Plodová

CHILLI PAPRIKA – nebo také feferonka, případně kajenský i kayenský pepř, latinsky Capsicum annuum, anglicky chilli pepper, francouzsky piment, německy Pfefferschote nebo italsky peperoncino patří k druhu paprika setá.Má mnoho druhů s plody různých tvarů, barev i ostrosti. Velmi ostrá zelenina Chilli papričky – feferonky jsou používány od dávných dob jako koření, ale mají i velké preventivní a zdravotní účinky na lidský organismus. Čím sytější je barva papričky, tím více je ostrá a také zdravá. Původ a historie Chilli paprika má původ ve Střední a Jižní Americe, původní obyvatelé ji pěstovali již od 6. tisíciletí před naším letopočtem. Staří Mayové už v dávných dobách rozlišovali jednotlivé odrůdy a tak především v Mexiku má dodnes každá chilli paprička své vlastní pojmenování. Čerstvé i sušené chilli papričky stejné odrůdy se dokonce mohou jmenovat různě. Po objevení Ameriky chilli papriky velmi rychle do celého světa rozšířili španělští a portugalští kupci jako ceněné koření a náhradu za pepř. Velmi oblíbené se staly v Indii, kde jsou dnes již tradiční součástí tradiční indické kuchyně. Z Indie se pak přes Osmanskou říši dostaly do Maďarska a zde později vznikla mletá paprika, která je v podstatě maďarským národním kořením. Současnost V současnosti se chilli papričky pěstují především v Jižní a Střední Americe, Asii i v Africe, v menším množství i v oblastech Středomoří a jižní Evropě. K největším pěstitelům patří Mexiko, Indie, Čína, Japonsko a také Vietnam. Prodej chilli papriček je pro mnoho zemí velmi významný. V Evropě se pro potřeby trhu rozlišují podle země původu – papričky z Asie, Ameriky a Afriky se nazývají chilli, z jižní Evropy a Středomoří feferonky. Mírně zavádějící název mají Italové, kde má kořenící paprička pojmenování peperoncini, a zeleninové papriky peperoni. Vzhled, chuť, vůně… Chilli paprička je plod exotických druhů křovitých paprik. Papričky jsou podle odrůdy podélné i kulaté a různě velké. Mají převážně oranžovou nebo červenou, ale i žlutou, zelenou a zelenožlutou barvu v různých odstínech. Ostrá pálivá chuť je různě silná stejně jako aroma. Pálivou chuť způsobuje látka kapsaicin, který má také velmi pozitivní účinky na lidské zdraví. Druhy a odrůdy Chilli papriček je velké množství, rozdělují se do pěti základních druhů Druhy Capsicum annuum Capsicum frutescens Capsicum chinense Capsicum pubescens Capsicum baccatum Kayenský pepř není přímá odrůda chilli papričky, ale poměrně časté pojmenování prášku ze sušených papriček. Má různé barvy od žluté až červenou a jeho chuť je velmi palčivá. Pochází z oblastí Střední Ameriky, kde si ho připravovali domorodci už v dávných dobách Odrůdy Nejvýznamnější odrůdy chilli papriček a feferonek: Maďarské feferonky jsou středně velké papričky. Nezralé mají nejčastěji světle zelenou barvu, zralé jsou zářivě oranžové a přijatelně ostré. Chiles Jalapeňos jsou velmi oblíbené chilli papričky původem z Mexika. Mají protáhlý oválný tvar a zelenou barvu. Jsou součástí mnoha typických mexických jídel, velmi často se také nakládají do oleje se zeleninou a různým kořením. Sweet peppers se do Evropy dováží z Thajska. Zralé papričky mají žlutou barvu, jsou oválnější a dorůstají do délky až 10 centimetrů a mají poměrně jemnou chuť.  Long yellow mají původ v Thajsku. Plody jsou menší, úzké a špičaté, mají žlutou až světle oranžovou barvu a jemnější chuť než červené nebo zelené odrůdy chilli papriček.  Negral je chilli paprika ze Španělska. Plody jsou menší, kulaté a tmavě červené. Vzhledem k příjemné ostrosti i aroma se velmi často suší a po dalších úpravách prodává jako mletá. Pico de Pájaro jsou podlouhlé světle červené papričky, které měří maximálně 3 centimetry. Velmi často se nakládají do octa.Jejich ostrost je mírnější. Árbol jsou úzké, dlouhé, špičaté a poměrně ostré papričky. Nezralé plody mají tmavě zelenou nebo žlutou, zralé červenou barvu. Árbol Japanéspatří do skupiny takzvaných stromových papriček. Jsou úzké a špačaté, mají červenou barvu a ostřejší chuť. Velmi často se suší a melou. Superchillije jedna z nejvíce pálivých papriček, která má původ v Indii. Je velmi ostrá, říká se jí také bhut jokia - v překladu chilli démon. Mimo kuchyni se používá například i jako náplň policejních kouřových granátů. Bird´s eye jsou velmi malé tmavě zelené, podlouhlé špičaté papričky, které patří mezi nejpálivější. Habanero a Scotch Bonnet jsou odrůdy s velmi výrazným aroma a poměrně ostrou chutí. Sušené chilli papričky a feferonky Chipotle je název pro sušené a pak ještě v kouři uzené chilli papričky jalapeňo. Mají světle hnědou barvu a velmi zajímavou příjemně ostrou chuť. Používají se do salsy a často se nakládají do octa. Cascabel má tmavě červené kulaté plody s jemnou slupkou a přijatelnou ostrostí. V sušených plodech chrastí semínka. Morita je označení pro malé, 3 až 4 centimetry dlouhé, úzké a špičaté sušené chilli papričky odrůd jalapeňo. Jejich barva je rezavě červená, ostrá chuť sušením mírně potlačená. Serano Enmielado jsou kratší oblejší papričky s výraznou špičkou. Sušené mají rezavě červenou barvu a velmi příjemnou chuť. Guajillo nebo také Puya je chilli paprička s vínově červenými plody se zahnutou špičkou, které dorůstají až do délky 11 centimetrů. Používá se především do salsy. Pasilla – negro jsou poměrně dlouhé sušené chilli papričky původem z Mexika. Mají středně ostrou chuť a černou barvu, působí velmi dekorativně. Ancho nebo také „široké chilli“ se říká ve Španělsku sušeným chilli papričkám černé barvy s výrazně širokým a plochým tvarem. Mají vynikající chuť a používají se především na přípravu omáček. Mulato mají černou barvu a sušené široký zajímavý tvar. Barvou, chutí i aroma jsou velmi podobné sušeným papričkám ancho. Chilli papričky a zdraví Chilli papričky jsou ostré, ale i zdravé. Obsahují především látku kapsaicin, která způsobuje jejich charakteristickou chuť a podle množství jsou pak papričky pálivé až ostré. Čí, sytější je barva papričky, tím více této látky obsahuje. Kapsaicin je ale i nejdůležitější látkou chilli papriček, která má pozitivní účinky na lidské zdraví - především na kloubní problémy, vysokou hladinu cholesterolu, cukrovku a lupénku. Je účinný i při zánětech dutin a usnadňuje odkašlávání. Podle různých odborných studií a testů kapsaicin také způsobuje usmrcení základních typů buněk při rakovině prostaty. V chilli papričkách je v poměrně velkém množství ještě vitamín C, beta karoten a další látky, které společně s kapsaicinem zvyšují i rozpouštění fibrinu, který způsobuje sraženiny krve. Je prokázáno, že v oblastech, kde se chilli papričky používají jako koření v mnohem větším množství, než například ve střední Evropě, se srdeční infarkt, cévní mozkové příhody a embolie vyskytují velmi zřídka. Chilli papričky mají i příznivý vliv na zažívání a zvyšují chuť k jídlu. V přiměřené dávce působí na žaludek méně agresivněji než pepř a ve střevní sliznici způsobují změny, které se projevují vyšší odolností proti průjmům a jiným střevním potížím. Ve větším množství ale dráždí vylučovací ústrojí. Chilli je také považováno za vynikající afrodiziakum. Využití chilli papriček v kuchyni Chilli papričky se v kuchyni používají celé čerstvé nebo sušené, případně sušené a mleté, především jako kořenící prostředek. Jsou nedílnou součástí mnoha různých exotických jídel, ale třeba i kuchyně Mexika nebo Španělska. Typická salsa bez chilli papriček se v podstatě připravit nedá… Chilli papričky jsou také velmi oblíbené nakládané do oleje s různým dalším kořením a zeleninou, případně naložené do octa. Příprava chilli papriček Chilli paprička se podélně rozřízne a zbaví se semínek. Semena chilli papriček je možné odstranit proudem studené vody nebo opatrně nožem. Jak a podle čeho vybírat Prodej chilli papriček je v současnosti rozdělený na dva druhy podle zemí jejich původu – papričky z Asie, Afriky a Ameriky se prodávají pod názvem chilli, papričky ze zemí na jihu Evropy a Středomoří jako feferonky. Chilli papričky a samozřejmě i feferonky jsou pálivé v závislosti na obsahu látky kapsaicin, která má i pozitivní účinky na lidské zdraví. Obsah této látky se pozná podle barvy – čím je barva sytější, tím více kapsaicinu plod obsahuje, tím více je ostřejší a také zdravější. Spotřeba a skladování Čerstvé papričky je možné uskladnit nejlépe zabalené v mikroténové fólii v chladu. Sušené celé i mleté papričky vydrží v kvalitním stavu uzavřené v dóze nebo sklenici, sušené je možné nechat i na suchém místě. Pěstování Chilli papričky i feferonky je možné poměrně úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Rostliny jsou náročné na dostatek světla a tepla, nemusí se příliš zalévat a měly by se pravidelně přihnojovat. Papričky se množí semínky. Ta mají kulatý zploštělý tvar a většinou žlutou barvu. Pokud semínka časem zhnědnou, mají nižší kvalitu a malou klíčivost. 95 procent semen má ale klíčivost vysokou. Papričky se musí předpěstovat. Na začátku roku se semínka zasejí do hlíny a nechají v teple, dokud nevyklíčí a rostlinky nemají první lístky. Pak se rostlinky přesadí do menšího květníku, kde se nechají až do doby, než se budou vysazovat do venkovního prostředí. Po prvních jarních mrazech se rostliny papriček přesadí ideálně do skleníku. Většinu odrůd je možné pěstovat i v bytových prostorách, musí ale mít dostatečně velký květináč. Zajímavosti Odstranění pálivosti v ústech Látka kapsaicin, která má pozitivní zdravotní účinky na lidský organismus a také na ní závisí ostrost papriček, se velmi dobře rozpouští v tucích a v alkoholu. Pálení v ústech po konzumaci jídla s chilli papričkou nebo feferonkou je možné výrazně zmírnit nebo i zcela odstranit sklenkou mléka nebo silnějšího alkoholu. Léčivé účinky I když jsou chilli papričky považovány především za koření, mají poměrně značné preventivní a léčebné účinky na organismus člověka. Chilli papričky i feferonky - pozitivně působí na problémy s klouby - regulují hladinu cholesterolu v krvi - jsou účinné při léčbě cukrovky - pomáhají při léčení lupénky - zvyšují chuť k jídlu a podporují zažívání - mají preventivní účinky proti střevním onemocněním - působí preventivně proti rakovině prostaty - výrazně snižují riziko vzniku krevních sraženin a embólie, srdečního infarktu i cévní mozkové příhody Konzumace chilli papriček i feferonek v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky, ve větším množství ale dráždí žaludek, střeva i další orgány a vylučovací ústrojí.    

