia, anglicky Asian pear nebo nashi, francouzsky poire japonaise nebo německy Asienbirne, případně Japanisme Birne patří k stejnému rodu jako hrušeň domácí, ale je samostatným druhem s přibližně 150 odrůdami. Šťavnaté a zdravé ovoce… Asijská hruška se prosadila spíše pod názvem Nashi, i když toto slovo je vlastně jen japonským označením hrušky. Říká se jí ale také Naši, Japonská nebo Čínská hruška, ale také vzhledem k tvaru plodů jablkohruška Původ a historie Nashi pochází s největší pravděpodobností z Japonska, Číny a Koreje. Japonské nahsi má jméno Pyrus pyrifolia, čínské Pyrus ussiriensis. Vyvinula se s největší pravděpodobností z asijského druhu hrušně – hrušně písečné, ale na vzniku se zřejmě podílelo několik dalších druhů. Současnost V současné době se nahsi nejvíce pěstuje v Japonsku a Číně, poměrně značně se ale jejich pěstování věnuje i Nový Zéland, Austrálie, Chile a USA. Několik let se nahsi pěstuje i v Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a jižní Francii. V České republice je nahsi méně obvyklým ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Plody nashi vzhledem připomínají kulatější hrušku, ale chutnají spíše jako jablko – jsou křehké, šťavnaté a sladké. Z těchto důvodů se nashi také říká jablkohruška. Dužina má pro odrůdu vždy výrazné, charakteristické aroma i chuť, je křehká a bílá. Uprostřed plodu je několik černých semínek.   Plody mají různý tvar i velikost, podle odrůdy se podobají jablku nebo hrušce. Barva je nejčastěji žlutá s mírně zlatavým odstínem Stromy se podobají jabloním i hrušním a v sadech mívají výšku okolo 2 metrů. Odrůdy Je známo přibližně 150 odrůd nashi, které se od sebe odlišují především tvarem plodu, chutí a vůní. . Nashi z Japonska a Číny mají většinou tvar mírně protáhlých jablek. V Číne se pěstují i nashi více připomínající hrušku, ty se ale na evropský trh nedostávají. Benita je první „nashi“, vzniklé ve Švýcarsku křížením mezi evropskou hrušní domácí a asijskou hrušní hruškolistou. Oběma těmto druhům je také velmi podobná vzhledem stromů plodů. Plody mají tvar kulatější hrušky, aroma připomíná hrušku domácí a chuť hrušku asijskou. Barva plodů je zlatavá, dužina pod slupkou zůstává dlouho svěží. Chutná podobně jako hruška Williamova, není ale chuťově tak intenzivní, dokonce ve stejném období i dozrává. Hosui je velmi šťavnatá a sladká odrůda s pevnou, křupavou a lehce rozkrojitelnou dužinou. Barva slupky větších kulatých plodů je okrová. Nijiseikii patří také do skupiny nashi s kulatějšími plody. Slupka je hladká, žlutá až zlatavá, dužnina je křupavá a má velmi jemné aroma. Nejlépe chutná chlazená. Šandong je jablkohrušeň původem z Číny, známá také pod názvem bílá hruška. Plody jsou zlatavé, jemně aromatické a šťavnaté, mají velmi dlouhou stopku. Zdraví a vitamíny Nahsi v sobě kombinuje všechny zdraví prospěšné účinky jablek a hrušek. Plody obsahují poměrně velké množství vody, ale také vyvážené složení mnoha důležitých vitamínů několika skupin, různé minerální látky a stopové prvky. V nashi nejsou téměř žádné alergeny. Vzhledem k složení je tedy nashi možné označit za velmi zdravé ovoce, které je vhodné pro každého. Použití nashi v kuchyni Plody nashi se používají prakticky jen k přímé konzumaci. V studené kuchynise dužnina využívá pro přípravu ovocných sladkých salátů. Nakrájené plody nashi se také suší. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Jak a podle čeho vybírat Nashi se nemusí česat jako evropské hrušky nezralé, protože i zcela zralé plody vydrží v chladničce poměrně dlouho pevné a šťavnaté. Při nákupu je tedy důležité vybírat jen nepoškozené plody, měly by také mít stopku. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být velká. Spotřeba, zrání, skladování Nashi je nejlepší zkonzumovat ihned po nákupu, kdy jsou nejčerstvější. Mohou se ale na poměrně dlouhou dobu uskladnit v chladničce. Zajímavosti  Nashi se v Evropě začalo prodávat až v posledních letech, ale zájem o něj a spotřeba se každý rok poměrně výrazně zvyšuje. To byl také jeden z důvodů, proč se pěstování nashi začali věnovat v některých jižních evropských zemích. První úspěchy s evropskou produkcí znamenaly značné snížení ceny a zvýšení dostupnosti pro spotřebitele. Léčivé účinky Plody hrušky asijské mají podobně jako jablka a hrušky mnoho pozitivních vlivů na lidský organismu. - ovlivňují velmi pozitivně činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - podporují imunitní systém - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatickým chorobám - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém Plody nashi mohou mít nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud se zkonzumuje velké množství nezralých nebo tvrdých plodů – ty ovšem na evropském trhu nejsou. V takových případech se pak dostavují především bolesti břicha.