ARTYČOK - latinsky Cynara scolymus, anglicky globe artichoke, francouzsky artichaut, německy Artichocke, italsky crciofo - je zelenina, z která se využívají neotevřené květní pupeny a ne jako u ostatních druhů plody, hlízy nebo kořeny. Zdravá a velmi chutná zelenina Artyčok je zelenina, která vzhledem připomíná větší bodlák nebo sukulent. Z původního planého artyčoku byly postupně vyšlechtěny dva typy – artyčok pěstovaný pro jedlé květy a španělský artyčok, kterému se také říká kardus, z kterého se konzumují stonky a listy. Původ a historie Artyčok má původ v severní Africe a na Středním Východě. Už kolem roku 500 před naším letopočtem byl považován za delikatesu ve starém Egyptě i v Římě. V 16. století se začal pěstovat i v jižních státech USA a ve Střední Americe. V 18. století byl gastronomickou lahůdkou francouzské šlechty. Současnost V současné době se artyčok pěstuje v jižně situovaných oblastech Středomoří, velmi často v místech, kde roste vinná réva. Nejvýznamnějšími producenty jsou Francie, Itálie, Španělsko a Egypt, pěstuje se také v Izraeli, Alžírsku a Turecku. Sklízí se dvakrát ročně – většinou na začátku jara v březnu a dubnu, a pak ještě jednou na podzim. Doba sklizně je ale v některých oblastech v i jiných měsících, a tak je artyčok k dostání v podstatě celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Květní pupeny artyčoku mají podle odrůdy kulatý nebo válcovitý tvar, dorůstají do velikosti 5 až 15 centimetrů a váží od 150 gramů do půl kilogramu. Artyčoky se sklízí vždy před kvetením, aby jim zůstala jejich jemná hořkosladká chuť. Otevřené pupeny jsou vláknité a chuť mají ostřejší. Z pupenů se konzumují jen lůžka květních úborů – takzvaná srdíčka, a dužnaté zákrovní lístky, které připomínají šišky borovice. Aroma artyčoků je zvláštně jemně trpké, vytváří ho hořčiny cynarin. Lodyha artyčoku dosahuje podle odrůdy a podmínek výšky 1 až 2 metry. Listy rostou střídavě a jsou poměrně velké. Odrůdy  V oblastech kolem Středozemního moře se pěstují různé odrůdy artyčoku, které se od sebe odlišují tvarem, velikostí a barvou. Francie má na světové produkci největší podíl a pěstují se zde tři různé větší skupiny odrůd Bretaňské - Mají velké zelené pupeny, jsou to především odrůdy Camus de Bretagne, Camerys a Caribou Středomořské – Midi – Jejich barva je většinou fialová, nejznámější jsou odrůdy Violet de Provense, Violet d´Hyeres a Violet de Gapeau. Ostatní – Méně významné odrůdy, například Blanc Hyerois. Itálie je další zemí, která patří k významným pěstitelům artyčoku, nejvíce ho pěstují v provincii Puglia, na Sicílii, Sardinii a v Toskánsku. Čtyři hlavní v Itálii pěstované odrůdy jsou Catanese, Romaneto, Spinoso Sardo a Violetto di Toscana . V Itálli pěstují i další odrůdy, které ale využívají pro vlastní potřeby a nejsou určené pro export. Španělsko se na produkci artyčoků také významně podílí, pěstují se zde především ve Valencii. Nejdůležitější pěstovanou odrůdou je Tudela – Blanca de Tudela. Nejvíce pěstované odrůdy Camus de Bretagne je nejvíce pěstovaná a komerčně nejdůležitější francouzská odrůda. Má velké kulaté pupeny s váhou až půl kilogramu se zelenými listy. Camerys mají velké pupeny fialové barvy. Je to poměrně nová odrůda z oblasti francouzské Bretaně. Violet de Provense se pěstuje v departmentu Provense. Pupeny jsou fialové a středně velké. Catanese je odrůda z Itálie. Pupeny jsou středně velké, mají válcovitý tvar s uzavřenými zelenými lístky s fialovým odstínem. Romanesco patří k důležitým italským odrůdám. Pupeny jsou velké a kulaté s typickým otvorem na konci, zelené listy mají fialový nádech. Spinoso Sardose pěstuje nejvíce na Sicílii. Odrůda má středně velké, kuželovité a zašpičatělé pupeny, které jsou zakončené trnem. Barva je zelenofialová. Violetto di Toscana má středně velké, uzavřené pupeny ve tvaru elipsy a listy tmavě zelené barvy s výrazným fialovým odstínem. Tudela – Blanca de Tudela - je nejdůležitější odrůdou pěstovanou ve Španělsku. Známé jsou velmi kvalitní pupeny z regionu Navarra. Pupeny mají zelenou barvu, jsou menší a velmi křehké. Nemusí se z nich odstraňovat vnější vlákna. Green Globe se používá jako zelenina – vaří se stejně jako chřest, ale i jako léčivá a dekorativní rostlina. Má středně velké pupeny zelené barvy. Grosse von Laonmá původ ve Středomoří a patří mezi tzv. zelené artyčoky. Pěstuje se především jako okrasná rostlina, konzumují se z něj jen lístky a okrajové listy květů. Gobbo di Nizza je poměrně choulostivá odrůda z Itálie, která má velmi malé pupeny. Využívají se z ní především stonky a řapíky. Artyčok kardový je méně známá odrůda, která má velmi efektní fialové květy a se pěstuje jako dekorační rostlina. Zdraví a vitamíny Artyčok je velmi chutná a zdravá zelenina, která je ale stále ještě nedoceněná. Na rozdíl od jiných druhů zeleniny, z kterých se konzumují plody, listy nebo kořeny se z artyčoku konzumují především nerozvinutá poupata, k léčebným účinkům se využívají i listy a kořeny. Artyčok obsahuje v poměrně značném množství vitamín C, kyselinu listovou a draslík. Z minerálních látek je v artyčoku ještě železo, hořčík, zinek a vápník. V pupenech jsou také pro člověka důležité flavonoidy, vláknina, karoteny, organické kyseliny, hořčiny, třísloviny, provitamín A, vitamíny skupiny B, cynarin, inulin, tanin, organické soli a další látky. Má nízký obsah sodíku a není v něm žádný tuk. Kalorická hodnota je velmi nízká - jeden artyčok má průměrně jen 25 kalorií. Preventivní i léčivé účinky artyčoku jsou velmi velké. Velmi pozitivně působí na játra, žlučník i ledviny, snižuje a reguluje hladinu tuků i cukrů v krvi, zabraňuje ukládání cholesterolu, má protialergické účinky, pomáhá při kožních onemocněních a podporuje trávicí systém. Působí i jako afrodiziakum. Artyčok je vzhledem k obsahu inulinu vhodný pro lidi s diabetickým onemocněním, žlučníkovými chorobami a nemocemi jater. Konzumace artyčoku totiž podporuje detoxikační funkci jater a tvorbu i vylučování žlučí. Podporuje trávení i látkovou výměnu. Použití artyčoku v kuchyni Artyčok je již několik tisíciletí velmi oblíbenou zeleninou. Poupata se konzumovala už ve starém Egyptě i Římě, byla delikatesou francouzské šlechty. Artyčoky se konzumují syrové, vařené nebo dušené, grilované i smažené a také se nakládají. Příprava je poměrně zdlouhavá a tak se nehodí pro rychlé tzv. pro fast food kuchyně. Pro úpravu jako zelenina se používají v osolené vodě vařená květní lůžka, která mají hořkosladkou chuť. Nejčastěji se konzumují vařené a pokapané olivovým olejem. Jednotlivé lístky se odtrhávají a namáčejí do různých omáček, servírují se ale třeba jen polité máslem a posypané smaženou strouhankou, případně s omáčkami. Plní se i různými náplněmi, velmi často například mletým masem nebo kuskusem. Mohou se i zapékat nebo přidávat do omelet a těstovin, používají se i na předkrmy nebo jako ingredience na pizzu. Jsou vynikající příloha ke steakům. V Itálii z artyčoku vyrábí velmi chutný hořký likér Cynar, ve Francii je používají na přípravu ragú, které je velmi podobné ratatouille. Příprava artyčoku před použitím Příprava artyčoků trvá delší dobu. Po odstranění horních lístků se odlomí celý stonek a pak i horní čtvrtina pupenu. Ze středně velkých nebo větších pupenů je potřeba ještě odstranit vlákna. Artyčok se pak vloží do studené vody, ta se přivede k varu a pupeny se vaří podle velikosti 25 až 45 minut. Voda může a nemusí být osolená, vždy by ale měla být okyselená, aby si artyčok zachoval původní barvu. Na okyselení 1 litru vody se přidává 1 lžíce octa nebo citronové šťávy. Malé plody, které mají velmi kladné účinky na zdraví člověka a především trávicí systém, je možné konzumovat syrové i s okvětními lístky a stopkami. Důležité rady pro přípravu artyčoku Bodláky, které jsou na povrchu pupenu, mají silné barvící účinky a ruce se obarví do černa. Artyčok je tedy dobré připravovat v gumových rukavicích, nebo si alespoň ruce potřít citronovou šťávou. Stonek se neodkrajuje - měl by se ulomit. Tak je totiž možné zjistit, jak je artyčok čerstvý. Pokud stonek ulomit nejde nebo se odlamuje obtížně, je artyčok starší a méně kvalitní. Jak a podle čeho vybírat Artyčoky je možné koupit čerstvé i nakládané. Nakládané jsou v současnosti poměrně běžně k dostání po celý rok především v supermarketech a také v obchodech s italskými nebo francouzskými delikatesami. Artyčoky se sklízí na jaře a na podzim. Podzimní poupata s až nachově fialovou barvou mají silnější vrchní lístky, jsou tedy i po distribuci většinou velmi kvalitní. Čerstvý artyčok má pevné listy a není seschlý. Spotřeba a skladování Konzervované artyčoky se skladují v suchém a chladném místě. Čerstvé pupeny se uchovávají neumyté a v chladničce vydrží maximálně 3 týdny. Očištěné a pro úpravu připravené artyčoky je také možné omýt ve studené okyselené vodě, pak je osušit a zamrazit. I po rozmrazení jsou křehké a chutné. Uvařené pupeny je potřeba okamžitě zkonzumovat. Pěstování Artyčok pochází ze Středomoří, některé odolnější odrůdy je ale možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách, ale v zimě je nutné rostliny chránit před mrazem. Artyčoky vyžadují slunečné a chráněné místo, půda by měla být lehká, bohatá na živiny, vlhká a propustná. Artyčok je možné rozmnožovat vegetativně odnožemi, nebo poměrně snadno i semeny. Semena se vysévají na začátku března do květináčů. V druhé polovině května se silnější rostliny přesazují do volné půdy na vhodné místo, vzdálenost mezi nimi by měla být alespoň 1 metr. V průběhu růstu je nutné rostliny často okopávat, zbavovat okolního plevele a dostatečně zalévat. Sklízí se nerozkvetlé květní úbory s pevným lůžkem a dužnatými zákrovními listy. Řezná místa se potírají citronovou šťávou, aby nezhnědla. Odkvetlé stonky se u země uřezávají Zajímavosti Obliba a konzumace artyčoku v posledních letech poměrně výrazně vzrostla a především v původních oblastech jeho výskytu a pěstování – zejména ve Francii a Itálii – již několik let každý rok zvyšují produkci a export. Léčivé účinky artyčoku jsou známé tisíciletí. V lidovém léčitelství se z artyčoků nejvíce využívají čaje, ale i různé odvary a také jídla. Léčivý artyčokový čaj se připravuje dvouminutovým vařením listů, které se sbírají v bodě květu. Pije se 4 krát za den jeden šálek, k případnému oslazení se doporučuje med. Odvar kořene artyčoku ve víně má také velmi pozitivní účinky na organismus. Odvar se připravuje z 80 gramů kořene, který se zalije 1 litrem červeného vína a nechá se krátce přejít varem. Po pomalém vychladnutí se uloží do chladna, ne ale do chladničky! Užívá se 15 dní 3 krát za den jedna polévková lžíce. Potom následuje 14 dní přestávka a po ní další užívání po dobu 15 dnů. Jídla z artyčoků jsou velmi vhodná pro diabetiky, protože rostliny obsahují látku inulin. Jsou vynikající i pro osoby s onemocněním jater nebo žlučníku. Léčivé účinky Artyčoky mají mnoho preventivních i léčivých účinků - podporují detoxikační činnost jater - obnovují a regenerují jaterní buňky - zvyšují tvorbu žluči a její vylučování - působí proti vzniku žlučových kamenů - podporují činnost slinivky břišní - snižují hladinu cukru a tuku v krvi - snižují hladinu cholesterolu v krvi - čistí cévní systém a odbourávají cholesterol - zabraňují ukládání cholesterolu v cévách - pomáhají při léčbě ekzémů a kožních nemocí - odvodňují a působí proti otokům - zlepšují trávení a látkovou výměnu - pomáhají při léčení revmatismu - jsou účinné při onemocnění ledvin - celkově omlazují onanismus - působí jako afrodiziakum Konzumace artyčoku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Pouze při neúměrně vysoké konzumaci nebo konzumaci nekvalitních, případně špatně upravených artyčoků, se mohou projevit mírné žaludeční potíže.

HOKKAIDÓ - je druh tykve (dýně), která se do České republiky dováží. Lahodná, zdravá a všestranná Dýně Hokkaidó má v kuchyni velmi široké využití. Nemusíte se omezovat pouze na kompot či polévku. Pochutnat si na ní můžete i jako na příloze nebo jako na hlavním jídle. Dýně Hokkaidó je nedocenitelným zdrojem vitamínů a je vhodnou součástí jídelníčků při redukční dietě. Původ a historie Dýně Hokkaidó se již od nepaměti pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky. Počátek jejího pěstování však sahá do Nové Anglie. Své jméno dostala po japonském ostrově Hokkaidó. Vzhled, chuť, vůně… Dýně Hokkaidó mají kulatý tvar, jsou pevné, sytě zbarvené a mají tvrdou hladkou slupku. Hmotnost se pohybuje mezi 0,7 až 2,5 kilogramu, v průměru mívá 10 až 30 cm. Obvykle jsou oranžové, ale můžeme najít i žluté, či dokonce bělavě stříbrné nebo tmavě zelené kusy. Dužina je však vždy oranžová, měkká a velmi hutná. Její sladká chuť ji předurčuje k využití do sladkých koláčů, džemů a dalších dobrot. Odrůdy UchikiKuri (červené Hokkaidó) – sladká dužina ideální na vaření. Má ořechovou vůni a široké využití v kuchyni. Její váha se pohybuje 1 do 2,5 kg. Potimarron – patří mezi červené dýně, ale je větší než UchikiKuri. Její tvar připomíná hrušku a její váha se pohybuje mezi 2 a 3 kily. Oranžová dužina má kaštanovou chuť. Delica F1 – má ploše kulovité, tmavozelené plody se světlým žíháním. Váha se pohybuje okolo 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického Hokkaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. Blue Kuri – šedomodré plody s hmotností 1,5 kg jsou plošší než plody oranžového Hokkaida. Je velmi chutná a dobře skladovatelná. Zdraví a vitamíny Dýně Hokkaidó obsahuje ve sto gramech 37 kcal, 8,8 g sacharidů, 0,23 g tuku, 8,8 g proteinů a 1,6 g vlákniny. Dýně Hokkaidó je velmi bohatá na vitamíny (A, B, C) a minerály (vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník a betakaroten). Hokkaidó je vhodná při redukční dietě, má nízký energetický obsah, obsahuje hodně vlákniny a má skvělé detoxikační účinky. Pomáhá při poruchách ledvin, při srdečních potížích, má močopudné účinky a je účinná proti hlístům, roupům a škrkavkám. Její konzumace je vhodná pro diabetiky a její opražená semínka účinně pomáhají s problémy s prostatou. Jak a podle čeho vybírat Při výběru dýně v obchodě dbejte na to, aby byla na povrchu sytě barevná a hladká. Slupka musí být pevná, tvrdá a hladká, bez otlačenin a poruch. Použití dýně Hokkaidó v gastronomii Před úpravou je třeba odstranit semínka a vlákna. Nemusíte odstraňovat slupku, ta při vaření změkne. Je možné z ní připravovat polévky, omáčky, marmelády, buchty či nádivky. Používat ji můžete jako přílohu nebo jako samostatný grilovaný pokrm. Příprava a konzumace záleží na vaší chuti i fantazii. Spotřeba a skladování Dýni Hokkaidó je možné skladovat po dlouhou dobu. Je nutné ji skladovat v chladu a v suchu. Před skladováním neodtrhávejte stopku, nechte ji zaschnout. Je možné ji skladovat nakrájenou na plátky a usušenou. Uchovávat ji můžete i jako semena, která můžete upravovat jako pokrm nebo je uchovat na následující rok. Pěstování Dýně se pěstuje na lávových polích v Japonsku. Je to velmi odolná rostlina, které se daří i v chudších půdách. Zemina má být středně těžká. Je nutné zajistit dostatečnou vlhkost půdy. Stanoviště musí být slunné a teplé. Dýně velmi špatně snáší mrazy a obvykle je nepřežije. Semínka sázejte 1 metr od sebe. Dýně se sklízejí na podzim. Léčivé účinky - pomáhá při poruchách ledvin - pozitivně ovlivňuje srdce a cévy - má močopudné účinky - semínky pomáhají při problémech s prostatou - podporuje imunitní systém a funkce žaludku, sleziny a slinivky - podporuje růst nehtů a vlasů - podporuje opálení

CUKETA– cukína - latinsky Cucurbita pepo, anglicky courgette - je zelenina druhu tykve obecné, která vznikla šlechtěním v Itálii. Do stejné skupiny patří i dýně, patizon a tykev chřestová i špagetová. Všechny tyto druhy zeleniny se v kuchyni využívají podobným způsobem. Cenově dostupná zdravá zelenina Cuketa je po celý rok dostupná zelenina, která je zdravá a může se v kuchyni připravovat mnoha způsoby. Velmi oblíbená je například zapečená cuketa se sýrem, ale receptů s cuketou je samozřejmě mnohem víc a všechny jsou poměrně jednoduché a rychlé. Původ a historie Cuketa patří k druhu tykev obecná, která má původ ve Střední Americe, Mexiku a oblasti Karibiku. Cuketa, které se také říká cukína, byla ale vyšlechtěna v Itálii a z italského výrazu zucca, který znamená tykev, také pochází oba pro cuketu používané názvy. V Itálii se většinou používá zdrobnělý tvar slova v ženském rodě a množné čísle zucchine, v anglicky mluvících zemích zdrobnělina v mužském rodě zucchini nebo zucchetti. Současnost Před 25 lety byly cukety ve střední Evropě téměř neznámé, v současnosti jsou běžně k dostání a také se staly oblíbenou a často konzumovanou zeleninou. Pěstují se komerčně, ale i na mnoha soukromých zahradách. Největšími současnými pěstiteli a také exportéry jsou především Itálie, Francie, Španělsko, Izrael, Holandsko, Velká Británie a také USA. Cukety se většinou pěstují volně na plantážích a záhonech, skleníková produkce je poměrně malá. Vzhled, chuť, vůně… Plod cukety tvarem připomíná silnější okurku, pěstují se ale i kulaté odrůdy. Cuketa dorůstá do délky až 40 centimetrů a může vážit až 2 kilogramy, jedlá slupka zralého plodu je hladká, lesklá a tvrdá. Většinou má zelenou nebo žlutozelenou barvu, pěstují se ale i žluté, bílé a krémové odrůdy, které mají původ ve Francii, Itálii a Turecku. Dužina má podle odrůdy světle zelenou nebo žlutou barvu, je měkká, vodnatá a obsahuje mnoho jedlých světlých semen. Chuť dužiny je nevýrazná a mírně ořechová. Menší a čerstvější cukety jsou chuťově jemnější a lahodnější. Rostliny jsou keřovitého vzrůstu, listy mají tmavě zelenou barvu a bělavé skvrny. Květy s tmavě žlutou barvou a pěti okvětními lístky jsou jedlé. Druhy a odrůdy Cukety se rozlišují především podle barvy a tvaru. ZELENÉ CUKETY Cukety s různými odstíny zelené barvy slupky a světlými skvrnami patří k nejvíce pěstovaný a konzumovaným. Tmavě zelené cukety velmi rychle rostou a také poměrně brzy plodí. Elite je odrůda nejvíce pěstovaná v Evropě. Má protáhlé plody se slupkou zelené barvy s světlými menšími skvrnami Turecká cuketaje světle zelená, protáhlé plody mají velmi lahodnou chuť. Pěstuje se především ve Středomoří a na Blízkém východě. Long White Bush patří mezi protáhlé cukety se světle zelenou barvou slupky, dužina je bílá až světle zelená. Black beauty má větší protáhlé plody s velmi tmavě zelenou až černou barvou Jigonal má kratší protáhlé plody s menším průměrem Stargreen F1 je hybridní zelená odrůda s většími protáhlými plody Ambasador F1 patří k oblíbeným odrůdám s většími plody protáhlého tvaru Kulaté zelené cukety se od protáhlých odrůd odlišují pouze svým kulatým tvarem. Barva slupky a dužiny, a také chuť je stejná. K gastronomii se využívají k nadívání. Tondo di piacenza je kulatá cuketa tmavě zelené barvy. Nejchutnější jsou mladé plody s průměrem 10 až 15 centimetrů, hodí se k plnění a zapékání. Rondini připomíná barvou slupky i tvarem kulaté cukety, ale plody jsou mnohem tvrdší a nedají se konzumovat syrové. ŽLUTÉ CUKETY Cukety se žlutou barvou slupky jsou křehčí a chutnější než zelené, mají také vyšší obsah provitamínu A – beta karotenu. Goldline F1 má protáhlé středně velké plody. Konzumují pouze mladé plody, které jsou velmi jemné. Bětka F1 je cuketa s většími plody, které mají smetanově bílou barvu a vynikající chuť. Golgrush se chuťově neodlišuje od zelených odrůd, protáhlý středně velký plod má zářivě žlutou barvu a je velmi dekorativní. Odrůda má původ v USA. Zdraví a vitamíny Cuketa obsahuje přibližně 90 procent vody, minimum vlákniny a přibližně 4 procenta sacharidů, má tedy velmi málo kalorií a nízkou energetickou hodnotu. Významný je ale vysoký obsah provitamínu A – betakarotenu, vitamínů skupiny B i vitamínu C a E, bílkovin a vlákniny. Z minerálních látek je v cuketě draslík, železo, hořčík, vápník, zinek, fosfor a měď. Nejvíce zdraví prospěšných látek obsahuje slupka. Cuketa má vzhledem k obsahu vitamínů, minerálních a dalších látek mnoho pozitivních účinků na lidské zdraví. Například karoteny a hořčík působí na správnou funkci a činnost buněk, draslík pomáhá vyplavovat z těla přebytečnou vodu a soli. Cuketa má také vliv na činnost trávicího ústrojí, zvyšuje peristaltiku střev, velmi prospívá jejich sliznicím, podporuje zažívání a látkovou výměnu. Příznivě působí i na činnost srdce a ledvin, pomáhá při léčbě cukrovky, revmatismu i dny, má také protinádorové účinky. Minerální látky pozitivně ovlivňují nervový systém. Je nízkoenergetická a tak velmi vhodná při dietách na hubnutí. Ověřené pozitivní účinky na lidský organismus je možné ještě zvýšit konzumací cukety smíchané se šťávou z mrkve nebo šťávou z červené řepy. Využití cukety v kuchyni Menší cukety jsou vhodné k přímé konzumaci za syrova nebo do zeleninových salátů. Pro přímou konzumaci jsou nejlepší mladé plody, dlouhé do 25 centimetrů, které se nemusí loupat a jsou v nich ještě měkká semena. Větší plody se mohou různě tepelně upravovat a tepelná úprava je také nejvíce používaný způsob. Cuketa má jemnou chuť a velmi dobře přebírá chuť dalších ingrediencí. Recepty s cuketou většinou doporučují silnější okořenění a časté je i přidávání česneku. Ve Francii se přidává do oblíbeného ratatouille. Cuketu je možné zapékat, smažit, dusit i grilovat. Velmi často se plní, připravuje podobně jako známý bramborák, vynikající je i cuketová polévka. Jsou dokonce i recepty z cukety na sladká jídla, saláty, pizzu nebo knedlíky. Zapečená cuketa se sýrem je pouze jedna z mnoha možností této úpravy. Cuketu je také možné zapékat plněnou, část vydlabané dužiny se použije do náplně, z ostatní části je možné připravit salát nebo pomazánku. Příprava zapečené cukety je velmi jednoduchá. Vrchní část plodu se odřízne, lžící se vybere část s jádry tak, aby se nepoškodila dužiny a slupka. Dutina se naplní směsí masa se zeleninou a bylinkami, podle chuti je možné přidat sýr, kečup, rýži a další ingredience. Naplněné plody se rozloží na pečící plech a zapečou v rozpálené troubě do měkka. Smažená cuketa se obaluje v klasickém trojobalu nebo těstíčku, vždy se ale smaží na plátky nakrájené oloupané plody. Dušená cuketa rychleji změkne, pokud se nakrájí na plátky nebo kostičky a nakrájené kousky se nechají přibližně 15 minut ležet na čisté utěrce. Dušení urychlí i posolení cukety.   K přípravě jídel se používají i květy cukety. Nejčastěji se plní a pak smaží, menší květy je možné smažit namočené v těstíčku. Příprava cukety před použitím v kuchyni Mladé plody stačí důkladně omýt studenou vodou. Starší a větší plody mají tvrdí slupku a tak jsou pro kuchyňskou úpravu vhodnější oloupané. Loupají se kuchyňským loupacím nožem nebo kuchyňskou škrabkou. Cuketa k zapékání se neloupe. Pouze se odřízne horní část plodu a část dužiny s jádry se opatrně vydlabe lžící, aby se nepoškodila slupka. Pro zapékání jsou nejlepší kulaté nebo kulatější plody. Jak a podle čeho vybírat Cuketa je v současnosti v prodeji celý rok. Kvalitní plody mají hladkou, tvrdou a neporušenou slupku. Pokud je slupka měkká nebo na ní jsou tmavé nepřirozené skvrny, byly plody nesprávně nebo příliš dlouho uskladněné a takové cukety nekupujeme. Nejchutnější, jemné a křehké jsou mladé plody s velikostí do 25 centimetrů, v kterých ještě nejsou semena. Na trhu se objevují i malé plody z Itálie a Francie, které se sklízí jen několik dní po odkvetení. Uskladnění cukety Kvalitní plod cukety je možné uskladnit přibližně na 3 týdny v chladničce, ale teplota nesmí být nižší než 10° Celsia. Vhodné jsou zeleninové přihrádky, ale protože cuketa reaguje na etylen, který vylučuje při skladování jiné ovoce a především rajčata, měla by se uskladnit samostatně. Pěstování Cukety jsou velmi odolné a jejich pěstování v našich klimatických podmínkách je velmi jednoduché. Na jaře nebo na začátku léta se vysévají 2 až 3 semínka přímo na záhon, jednotlivá místa by od sebe měla mít vzdálenost alespoň 1 metr. Cukety potřebují půdu s dostatkem živin a vydatnou zálivku. Mohou se hnojit i kompostem. Po 5 až 6 týdnech se objeví samčí květy, týden po nich květy samičí. V dobře prohnojené půdě s dostatečnou zálivkou rostliny rostou rychle a první plody je možné sklízet už za 55 až 65 dní od výsevu. Cukety by se neměly nechávat přerůstat. Velké plody, které tvoří semena, zpomalují nasazování dalších a ty zasychají. Mladé plody s velikostí do 25 centimetrů jsou nejvíce chutné, jemné, křehké a bez semen. Čím více s častěji se plody sklízí, tím více nových začíná růst. Plody se neodřezávají nožem, sklízí se odkroucení stopky u lodyhy rostliny. Buněčná šťáva, která by zůstala na noži může totiž z rostliny na rostlinu přenášet virózy. Cukety se velmi snadno kříží s patisony a okrasnými tykvemi. Květy jsou většinu opylovány hmyzem a včelami a plody z rostlin ze semen z tzv. neizolovaných květů mohou v dalším roce při výsadbě různé tvary. Proto je vhodné semena zakoupit a mít tak jistotu pravosti odrůdy. Zajímavosti Ve Francii je cuketa nezbytnou součástí tradičního jídla ratattoile. V Itálii a ve Francii se velmi často sklízí plody již několik dní po odkvětu. Tyto velmi mladé plody jsou poměrně drahé a považují je za velkou lahůdku. Květy z cukety jsou jedlé a v gastronomii velkou delikatesou. Větší samčí květy se plní a smaží, menší samičí se smaží po namočení v těstíčku. Léčivé účinky Cuketa obsahuje vitamíny, minerální a dalších látky v kombinaci a množství, které mají mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka. Protože obsahuje mnoho vody a není kalorická, je její konzumace velmi přínosná i při různých redukčních dietách. Účinky je možné ještě zvýšit smícháním cukety se šťávou z mrkve nebo šťávou z červené řepy. Preventivní i léčebné účinky cukety jsou především - podporuje činnost trávicího ústrojí a látkovou výměnu - prospívá sliznicím střev a aktivuje jejich činnost - aktivuje činnost ledvin - pomáhá vylučování přebytečné vody a soli - pozitivně působí na činnost srdce - má zklidňující účinky na nervový systém - pomáhá při léčbě cukrovky, revmatismu i dny - působí jako antioxidant a proti vzniku nádorů Cuketa obsahuje minimální množství kalorií a je velmi vhodná pro redukční diety Konzumace cukety nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Mírné žaludeční potíže se mohou objevit u citlivějších osob při konzumaci většího množství čerstvých cuket za syrova.

DÝNĚ - správně tykve - latinsky Cucurbita pepo -  jsou na celém světě velmi oblíbený druh zeleniny. Dýní se na světě pěstuje mnoho různých druhů a odrůd, všechny - dokonce i dýně okrasné - jsou jedlé. Do rozsáhlé skupiny tykví patří také patizon, cuketa a rondini. Zelenina s mnoha možnostmi použití v kuchyni Historie a současnost V jižní a střední Americe rostly dýně již před více než 10 000 lety. V současné době je známo několik set různých odrůd pěti základních druhů, které se pěstují v tropických subtropických i teplejších oblastech mírného pásma. Dýně jsou jedním z hlavních symbolů svátku Helloween, který má původ v tradicích a zvycích starých Keltů, stále častěji se ale využívá i v kuchyni. Zdraví a vitamíny Dýně obsahují podle druhu a odrůdy v různém množství provitamín A, vitamíny skupiny B a ve velkém množství vitamín C, z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, železo, fosfor a zinek. Velký je i obsah vlákniny, kvalitních zdravých nenasycených mastných kyselin a beta karotenu. Obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií. Vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a ostatních látek jsou dýně velmi účinné při posilování imunitního systému, působí pozitivně na trávicí ústrojí, podporují činnost srdce a cév a kladně ovlivňují nervový systém. Použití dýně v kuchyni Dýně mají v gastronomii velmi rozsáhlé možnosti využití – mohou se vařit, dusit, zapékat, péct, smažit, grilovat i zavařovat, připravují se na slano i na sladko. Připravují se z nich vynikající dýňové polévky a omáčky na těstoviny, přidávají se do nádivek, servírují se jako příloha místo brambor nebo přidávají do rizota. Výborná je i zapékaná dýně nebo dýně na grilu. Dýně se přidává i do zeleninových salátů. Jednoduchá na přípravu, ale velmi chutná je pečená dýně – nakrájená dýně bez semínek se pouze rozloží na plech, okoření a upeče v troubě. Dýně se může dochucovat i různými bylinkami a kořením, vhodný je například tymián, šalvěj, rozmarýn, zázvor i chilli. Dužina s jemnou, mírně oříškovou a nasládlou chutí je vynikající i pro sladké moučníky a dezerty – velmi chutný a oblíbený je například dýňový koláč. V některých zemích se připravuje i kandovaná dýně nebo dýňová marmeláda, muffiny nebo zmrzlina. V kuchyni se nejčastěji používá máslová, muškátová nebo špagetová dýně, u nás nejvíce dýně s názvem Hokkaido. Máslová dýně je nejvíce sladká a hodí se tedy především na sladká jídla, muškátová je ideální na přípravu polévek a omáček. Zavařování dýně je další možnost jejich zpracování a dlouhodobé konzervace. Dýňový kompot je velmi chutný. Příprava dýně před použitím Nejjednodušším způsobem je nakrájené plodu ostrým větším nožem na plátky. Z plátků se pak lžící odstraní vláknitá vnitřní část i s jadérky a nakonec se ostrým nožem oloupe slupka. U odrůdy Hokkaido se slupka loupat nemusí. Polévka z dýně Hokkaidó Recept na polévku z dýně Hokkaidó je velmi jednoduchý. Dýně se nejdříve rozčtvrtí, vydlabou se z ní semínka, oloupe se tvrdá slupka a dužina nakrájí na kostičky. Kostičky pokapané olivovým olejem se nechají 20 minut péct v troubě při teplotě 160° Celsia. Upečené kostičky dýně se nechají krátce vařit v zeleninovém vývaru, pak se přidají dva až tři stroužky česneku a vše se důkladně rozmixuje. Polévka se dochutí pepřem a solí, mohou se do ní přidat opražená semínka a zázvor. Druhy dýní Na celém světě se pěstuje mnoho odrůd dýní. Všechny včetně okrasných jsou jedlé. Plodem dýní jsou bobule, které podle druhu a odrůdy mají různý tvar, barvy a velikost. V současnosti pěstované tykve se rozdělují na 5 základních druhů: Cucurbita pepo, Cucurbira maxima, Cucorbita moschata, Cucurbita mixta a Cucurbita ficifolia. Z gastronomického hlediska se dělí na letní a zimní tykve Letní tykve velmi rychle rostou a většinou se sklízí už před plnou zralostí. Do této skupiny patří především odrůdy druhu tykve obecné - Cucurbita pepo. Plody se velmi často označují jako zeleninová tykev. Mají měkká jádra a v kuchyni se většinou připravují neloupané stejně jako cukety, které do této skupiny také patří. Mají ale poměrně krátkou trvanlivost, měly by se spotřebovat nejpozději do 3 týdnů. Zimní tykev má trvanlivost mnohem delší než tykev letní, protože se sklízí v období, kdy už je zcela zralá. Tykve velmi často dorůstají do velkých rozměrů a váží až několik desítek kilogramů. Příliš velké plody už ale nejsou vhodné pro konzumaci. Kvalita se pozná podle dřevnaté stopky, která je pouze u plně dozrálých plodů. V kuchyni se zimní tykve používají oloupané, žlutá až oranžovožlutá dužina je měkčí a vláknitější než u tykví letních. Dýně obecná Dýně obecná - správně tykev obecná - latinsky Cucurbita pepo, anglicky marrow nebo vegetace marrow, francouzsky courge pépon, německy Gartenkürbis a také Sommekürbis, italsky zucca - je v současnosti nejvíce rozšířený, pěstovaný a konzumovaný druh tykve na světě. U nás nejznámější odrůdou je hokkaido. Do skupiny skupiny tykve obecné patří také špagetová tykev, patizon, cuketa a rondini. Původ a historie Dýně obecná - tykev obecná - má původ ve střední Americe, je prokázáno, že zde rostla už 5 000 let před naším letopočtem a tak patří mezi nejstarší kulturní plodiny na světě. Do Evropy se dostala koncem 15. století. Současnost Dýně obecná je v současnosti nejvíce pěstovaným a konzumovaným druhem. Pěstuje se v podstatě po celém světě. Protože poměrně rychle roste a je také velmi odolná, nahradila u pěstitelů teplomilnou tykev obrovskou. Vzhled a chuť Do skupiny dýně obecné patří mnoho druhů a odrůd, které se od sebe velmi často poměrně výrazně liší tvarem, barvou i chutí. Plody mohou být kulaté i protáhlé, menší i větší, zelené, žluté, oranžové, červené…Dužina je vždy jemná s příjemnou chutí, zvláštní velmi vláknitou strukturu dužiny mají tykve špagetové. Příprava a použití v kuchyni Všechny druhy a odrůdy dýně obecné se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy dýně obecné Hakkaido - pochází z japonského stejnojmenného ostrova, kam se dostala z Nové Anglie. Tato nejznámější odrůda dýně obecné má červenou nebo zelenou barvu a jediný druh dýně, která se před tepelnou úpravou neloupe - slupka při vaření i pečení velmi rychle změkne. Z tykve se ale musí vždy odstranit semínka, která mají velký obsah zinku. Červené Hokkaido, kterému se říká také kaštanová dýně, je u nás více známé. Kulaté plody se slupkou červené barvy jsou velmi kvalitní, váží 1 až 2 kilogramy. V optimálních podmínkách vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění a v posledních letech bývá vítaným zpestřením vánočního jídelníčku. Zelené Hokkaido má ploší tvar, plody se zelenou slupkou jsou větší než u červené odrůdy - mají váhu až 3 kilogramy a sytě oranžovou dužinu. Špagetová dýně - pochází z Japonska a mezi druhy dýně obecné má největší plody – jejich hmotnost dosahuje až 3,5 kilogramu. Plody mají kulovitý nebo mírně protáhlý tvar a slupku krémové, žluté nebo oranžové barvy, která během dozrávání tvrdne. Dužina je velmi vláknitá a po tepelné úpravě připomíná špagety. Špagetové dýně se vaří vcelku podle velikosti 20 až 50 minut. Uvařená dužina se může servírovat jako špagety nebo použít do polévky místo nudlí - na rozdíl od těstovin má minimální kalorickou hodnotu. Špagetové tykve se prodávají jen zřídka, dováží se z Francie nebo Izraele, sezona je od srpna do prosince. Dobře uskladněná vydrží 6 měsíců, jako dekorace déle než 1 rok. Stripetti F1 je odrůda špagetové dýně s velmi tvrdou slupkou. Nejlepší dužina žluté barvy s výraznými vlákny je v plodech s váhou od 2 do 2,5 kilogramu. Žaludová tykev - plody jsou kulovité, tvarem připomínají jahody. Dorůstají do průměru 10 až 20 centimetrů a váží od 0,5 do 1 kilogramu. Dužina má příjemnou oříškovou chuť, která ale po delším skladování mizí a tak by se měla zkonzumovat maximálně do 2 měsíců od sklizně. Roste na keřích a nepotřebuje tolik místa, jako ostatní druhy dýní. Acorn Squash je odrůda žaludové tykve s plody tmavě zelené barvy a krémovou dužinou s velmi jemnou chutí.. Je velmi oblíbená v USA, kde celé menší plody plní a pak zapékají. Z dužiny se také připravuje velmi chutná kaše, která se servíruje jako příloha k masům i rybám. Festival F1je žaludová tykev s malými plody, které se mohou syrové konzumovat jako jablko. Slupka má zelenou barvu, dužina je žlutě krémová. Table Golg má plody s váhou 1,5 až 2 kilogramy. Jako jediné z žaludových dýní mají oranžové plody, které chutnají podobně jako kukuřice. Muškátová dýně Dýně muškátová - správně tykev muškátová nebo pyžmová - latinsky Cucurbita moschata, anglicky pumpkin nebo winter squash, francouzsky courge musquée, německy Moschuskürbis, italsky zucca Muscat – je druh tykve, která je velmi náročná na teplo a tak patří j nejvíce pěstovaným dýním v tropickém pásmu. Původ a historie Dýně muškátová - tykev muškátová - pyžmová - pochází z Nového Mexika a Peru, kde se vyskytovala podle archeologických výzkumů už 3 000 let před naším letopočtem. Současnost Muškátová dýně velmi dobře snáší a také k růstu potřebuje vysoké teploty a tak se nejvíce pěstuje v oblastech tropického pásma. V Evropě se pěstuje jen několik odolnějších odrůd. Vzhled a chuť Plody mají podle odrůdy různé tvary, barvy i velikost, slupka ale není tak tvrdá, jako u ostatních druhů a má u nezralých plodů sytě zelenou, u zralých krémovou až světle hnědou barvu. Dužina obsahuje značné množství karotenu a je tmavě žlutá, má velmi příjemné aroma a jemnou lahodnou chuť. Příprava a použití v kuchyni Všechny muškátové dýně se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy muškátové dýně Máslová dýně je nejoblíbenější ze skupiny muškátových dýní, protože většinu plodu tvoří dužina s vynikající lahodnou chutí, a velmi jemnou až máslovou konzistencí a příjemným aroma. V Evropě se téměř nepěstuje, protože potřebuje teplejší klima. Butternut – máslový ořech – je odrůda muškátové máslové dýně s plodem ve tvaru hrušky se světle žlutohnědou barvou slupky. Semena jsou pouze ve spodní širší části chuťově vynikající dužiny, která má žlutou barvu a je velmi měkká. Skvrnitá muškátový dýně má původ v Thajsku. Kulaté ploché plody se zelenou slupkou, na které jsou žluté různě velké skvrny váží 1 až 2 kilogramy. Dužina žluté barvy má lahodnou chuť a výraznější aroma. Zelenomodrá muškátová dýně má plody s váhou až 3 kilogramy, jsou kulaté a výrazně žebrované. Slupka má tmavě zelenou barvu, dužina je žlutá a má velmi jemnou chuť i strukturu. Dýně obrovská Dýně obrovká - správně tykev obrovská nebo velkoplodá - latinsky Cucurbita maxima, anglicky pumpky maxi nebo winter squash maxi, francouzsky pozitron nebo courge, německy Riesenkürbis, italsky zucca maxi – je druhem tykve s výrazně většími plody než mají ostatní druhy. Původ a historie Tykev obrovská pochází z Jižní Ameriky, kde se podle různých zjištění vyskytovala už v době minimálně 1 000 let před naším letopočtem. Současnost Dýně obrovská se v současnosti pěstuje v Číně, Japonsku, Egyptě, Mexiku, Argentině a Mexiku, ale i v Rumunsku a ve Španělsku. V Evropě jsou největšími producenty Francie, Řecko a Itálie. Ve střední Evropě a také v České republice se velmi často vysazuje jako tzv. stínící rostlina, protože má velmi velké listy. Vzhled a chuť Plody mají většinou kulatý nebo válcovitý tvar a dorůstají do velkých rozměrů a váhy – výjimkou nejsou ani plody s hmotností 75 kilogramů. Barva pevná a silná slupky, která se nekonzumuje, je žlutá, žlutozelená nebo zelená. Dužina je měkká, velmi šťavnatá, barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, oranžová nebo oranžově červená. Sezona, kvalita a nákup Sezona dýní obrovských je od září až do konce zimy. Menší tykve se prodávají celé, velké se porcují a prodávají podle váhy. Kvalitní zralý plod má čistou slupku bez skvrn a zaschlou přibližně 10 centimetrů dlouhou stopku. Příprava a použití v kuchyni Dužina obří dýně se připravuje a v kuchyni používá stejně jako u ostatních druhů dýní. Z jader, která nají velký obsah živin, se vyrábí tmavě zelený aromatický tykvový olej, který se ve východní Evropě velmi často používá do zálivek zeleninových salátů. V zemích na jihu Evropy se jádra suší a praží. Oblíbenou a poměrně drahou lahůdkou jsou i křehké květy, které se smaží obalené v těstíčku nebo plněné – podobně jako květy cukety. Nejznámější odrůdy dýně obrovské Goliáš je dýně kulatého tvaru, která dorůstá až do váhy 30 kilogramů. Slupka oranžové barvy je hladká, dužina je vhodná pro výrobu dýňových džemů. Vzhledem k velkému obsahu vody se nemůže dlouho skladovat. Chioggia – Marina di chioggia – patří do velké skupiny dýní, které vyšlechtili v Itálii. Plody mají tmavě zelenou barvu a výrazné žebrování, váží 4 až 6 kilogramů. Slupka je velmi tuhá, dužina má mírně nasládlou chuť, podobnou mrkvi. Při kuchyňské přípravě je nejlepší plod nakrájet na měsíčky, pak tepelně upravit a vydlabat. Ghost Rider má kulatý tvar, je mírně žebrovaná a váží až 5 kilogramů. Tvrdá slupka má oranžově zelenou barvu s jemným síťováním, šťavnatá dužina je světle žlutá. Turecký turban je dýně s velmi atraktivním vzhledem se slupkou zeleno oranžové barvy. Má původ v Turecku, kde je také pro jemnou chuť žluté dužiny velmi oblíbenou konzumní dýní Big Max s mírně žebrovanými tmavě oranžovými plody patří mezi největší dýně obrovské, může vážit i několik desítek kilogramů. Pokud nemá porušenou slupku, vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění. Gelber Zentner svýmvzhledem připomíná dýni Veltruská obrovská. Slupka tmavě krémové až světle hnědé barvy má výrazné síťování, dužina je žlutá. Plody váží až 50 kilogramů. Butterball má původ v Japonsku. I když plody mají průměr jen 15 až 20 centimetrů, jedná se o odrůdu tykve obrovské. Slupka je tmavě zelená, žebrovaná a vrásčitá, žlutá dužina obsahuje větší množství jader. Bradavčitá tykev obrovská má kulatý mírně zploštělý tvar, slupka je tmavě krémová nebo světle hnědá, velmi nepravidelná a různě velkými výstupky. Dužina má žlutou barvu a je velmi chutná. Okrasné dýně Okrasné dýně jsou jedlé, ale ve většině případů malé s tvrdou hrubou slupkou a dužinou, která neobsahuje tolik zdraví prospěšných látek, jako ostatní druhy a odrůdy dýní. Nejvíce pěstované okrasné dýně Andělská křídla –kulaté plody s výstupky, připomínající malá křídla Galaxy of stars F1 – plody hvězdicového tvaru Crookneck – dlouhé a na jedné straně výrazně úzké plody Sweet dumplings – slupka s nápadnými zelenými pruhy Jack be little – plody s jasně oranžovým lesklým povrchem Jak a kdy nakupovat dýně Hlavní dýňová sezona začíná v říjnu, nejvíce dýní je na trhu na přelomu října a listopadu, na konci listopadu hladní sezona končí. Dýně jsou ale v podlesní době vzhledem k velkému množství šlechtěných a odolných druhů a odrůd v podstatě celý rok. Kvalitní dýně by měla obsahovat mnoho dužiny a je tedy těžká, Lehčí plod obsahuje s největší pravděpodobností mnoho semínek nebo je vyschlý. Zralá dýně má zdřevnatělý stonek s malými suchými prasklinami a pevnou, hladkou, sytě zbarvenou matnou slupku. Nezralé plody mají povrch lesklý a dužina je bez chuti, staré dýně mají příliš vláknitou dužinu s vybledlou barvou. Spotřeba a skladování Celé dýně se skladují na chladném a suchém místě, některé odrůdy vydrží i déle než jeden rok. Čím delší je doba uskladnění, tím vyšší je obsah vitamínů a cukrů v dužině. Rozkrojená dýně vydrží v chladničce přibližně jeden týden, měla by se důkladně zabalit do potravinářské fólie. Pěstování Dýně není náročná rostlina, může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. K růstu potřebuje především dostatek vláhy a světla, měla by kolem sebe mít i dostatek místa - například dýně Hokkaido by měla mít alespoň 2 metry čtvereční. Rostliny je možné předpěstovat ze semínek, ale doporučuje se spíše přímý výsev od poloviny května. Velmi časté je vysazování na kompost, kde se dýni velmi dobře daří, pokud má dostatek vláhy. Při opakovaném pěstování by se dýně měla vysazovat každý rok na jiné místo, aby se půda příliš nevyčerpala. Většina odrůd se sklízí na podzim. Zralá dýně má zcela zaschlou stopku. Pokud se dýně sklidí nezralá a stopka není zaschlá, mohou se přes ní dostat do dužiny bakterie a dýně se rychle zkazí. Zajímavosti Po celé Evropě se každý rok pořádají různé dýňové festivaly, kterých se účastní mnoho předních restaurací. Na posledním, který pod názvem Festival chutí probíhal v celé České republice měly velký úspěch dýňové cheesecate s muškátovým oříškem a dýňový koláč se zmrzlinou z vlašských oříšků politý javorovým sirupem. Dýně se využívají i v kosmetice, a to nejen v kosmetickém průmyslu. Velmi účinná je například pasta na odstraňování pih, kterou si může připravit každý sám - dvě polévkové lžíce rozemletých dýňových semínek se smíchají s jednou lžičkou mandlového oleje. Pasta se nanáší na pihy a po 30 minutách působení se důkladně opláchne vodou. Léčivé účinky Obsahu a kombinace vitamínů a ostatních látek v dýni mají velmi pozitivní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Protože obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií, jsou vhodné i při redukční dietě. Dýně především - posilují imunitní systém - mají preventivní účinky proti nachlazení - působí pozitivně na trávicí ústrojí - podporují činnost srdce a cév kladně ovlivňují nervový systém. Konzumace kvalitní zralé a správně upravené dýně v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky - pouze konzumace většího množství zralých dýní, případě dýně nesprávně upravené nebo dýně nezralé může způsobitžaludeční potíže.

LILEK VEJCOPLODÝ – baklažán - latinskySolanum melongena, anglicky aubergine nebo egg plant a také madapple, francouzsky aubergine, případně i melongène, německy Aubergine, také Eierfrucht nebo Melanzenapfel, italsky melanzana -je zelenina s velkým množstvím různých odrůd. Lidově se mu říká také patližán nebo patlažán. Zdravá, chutná a dekorativní zelenina Lilek je velmi zdravá zelenina, z které je možné v kuchyni nejrůznějšími způsoby připravit mnoho chutných jídel. Některé vyšlechtěné odrůdy se pěstují v zahradách a parcích i jako okrasné rostliny. Původ a historie Lilek pochází z Východní a Přední Indie, kde roste dodnes již několik tisíciletí a i v současné v některých indických oblastech rostou původní trnité formy s drobnými nahořklými plody. Původní lilek měl barvu i tvar, který připomínal slepičí vejce a z toho vycházejí některé jeho názvy – česky lilek vejcoplodý, anglicky eggplant – vejcová rostlina, nebo německy Eierfrucht – vejcový plod. Pojmenování baklažán, které je velmi časté ve východoevropských zemích, vzniklo z arabského a maurského výrazu al-bandigan. Lilek se do Evropy dostal přes arabské země přibližně ve 13. století, z Evropy byl později převezen i do Ameriky. V dávných dobách nebyl příliš konzumovanou zeleninou. Jeho obliba začala stoupat, když se zjistilo, že se napřed musí tepelně upravit a pak je mnohem stravitelnější a chutnější. Současnost Lilek se v současné době pěstuje ve všech oblastech tropického, subtropického i mírného pásma. Je poměrně teplomilný a tak se na venkovních plantážích pěstuje jen v místech s trvalejšími teplotami 22 až 30° Celsia, v jiných oblastech se pěstuje ve sklenících. Venkovní pěstování lilku je nejvíce rozšířené ve Středomořské oblasti, a také v jihovýchodní a východní Asii. Některé odrůdy se pěstují i v zemích jižní Evropy, odolnější vyšlechtěné odrůdy jsou vhodné i k pěstování ve střední Evropě a také v České republice. V současné době je lilek především v zemích kolem Středozemního moře velmi často používanou zeleninou jako třeba rajčata, česnek nebo cibule. Vzhled, chuť, vůně… V České republice jsou neznámější oválné tmavě fialové až téměř černé lilky. Plody ale mají mnoho dalších tvarů, velikostí i barev. Jsou podélné, vejčité, kapkovité, mají i tvar okurky. Dorůstají až do délky 30 centimetrů, průměr je 5 až 15 centimetrů, jejich váha je i půl kilogramu. Světle zelené a pruhované odrůdy dorůstají v příznivých podmínkách až do délky 1 metr a váhy 1 kilogram. Barva je ale nejčastěji světle fialová až téměř černá, ale jsou i odrůdy žluté nebo oranžové, světle až tmavě zelené, bílé, některé odrůdy jsou pruhované. Dužina je nezávisle na barvě slupky vždy bílá, je měkká, jemná a velmi chutná. Některé odrůdy jsou nahořklé, šlechtěné už většinou nahořklou příchuť nemají a jsou příjemně nasládlé. Dužina obsahujemnoho jedlých semínek, které mají bílou mléčnou barvu. Pokud jsou jadérka nahnědlá, je plod přezrálý nebo není zcela čerstvý. Rostlina dorůstá až do výšky 1 metr, plody vyrůstají z 2 až 5 centimetrů velkých květů, které mají většinou fialovou, u některých odrůd i bílou, barvu. Odrůdy lilku Lilek má poměrně velké množství různých odrůd, které se od sebe liší tvarem, velikostí i barvou. Dužina všech odrůd je ale vždy bílá a jemná. Nejvíce pěstované odrůdy lilku Pingtung pochází původně z Taiwanu, z města Pingtung. Plody dorůstají do délky až 25 centimetrů, mají levandulovou fialovou barvu, jsou tvrdé a mohutné, poměrně dlouhé, úzké a zahnuté. Rosa Bianca je velmi populární odrůda, která má kulatější tvaru a bílou barvu s jemně levandulově fialovými pruhy. Dužina má sladší chuť a je velmi jemná. Fengyan patří mezi asijské odrůdy. Plody patří k nejdelším, dorůstají do délky 25 až 30 centimetrů, ale jsou poměrně úzké. Mají velmi jemnou slupkou fialové barvy, která se nemusí loupat. Chuť nemá žádné stopy hořkosti, dužina je velmi jemná. Zelené jablko je odrůda s velmi velkou výnosností. Plody oválného tvaru dorůstají d délky 12 až 15 centimetrů, slupka má zelenou nebo bílou barvu. Příjemně nasládlá dužina je velmi chutná. Netradiční odrůdy lilku Listada de Gandia je italská odrůda s velmi dekorativními plody, které jsou kulatější, dorůstají do délky 12 až 15 centimetrů a mají slupku krémové barvy s výraznými fialovými pruhy. Dužina je velmi jemná, chutná, příjemně sladká. Lilek pruhovaný má plody vejčitého tvaru s průměrem přibližně 2 centimetry a délkou 6 centimetrů. Základní barva slupky je zelená a jsou na ní fialové pruhy. Chuť je nasládlá, nemá žádné stopy hořkosti. Zelený tygr patří mezi netradiční odrůdy se zajímavým zbarvením. Povrch slupky připomíná srst tygra - je světle světlý a jsou na něm tmavě zelené skvrny, Plody mají průměrnou velikost 5 centimetrů a dužina má velmi lahodnou chuť. Nejvíce pěstované odrůdy v České republice V České republice bylo vyšlechtěno několik odrůd lilku, které snáší i chladnější podnebí Český raný lilek má menší plody klasického vejčitého tvaru s tmavě fialovou lesklou a pevnou slupkou. Dužina je smetanově bílá, jemná a příjemně nasládlá. Klára je další odrůda lilku, která je velmi odolná a vhodná pro pěstování v našich klimatických podmínkách. Plody mají charakteristický tvar, dorůstají do délky až 10 centimetrů. Barva slupky je tmavě fialová, dužina je bílá a velmi chutná. Serena patří mezi v České republice často pěstované odrůdy lilku. Je velmi odolná, středně velké plody s pevnou hladkou slupkou růžové barvy mají jemnou dužinu s velmi dobrou chutí. Beatrice má plody s příjemně nasládlou chutí a bílou barvou slupky, které mohu v optimálních podmínkách dorůst až do délky 10 centimetrů. Odrůda je vhodná i pro pěstování v chladnějším klimatu. Semena odrůd lilku Klára, Serena a Beatrice se velmi často prodávají v jednom balení jako směs. Zdraví a vitamíny Lilek obsahuje pro lidský organismus cenné vitamíny a minerální látky a má velmi málo kalorií. V plodech je v poměrně značném množství provitamín A, vitamín B3, B5, B6 a B9 a také vitamín C. z minerálních látek obsahuje draslík, hořčík, železo, zinek, fosfor a mangan. V lilku je také poměrně velké množství pektinů, rutinu a antioxidačních látek. Nejdůležitější vitamíny v baklažánu jsou B3, známý také jako PP, který lidské tělo potřebuje pro tvorbu hormonů – estrogenu, progesteronu, testosteronu, kortizonu a dalších, a B6 – pyridoxin – je nezbytný pro funkci imunitního systému. Z minerálních látek má největší podíl draslík, kterého je v lilku více než v zelí, cibuli, mrkvi nebo salátu. Draslík významně ovlivňuje nervový systém a pohybový aparát, rutin zpevňuje cévy. Celková kombinace a množství vitamínů a minerálních látek v lilku posiluje imunitní, krevní, pohybový i nervový systém, snižuje obsahu cholesterolu v krvi a ochraňuje krevní kapiláry. Lilek vzhledem k obsahu pektinů také pozitivně ovlivňuje látkovou výměnu a pomáhá při střevní i žaludeční poruše nebo chorobách. Antioxidanty ničí v těle volné radikály a brání vzniku rakovinových nádorů. Nejvíce vitamínů a ostatních prospěšných látek je pod tenkou slupkou, proto se plody konzumují neloupané. Nezralé plody mohou obsahovat větší množství solaninu, který je jedovatý alkaloid, vyskytující se například i v nezralých rajčatech nebo klíčcích brambor. Zneškodní se déle trvající tepelnou úpravou. Lilek se nesmí konzumovat syrový. Použití lilku v kuchyni Plody se konzumují i se semínky a s tenkou slupkou, vždy musí být tepelně upravené. Lilek se může vařit, dusit, zapékat, péct, grilovat… Lilek je v současnosti používán v mnoha národních kuchyních. Jemná chuť dužiny se velmi dobře doplňuje s různým i výraznějším kořením, česnekem nebo cibulí. K pečeným a grilovaným plodům jsou vhodné rajčatové a jogurtové omáčky. Lilky se také často plní mletým hovězím nebo jehněčím masem, případně i nádivkami z ryb, hub nebo rýže. V Indii, odkud lilek pochází, se nejčastěji griluje a pak rozšťouchá a smíchá s cibulí, rajčaty a kořením. Používá se také při přípravě indického čatní. Řecká musaca – brambory s mletým masem – je bez lilku téměř nepředstavitelná. Francouzi lilek přidávají do své speciality ratatouille. V Srbsku je velmi oblíbená čalamáda ajvar, kde se jemná chuť lilkudoplňuje s červenými paprikami, česnekem a chilli. Ajvar se většinou připravuje z poslední úrody lilků a zavařuje na zimní období. Jak připravit lilek Lilek je nutné před některými způsoby tepelné úpravy „připravit“. Lilek je nutné krájet krátce před jeho přípravou, aby dužina nezhnědla. Před pečením lilku vcelku se plod na několika místech propíchne špičkou nože nebo vidličkou, aby během pečení v troubě nepraskl. Před smažení se nakrájené plody nutné osušit papírovou utěrkou – olej se pak do nich vsakuje méně. Olej v pánvi musí být před vložením lilku rozpálený. Mezi plátky by mělo zůstat místo. Smažený lilek bude mít výraznější chuť, kdy se plátky před vložením do rozpáleného oleje posypou strouhankou, ochucenou například kořením, česnekem nebo i bylinkami. Prosolení lilku a zbavení dužiny hořké příchuti Některé odrůdy mají nahořklou příchuť, která se dá odstranit prosolením a takzvaným „vypocením“ v cedníku. Většina současných šlechtěných odrůd už ale nahořklou příchuť nemá a před tepelnými úpravami, jako je pečení nebo grilování, se upravovat nemusí. Takzvané „vypocení“ je ale vhodné, pokud se lilek bude smažit, protože plátky pak tolik nenasáknou olejem. Plody lilku jsou totiž poměrně pórovité a tzv. vypocením jejich dužina velmi zhoustne. Vypocení lilku se doporučuje i při přípravě lilku pro ratatouille. Jak vypotit lilek Lilek se nakrájí na kostičky nebo kolečka silná přibližně 1 centimetr Nakrájený lilek se vkládá ve vrstvách do cedníku, každá vrstva se prosolí Cedník s prosolenými vrstvami nakrájeného lilku se vloží do mísy nebo do dřezu a na lilek se položí například talíř, zatížený sklenicí s vodou, aby lilek pustil šťávu Po 30 minutách až jedné hodině se nakrájené kousky lilku opláchnou od soli pod studenou vodou a osuší. Recepty z lilku Lilek je možné připravovat mnoha způsoby a existuje také velmi velké množství receptů. Zapečený lilek je základní způsob jeho přípravy. Plody se podélně rozkrojí, z půlek se částečně vydlabe dužina a dají se na krátkou dobu do rozehřáté trouby. Vydlabaná dužina se smíchá s jemně nasekanou cibulí, kousky rajčat, prolisovaným česnekem a mletým masem, směs se přibližně 15 minut za občasného míchání dusí v hrnci pod pokličkou. Pak se do směsi vmíchá sýr balkánského typu – například mozzarella, naplní se s ní vydlabané lilky a ty se nechají ještě krátce zapékat. Grilovaný lilek Lilek je možné velmi jednoduše grilovat na klasickém grilu i v grilu v troubě. Plátky lilku se pouze potřou olejem a pak grilují. Vynikající je i grilovaný lilek s rajčaty a mozarellou. Pečený lilek Celý lilek se peče v troubě, předehřáté na 200° Celsia tak dlouho, až se slupka zvrásní a začne se bořit do změklé dužiny. Dužina je pak sametově hladká a může se použít například jako pomazánka na toasty. Smažený lilek Lilek se oloupe a nakrájí na tenká kolečka, která se obalují v trojobalu nebo těstíčku a pak smaží v rozpáleném oleji. Marinovaný lilek Syrový plod lilku se vloží do marinády, smíchané z prolisovaného česneku, octa, pepře a soli a nechá se marinovat 24 hodin. Pak se může konzumovat syrový. Karbanátky z lilku Dužina lilku se smíchá s cizrnou a ochutí česnekem, pepřem a solí. Ze směsi se vytvoří placky nebo jiné tvary, které se smaží v rozpáleném oleji. Jak vybírat a kupovat lilek Sezona lilku trvá od června do září a v tomto období by tedy měly lilky být nejčerstvější a nejchutnější. Nejlepší jsou mladé, menší a pevné plody se zelenou stopkou. Slupka by měla být lesklá a výrazně zbarvená, po lehkém zatlačení prstem se musí vrátit zpět. Dužina kvalitních plodů je krémově bílá, bílá jsou i semínka. Pokud je dužina omačkaná a semínka mají tmavší barvu, jsou plody starší nebo přezrálé. Přezrálé plody mají matnou slupku a jsou měkké. Sklizeň, spotřeba a skladování Plody se sklízí i se stopkou krátce před plnou zralostí, měly by být intenzivně lesklé a výrazně zbarvené. Lilek by se měl spotřebovat co nejdříve, neoloupaný je možné uskladnit v chladničce v přihrádce na zeleninu maximálně týden. Pěstování Lilek je možné ve venkovním prostředí možné úspěšně pěstovat jen v teplých, slunných a chráněných místech, případně v pařeništi nebo ve skleníku. Pokud se lilek pěstuje v květináči, musí mít květináč větší objem a průměr minimálně 22 centimetrů, aby měl lilek dostatek zeminy pro vytvoření kořenového systému. Na záhonech se také může pěstovat pod černou netkanou fólií nebo ve foliovém tunelu, který zadržuje teplo a zahřívá půdu. Ta by měla být lehčí, teplá a výživná, v těžkých vlhkých půdách se mu nedaří. Lilek je nutné přihnojovat a půda by měla být stále přiměřeně vlhká. Po celou dobu pěstování lilek potřebuje teploty alespoň 18° Celsia. Podobně jako rajčata roste nejvíce v noci a tak jsou nutným předpokladem jeho růstu i vyšší noční teploty. V příznivých podmínkách může plod baklažánu dorůst až do délky 30 centimetrů a váhy 1 kilogramu. Průměrná úroda je 7 plodů na 1 rostlinu. Semena se vysévají v únoru nebo na začátku března do misek nebo truhlíků, které se nechají v teple za oknem, v pařeništi nebo ve skleníku. Semenáčky se přepichují na vzdálenost 10 centimetrů nebo do květinářů s průměrem 8 až 12 centimetrů. V době pěstování sazenic by teplota neměla klesnout pod 18° Celsia. Na záhon se rostliny přesazují koncem května nebo na začátku června, do pařeniště už na konci dubna. Vysazují se do vzdálenosti 40 x 40 centimetrů, půda by měla být dostatečně prohnojená a výživná. Pokud by nastalo chladnější počasí, je nutné sazenice na záhonech přikrýt. Postranní výhony se podobně jako u rostlin rajčat zaštipují, ponechávají se pouze čtyři hlavní výhony a na nich 5 až 7 plodů. Ve skleníku je nutné květy štětečkem opylovat. Plody se sklízí krátce před plnou zralostí, protože pak mají chutnější a pevnější dužinu. Odřezávají se i se stopkou. Zajímavosti Lilek – baklažán – se především v zemích na jihu Evropy nebo ve Středomoří velmi často pěstuje i jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Šlechtěné odrůdy nemají původní typickou nahořklou chuť a jsou spíše příjemně nasládlé. Nahořklá chuť se dá odstranit nasolením a takzvaným „vypocením“. Lilek je zdraví velmi prospěšný a zároveň je z něj v kuchyni možné připravovat mnoha způsoby různá chutná jídla. Léčivé účinky Lilek má vzhledem k obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na organismus člověka. Plody lilku zejména - posilují imunitní systém - pozitivně ovlivňují nervový systém - mají kladný vliv na pohybový aparát - zpevňují cévy a ochraňují krevní kapiláry - podporují činnost jater a pročišťují krev - regulují obsah cholesterolu v krvi - mají příznivý vliv na látkovou výměnu - pomáhají při žaludečních a střevních potížích - mají velké antioxidační účinky - podporují léčbu ekzémů - jsou prevencí proti tvorbě rakovinových nádorů Velké antibiotické účinky má především čerstvá vymačkaná šťáva. Konzumace tepelně upraveného lilku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumace syrových plodů lilku se nedoporučuje. Nezralé plody ale mohou obsahovat ve větším množství jedovatá alkaloid solanin, který se odstraní déle trvající tepelnou úpravou.    

MELOUN je nesprávně považován za ovoce. Patří totiž podobně jako například okurka, tykev nebo cuketa mezi zeleninu do čeledi tykvovitých - na rozdíl od nich se ale konzumuje stejně jako ovoce. Melouny se rozdělují na dva základní druhy MELOUN VODNÍ - Lubenice obecná - latinsky Citrullus lanatus,anglicky watermelon,francouzsky pastèque (melon d´eau), italsky cocomero, německy Wassermelone nebo španělsky sandia (melón de aqua). MELOUN CUKROVÝ - Žlutý meloun - latinsky Cucumis melo, anglicky Melon (sweet melon), francouzsky melon, italsky melone, německy Zuckermelone nebo španělsky melón. Šťavnatý, aromatický, osvěžující… Slovo meloun pochází z řečtiny a v překladu znamená „velké jablko“. Velmi oblíbený je především v horkých letních dnech a měsících - osvěží, zažene žízeň i pocit hladu… Má navíc dokonce i účinky na ženskou krásu. Původ a historie Melouny se pěstovaly již před 4 000 lety v Persii a Egyptě. Dokazují to různé archeologické nálezy, fosilie vodního melounu byly prokazatelně například v rakvi z doby Nové egyptské říše. Důkazy o výskytu těchto velkých plodů ve Středomoří se zachovaly také na nástěnných malbách v Pompejích. Melouny se později přes jihovýchodní Indii dostaly až do Evropy. V 15.století se objevily ve městě Cantalupo nedaleko Říma, a v roce 1495 je poprvé ochutnali ve Francii. Španělé je pak převezli i za oceán až do Nového světa. Současnost Vodní meruny pocházejí z Afriky, melouny cukrové v teplých oblastí Asie. V současné době se ale pěstují v oblastech s teplejším klimatem téměř po celém světě, poměrně často i ve slunných částech Evropy. Velká část produkce pochází ze zemí kolem Středozemního a Černého moře a z oblastí Balkánu. Vodní melouny se pěstují nejvíce v Turecku, dalšími významnými producenty jsou Itálie, Řecko, Španělsko, Kypr a Izrael. Cukrové melouny na trhu jsou nejvíce z Číny, Turecka, Íránu, Španělska, USA a Mexika. Melouny se pěstují dokonce i v České republice, především ve vinařských oblastech Moravy na jižních svazích, kde se jim poměrně daří. Melouny jsou totiž náročné na teplo, špatně snáší kolísání teplot, delší dešťové srážky a silný vítr a takové extrémní klimatické podmínky se v těchto oblastech vyskytují jen výjimečně. Mnoho odrůd melounů je vhodných k pěstování ve sklenících, a to jak ve velkoprostorových, tak i v domácích. Vzhled, chuť, vůně… Oba základní druhy melounů - vodní i cukrové - mají kulatý nebo oválný tvar a tuhou slupku, která chrání vnitřní vodnatou dužninu. Vodní melouny jsou ve většině případů větší než melouny cukrové. Slupka - kůra - je hladká, telená, místy může mít i nažloutlá místa. Dužnina je z 90 až 93 % tvořena vodou, má červenou až rudou, u některých odrůd žlutou barvu. Je sladká a aromatická s množstvím malých semínek. Vyšlechtěny byly už ale i odrůdy bez semen. Plody dosahují váhy až 15 kilogramů, do obchodní sítě se ale dodávají ve váze od 2 do 5 kilogramů. Cukrové melouny mají mnohem více odrůd než melouny vodní. I tyto druhy melounu mají tuhou vnější slupku a uvnitř dužninu. Liší se od sebe podle jednotlivých skupin a odrůd vzhledem, barvou, chutí, vůní i vodnatostí dužniny a množstvím jadérek. Odrůdy Melouny se rozdělují na dva základní druhy - meloun vodní - meloun cukrový Meloun vodní je ve většině odrůd podstatně větší než meloun cukrový, slupka je zelená a hladká, červená, rudá nebo žlutá dužnina obsahuje i více vody. Na světě existuje několik stovek odrůd, mnohé z nich je možné bez větších problémů pěstovat i našich klimatických podmínkách. Crimson sweet je nejznámější a nejžádanější odrůda vodního melounu. Plody jsou oválně kulaté s hladkou slupkou, která je tmavě zelená a má nepravidelné světle zelené pruhy. Dužnina má zářivě červenou barvu, je sladká a šťavnatá s množstvím větších semínek a typickou melounovou vůní. Plody můžou dorůst až do váhy 15 kilogramů. Dozrávají už na začátku září a při dobrém uskladnění vydrží až do listopadu. Colorado Preserving je pozdní odrůda vodního melounu, která pochází z USA a vyznačuje se velkým množstvím plodů o váze až 6 kilogramů na jedné rostlině. Kůra oválných plodů je světle zelená s tmavým žíháním, dužninu mají velmi chutnou a šťavnatou s jasně červenou barvou a průměrným množstvím středně velkých semen. Golden Crown má původ v USA a je to pro pěstitele velmi zajímavá raná odrůda především vzhledem k její odolnosti a nepříliš velkým nárokům. Plody jsou menší, kulovité, na neroubovaných rostlinách dorůstají do váhy 3 kilogramů. Mají žlutou slupku a křehkou chutnou a velmi sladkou červenou dužninu se středně velkými semeny. Lajko II je raná, velmi úrodná a proti nepříznivým podmínkám odolná odrůda vyšlechtěná na Slovensku. Patří k nejvíce pěstovaným melounům v České republice. Povrch tmavě zelené slupky je hladký, dužnina je sladká a šťavnatá, semena jsou menší. Plody o váze 3 až 7 kilogramů dozrávají od poloviny srpna a jsou poměrně trvanlivé. Yellow Doll patří do skupiny vodních melounů se žlutou dužninou. Je to pěstiteli velmi oblíbená raná odrůda s velmi chutnými plody. Slupka je tmavě zelená a hladká, dužnina příjemně sladká, šťavnatá a aromatická s průměrným množstvím středně velkých semen. Může se bez problémů pěstovat i v horších klimatických podmínkách. Seedless melon je nová odrůda vodního melounu vyšlechtěná ve Francii, která má od ostatních běžných vodních melounů liší především tím, že nemá žádná semínka. Jejich pěstování ale zatím není příliš rozšířené a jsou poměrně drahé. Meloun cukrový má stovky odrůd, které se od sebe odlišují v barvách, ve struktuře slupky i dužniny, množství jader a samozřejmě i v chuti a vůni. Dělí se do tří základních skupin Kantalupské mají plody s větší hladkou a většinou hnědou slupkou. Dužnina je aromatická, pevná, středně sladká s většími nebo velkými semeny. Jsou to nejstarší odrůdy cukrových melounů, je prokázáno, že už v 15.století se pěstovaly ve městě Cantalupo nedaleko Říma. Síťové jsou sladké melouny s typickou sítí korkovitých nepravidelných vystouplých proužků na slupce, která má světlou až tmavě hnědou barvu. Plody jsou menší i středně velké, dužnina podle odrůdy oranžová, lososová, světle zelená i bílá, pevná a aromatická. Medové patří v současné době mezi nejoblíbenější cukrové melouny. Mají hladkou slupku která je u většiny odrůd zbarvena do různých odstínů žluté barvy. Dužnina je pevná, velmi sladká a šťavnatá, nevýrazně aromatická. Plody dosahují váhy od 1 do 3 kilogramů. Melouny z jednotlivých skupin pěstitelé vzájemně kříží a tak vznikají další odrůdy cukrových melounů, které už nelze jednoznačně zařadit. Bradavičnatý meloun z kantalupské skupiny má hnědou hrubou slupku s nápadnými nepravidelnými tmavě zelenými pruhy. Dužnina je tmavě oranžová, sladká, mírně voňavá a menším množstvím semen. Charentaiský meloun ( Cavailon ) z Francie je nejlahodnější z kantalupských melounů. Světle zelená s tmavými pruhy a drobnými hrbolky se u zralých plodů zbarví do žluta. Dužnina je měkká, šťavnatá, oranžová, sladká a intenzivně, ale příjemně aromatická se středním množstvím poměrně velkých tmavých semen. Early sweet se vyznačuje lososově zbarvenou dužninou se sladkou chutí, příjemným aroma a malým množstvím středně velkých semen. Patří do skupiny síťových melounů a tak má kulaté plody s hnědou typickou síťovanou slupkou. Honey rock patří do skupiny síťových melounů. Plody jsou mírně oválné, mají typickou zvrásněnou slupku hnědé barvy. Dužnina je tmavě oranžová, velmi sladká a aromatická se středním množstvím světlých větších semen. Galia je síťový melou typické hnědé barvy a struktury slupky, vyšlechtěný v Izraeli. Pevná sladká a aromatická dužnina je pod slupkou světle zelená a směrem k středu plodu se barví do bílé, má málo velkých světlých semínek. Žlutý medový meloun je nejznámější a na trhu nejžádanější z této skupiny. Má oválný tvar, jeho slupka je jasně žlutá a poměrně hladká, dužnina s malým množstvím semen je sladká, pevná a velmi šťavnatá. Honey dew má kulaté středně velké plody s hladkou matnou světle žlutou slupkou. Patří do skupiny medových melounů s oranžovou sladkou pevnější aromatickou dužninou a velkými světlými jádry. Ogen je meloun téměř kulatého tvaru, který vznikl křížením síťového a kantalupského melounu v Izraeli. Plody jsou menší, sladké a aromatické s tmavě žlutooranžovou barvou slupky, zelenou dužninou a mnoha velkými semeny. Zdraví a vitamíny Melouny jsou nejen chutné a osvěžující, ale i velmi zdravé, protože obsahují mnoho cenných vitamínů a minerálních látek. Vodní melouny obsahují v dužnině 90 až 93 % vody a minimální množství cukrů. Mají od 15 do 30 kilokalorií na 100 gramů a jsou tedy nízkokalorické. Cukrové melouny mají méně vody a více cukru než melouny vodní. Jejich energetická hodnota je 50 až 53 kilokalorií na 100 gramů dužniny. V melounech obsahují vitamín C a vitamíny skupiny B, betakarotén, kyseliny listovou, jablečnou a citronovou, dále přírodní cukry a z minerálních látek železo, mangan, draslík, vápník, hořčík, zinek a jód. Vitamín C podporuje imunitu a celkový dobrý zdravotní stav. Vitamín B6 je potřebný pro syntézu bílkovin v lidském těle a B3 pro okysličování organismu. Betakaroten se v lidském těle přeměňuje na vitamín A, který je důležitým antioxidantem. Kyselina listová významně ovlivňuje tvorbu krve. Všechny ostatní vitamíny, přírodní cukry a minerální látky, které melouny obsahují, jsou zdrojem tzv. rychlé energie. V kombinaci s vitamíny a ostatními látkami také pozitivně ovlivňují krevní oběh, činnost srdce, mozku, nervů i svalů, a tak velmi kladně působí na celkovou fyzickou i duševní kondici. Jemná vláknina dužniny posilují stěny střev a podporují trávicí systém. Melouny mají detoxikační a také zeštíhlující účinky. Jsou silně močopudné a tak vhodné i při léčení potíží s ledvinami. Použití melounu v gastronomii Melouny se nejčastěji konzumují čerstvé v tzv. syrovém stavu. Často se také používají do ovocných salátů, chutné jsou i v salátech zeleninových se sýrem a ořechy. Rozmixované nebo nakrájené se přidávají do alkoholických i nealkoholických koktejlů Z méně sladkých a vodnatých odrůd - například z melounů medových – můžeme připravit i chutné dezerty s tvarohem nebo jogurtem. Melouny se používají i jako dekorace při přípravě různých míchaných nápojů, kdy se plátek plodu dává na okraj skleničky. Vychlazený meloun je v horkých dnech velmi osvěžující a navíc lidské tělo doplní důležité látky, které se z něj vylučují pocením. Opilý meloun Opilý meloun je zvláštní alkoholická pochoutka. Připravuje se velmi jednoduše - do celého melounu se vytvoří otvor, do kterého se pomocí trychtýře nalije alkohol ( nejčastěji rum nebo vodka ), případně se do plodu láhev hrdlem zapíchne, nebo se do dužniny alkohol vstříkne pomocí injekční stříkačky. Meloun se pak na den odloží do lednice a alkohol se postupně spojí v vodnatou dužninou… Medový meloun s parmskou šunkou Ve Francii a v Itálii je oblíbený vynikající chutný a jednoduchý předkrm, kdy se podává cukrový medový meloun s parmskou nebo jinou sušenou šunkou… Jak a podle čeho vybírat Sezóna zrání melounů v Evropě trvá od června do srpna, plody z jiných oblastí světa lze koupit po celý rok. Existuje několik možností, jak při nakupování celých vodních melounů poznat, zda jsou zralé - žádná z nich ale nezaručuje stoprocentní úspěch. Při poklepání na meloun by se měl ozvat dutý zvuk, a při stisku v dlaních by měl vydávat vrzavý zvuk. Pokud zní při poklepání intenzivně dutě, je plod nejspíš přezrálý. Jistotu zralého melounu máme při koupi rozkrojeného plodu, ale ten je nutné nejpozději druhý den zkonzumovat, protože pak začne kvasit. Při nákupu cukrových melounů je situace poněkud jednodušší. Plod by měl mít typickou sladkou vůni, slupka v místě květního lůžka mírně poddajná. Na aroma se ale nemůžeme spolehnout u melounů medových. Obecně při nákupu všech druhů melounů platí, že nekupujeme plody ovadlé, povrchově nějak poškozené a vzhledem k velikosti velmi lehké. Nejkvalitnější plody střední velikosti mají váhu od 2 do 2,5 kilogramů. Spotřeba, zrání, skladování Celé plody melounů je možné skladovat 2 až 3 měsíce nejlépe při teplotě 5 stupňů Celsia a vlhkosti vzduchu 85 až 90 procent. Po celou dobu skladování ale plody zrají. Svoji původní chuť mají přibližně 2 až 3 týdny, pak se především chuťové vlastnosti mění k horšímu. Rozkrojené nebo povrchově narušené plody je nutné zkonzumovat do 2 dnů. Dužnina se totiž velmi rychle kazí. Zajímavosti Melouny a mužská potence Melouny obsahují citrulin, který významně ovlivňuje potenci u mužů. Má vliv na uvolnění stěn tepen a tak dochází k lepšímu prokrvení penisu a erekci. Citrulin je nejvíce ve slupce a v bílé části dužniny, která je těsně pod kůrou. Meloun by se proto měl jíst i s touto bílou částí dužniny. Přísloví o melounech - perské: „Kdo sní meloun, musí počítat s osvěžením.“ „Pokud nemáš na chléb, nekupuj melouny!“ - balkánské: „Dva melouny si nedáš pod jedno podpaždí.“ - arabské: „Do lidí a do melounů nevidíš…“ - italské: „Do melounů a do žen nevidíš…“ - francouzské: „Ženy a melouny jsou neprůhledné.“ Hranatý meloun Někteří pěstitelé občas jako raritu vypěstují hranatý meloun tak, že plod nechají růst v nějaké hranaté nádobě, které přizpůsobí tvar. Tyto melouny jsou na trhu poměrně drahé a jedná se u nich pouze o vzhledovou změnu, která na chuť, vůni a šťavnatost nemá žádný vliv,. Léčivé účinky Meloun - má pozitivní vliv na imunitní systém člověka - pročišťuje organismus, aktivuje látkovou výměnu - čistí ledviny a močový měchýř - pomáhá proti překyselení a pálení žáhy - pročišťuje krev, zlepšuje krevní oběh a činnost srdce - pozitivně ovlivňuje mozek a nervový systém - působí na správnou funkci a regeneraci svalů - udržuje pokožku svěží a hebkou - přispívá k zmírnění celulitidy - zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů Meloun je silně močopudný a používá se při léčbě ledvinových potíží, kdy je potřeba často vylučovat moč. Může dokonce dojít i k vyplavení menších ledvinových kamenů. Meloun může mít i nežádoucí účinky. Při konzumaci většího množství samotného melounu se nedá vyloučit průjem. Meloun se nedoporučuje konzumovat společně s jinými potravinami, protože přibližně 30 minut trvá, než se dostane do střev a v kombinaci s jinými potravinami - především mléčnými výrobky - by v žaludku mohlo dojít ke kvašení. Při konzumaci melounu by se také neměly pít vychlazené nápoje.

OKURKA SETÁ - latinsky Cucumis sativus, anglicky cucumber, francouzsky concombre, německy Gurke nebo Salatgurke, italsky cetriolo - se pěstuje jako okurka salátová především ve sklenících nebo fóliových krytech,v některých oblastech i ve venkovním prostředí Osvěžující chutná zelenina Okurka salátová je oblíbená osvěžující zelenina, která se konzumuje především syrová. Salátové okurky se konzumují výhradně syrové samostatně nebo v různých zeleninových salátech. Původ a historie Okurka pochází s největší pravděpodobností z vlhkých a teplých oblastí severní Indie a Číny, kde se pěstuje již minimálně 3000 let. V Evropě ji jako první pěstovali ve starověkém Římě, ve střední a severní Evropě se objevila až ve středověku. První skleníkové odrůdy se začaly pěstovat až koncem 19. století v Anglii. Současnost V současné době se okurky pěstují na celém světě a v celosvětové produkci zeleniny jsou před nimi jen rajčata, zelí a cibule. Největší množství okurek se pěstuje v Číně a Čína je zároveň i největším světovým vývozcem. Na našem území se okurky pěstují v několika oblastech, z nich nejvíce tradiční je Znojemsko. Okurky jsou ale i ve většině českých zahrad a skleníků. Vzhled, chuť, vůně… Okurka setá má dva základní typy – okurku salátovou a okurku polní. Plody okurky salátové jsou dlouhé a poměrně štíhlé, mají většinou hladkou slupku. Chuť okurek je poměrně nevýrazná, aroma je typické. Uvnitř dužiny, která je u většiny odrůd velmi šťavnatá a vodnatá, má okurka velké množství semínek. Starší typy odrůd v průběhu vegetace ukládají do plodů látku alkaloid bryonin, která způsobuje nahořklost plodů. Novější vyšlechtěné odrůdy mají tvorbu této látky geneticky potlačenou. Barva je zelená, s přibývající zralostí se mění na bílou, světle žlutou nebo žlutohnědou. Plody salátové okurky mají válcovitý tvar, mohou vážit až 1,5 kilogramu a dorůstat až do délky 40 centimetrů a průměru 12 centimetrů. Sklízet by se ale měly plody dlouhé přibližně 20 centimetrů. Rostlina je popínavá, dorůstá do výšky až 2 metry. Střídavě rostoucí listy jsou hluboce vykrojené. Na lodyze vždy z jednoho pupene vyroste jeden list, úponek, květ a další pupen. Druhy a odrůdy okurky seté salátové Plody okurky seté – salátové – mají převážně zelenou barvu v různých odstínech. Pěstuje se ale i okurka bílá nebo žlutá. Obě tyto odrůdy se na trhu objevují poměrně málo, chuťově připomínají základní zelenou odrůdu a odlišují se v podstatě jen dekorativním barevným vzhledem. V poslední době se stále více pěstují takzvané miniokurky, které váží od 100 do 250 gramů a dorůstají do délky maximálně 15 centimetrů. Odrůdy mají výraznější aroma a jsou velmi oblíbené i pro jednodušší skladování a přepravu. Japonská salátová okurka Kuri patří mezi speciální odrůdy. Vzhledem připomíná klasickou salátovou okurku – má tmavě zelenou barvu, je štíhlá, přibližně 25 centimetrů dlouhá a má mírně zvrásněnou slupku. Hlavní rozdíl je v rybí příchuti. Nejznámější odrůdy okurky seté - salátové Salátové okurky – tzv. hadovky – se nejčastěji pěstují ve sklenících. Nejvíce se pěstují odrůdy amerického typu – například Linda F1 s kratším plodem nebo Natalie F1. Mezi poslední vyšlechtěné odrůdy patří proti plísni velmi odolná Viktorie F1 s velkým množství plodů. U nových vyšlechtěných odrůd je potlačená možnost zhořknutí plodů. Stela F1 je středně raná salátová okurka, která se pěstuje volně na poli, záhoně i pod foliovým krytem. Plody jsou středně zelené, pravidelně oválné, poměrně hladké, dosahují váhy 400 až 600 gramů. Linda F1 je velmi kvalitní středně pozdní odrůda určená pro venkovní pěstování. Plody jsou menší, štíhlé, mají sytě tmavě zelenou barvu. Odrůda je velmi odolná proti chladu, má vynikající chuť. Perseus F1 se pěstuje volně ve venkovním prostředí i pod fóliovým krytem. Plody jsou středně velké, středně zelené, válcovité. Při suchu nebo chladu okurky mírně zhořknou. Cheer F1 je raná okurka vhodná pro pěstování na poli. Plody jsou středně dlouhé, pravidelně oválné, mají tmavě zelenou lesklou barvu. Okurky se velmi dobře skladují. - Livie F1 se pěstuje pod fóliovými kryty. Odrůda je raná, má velké válcovité plody středně zelené barvy, které dorůstají do váhy 450 až 550 gramů. Mají pevnou slupku a mohou se krátkodobě skladovat. Paladinka F1 má plody, které dorůstají do délky 15 centimetrů a průměru 5 centimetrů. Jejich barva je středně až tmavě zelená. Odrůda se pěstuje především ve fóliových krytech. Minisprint F1 je odrůda určená pro pěstování pod fóliovým krytem nebo ve skleníku. Plody mají středně zelenou barvu, jsou lesklé a dorůstají do délky 17 centimetrů. Superstar F1 se pěstuje ve sklenících a foliových krytech. Má 25 až 30 centimetrů dlouhé štíhlé plody tmavě zelené barvy, které nehořknou. Vista F1 má plody dlouhé 30 až 35 centimetrů, které nehořknou a jsou velmi štíhlé. Odrůda je určená pro pěstování ve skleníku a vhodná především pro profesionální pěstování. Saladin F1 se středně velkými válcovitými plody středně zelené barvy je vhodná pro pěstování pod foliovým krytem. Plody nehořknou. Formule F1 má pravidelně oválné tmavě zelené plody, které dorůstají až do délky 25 centimetrů. Odrůda je raná, může se pěstovat pod fóliovým krytem i ve skleníku. Baby F1 je salátová okurka s krátkými, maximálně 15 centimetrů dlouhými plody. Je ideální pro celoroční pěstování ve skleníku i pod fóliovým krytem. Lili F1 se pěstuje pod foliovým krytem i ve skleníku. Plody dorůstají do délky až 22 centimetrů, jsou tmavě zelené a velmi dobře se skladují. Zdraví a vitamíny Okurka obsahuje zdraví prospěšné látky a vitamíny. Okurka je nízkokalorická, dužina obsahuje minimálně 95 % vody a 2,5 % zdravých cukrů a minerálů, dále vitamíny C, B1 a B2 i bílkoviny. Ze 100 gramů okurky lidské tělo získá až 8 miligramů vitamínu C. Z minerálních látek je důležitý především obsah draslíku. Podle odborníků na výživu by člověk měl zkonzumovat ročně minimálně 5,5 kilogramu okurek. Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňují tělo a pozitivně ovlivňují krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin. Použití salátové okurky Plody salátové okurky jsou vhodné především k přímé konzumaci za syrova. K tepelným úpravám se hodí více plody okurky polní. Salátová okurka se strouhá nebo krájí do zeleninových salátů a přidává k obloženým sendvičům a houskám. Používá se i do studených polévek, nastrouhaná do jogurtů a tvarohů. Okurky se často využívají i v kosmetickém průmyslu do pleťových masek. Příprava okurky v kuchyni Oloupané a nakrájené nebo nastrouhané plody se velmi rychle okysličují a ztrácí tak vitamín C – proto by se měly připravovat velmi krátce před konečnou úpravou a servírováním. Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. K loupání, krájení i strouhání se používají ostré škrabky, nože a struhadla z nerezu. Nerezový materiál zabraňuje styku okurky s těžkými kovy a jejímu okysličení. Na přípravu a servírování je vhodné používat pomůcky a příbory ze dřeva, nerezu, plastu nebo silikonu. Nádobí je nejvhodnější skleněné, keramické nebo nerezové. Jak a podle čeho vybírat Okurky se pěstují ve sklenících a tak jsou na trhu k dostání po celý rok. Velmi často se prodávají zabalené ve fólii, tím se zaručuje zachování obsahu vody a křupavost. Odrůdy, které se pěstují ve venkovním prostředí, dozrávají v období od července do října. Kupovat bychom měli vždy jen plody, které jsou stejnoměrně zbarvené a tvrdé, neměly by mít žádné povrchové poškození nebo známky plísní. Okurka se vždy začíná kazit od špičky, proto ji při nákupu kontrolujeme především v této části. Spotřeba a skladování Kvalitní kupované okurky zabalené ve fólii vydrží v chladničce i několik, týdnů. Protože jsou ale k dostání v podstatě neustále, je takové skladování zbytečné a vyplatí se koupit čerstvé plody. Doma pěstované okurky vydrží po sklizni v chladném prostředí přibližně týden. V případě, že chceme urychlit dozrání předčasně sklizených plodů, uskladní se společně s rajčaty. Delší dobu uskladněné plody mohou zhořknout. Pěstování Salátové okurky se pěstují převážně pod fóliovými kryty nebo ve sklenících – a to jak v průmyslové produkci, tak při domácím pěstování. Půda by měla být důkladně prohnojená, středně těžká. Kořeny okurek potřebují vzduch a tak se nesmí sázet příliš hluboko. Velmi důležitá je opora, po které se rostliny mohou horizontálně nebo vertikálně pnout. Opora podporuje růst, listy rychle oschnou a nevzniká na nich plíseň, plody mají dostatek místa a také se dobře sklízí. Okurky se předpěstovávají ze semínek. Výsev se provádí od poloviny února do konce dubna, k předpěstování stačí tři až čtyři týdny před výsadbou. Semínka se vysévají nejlépe do truhlíků a po vytvoření 2 až 3 lístků se rostlinky přesazují. Pro větší odolnost rostlin je vhodné přesazení do malých květináčů, naplněných hlínou jen do tří čtvrtin. Zemina se pak postupně dosypává podle toho, jak rostliny rostou. Předpěstované rostliny se ve skleníku nebo pod fólií vysazují na záhony do sponu 120 x 60 centimetrů a mírně se pravidelně zalévají vodou, teplou přibližně 20° Celsia, ideálně ráno. Voda by se měla dostat ke kořenům, listy by měly zůstat suché. V chladnějším počasí se nezavlažují. Odrůdy, určené k pěstování ve venkovním prostředí se vysazují nejdříve v květnu do sponu 120 x 20 centimetrů. Když má rostlina dostatečný vzrůst, zaštípne se hlavní výhon za 3 až 4 listem a tím se podpoří růst postraních výhonků. Salátové okurky se sklízí, když jsou plody dlouhé přibližně 25 centimetrů a váží okolo 400 gramů. U vyšlechtěných odrůd se plody mohou sklízet i později a větší, vzhledem k šlechtění zůstávají chutné. Během vegetačního období je nutné záhony udržovat bez plevelů a pravidelně je okopávat. Okurky potřebují chemickou ochranu, postřiky se ale neměl aplikovat víc než 3 x za sezonu. Na stejném místě by se okurky měly pěstovat nejdříve opět až za dva roky. Nepřetržité nebo dřívější pěstování na jednom záhoně podporuje vznik a šíření chorob i škůdců. Zajímavosti Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. Okurky mají vynikající pozitivní účinky na pleť, otoky a záněty. Na unavené oči stačí přiložit plátky čerstvé okurky, stejně působí i na různé menší kožní problémy. Pleťová maska z okurky – čerstvá nastrouhaní okurka smíchaná s kysanou smetanou Okurková dieta na jeden den je vynikající na celkové rychlé pročištění těla. Princip je jednoduchý – po celý den se nekonzumuje nic jiného, než různě upravená okurka a pije se pouze okurková šťáva. Léčivé účinky Dužina a hlavně slupka okurky má na lidské tělo mnoho pozitivních účinků. Okurka především - posiluje obranyschopnost organismu - podporuje vylučování vody a činnost vylučovacího ústrojí - posiluje krevní oběh a činnost srdce - zklidňuje unavené oči - zmírňuje otoky a záněty pokožky - je vynikající při léčbě obezity a hubnoucích dietách - podporuje léčbu revmatismu, dny a vysokého krevního tlaku Konzumace okurky nemá na lidský organismus zdravého člověka žádné nežádoucí účinky. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin.

RAJČE - lilek rajče nebo rajče jedlé, latinsky Solanum lycopersicum – připomíná jablko a je velmi oblíbenou součástí salátů i omáček. Červené, žluté, sladké i pikantní… Rajské jablko se sice z botanického hlediska považuje za ovoce, ale v našich kuchyních s ním nakládáme jako se zeleninou. Proč také ne, oblíbili jsme si ho ve svěžích salátech, grilované, plněné pikantní náplní či jako základ pro nejrůznější omáčky. Rajčata jsou plná antioxidantů a jsou tedy vhodná i pro stravu při redukční dietě. Původ a historie Rajčata původně pěstovali Aztékové v Mexiku. Aztécké slovo pro rajče bylo „tomatl“, což znamená „kulaté ovoce“. Když do této oblasti připluli španělští dobyvatelé, nazývali je „tomate“. Rajčata se spolu s kukuřicí a s bramborami objevila ve Španělsku počátkem 16. století. Po starém kontinentu se začaly šířit ze Sevilly, původně se jim připisovala pověst afrodisiak, odtud pocházejí jejich názvy v italštině ("pomodoro") a ve francouzštině ("pomme d´amour"). Do kuchyní se dostávala od počátku 18. století. Nejstarší recept na “rajskou omáčku španělského stylu“ byl v Neapoli publikován v roce 1692. Současnost Dnes se rajčata pěstují téměř po celém světě. Největším producentem rajčat je Čína s 30 % celosvětové produkce. Celkem se na celém světě vyprodukuje přes 160 milionů tun rajčat ročně. Do tohoto množství nejsou samozřejmě zahrnuty produkce ze soukromých zahrádek. Vzhledem k tomu, že zvládá mírné klima, velmi často se pěstují i v českých zahrádkách a sklenících. Vzhled, chuť a vůně… Plod připomíná jablko, jen s tím rozdílem, že má daleko slabší slupku a zcela rozdílnou dužinu. Dužina je šťavnatá a uvnitř se nacházejí semínka. Rajčata mají na světě mnoho odrůd. Běžně se můžete potkat s různými tvary a velikostmi. Barva je nejčastěji červená, ale vyskytují se i žlutá, oranžová nebo skvrnitá rajčata. Zralé plody mají nasládlou chuť, ale velmi dobře chutnají osolená či pepřená. Odrůdy Postupným křížením a šlechtěním se postupně na světě objevilo mnoho odrůd rajčat. Ailsa Craig– středně velké plody mnohostranně využitelné. Jejich chuť je jemná. Alicante– velmi jemné a chutné plody střední velikosti. Black Plum– podlouhlé plody, asi 7,5 cm dlouhé, temně mahagonové až hnědé. Brandywine – velké plody, které mají růžovou barvu, někdy s červenofialovým nádechem. Cherry Belle– malé chutné „třešňové“ plody Delicious– velké masité plody, až 0,4 kg těžké. Jsou chutné, dužnaté a dobře se skladují. Dombito – výtečně chutné masité plody. Gardener´s Delight– výtečné, sladké, třešňovité plody. Green Zebra– je chutné rajče s neobvykle zbarvenými, zelenými žlutě proužkovanými plody. Minibel – je keříčkovité rajče s maličkými chutným plody Moneymaker – dužnaté šarlatové plody mají výraznou vůni. Oxacan Pink – má malé, zploštělé růžové plody. Red Alert – malé, sladké, podlouhlé plody. Siberia Tomato – shluky jasně červených bobulí i při velmi nízkých teplotách (až 5 °C). Super Beefsteak – masité plody, které váží minimálně 0,4 kg. Zdraví a vitamíny Plody rajčat obsahují karotenoidy a antioxidanty, které mají léčebné účinky – proti rakovině, ochraňují slinivku a zrychlují metabolismus. Plody jsou bohaté na beta karoteny a vitamín C, v menší míře obsahují také vitamín B, lykopeny (červené pigmenty). Slouží i jako zdroj chromu a draslíku. Z více než 90 % je tvoří voda, cca 5 % sacharidy a 2,5 % bílkoviny. Mají vysoký podíl vlákniny a neobsahují téměř žádný tuk. Použití rajčat v gastronomii Tato dietní plodina má v gastronomii naprosto všestranné užití. Konzumují se syrová, vařená, konzervovaná, grilovaná i pečená. Velmi často bývají rajčata součástí omáček a marinád. Velmi často se používají i sušená rajčata. Jsou základem kečupů, kterým dodávají nezaměnitelnou chuť i barvu. Oblíbené jsou také šťávy z rajčat. Představují jednu z nejvíce používaných složek pokrmů, tvoří vhodné kombinace se sýrem, vejci, masem a mnoha druhy bylin. Loupání rajčat Rajčata se velmi často používají loupaná, pokud je nechcete kupovat v konzervách, můžete si je připravit doma. Stačí je na vrchu naříznout a ponořit do horké vody. Poté je snadno oloupete. Jak a podle čeho vybírat Kupujte jen zcela zralá rajčata, nezralé (zelené) plody rajčete mohou způsobit otravu organismu. Zralá rajčata u stopky krásně voní. Jejich povrch je pružný a hladký. Přezrálé plody jsou příliš měkké a mohou na povrchu praskat. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody konzumuje, co nejrychleji. Nezralé můžete nechat dozrát na slunci, nejlépe za oknem. Můžete je uložit do lednice. Rajčata skladujte stranou od ostatní zeleniny, nejlépe v uzavřené bedničce nebo v igelitovém pytlíku. Mrkev vedle nich hořkne, cibule ztrácí pálivost, petržel, okurky nebo kapusta vedle rajčat rychleji žloutnou. Léčivé účinky Plody rajčat - pomáhají v prevenci proti některým druhům rakoviny, zejména prostaty - zmenšují dráždivé účinky česneku nebo velkých dávek vitamínu C na trávicí soustavu - mají močopudné účinky - podporují funkci ledvin - napomáhají při pročištění krve při dně - posilují imunitní systém - zvyšují schopnost těla bojovat s infekcemi

OKURKA SETÁ POLNÍ - latinsky Cucumerario, anglicky gherkin, francouzsky cornichon, německy Einlegegurke neboitalsky cetriolino - se pěstuje především ve venkovním prostředí jako okurka nakládačka. Osvěžující křupavá zelenina Okurka polní se konzumuje neloupaná a syrová, některé odrůdy se mohou upravovat tepelně například dušením. Menší odrůdy – tzv. nakládačky – se nakládají do různých nálevů a zavařují. Původ a historie Okurka má původ pravděpodobně ve vlhkých a teplých oblastech severní Indie a Číny, kde ji pěstují již minimálně 3000 let. V Evropě ji jako první pěstovali a využívali ve starověkém Římě, ve střední a severní Evropě se objevuje až ve středověku. První skleníkové odrůdy se začaly pěstovat až koncem 19. století v Anglii. Současnost V současnosti se různé druhy a odrůdy okurek pěstují na celém světě a v celosvětové produkci zeleniny jsou na čtvrtém místě za rajčaty, zelím a cibulí. Okurky se nejvíce pěstují v Číně, která je i největším světovým vývozcem. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se okurky pěstují v několika oblastech, nejvíce tradiční je Znojemsko. Okurky jsou ale i ve většině soukromých zahrad a skleníků. Vzhled, chuť, vůně… Okurka setá má dva základní typy – okurku salátovou a okurku polní. Plody okurky polní mají větší průměr a jsou kratší než plody okurky salátové. Slupka okurky polní je silnější, některé odrůdy jsou hladké, ale většina je pokrytá malými hrbolky. Podle povrchu slupky se okurka polní rozděluje na dva základní druhy – hruboostné a jemnoostné, známé i jako hustoostné. Odrůdy s menšími plody, které dorůstají do délky okolo 10 centimetrů, jsou známé jako nakládačky. Větší plody s délkou kolem 15 centimetrů se používají k tepelným úpravám nebo k mléčnému kvašení na tzv. rychlokvašky. Chuť okurek je poměrně nevýrazná, aroma je typické, barva slupky v různých odstínech zelené. Uvnitř dužiny, která je u většiny odrůd velmi šťavnatá a vodnatá, má okurka velké množství semínek. Starší typy odrůd v průběhu vegetace ukládají do plodů látku alkaloid bryonin, která způsobuje nahořklost plodů. Novější vyšlechtěné odrůdy mají tvorbu této látky geneticky potlačenou. Rostlina je popínavá, dorůstá do výšky až 2 metry. Střídavě rostoucí listy jsou hluboce vykrojené. Na lodyze vždy z jednoho pupene vyroste jeden list, úponek, květ a další pupen. Druhy a odrůdy okurky seté salátové Okurka setá polní a nakládačka se pěstuje především ve venkovním prostředí. Rozdělují se na dva základní druhy – hruboostné a jemnoostné, kterýé se také nazývají hustoostné. Pro domácí pěstování jsou nejvýhodnější odrůdy, které nevyžadují řez nebo speciální opory. Hruboostné odrůdy jsou více odolné a mohou se pěstovat i v horších klimatických podmínkách, snáší i přechodný nedostatek vláhy. Dobře snáší poklesy teploty v období sklizně a změny teploty se neprojevují ani na sklizni. Nejčastěji pěstované hruboostné odrůdy jsou Regina F1, Viola F1 a nehořké nakládačky Lada F1 a Jitka F1. Jemnoostné – hustoostné - odrůdy jsou méně odolné, změny počasí špatně snáší a při poklesu teplot nebo nedostatku vláhy mohou přestat plodit.Nejčastěji se pěstují nehořké odrůdy Fatima F1, Bohdana F1 a Milena F1, poměrně značně odolná je Karolina F1. Nejznámější odrůdy okurky seté – polní a nakládačky Okurky polní a nakládačky se nejčastěji pěstují ve venkovním prostředí. Výběr odrůdy musí odpovídat především klimatickým podmínkám. Admira F1 je poměrně značně odolná odrůda jak proti výkyvům počasí, tak proti plísním i houbovým chorobám. Plody jsou pravidelné a nedeformované. Bára F1 má přibližně stejně velké plody. Odrůda je raná a odolná proti houbovým chorobám. Blanka F1 snáší i horší klimatické podmínky. Je velmi výnosná a odolná proti plísním a dalších chorobám i škůdcům. Bohemia F1 je raná odrůda nakládačky velmi odolná proti plísním. . Plody nehořknou a dorůstají do přibližně stejné velikosti. Charlote F1 patří mezi hustoostné odrůdy. Je odolná proti výkyvům počasí, má velkou výnosnost a rostliny se mohou sázet poměrně blízko sebe. Harriet F1 je nenáročná odrůda s přibližně stejně velkými plody, které nehořknou. Ornello F1 patří mezi velmi výnosné polorané odrůdy. Plody nepřerůstají a nedeformují se. White Wonder je vyšlechtěná odrůda s bílými plody. Rostliny jsou málo odolné jak proti nepřízni počasí, tak i proti škůdcům, plísním a chorobám Iwonna F1 má plody větší velikosti, které jsou velmi vhodné pro mléčné kvašení a výrobu tzv. rychlokvašek Okurka polní k dušení je speciální odrůda, určená především k tepelné úpravě. Dužina je pevná, obsahuje mnohem méně vody než většina odrůd a je vhodná k dušení a vaření. Zdraví a vitamíny Okurky obsahují pro lidské zdraví prospěšné látky i vitamíny. Okurky jsou nízkokalorické, dužina obsahuje minimálně 95 % vody, 2,5 % zdravých cukrů a minerálů, vitamíny C, B1 a B2 i bílkoviny. Ze 100 gramů okurky lidské tělo získá až 8 miligramů vitamínu C. Z minerálních látek je důležitý především obsah draslíku. Podle odborníků na výživu by člověk měl zkonzumovat ročně minimálně 5,5 kilogramu okurek. Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňuje tělo a pozitivně ovlivňuje krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin. Použití okurky polní a nakládačky Plody okurky polní jsou vhodné k přímé konzumaci za syrova i k tepelným úpravám, menší nakládačky se sterilují v různých nálevech, větší se využívají k mléčnému kvašení a výrobě tzv. rychlokvašek. Pro tepelnou úpravu se používají odrůdy okurky polní s většími plody. Při tepelné úpravě se okurky nejvíce dusí nebo vaří a připravují se z nich omáčky a polévek. Okurka se může podobně jako cuketa vydlabat, naplnit například mletým masem a zapékat. Menší odrůdy – nakládačky – se nakládají do různých, nejvíce sladkokyselých, nálevů a zavařují ve sklenicích. Středně velké okurky polní se využívají pro mléčné kvašení a výrobu rychlokvašek. Velmi chutnou úpravou jsou hořčičné okurky – plody se oloupou, nakrájí a naloží s hořčičnými semínky. Okurky se často využívají i v kosmetickém průmyslu především do pleťových masek. Příprava okurky v kuchyni K loupání, krájení i strouhání se používají ostré škrabky, nože a struhadla z nerezu. Nerezový materiál zabraňuje styku okurky s těžkými kovy a jejímu okysličení. Oloupané a nakrájené nebo nastrouhané plody se okysličují velmi rychle a ztrácí tím vitamín C. Měly by se připravovat velmi krátce před konečnou úpravou a servírováním. Na přípravu a servírování je vhodné používat pomůcky a příbory ze dřeva, nerezu, plastu nebo silikonu. Nádobí je nejvhodnější skleněné, keramické nebo nerezové. Voda se z okurky uvolní osolením a pak se může snadno slít. Nakládání a zavařování okurek nakládaček by mělo být co nejdříve po jejich sklizni. Jak a podle čeho vybírat Hlavní sezona okurek polních a nakládaček je od poloviny srpna do poloviny září. Kupovat bychom měli vždy jen plody, které jsou stejnoměrně zbarvené a tvrdé, neměly by mít žádné povrchové poškození nebo známky plísní. Okurka se vždy začíná kazit od špičky, proto ji při nákupu kontrolujeme především v této části. Okurky pro nakládání by měly být přibližně stejně velké. Spotřeba a skladování Kvalitní domácí pěstované okurky vydrží po sklizni v chladném prostředí přibližně týden. V případě, že chceme urychlit dozrání předčasně sklizených plodů, uskladní se společně s rajčaty. Některé odrůdy mohou při delším uskladnění zhořknout. Nakládačky by se měly naložit a zavařit co nejdříve po sklizni. Pěstování Polní a salátové okurky se pěstují převážně ve venkovním prostředí. Půda by měla být důkladně prohnojená, středně těžká. Kořeny okurek potřebují vzduch a tak se nesmí sázet příliš hluboko. Velmi důležitá je opora, po které se rostliny mohou horizontálně nebo vertikálně pnout. Opora podporuje růst, listy rychle oschnou a nevzniká na nich plíseň, plody mají dostatek místa a také se dobře sklízí. Při venkovním pěstování se často používá černá netkaná textilie, která brání chladu a také růstu plevelů. Okurky nakládačky je možné vysévat přímo na záhon od konce dubna a v průběhu května. Semena se vysévají do hloubky 2 až 4 centimetry, spon musí odpovídat zvolené odrůdě. Po výsevu by se zemina měla lehce uválet. Klíčení semen probíhá při teplotě 10° Celsia. Pokud nakládačky předpěstováváme, stačí většinou vysévání 14 dní před výsadbou na záhon. Předpěstované rostliny se vysazují v květnu. Když má rostlina dostatečný vzrůst, zaštípne se hlavní výhon za 3 až 4 listem a tím se podpoří růst postraních výhonků. Salátové okurky se sklízí, když jsou plody dlouhé přibližně 25 centimetrů a váží okolo 400 gramů. U vyšlechtěných odrůd se plody mohou sklízet i později a větší, vzhledem k šlechtění zůstávají chutné. Během vegetačního období je nutné záhony udržovat bez plevelů a pravidelně je okopávat. Okurky potřebují chemickou ochranu, postřiky se ale neměl aplikovat víc než 3 x za sezonu. Na stejném místě by se okurky měly pěstovat nejdříve opět až za dva roky. Nepřetržité nebo dřívější pěstování na jednom záhoně podporuje vznik a šíření chorob i škůdců. Zajímavosti Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. Okurky mají vynikající pozitivní účinky na pleť, otoky a záněty. Na unavené oči stačí přiložit plátky čerstvé okurky, stejně působí i na různé menší kožní problémy. Pleťová maska z okurky – čerstvá nastrouhaní okurka smíchaná s kysanou smetanou Okurková dieta na jeden den je vynikající na celkové rychlé pročištění těla. Princip je jednoduchý – po celý den se nekonzumuje nic jiného, než různě upravená okurka a pije se pouze okurková šťáva. Léčivé účinky Dužina a hlavně slupka okurky má na lidské tělo mnoho pozitivních účinků. Okurka především - posiluje obranyschopnost organismu - podporuje vylučování vody a činnost vylučovacího ústrojí - posiluje krevní oběh a činnost srdce - zklidňuje unavené oči - zmírňuje otoky a záněty pokožky - je vynikající při léčbě obezity a hubnoucích dietách - podporuje léčbu revmatismu, dny a vysokého krevního tlaku Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňují tělo a pozitivně ovlivňují krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumace okurky nemá na lidský organismus zdravého člověka žádné nežádoucí účinky. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin.