MLÉKO - latinsky Lac, anglicky Milk - je biologická tekutina z mléčných žláz živočichů. S námi už od nepaměti Mléko je už odnepaměti důležitou součástí lidské stravy a vyrábí se z něho mnoho dalších potravin – například smetana, máslo, jogurty, sýry, syrovátka a dalších mléčných výrobků.   Současnost Mlékem nazýváme obecně biologickou tekutinu z mléčných žláz živočichu. Všeobecně je nejvíce používané mléko kravské, které tvoří 85 % produkce veškerého mléka, a mléko kozí. Oba druhy se od sebe liší především obsahem tuku a bílkovin, ale i některých dalších látek, a samozřejmě i chutí. Mléko se po nadojení upravuje, a to pasterizací, kdy se zahřívá na 61,5 °C a může se pak krátkodobě skladovat, nebo procesem UHT, kdy v mléku dochází k částečným chemickým změnám, které umožňují dlouhodobé skladování.  Kozí mléko je dobře stravitelné a obsahuje i mnoho zdraví prospěšných látek, velmi ale záleží na kvalitě krmiva. Kozí mléko se používá méně než kravské, především kvůli tomu, že chov koz není tak rozšířený a jejich produkční schopnost není tak vysoká jako produktivita krav. Kozí mléko se využívá především k výrobě sýrů a také se používá v lidovém léčitelství a kosmetice na různá kožní onemocnění. Dělení Podle druhu zvířat Kaseinová mléka obsahují z celkového obsahu bílkovin více než 75 % kaseinu. Řadíme k nim mléko kravské, buvolí, kozí, ovčí, velbloudí a sobí Albuminová mléka obsahují méně než 75 % kaseinu z celkového obsahu bílkovin a produkují je masožravci, všežravci a býložravci s jednoduchým žaludkem. Mléka těchto zvířat v potravinářském průmyslu využíváme málo. Výjimkou je oslí mléko, to využíváme ale spíše na výrobu sýrů. Jedná se o mléka od kobyl, oslic, prasnic, psů, koček, velryb. Do této kategorie spadá i mateřské (lidské) mléko. Podle obsahu tuku  V České republice se běžně vyrábí a prodávají tři druhy kravského mléka, rozdělené podle obsahu tuku. Plnotučné – v červeném obalu – obsah tuku je minimálně 3,5 %. Polotučné – v modrém obalu – obsah tuku je 1,5 až 2 %. Odtučněné – odstředěné – obsah tuku je minimálně 0,5 %. Prodává se i farmářské mléko – čerstvé neupravené mléko s vyšším obsahem tuku, zchlazené na 4 °C. Farmářské mléko by se mělo před konzumací preventivně převařit. Podle trvanlivosti Čerstvé – trvanlivost je 3 až 5 dní, prodává se ve skleněných lahvích, polyetylenových sáčcích nebo speciálních krabicích. S prodlouženou dobou trvanlivosti – trvanlivost je až 10 dní, obaly jsou skleněné lahve nebo hermeticky uzavíratelné krabice s polyetylenovým uzávěrem. Trvanlivé UHT – trvanlivost je 3 až 6 měsíců, prodává se v speciálních krabicích z vrstev papíru, plastu a zdravotně nezávadného hliníku. Až do otevření mohou být skladována i v pokojové teplotě.    Mimo uvedených druhů mléka je na trhu ještě kondenzované mléko slazené nebo neslazené – velmi husté, speciálně upravené pasterované a sterilizované mléko s dlouhou trvanlivostí, sušené mléko – sušina z nízkotučného mléka, která se může rozmíchávat s vodou a zakysané mléko – husté kyselé mléko. Zdraví a vitamíny Složení mléka a obsah látek prospěšných lidskému zdraví záleží především na způsobu krmení dojnic, jejich ustájení a dalších okolnostech jejich života. Kravské mléko obsahuje 3,2 až 3,6 % velmi hodnotných bílkovin, 3,5 až 6,5 % lehce stravitelného mléčného tuku, 8,5 až 9 % sušiny bez tuku, 4,4 % mléčného cukru, který je energetický a zároveň podporuje činnost některých střevních mikroorganismů a tím i využitelnost mnoha živin, zbylou část tvoří voda. Hlavním proteinem je sýrovina – kasein, kterého je v mléku až 80%, zbylá část je syrovátka. V mléku je velmi vysoký obsah vápníku – až 1 g na 1 l, a je tak jednou z nejdůležitějších potravin obsahujících vápník. Více vápníku obsahují už jen další mléčné výrobky, jako jsou například sýry a bílé jogurty, a fazole a mák, kde je vápníku nejvíce. V mléku je obsažen i draslík, hořčík, sodík, fosfor a další stopové prvky a minerální látky. Je v něm poměrně málo železa a dlouhodobá strava založená pouze na mléčných výrobcích může vést k chudokrevnosti. Z vitamínů mléko obsahuje vitamín B2 a provitamín karoten, dále vitamín B1 a B6, E a K a také vitamíny D a C. Je v něm i vitamín B12, který je velmi důležitý pro tvorbu krve a správnou funkci nervového systému.  Použití mléka v gastronomii Mléko patří v našich kuchyních k základním potravinám, je to i z důvodu širokého využití. Mléko můžeme pít jako studený i teplý nápoj, slouží pro přípravu kakaa, koktejlů a bílé kávy. Přidáváme ho do těst, kaší, polévek, omáček, marinád, pudinků, zmrzlin a dalších pokrmů. Léčivé účinky Mléko - pomáhá proti osteoporóze - posiluje kosti, zuby i vlasy - pomáhá ke správné krvetvorbě - posiluje funkce nervového systému Mléko je důležitou součástí lidské stravy a vyrábí se z něho mnoho dalších potravin – například smetana, máslo, jogurty, sýry, syrovátka… S mlékem se můžeme setkat i v sušené podobě.

KIWANO - latinsky Cucumis metuliferus, anglicky horned cucumber , francouszky concombre à cornes, německy gehörnte Gurke nebo italsky cetriolo cornuto - je známé i pod názvem africká rohatá okurka nebo meloun a z gastronomického hlediska je ovocem i zeleninou. Tropické ovoce zajímavého vzhledu s lahodnou chutí Kiwano je vzhledově zajímavý a chuťově vynikající exotické ovoce, které je možné konzumovat čerstvé, ale i jako přílohu například k masu, protože se může upravit jako zelenina. Pěstuje se podobně jako skleníkové okurky. Původ a historie Kiwano má původ v Africe v Kalaharské poušti a v Zimbabwe se mu říká „“gaka“ nebo „gakachika“. Před přibližně 100 lety se kiwano objevilo v Austrálii a pak i na Novém Zélandu, kde také získalo svůj název. Současnost V současné době se kiwano pěstuje nejvíc v Kalifornii, samozřejmě i v Austrálii a na Novém Zélandu, ale také v Chile a Izraeli. Do Evropy se dováží především plody ze Střední Ameriky a Izraele. V našich klimatických podmínkách je kiwano možné pěstovat podobně jako skleníkové okurky ve skleníku nebo fóliovníku, musí být v závětří a mít dostatek slunce. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwana mají žlutou až oranžovou slupku s mnoha konickými hrbolky. Jejich tvar je mírně protáhlý, velikost plodu bývá okolo 10 centimetrů a váží 200 až 300 gramů. Uvnitř je plod rozdělený na několik samostatných částí s dužinou a mnoha semeny. Dužina plodů s rosolovitou konzistencí je měkká a šťavnatá, má zelenou barvu. Semena jsou jedlá, křehká a křupavá, dlouhá až 6 milimetrů. Mají žlutou barvu. Chuť dužiny je sladkokyselá, podle stupně zralosti podobná chuti zralé okurky s citronovou šťávou, kiwi nebo melounu a proto se také tomuto ovoci říká africký rohatý meloun. Rostlina je velmi rychle rostoucí jednoletá liána, která dorůstá do délky až několika metrů. Je porostlá mírně pichlavými chloupky a svými listy i květy syté žluté barvy připomíná okurku. Na jedné rostlině je možné vypěstovat několik plodů. Zdraví a vitamíny Plody kiwana obsahují různé druhy vitamínů – především ale vitamíny C a A. Z minerálních látek je v kiwanu nejvíce draslíku a hořčíku, poměrně velké je i množství vlákniny. Sto gramů kiwana má energetickou hodnotu 100 kilojaulů. Účinky kiwana na zdraví člověka jsou spíše preventivní. Vzhledem k obsahu a složení vitamínů, minerálních la dalších látek především posiluje imunitu, má kladný vliv na pohybový i nervový systém a podporuje činnost trávicího ústrojí. Použití kiwana v gastronomii Dužina kiwana se používá v sladkých i slaných kombinacích, konzumuje se čerstvá. Na plátky nakrájené kiwano je velmi dekorativní a používá se jako ozdoba k obkládání různých jídel nebo do pohárů. V syrovém stavu je chuť nevýrazná, sladkokysele okurková, a tak se kiwano ochucuje cukrem, citronovou nebo limetkovou šťávou, případně chuťově výraznějšími druhy jiného ovoce Na sladko se velmi často konzumuje jako dezert se šlehačkou nebo jogurtem, podélně rozkrojený plod ale stačí i jen dosladit nebo pokapat citronovou šťávou. Přidává se i do marmelád a džemů. Kiwano je chutné i v zeleninových salátech nebo jen s rajčaty, servíruje se také jako příloha k masům. V některých oblastech – především tam, kde se kiwano pěstuje – konzumují i nezralé plody, které jsou výrazně kyselejší a mají více zeleninou chuť. Šťáva je chutným nápojem, používá se i do koktejlů. Slupka, která je velmi dekorativní, se po vydlabání dužiny používá jako miska a plní se zmrzlinou, pudinkem, různými krémy nebo saláty. Příprava kiwana před použitím Plod se podélně rozřízne a dužina i se semeny se vybere lžičkou. Dužinu je možné z plodu vybrat i po uříznutí horní části. V tomto případě se dužina většinou po dochucení vloží zpět, ozdobí například šlehačkou a celý takto připravený plod se servíruje. Šťáva se získává vymačkáním dužiny se semeny přes jemné sítko. Jak a podle čeho vybírat Zralé kiwano má pevnou slupku světle oranžové barvy, neměly by na ní být žádné skvrny. Žádná část slupky – tedy ani výstupky – nesmí být otlačené. Pokud chceme použít kiwano v úpravě jako zeleninu, je vhodnější plod nezralý, protože je kyselejší a má zeleninovou chuť. Spotřeba a skladování Kiwano není vhodné k delší době skladování a zralé plody by se měly co nejrychleji zkonzumovat. Několik dní ale můžeme plody skladovat v pokojové teplotě. Pěstování Kiwano je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat podobně jako skleníkové okurky ve skleníku nebo fóliovníku. Semena se dají získat z koupených plodů nebo v některých zahradnictvích, případně zahrádkářských prodejnách. Protože kiwano je cizosprašná rostlina, je nutné pěstovat kvůli vzájemnému opylení vždy několik rostlin najednou. Semena se brzy na jaře před výsevem namočí na 24 hodin do teplé vody a pak se z nich standardním způsobem předpěstují malé rostliny. Předpěstované rostliny se vysazují do skleníku koncem května. V případě venkovní výsadky musí být teplota stále již nad 15° Celsia a rostliny je nutné umístit na slunné místo v závětří. Výsadba by měla být v sponu širokém alespoň 80 centimetrů, protože rostliny se hodně rozrůstají a větví. Pro dobrý růst kiwano potřebuje lehkou a na živiny bohatou půdu a dostatek vláhy. U rostlin je potřeba opěrná konstrukce, na kterou se výhonky tzv. vyvazují. Když dorostou do délky 1,5 metru, mohou se zaštipovat nebo přistřihnout. Plody se sklízí postupně od začátku září většinou až do konce listopadu. Na jedné rostlině se může urodit 15 až 40 kusů. Sklízí se pouze vyzrálé plody, které začínají mít oranžovou barvu. Rostliny mohou je napadat plísňové choroby, ale protože se ošetřují stejně jako okurky, používají se fungicidní přípravky na skleníkové okurky. Zajímavosti Kiwano se nazývá díky svému vzhledu a chuti i konzistenci dužiny africkou rohatou okurkou nebo melounem. Pod těmito označeními se dokonce v některých zemích západní Evropy prodává. Kiwano se v zralé podobě používá jako ovoce, nezralé se upravuje jako zelenina.  Léčivé účinky Dužina kiwana -       posiluje imunitní systém člověka -       pozitivně působí na pohybový aparát -       má kladný vliv na nervový systém Při běžné konzumaci zralých plodů kiwana nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Lehká žaludeční nevolnost v důsledku překyselení žaludku by mohla nastat pouze v případě konzumace většího množství dužiny nezralých plodů.      

KAKI – latinsky Kaki, anglicky, německy i francouzsky kaki, italsky cachi - se také říká asijský nebo japonský persimmon, korejské mango, medové jablko i čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značkou pro kaki, které se nechává dozrát s pomocí chemických látek. Lahodné ovoce se zajímavou chutí Kaki je velmi lahodné tropické ovoce, v kterém se spojují ty nejlepší chutě, které v různých druzích ovoce jsou. V Japonsku je dokonce nejvíce oblíbeným ovocem. Plody ovšem musí být dokonale zralé, nezralé jsou velmi trpké. Původ a historie Kakipochází z oblastí jihovýchodní Asie – Číny a Koreje, a odsud se postupně rozšířilo do všech asijských zemí. I když se kaki pěstuje už přes 2000 let, bylo poprvé vědecky podrobněji popsáno až v roce 1780. Současnost Kaki v současnosti roste v subtropických oblastech celého světa, nejvíce samozřejmě v místech svého původního výskytu v Asii – Číně, Koreji a také v Japonsku. Pěstuje se ale také v Americe a v středomořské oblasti v Itálii, Španělsku, Izraeli a Albánii. Lze se sním setkat i v subtropických oblastech Ruska, zejména na pobřeží Černého moře a pod Kavkazem. Vzhled, chuť, vůně… Plody kaki svým tvarem připomínají rajče nebo i pomeranč. Velikost i tvar plodů se liší podle odrůdy – například virginiana má plody s průměrem 5 centimetrů, ale vyšlechtěné odrůdy mohou mít průměr až 15 centimetrů, hybridní okolo 10 centimetrů. Váha plodů se pohybuje od 200 gramů do půl kilogramu. U stopky plodu je výrazný kalich čtyř okvětních lístků Lesklá slupka, která se nekonzumuje, má jasně oranžovou barvu. Dužina zralých plodů má o světlejší oranžovou barvu než slupka a sladkou lahodnou chuť, která je podle stupně zralosti podobná broskvi a melounu s jemnou příchutí vanilky nebo může částečně připomínat i mrkev a dýni. Její měkká a připomíná marmeládu. Nezralé plody – především jejich slupka – jsou vzhledem k vysokému obsahu taninů nepříjemně trpké.   Strom, na které kaki rostou – tomel japonský – je opadavý, má velmi tvrdé dřevo, které je podobné dřevu ebenovému. V domovských oblastech svého výskytu dorůstá do výšky až 15 metrů a 15 metrů bývá i průměr koruny. V našich klimatických podmínkách jsou stromy výrazně menší. Listy jsou široké, oválné, mají krátké řapíky a tmavě zelenou barvu. Druhy a odrůdy Kaki má podle odhadů v současné době přibližně 200 odrůd, z nich je ale značné množství hybridy druhé i třetí generace. Některé odrůdy je možné pěstovat i v našich klatických podmínkách. Kaki churma je název používaný pro druh, který se rozděluje na dvě podskupiny, s které se na trhu objevují nejčastěji. První z nich je Sharon, který se nejvíce pěstuje v Izraeli a běžně se tam pro něj používá název „sharon fruit“, protože v hebrejském překladu kaki znamená lejno. Druhou podskupinou je Persimmon Plody Sharon Tomel japonský –Diospyros kaki – je základní druh, který pochází z Číny. Plody jsou větší, váží 120 až 400 gramů a mají prvotnřdí chuť i kvalitu. U nás se může pěstovat jen v teplejších oblastech. Tomel viržinský – Diospyros virginiana – pochází z východní části USA. Má menšé plody s průměrem maximálně 5 centimetrů. Je velmi odolný, snáší i mrazy – 25° Celsia a v našich podmínkách ho je možné poměrně úspěšně pěstovat. Tomel obecný – Diospyros lotus – se používá především jako podnož pro pěstování tomelu japonského. Black sapote – Diospyros digyna – je známý také jako „čokoládové ovoce“, protože jeho dužina je téměř černá a má čokoládovou příchuť. Nesnáší teploty pod bodem mrazu. Zdraví a vitamíny Plody kaki obsahují přibližně 66 procent vody. V dužině je v poměrně velkém množství vitamín C, který posiluje imunitní systém a působí preventivně proti mnoha chorobám. Z minerálních látek kaki obsahuje vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan a především draslík, který má kombinaci s ostatními látkami pozitivní účinky proti únavě, nervozitě a svalovým potížím. Kaki má i velmi mnoho vlákniny a je prokázáno, že významně pomáhá trávit tuky. Protože kaki je sladké ovoce, obsahuje až 20 procent cukrů - sacharidů v jednoduché formě, které jsou rychlým zdrojem energie. Energetická hodnota je 293 kJ – 70 kcal – na 100 gramů dužiny. Konzumace málo zralých plodů může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku. Taniny, které nezralé kaki obsahuje ve velkém množství, totiž společně s žaludečními šťávami v žaludku vytváří lepkavou hmotu, která stmeluje nestrávené zbytky jídla. Použití kaki v gastronomii Kaki se konzumuje čerstvé, ale i sušené nebo proslazované – kandované. Konzumuje se především dužina, slupka se sice konzumovat může také, ale většinou se loupe. Dužinakaki se nejčastěji konzumuje čerstvá. Používá se i do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, sladkých omáček a rýžových jídel. Vyrábí se z ní i chuťově velmi zajímavý džem nebo marmeláda, želé i šťávy. V asijských zemích a především v Japonsku se patří mezi nejvíce oblíbené ovoce a suší se podobně jako fíky. Kaki samo o sobě má velmi lahodnou chuť, kterou je ale možné ještě vylepšit a zpestřit například pokapáním rumem, případně citronovou nebo limetkovou šťávou. Příprava kaki před použitím Před konzumací se plod oloupe jako jablko nebo rozřízne a dužina se vydlabe lžičkou podobně jako u kiwi. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Jak a podle čeho vybírat Plody kaki se sklízí kvůli dlouhému transportu ještě nezralé a nezralé se také většinou i prodávají. Ani nezralé plody ale nesmí být otlačené nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Kupované kaki je většinou potřeba nechat ještě dozrát v pokojové teplotě položené v misce nebo košíku. Doba dozrání je přibližně dva týdny. Plody se konzumují, až když jsou skutečně měkké. Dužina, ale především slupka málo zralých plodů má velmi trpkou chuť, která je způsobena vysokým obsahem taninů, z některých odrůd ale taniny zmizí, když plod projde mrazem. Tento způsob se využívá především v Rusku, kde plod v zimě dají za okno - tím ho zbaví taninů a je sladký. Pěstování Některé odrůdy kaki je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Semena v dovážených plodech většinou nejsou, ale dají se koupit, nejlepší ale je pořízení mladé naroubované rostliny. Naše letní podmínky v podstatě vyhovují i pro pěstování kaki ve venkovním prostředí. Většina odrůd snáší mrazy až do – 16° Celsia, pokud je k naroubování použitá podnož Diospyros lotus, snáší i mrazy – 22° Celsia, na podnoži Diospyros virginiana pak dokonce mrazy až do – 30° Celsia. Při delších obdobích větších mrazů se rostliny zakrývají. Pokud se pěstují odrůdy s nižší odolností proti mrazu, je vhodné jejich pěstování v květináčích a zazimování už při teplotách okolo – 1° Celsia. Do venkovního prostředí se pak přenáší brzy na jaře. V létě kaki vyžaduje pravidelnou menší zálivku a slunné místo. Půda by měla být dobře propustná a mít dostatek živin. Doba zrání plodů se u jednotlivých odrůd liší, rané začínají zrát už v září. Plody na stromě zůstávají i po opadání listů. Mohou se na něm nechat i přes první mrazíky a sklízet až o Vánocích, jejich kvalita se tím nijak negativně neovlivní. Mimo pěstování pro plody se kaki pěstuje i jako okrasná bonsai. Zajímavosti Do České republiky se před rokem 1989 plody kaki dovážely z Albánie a Itálie. Na podzim v roce 2008 se kaki dováželo ze Španělska z oblasti Valencie a na podporu jejich prodeje proběhla i rozsáhlá reklamní kampaň – například v pražském metru byly plakáty s motivem populární postavy Zorra s plodem kaki. Kaki se v poslední době začíná poměrně úspěšně pěstovat na Slovensku, kde se stalo velmi oblíbeným ovocem. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Léčivé účinky Dužina kaki -       má preventivní účinky proti mnoha nemocem -       posiluje imunitní systém -       pomáhá proti únavě a nervozitě -       pozitivně ovlivňuje pohybový aparát. -       pomáhá trávit tuky -       má kladný vliv na nervový systém -       je rychlým zdrojem energie Při běžné konzumaci zralých plodů kaki nebyly zaznamenány žádné výrazně nežádoucí účinky. Konzumace málo zralých plodů ale může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků jídla v žaludku.

PAPÁJA – latinsky Caryca, anglicky papaya nebo pawpaw, francouzsky papaye německy Papaya má pouze jeden druh, kterýse označuje papája obecná - melounová – latinsky Carda Papaya a sladká její chuť také meloun připomíná. Šťavnaté, chutné a zdravé ovoce… Papája je především pro svoji lahodnou melounovou chuť po celém světě oblíbené exotické ovoce. Obsahuje ale i mnoho vitamínů a různých hodnotných látek, které jsou pro lidské tělo velmi důležité. Původ a historie Papájapochází s největší pravděpodobností z jižního Mexika a tropických oblastí střední Ameriky. Přesné místo jejího vzniku nelze určit, protože v plané podobě nebyla zatím nikde nalezena. Postupně se objevila v téměř všech tropických oblastech, mimo jiné i proto, že nemá žádné velké nároky na kvalitu půdy, ale v mnoha zemích také zjistili, že je výhodným obchodním artiklem.   Současnost V současné době se papája nejvíce pěstuje v jižní Africe, jihovýchodní Asii a také na Havaji. Nejvýznamnějšími producenty papáji jsou Brazílie, Thajsko, Mexiko, Indie, Nigérie a Indonésie – z těchto zemí pochází převážná většina celosvětové produkce a příjmy z pěstování a prodeje papáji jsou poměrně vysoké. Papája obecná se pěstuje ze semen a roste velmi rychle – půl roku po vzklíčení dosahuje výšku až 2 metry. Plodit začíná třetím rokem a má 30 až 150 plodů. Na plantážích se rostliny pro zachování kvality a množství plodů likvidují po 6 až 7 rocích a vysazují se místo nich nové Vzhled, chuť, vůně… Plody papáji - z botanického hlediska bobule - jsou oválné a duté, vzhledem připomínají meloun. Mají kulatý až vejčitý tvar, podle odrůdy mohou být dlouhé až 80 centimetrů a vážit i 9 kilogramů. Na mezinárodním trhu se ale většinou prodávají jen plody s váhou 400 až 600 gramů, v menším množství i větší, ale s maximální váhou do 2 kilogramů.. Plody jsou v době nezralosti zelené, pak se barva slupky mění podle druhu na žlutou nebo žlutooranžovou. Hladká slupka zralých plodů je kožovitá a lehce poddajná. Dužina nezralých plodů je zelená a velmi trpká, u zralých papájí má podle druhu lososovou, žlutou, oranžovou nebo i karmínově červenou barvu. Je sladká a chutí i vůní nejvíce připomíná meloun, meruňky nebo maliny. Má máslovou konzistenci a uprostřed ní je mnoho malých semínek. Semínka jsou kulatá, černá nebo šedočerná, mají průměr maximálně 5 milimetrů. V jednom plodu jich může být až 1000 až 1500. Mají pepřovitou ostrou chuť, a tak se také sušená a mletá používají jako pepř. Stromy – z botanického hlediska byliny mají mohutný stromovitý vzrůst a vzhledem připomíná palmu. Kmen – správně dutá lodyha - není nerozvětvený a velká koruna je tvořena hluboce vykrojenými listy s dlouhými řapíky. Stromy dosahují výšky až 10 metrů, některé kultivary jsou ale vysoké jen 2 metry. Plody visí podobně jako kokosové ořechy na tzv. listových paždích koruny. Lodyha je skořicově zbarvená, její průměr může být až 30 centimetrů a směrem nahoru se zužuje. Na povrchu je síť vláken, která ji udržují vzpřímenou a pomáhají odolávat větrů a také váze plodů, kterých může být až 150 kusů nebo 100 kilogramů.   Listy jsou opadavé, žlutozelené, mají délku až 75 centimetrů a řapíky měří až 60 centimetrů. Celá rostlina je protkána kanálky – tzv. mléčnice – z kterých po poraněí povrchu vytéká latex. Odrůdy Odrůd papáji, které jsou využitelné v gastronomii, je poměrně málo.  Solo je na celém světě nejvíce požadovaná a také tedy i pěstovaná odrůda. Nezralé zelené plody se v době plné zralosti zbarví do žluta. Na slupce se občas objevují hnědé skvrny, které ale neznamenají horší kvalitu. Lososově zbarvená dužnina je šťavnatá a sladká, chuť připomíná meloun. Bahia pochází z Brazílie, ale v současnosti už se pěstuje ve všech zemích, které s plody papáji obchodují. Plody váží až 1 kilogram, dužina plně zralých plodů má lososovou barvu a chutí připomíná nejvíce meruňky nebo maliny. Bahia obsahuje ovocné kyseliny, které jiné odrůdy nemají, a tak je chuť příjemně sladce nakyslá. Horská papája má původ v chladnějších horských oblastech Jižní Ameriky. Plody jsou velké jako pěst, dužina je velmi šťavnatá, sladká a aromatická. Papayuela se připravuje jako kompot, protože až vařením se zcela rozvine její velmi příjemné aroma. Prodává se zelená, tedy ne zcela zralá. Roste v horských oblastech Kolumbie. Zeleninová papája – nebo také „syrová papája“ – se úmyslně sklízí nezralá a pouze se vaří. Prodává se především v zemích, kde byla vypěstována a sklizena.  Babaco – latinsky Carica pentagona - je ovoce, podobné a příbuzné horské papáje, které má původ na úpatí And v Ekvádoru. Plody dorůstají do délky 230 centimetrů a mají zelenožlutou slupku. Dužina je světle oranžová a nejsou v ní žádná semena, má jemnou sladkou chuť a osvěžující aroma. Plody se dají konzumovat celé – tedy i se slupkou. Nezralé plody se v Evropě občas prodávají jako Citronové babaco. Plody mají slupku se zelenou barvou a sklízí se ještě nezralé – nejedná se tedy o žádnou speciální odrůdu. Upravuje se jako běžná zelenina. Zdraví a vitamíny Papája obsahuje ve velkém množství vápník, provitamín A, dále vitamíny skupiny B a také vitamín C – ten dokonce ve větším množství, než kolik ho je v kiwi. Stromy a nezralé plody obsahují i velmi důležité enzymy – například mléčnou šťávu s papainem, která dokonale štěpí bílkoviny a podporuje činnost trávicího ústrojí člověka. Látka papain je i v jádrech, která se v přiměřeném množství mohou konzumovat. V poměrně značném množství papája ještě obsahuje bílkoviny, zdravé přírodní cukry a mastné kyseliny. Použití papáji v gastronomii Zralé plody papáji se nejčastěji konzumují čerstvé, lahodně chutnají pokapané citronovou nebo limetkovou šťávou. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů, připravují se z nich koktejly. Jsou ale vhodné i do pikantnějších jídel v teplé kuchyni – velmi často se využívají při přípravě salátů s kuřecím masem nebo mořskými plody. Při přípravě sladkých jídel je nutné myslet na skutečnost, že papája zamezuje tuhnutí želatiny. Nezralé plody se vaří a dusí podobně jako zelenina, je z nich také výborné čatní. Vyrábí se z nich také chutné zavařeniny a kompoty. Semena se velmi dobře suší a pak se umletá používají jako koření místo pepře. Jedním z účinků papainu je například měknutí a zkřehnutí masa a tak se přidává do vody, v které se maso vaří, případně do marinád. V dezertech papain zabraňuje ztuhnutí želatiny. Mladé listy se připravují a konzumují jako špenát. Příprava před použitím Plod se nejprve podélně rozkrojí a z dužiny se vydlabou semena. Pak se plod oloupe a dužina nakrájí na plátky, případně je možné dužinu z neoloupaného plodu vydlabat lžičkou. Tipy do kuchyně Salát – plátky papáji s šunkou a čedarem Omáčka na zmrzliny, dezerty a ovocné saláty - papája, limety a máta Sorbet z papáji Ovocný salát – papája, ananas, mango a máta Salza – papája, červená cibule, jalapeños, šťáva z limetky a čerstvý koriandr Curry s krevetami a papájou Jak a podle čeho vybírat Plody papáji jsou náchylné na otlačení, proto se sklízí a transportují už ve stadiu poloviční nebo tříčtvrteční zralosti. Pokud se sklidí dříve, zůstanou zelené a nedozrají, ale mohou se ještě použít k vaření jako zelenina. Plody, sklizené v příznivé době zrání postupně během dozrávání mění barvu i chuť. Kupovat bychom tedy měli pouze plody, které mají podle druhu charakteristickou žlutou nebo žlutooranžovou barvu slupky a lososově zbarvenou dužninu. Celé plody jsou na omak mírně poddajné. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody se při stlačení mírně prohnou. Pokud plody ještě nejsou v požadované stupni zralosti, zabalí se do papírového sáčku a nechají dozrát. Plody papáji se nesmí skladovat a tedy ani dozrávat v teplotách, které jsou nižší než 7° Celsia. Zajímavosti Papája se v Evropě začala více prodávat až v posledních letech, když se podařilo úspěšně vyřešit možnosti distribuce – zralé plody jsou velmi náchylné na otlačení a tak jejich delší přeprava byla velmi náročná. Léčivé účinky Papája se vzhledem k všem vitamínům a dalším pro lidské zdraví prospěšným látkám řadí mezi nejzdravější druhy ovoce. Především pozitivně ovlivňuje a podporuje - funkci trávícího systému - zdravé zažívání - prevenci proti nachlazení Je velmi dobře stravitelná a má velmi nízkou kalorickou hodnotu. Po konzumaci plodů papáji zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

DÝNĚ - správně tykve - latinsky Cucurbita pepo -  jsou na celém světě velmi oblíbený druh zeleniny. Dýní se na světě pěstuje mnoho různých druhů a odrůd, všechny - dokonce i dýně okrasné - jsou jedlé. Do rozsáhlé skupiny tykví patří také patizon, cuketa a rondini. Zelenina s mnoha možnostmi použití v kuchyni Historie a současnost V jižní a střední Americe rostly dýně již před více než 10 000 lety. V současné době je známo několik set různých odrůd pěti základních druhů, které se pěstují v tropických subtropických i teplejších oblastech mírného pásma. Dýně jsou jedním z hlavních symbolů svátku Helloween, který má původ v tradicích a zvycích starých Keltů, stále častěji se ale využívá i v kuchyni. Zdraví a vitamíny Dýně obsahují podle druhu a odrůdy v různém množství provitamín A, vitamíny skupiny B a ve velkém množství vitamín C, z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, železo, fosfor a zinek. Velký je i obsah vlákniny, kvalitních zdravých nenasycených mastných kyselin a beta karotenu. Obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií. Vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a ostatních látek jsou dýně velmi účinné při posilování imunitního systému, působí pozitivně na trávicí ústrojí, podporují činnost srdce a cév a kladně ovlivňují nervový systém. Použití dýně v kuchyni Dýně mají v gastronomii velmi rozsáhlé možnosti využití – mohou se vařit, dusit, zapékat, péct, smažit, grilovat i zavařovat, připravují se na slano i na sladko. Připravují se z nich vynikající dýňové polévky a omáčky na těstoviny, přidávají se do nádivek, servírují se jako příloha místo brambor nebo přidávají do rizota. Výborná je i zapékaná dýně nebo dýně na grilu. Dýně se přidává i do zeleninových salátů. Jednoduchá na přípravu, ale velmi chutná je pečená dýně – nakrájená dýně bez semínek se pouze rozloží na plech, okoření a upeče v troubě. Dýně se může dochucovat i různými bylinkami a kořením, vhodný je například tymián, šalvěj, rozmarýn, zázvor i chilli. Dužina s jemnou, mírně oříškovou a nasládlou chutí je vynikající i pro sladké moučníky a dezerty – velmi chutný a oblíbený je například dýňový koláč. V některých zemích se připravuje i kandovaná dýně nebo dýňová marmeláda, muffiny nebo zmrzlina. V kuchyni se nejčastěji používá máslová, muškátová nebo špagetová dýně, u nás nejvíce dýně s názvem Hokkaido. Máslová dýně je nejvíce sladká a hodí se tedy především na sladká jídla, muškátová je ideální na přípravu polévek a omáček. Zavařování dýně je další možnost jejich zpracování a dlouhodobé konzervace. Dýňový kompot je velmi chutný. Příprava dýně před použitím Nejjednodušším způsobem je nakrájené plodu ostrým větším nožem na plátky. Z plátků se pak lžící odstraní vláknitá vnitřní část i s jadérky a nakonec se ostrým nožem oloupe slupka. U odrůdy Hokkaido se slupka loupat nemusí. Polévka z dýně Hokkaidó Recept na polévku z dýně Hokkaidó je velmi jednoduchý. Dýně se nejdříve rozčtvrtí, vydlabou se z ní semínka, oloupe se tvrdá slupka a dužina nakrájí na kostičky. Kostičky pokapané olivovým olejem se nechají 20 minut péct v troubě při teplotě 160° Celsia. Upečené kostičky dýně se nechají krátce vařit v zeleninovém vývaru, pak se přidají dva až tři stroužky česneku a vše se důkladně rozmixuje. Polévka se dochutí pepřem a solí, mohou se do ní přidat opražená semínka a zázvor. Druhy dýní Na celém světě se pěstuje mnoho odrůd dýní. Všechny včetně okrasných jsou jedlé. Plodem dýní jsou bobule, které podle druhu a odrůdy mají různý tvar, barvy a velikost. V současnosti pěstované tykve se rozdělují na 5 základních druhů: Cucurbita pepo, Cucurbira maxima, Cucorbita moschata, Cucurbita mixta a Cucurbita ficifolia. Z gastronomického hlediska se dělí na letní a zimní tykve Letní tykve velmi rychle rostou a většinou se sklízí už před plnou zralostí. Do této skupiny patří především odrůdy druhu tykve obecné - Cucurbita pepo. Plody se velmi často označují jako zeleninová tykev. Mají měkká jádra a v kuchyni se většinou připravují neloupané stejně jako cukety, které do této skupiny také patří. Mají ale poměrně krátkou trvanlivost, měly by se spotřebovat nejpozději do 3 týdnů. Zimní tykev má trvanlivost mnohem delší než tykev letní, protože se sklízí v období, kdy už je zcela zralá. Tykve velmi často dorůstají do velkých rozměrů a váží až několik desítek kilogramů. Příliš velké plody už ale nejsou vhodné pro konzumaci. Kvalita se pozná podle dřevnaté stopky, která je pouze u plně dozrálých plodů. V kuchyni se zimní tykve používají oloupané, žlutá až oranžovožlutá dužina je měkčí a vláknitější než u tykví letních. Dýně obecná Dýně obecná - správně tykev obecná - latinsky Cucurbita pepo, anglicky marrow nebo vegetace marrow, francouzsky courge pépon, německy Gartenkürbis a také Sommekürbis, italsky zucca - je v současnosti nejvíce rozšířený, pěstovaný a konzumovaný druh tykve na světě. U nás nejznámější odrůdou je hokkaido. Do skupiny skupiny tykve obecné patří také špagetová tykev, patizon, cuketa a rondini. Původ a historie Dýně obecná - tykev obecná - má původ ve střední Americe, je prokázáno, že zde rostla už 5 000 let před naším letopočtem a tak patří mezi nejstarší kulturní plodiny na světě. Do Evropy se dostala koncem 15. století. Současnost Dýně obecná je v současnosti nejvíce pěstovaným a konzumovaným druhem. Pěstuje se v podstatě po celém světě. Protože poměrně rychle roste a je také velmi odolná, nahradila u pěstitelů teplomilnou tykev obrovskou. Vzhled a chuť Do skupiny dýně obecné patří mnoho druhů a odrůd, které se od sebe velmi často poměrně výrazně liší tvarem, barvou i chutí. Plody mohou být kulaté i protáhlé, menší i větší, zelené, žluté, oranžové, červené…Dužina je vždy jemná s příjemnou chutí, zvláštní velmi vláknitou strukturu dužiny mají tykve špagetové. Příprava a použití v kuchyni Všechny druhy a odrůdy dýně obecné se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy dýně obecné Hakkaido - pochází z japonského stejnojmenného ostrova, kam se dostala z Nové Anglie. Tato nejznámější odrůda dýně obecné má červenou nebo zelenou barvu a jediný druh dýně, která se před tepelnou úpravou neloupe - slupka při vaření i pečení velmi rychle změkne. Z tykve se ale musí vždy odstranit semínka, která mají velký obsah zinku. Červené Hokkaido, kterému se říká také kaštanová dýně, je u nás více známé. Kulaté plody se slupkou červené barvy jsou velmi kvalitní, váží 1 až 2 kilogramy. V optimálních podmínkách vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění a v posledních letech bývá vítaným zpestřením vánočního jídelníčku. Zelené Hokkaido má ploší tvar, plody se zelenou slupkou jsou větší než u červené odrůdy - mají váhu až 3 kilogramy a sytě oranžovou dužinu. Špagetová dýně - pochází z Japonska a mezi druhy dýně obecné má největší plody – jejich hmotnost dosahuje až 3,5 kilogramu. Plody mají kulovitý nebo mírně protáhlý tvar a slupku krémové, žluté nebo oranžové barvy, která během dozrávání tvrdne. Dužina je velmi vláknitá a po tepelné úpravě připomíná špagety. Špagetové dýně se vaří vcelku podle velikosti 20 až 50 minut. Uvařená dužina se může servírovat jako špagety nebo použít do polévky místo nudlí - na rozdíl od těstovin má minimální kalorickou hodnotu. Špagetové tykve se prodávají jen zřídka, dováží se z Francie nebo Izraele, sezona je od srpna do prosince. Dobře uskladněná vydrží 6 měsíců, jako dekorace déle než 1 rok. Stripetti F1 je odrůda špagetové dýně s velmi tvrdou slupkou. Nejlepší dužina žluté barvy s výraznými vlákny je v plodech s váhou od 2 do 2,5 kilogramu. Žaludová tykev - plody jsou kulovité, tvarem připomínají jahody. Dorůstají do průměru 10 až 20 centimetrů a váží od 0,5 do 1 kilogramu. Dužina má příjemnou oříškovou chuť, která ale po delším skladování mizí a tak by se měla zkonzumovat maximálně do 2 měsíců od sklizně. Roste na keřích a nepotřebuje tolik místa, jako ostatní druhy dýní. Acorn Squash je odrůda žaludové tykve s plody tmavě zelené barvy a krémovou dužinou s velmi jemnou chutí.. Je velmi oblíbená v USA, kde celé menší plody plní a pak zapékají. Z dužiny se také připravuje velmi chutná kaše, která se servíruje jako příloha k masům i rybám. Festival F1je žaludová tykev s malými plody, které se mohou syrové konzumovat jako jablko. Slupka má zelenou barvu, dužina je žlutě krémová. Table Golg má plody s váhou 1,5 až 2 kilogramy. Jako jediné z žaludových dýní mají oranžové plody, které chutnají podobně jako kukuřice. Muškátová dýně Dýně muškátová - správně tykev muškátová nebo pyžmová - latinsky Cucurbita moschata, anglicky pumpkin nebo winter squash, francouzsky courge musquée, německy Moschuskürbis, italsky zucca Muscat – je druh tykve, která je velmi náročná na teplo a tak patří j nejvíce pěstovaným dýním v tropickém pásmu. Původ a historie Dýně muškátová - tykev muškátová - pyžmová - pochází z Nového Mexika a Peru, kde se vyskytovala podle archeologických výzkumů už 3 000 let před naším letopočtem. Současnost Muškátová dýně velmi dobře snáší a také k růstu potřebuje vysoké teploty a tak se nejvíce pěstuje v oblastech tropického pásma. V Evropě se pěstuje jen několik odolnějších odrůd. Vzhled a chuť Plody mají podle odrůdy různé tvary, barvy i velikost, slupka ale není tak tvrdá, jako u ostatních druhů a má u nezralých plodů sytě zelenou, u zralých krémovou až světle hnědou barvu. Dužina obsahuje značné množství karotenu a je tmavě žlutá, má velmi příjemné aroma a jemnou lahodnou chuť. Příprava a použití v kuchyni Všechny muškátové dýně se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy muškátové dýně Máslová dýně je nejoblíbenější ze skupiny muškátových dýní, protože většinu plodu tvoří dužina s vynikající lahodnou chutí, a velmi jemnou až máslovou konzistencí a příjemným aroma. V Evropě se téměř nepěstuje, protože potřebuje teplejší klima. Butternut – máslový ořech – je odrůda muškátové máslové dýně s plodem ve tvaru hrušky se světle žlutohnědou barvou slupky. Semena jsou pouze ve spodní širší části chuťově vynikající dužiny, která má žlutou barvu a je velmi měkká. Skvrnitá muškátový dýně má původ v Thajsku. Kulaté ploché plody se zelenou slupkou, na které jsou žluté různě velké skvrny váží 1 až 2 kilogramy. Dužina žluté barvy má lahodnou chuť a výraznější aroma. Zelenomodrá muškátová dýně má plody s váhou až 3 kilogramy, jsou kulaté a výrazně žebrované. Slupka má tmavě zelenou barvu, dužina je žlutá a má velmi jemnou chuť i strukturu. Dýně obrovská Dýně obrovká - správně tykev obrovská nebo velkoplodá - latinsky Cucurbita maxima, anglicky pumpky maxi nebo winter squash maxi, francouzsky pozitron nebo courge, německy Riesenkürbis, italsky zucca maxi – je druhem tykve s výrazně většími plody než mají ostatní druhy. Původ a historie Tykev obrovská pochází z Jižní Ameriky, kde se podle různých zjištění vyskytovala už v době minimálně 1 000 let před naším letopočtem. Současnost Dýně obrovská se v současnosti pěstuje v Číně, Japonsku, Egyptě, Mexiku, Argentině a Mexiku, ale i v Rumunsku a ve Španělsku. V Evropě jsou největšími producenty Francie, Řecko a Itálie. Ve střední Evropě a také v České republice se velmi často vysazuje jako tzv. stínící rostlina, protože má velmi velké listy. Vzhled a chuť Plody mají většinou kulatý nebo válcovitý tvar a dorůstají do velkých rozměrů a váhy – výjimkou nejsou ani plody s hmotností 75 kilogramů. Barva pevná a silná slupky, která se nekonzumuje, je žlutá, žlutozelená nebo zelená. Dužina je měkká, velmi šťavnatá, barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, oranžová nebo oranžově červená. Sezona, kvalita a nákup Sezona dýní obrovských je od září až do konce zimy. Menší tykve se prodávají celé, velké se porcují a prodávají podle váhy. Kvalitní zralý plod má čistou slupku bez skvrn a zaschlou přibližně 10 centimetrů dlouhou stopku. Příprava a použití v kuchyni Dužina obří dýně se připravuje a v kuchyni používá stejně jako u ostatních druhů dýní. Z jader, která nají velký obsah živin, se vyrábí tmavě zelený aromatický tykvový olej, který se ve východní Evropě velmi často používá do zálivek zeleninových salátů. V zemích na jihu Evropy se jádra suší a praží. Oblíbenou a poměrně drahou lahůdkou jsou i křehké květy, které se smaží obalené v těstíčku nebo plněné – podobně jako květy cukety. Nejznámější odrůdy dýně obrovské Goliáš je dýně kulatého tvaru, která dorůstá až do váhy 30 kilogramů. Slupka oranžové barvy je hladká, dužina je vhodná pro výrobu dýňových džemů. Vzhledem k velkému obsahu vody se nemůže dlouho skladovat. Chioggia – Marina di chioggia – patří do velké skupiny dýní, které vyšlechtili v Itálii. Plody mají tmavě zelenou barvu a výrazné žebrování, váží 4 až 6 kilogramů. Slupka je velmi tuhá, dužina má mírně nasládlou chuť, podobnou mrkvi. Při kuchyňské přípravě je nejlepší plod nakrájet na měsíčky, pak tepelně upravit a vydlabat. Ghost Rider má kulatý tvar, je mírně žebrovaná a váží až 5 kilogramů. Tvrdá slupka má oranžově zelenou barvu s jemným síťováním, šťavnatá dužina je světle žlutá. Turecký turban je dýně s velmi atraktivním vzhledem se slupkou zeleno oranžové barvy. Má původ v Turecku, kde je také pro jemnou chuť žluté dužiny velmi oblíbenou konzumní dýní Big Max s mírně žebrovanými tmavě oranžovými plody patří mezi největší dýně obrovské, může vážit i několik desítek kilogramů. Pokud nemá porušenou slupku, vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění. Gelber Zentner svýmvzhledem připomíná dýni Veltruská obrovská. Slupka tmavě krémové až světle hnědé barvy má výrazné síťování, dužina je žlutá. Plody váží až 50 kilogramů. Butterball má původ v Japonsku. I když plody mají průměr jen 15 až 20 centimetrů, jedná se o odrůdu tykve obrovské. Slupka je tmavě zelená, žebrovaná a vrásčitá, žlutá dužina obsahuje větší množství jader. Bradavčitá tykev obrovská má kulatý mírně zploštělý tvar, slupka je tmavě krémová nebo světle hnědá, velmi nepravidelná a různě velkými výstupky. Dužina má žlutou barvu a je velmi chutná. Okrasné dýně Okrasné dýně jsou jedlé, ale ve většině případů malé s tvrdou hrubou slupkou a dužinou, která neobsahuje tolik zdraví prospěšných látek, jako ostatní druhy a odrůdy dýní. Nejvíce pěstované okrasné dýně Andělská křídla –kulaté plody s výstupky, připomínající malá křídla Galaxy of stars F1 – plody hvězdicového tvaru Crookneck – dlouhé a na jedné straně výrazně úzké plody Sweet dumplings – slupka s nápadnými zelenými pruhy Jack be little – plody s jasně oranžovým lesklým povrchem Jak a kdy nakupovat dýně Hlavní dýňová sezona začíná v říjnu, nejvíce dýní je na trhu na přelomu října a listopadu, na konci listopadu hladní sezona končí. Dýně jsou ale v podlesní době vzhledem k velkému množství šlechtěných a odolných druhů a odrůd v podstatě celý rok. Kvalitní dýně by měla obsahovat mnoho dužiny a je tedy těžká, Lehčí plod obsahuje s největší pravděpodobností mnoho semínek nebo je vyschlý. Zralá dýně má zdřevnatělý stonek s malými suchými prasklinami a pevnou, hladkou, sytě zbarvenou matnou slupku. Nezralé plody mají povrch lesklý a dužina je bez chuti, staré dýně mají příliš vláknitou dužinu s vybledlou barvou. Spotřeba a skladování Celé dýně se skladují na chladném a suchém místě, některé odrůdy vydrží i déle než jeden rok. Čím delší je doba uskladnění, tím vyšší je obsah vitamínů a cukrů v dužině. Rozkrojená dýně vydrží v chladničce přibližně jeden týden, měla by se důkladně zabalit do potravinářské fólie. Pěstování Dýně není náročná rostlina, může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. K růstu potřebuje především dostatek vláhy a světla, měla by kolem sebe mít i dostatek místa - například dýně Hokkaido by měla mít alespoň 2 metry čtvereční. Rostliny je možné předpěstovat ze semínek, ale doporučuje se spíše přímý výsev od poloviny května. Velmi časté je vysazování na kompost, kde se dýni velmi dobře daří, pokud má dostatek vláhy. Při opakovaném pěstování by se dýně měla vysazovat každý rok na jiné místo, aby se půda příliš nevyčerpala. Většina odrůd se sklízí na podzim. Zralá dýně má zcela zaschlou stopku. Pokud se dýně sklidí nezralá a stopka není zaschlá, mohou se přes ní dostat do dužiny bakterie a dýně se rychle zkazí. Zajímavosti Po celé Evropě se každý rok pořádají různé dýňové festivaly, kterých se účastní mnoho předních restaurací. Na posledním, který pod názvem Festival chutí probíhal v celé České republice měly velký úspěch dýňové cheesecate s muškátovým oříškem a dýňový koláč se zmrzlinou z vlašských oříšků politý javorovým sirupem. Dýně se využívají i v kosmetice, a to nejen v kosmetickém průmyslu. Velmi účinná je například pasta na odstraňování pih, kterou si může připravit každý sám - dvě polévkové lžíce rozemletých dýňových semínek se smíchají s jednou lžičkou mandlového oleje. Pasta se nanáší na pihy a po 30 minutách působení se důkladně opláchne vodou. Léčivé účinky Obsahu a kombinace vitamínů a ostatních látek v dýni mají velmi pozitivní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Protože obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií, jsou vhodné i při redukční dietě. Dýně především - posilují imunitní systém - mají preventivní účinky proti nachlazení - působí pozitivně na trávicí ústrojí - podporují činnost srdce a cév kladně ovlivňují nervový systém. Konzumace kvalitní zralé a správně upravené dýně v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky - pouze konzumace většího množství zralých dýní, případě dýně nesprávně upravené nebo dýně nezralé může způsobitžaludeční potíže.

Jinak také vanilkové lusky. Používáme tobolky nebo semena, sušená. Vanilka chutná sladce a trochu kořenitě. Má velmi intenzivní, lehce nasládlou vůni. Toto koření se pro zjemnění přidává do pečiva a do koláčů, patří do dezertů, kávy, čokolády, ovocných kompotů i salátů. Lze ji přidat také do některých pikantních pokrmů nebo masitých jídel. Samotný plod není jedlý, je ale možné přidat k pokrmu celé naříznuté plody a vařit je společně s jídlem. Vanilkové lusky jsou k dostání v každém dobře zásobeném obchodě. Jsou na výběr lusky nejrůznější kvality a ceny. Vanilku uchováváme v temnu, chladu a bez přístupu vzduchu. Pravá vanilka je velmi drahé koření známé už po staletí. Běžně se proto používá její imitace – umělý vanilin, který ochucuje mnoho výrobků potravinářského průmyslu a uspokojuje v současnosti 90% světové poptávky. Rostlina vanilky, bylinná liána, má dužnatou lodyhu, nese velké voskové žlutohnědé květy a dlouhé, úzké, válcovité tobolky s malými semeny. Liána šplhá po stromech až do výšky 10-15m. Kultivované rostliny vanilky se seřezávají na výšku vhodnou pro opylování a sklizeň. Tobolky se trhají nezralé a potom následuje dlouhá a komplikovaná procedura, která je důvodem vysoké ceny tohoto koření. Vůně vanilky je sytá, plná, podobná vůni tabáku. Chuť je vonná, sladká a plná. Syntetická vanilka má výraznější, těžkou vůni a poměrně nepříjemnou pachuť. S pravou vanilkou proto nesnese srovnání. Vanilka se používá při přípravě zmrzlin, vaječných krémů, sladkého pečiva, moučníků a čokolády. Obvykle se však používá vanilka syntetická, i když pravou vanilku lze dnes i v Evropě snadno zakoupit. Je vždy lépe koupit celé tobolky, mohou se mnohokrát použít znovu, dokonce i po namočení v mléce. Tobolky potom stačí pouze omýt, osušit a znovu uložit pro další použití. Vanilkový koncentrát se přidává do parfémů. Tobolky vanilky – mají tmavě hnědou barvu, jsou úzce válcovité, dlouhé, svraskalé, voskové a ohebné. Nejkvalitnější tobolky jsou na povrchu pokryté bílými krystalky přírodní látky – vanilinu. Vanilin jim dodává jejich charakteristickou vůni a chuť. Tobolky podřadnější jakosti – jsou méně kvalitní, mají světlé až červenohnědé zbarvení. Jsou tvrdé, suché a nevoní. Vanilin však lez snadno uměle napodobit a pomocí něj potom vylepšit tyto tobolky. Rozpůlená tobolka – obsahuje mnoho drobounkých černých semen uložených v černém aromatickém oleji. Tobolka v alkoholu – vanilkový extrakt a esence se připravují macerováním vanilkových lusků v alkoholu. Esence se zpravidla přidává do sirupu. Vanilková esence – je vysoce koncentrovaná, používáme ji jen velmi opatrně. Extrakt má mírnější chuť, do pokrmu můžeme přidat až půl čajové lžičky. Vanilkový cukr – vložením vanilkové tobolky do cukřenky cukr příjemně provoníme. Vůně vydrží i několik let. Vanilka pochází ze Střední Ameriky. Hlavními producenty a vývozci jsou Mexiko, Portoriko, Madagaskar a Réunion. Hlavními dovozci jsou USA, Francie a Německo. Trh s vanilkou je stále výnosný, i přes široké využívání syntetické vanilky.   Fagara/sečuánský pepř (Zanthoxylum piperitum) Fagara svými mnoha jmény jako sečuánský pepř, anýzový pepř, čínský pepř nebo kvetoucí pepř připomíná pepř. Není však v žádném případě příbuzná známému černému nebo bílému pepři. Koření fagara jsou červenohnědé sušené tobolky čínské odrůdy malého stromku podobného trnovníku. Strom nebo keř s kožovitými opadavými listy má silné, pichlavé ostny a jeho plody jsou malé červené tobolky. Tobolky se sklízejí na podzim a suší se na slunci, dokud se neotevřou. Vůně tobolek je výrazně kořenná, chuť je spíše otupující než ostrá nebo hořká. Fagara je koření vhodné na drůbež i jiné maso. Spolu se skořicí kasiovou a zázvorem patří k nejstarším čínským kořením. V Číně fagarou ochucují pokrmy, jako např. tradiční sečuánskou kachnu nebo kuře Pang-pang. Mleté plody fagary jsou základní složkou čínské směsi pěti koření. Tobolky získají výraznější chuť, pokud je opražíme na litinové pánvi – uvolní se tak jejich aromatické oleje. Je vhodnější používat roztlučené nebo mleté tobolky než celé plody. Když se fagara na pánvi dostatečně ohřeje a začne kouřit, snížíme teplotu a všechny zčernalé tobolky odstraníme. Celé tobolky – jsou červenohnědé, dlouhé 4-5mm. Mají drsný pichlavý povrch, jsou duté a otevírají se puknutím. Někdy také mají zbytek stopky. Semena – z tobolky vždy odstraníme všechna uvolněná semena i semena uprostřed tobolky. Jsou totiž velice hořká. Drť – bobule se roztlučou v hmoždíři nebo umelou na mlýnku na kávu. Prosátím umletého koření se odstraní slupky a zůstane jen jemný prášek. Zanthoxylum piperatum – je blízce příbuzný fagaře, někdy bývá nevhodně nazýván japonský pepř. Tobolky této japonské odrůdy se suší a potom melou na aromatický, ostrý hrubý prášek, tzv. sansho. Používá se běžně v japonské kuchyni při přípravě tučných pokrmů. Fagara roste divoce po celé Číně, nejčastěji na svazích pahorků.

DURIAN je rod třiceti druhů tropických stromů, z kterých ale jen devět plodí jedlé ovoce. Mezinárodně nejznámější je durian cibetkový – latinsky Durio zibethinus, ostatní druhy mají jen lokální význam. Exotické ovoce, které nevoní, ale báječně chutná Plody durianu nepříjemně páchnou, ale mají nezaměnitelnou lahodnou chuť. Dužinu plodů je možné konzumovat v různém stupni zralosti a používá se především k ochucení mnoha potravin v kuchyni jihovýchodní Asie. Mohou se jíst i uvařená semena. Durian má údajně i afrodiziakální účinky. Původ a historie Durian má původ v jihovýchodní Asii, podle některých poznatků pochází z Bornea nebo Sumatry. „Duri“ je ale slovo malajského původu, v překladu znamená trn a z toho je zase možné uvažovat, že pochází přímo z Malajsie. Do Evropy se durian dostal zatím neznámou cestou před přibližně 600 lety. V 19. století popsal jeho chuť britský přírodovědec Alfred Rosel Wallace jako „výborný vanilkový krém s výraznou chutí mandlí“. Současnost V současnosti je durian nejvíce rozšířený na Borneu, Sumatře, v Thajsku, Indonesii a některých dalších zemích jihozápadní Asie. Největší durianová plantáž na světě je v Thajsku. Roční produkce z celé Asie je přibližně 1,5 milionu tun. Na mezinárodních trzích je největší zájem o šlechtěný druh Mon Thong, který ze všech odrůd nejméně zapáchá. Cena durianu je okolo 200 korun za kilogram a v podstatě se téměř nemění ani v době sklizně. Vzhled, chuť, vůně… Plody durianu, který je v jihovýchodní Asii považovaný za velkou pochoutku, jsou poměrně velké a silně zapáchající. Mají tlustou slupku, která je pokrytá pyramidovými trny. Plod může mít délku až 30 centimetrů a průměr až 15 centimetrů, jeho váha bývá 1 až 3 kilogramy, z toho jen přibližně 20 procent připadá na jedlou část. Podle druhu jsou plody podlouhlé až kulaté, barva slupky je různá od zelené až po hnědou. Dužina je jedlá krémová nebo moučnatá. Má žlutou až hnědou barvu, jsou v ní červenohnědá semena velikosti švestky, která se po uvaření také mohou konzumovat. Dužina charakteristicky a velmi silně zapáchá i přes neporušenou slupku. Aroma durianu je přirovnáváno například k zápachu přezrálého sýra, shnilé cibuli nebo i terpentýnu. Vyvolává reakce od pozitivních až po negativní - pro někoho má durian příjemně sladkou vůni, pro jiného je nepříjemně intenzivní. Kvůli pronikavému pachu je ale durian zakázán v některých hotelích jihovýchodní Asie, nesmí se přepravovat hromadnou dopravou nebo v taxíku. Chuť durianu se velmi podobá chuti mandlí, je ale ještě víc lahodnější. Chuť je ale přirovnávána i k banánu s mandlemi, vanilkou, jahodami nebo také s cibulí i cherry. Stromyjsou podle druhu vysoké 25 až 50 metrů a nerostou na světě nikde jinde, než v jihovýchodní Asii. Listy, které neopadávají, mají tvar elipsy nebo obdélníku a jsou dlouhé 10 až 18 centimetrů. Květy rostou ve shlucích v poštu od tří do třiceti na větších větvích nebo přímo na kmeni. Jsou velké, lehké, mají velké množství nektaru, ale také vydávají nepříjemný kyselý pach. Durian kvete i dvakrát za rok, doba je různá podle druhu a místa. Stromy začínají plodit po čtyřech až pěti letech, plod může být na stromě v podstatě kdekoliv a zraje tři měsíce od opylení. Z vysokých stromů durianu se plody sklízí velmi obtížně a tak se většinou nechají spadnout. Silná kúra i při pádu z velké výšky plod ochrání. Zajímavostí je, že ovoce ze stromů padá pouze v noci. Pěstování Durian se pěstuje výhradně v zemích jihozápadní Asie, především v Thajsku, na Borneu, Sumatře a v Indonesii. Vhodná místa a podmínky pro pěstování byly nalezeny i v Americe, ale přesto se tam durian nikdy pěstovat nezačal. Druhy a odrůdy durianu V současnosti je známo přibližně 30 odrůd durianu, z toho ale jen devět plodí jedné ovoce. Kultivarů durianu je několik set, ale na trhu se objevuje jen několik z nich. Jedlé odrůdy durianu Durian cibetkový - Durio zibethinus - je celosvětově nejznámější a také komerčně jediný pěstovaný druh. Ke také jako jediný k dostání mimo země původu durianu. Stromy jsou 25 až 50 metrů vysoké, většinou podlouhlé plody s délkou až 30 centimetrů a průměrem až 15 centimetrů mají slupku podle zralosti od zelené po hnědou barvu s charakteristickými trny. Váha plodů bývá až 3 kilogramy. Dužina je podle stupně zralosti krémová až moučnatá, má žlutou až hnědou barvu a obsahuje několik velkých tmavých semen. Durian burung - nebo také durian kuning, durian merah, durian otak udang galah případně i tabelak -Durio graveolens - je strom vysoký až 50 metrů s plody, které jsou pokryté 1 centimetr dlouhými trny a mají oranžovožlutou dužinu Durian sukang - nazývaný také durian beludu, isu nebo kerontangan - Durio oxleyanus - dorůstá do výšky 40 metrů. Plody jsou menší, sedozelené, mají lehce zahbnuté pyramidově uspořádané trny. Dužina má žlutou barvu a je velmi sladká. Ze všech durianů páchne nejvíce. Durian želví - kura-kura durian - Durio testudinarum - je strom s výškou maximálně 25 metrů a delším obdobím kvetení. Dužina je světle žlutá a podobně jako u durianu sukang páchne intenzivněji než ostatní druhy. Durian suluk nazývaný i durian siunggong je přírodním hybridem durianu cibetkového a durianu burung. Chuť je podobná cibetkovému, je v ní ale jemný nádech spáleného karamelu, typický pro durian burung. Durian duan - Durio lowianus-dosahuje výšky až 50 metrů. Plody jsou větší, oválné, mají žlutou dužinu. Durian simpor je velmi podobný durianu burung, má ale jemnější chuť a žlutou dužinu Dulio dulcis má sladkou a výrazně tmavě žlutou dužninu Durio kutejensis dorůstá do výšky maximálně 30 metrů, vyskytuje se především na Bruneji Mon Thong je vyšlechtěná odrůda durianu. Jeho zápach je proti ostatním poměrně malý a především z tohoto důvodu je o něj na mezinárodním trhu největší zájem. Zdraví a vitamíny Plody durianu jsou velmi kalorické. Ve 100 gramech dužiny je přes 600 kJ, a to je například dvakrát víc, než v banánu. Durian tedy nelze doporučit při redukčních dietách. Dužina není tučná, obsahuje ale 25 procent cukru. Obsahuje poměrně velké množství vitamínu C a dusíku, jsou v ní i pro lidský organismus velmi důležité aminokyseliny tryptofanu, riboflavinu a niacinu. Konzumace durianu se nedoporučuje při vysokém tlaku nebo žaludečních vředech, není vhodný ani pro těhotné ženy. Vážné zdravotní důsledky může mít zapíjení durianu kávou, a dokonce i smrt může nastat při kombinaci s alkoholem. Durian snižuje i velmi vysoké horečky a je také považován za afrodiziakum. Použití durianu v gastronomii Dužina durianu se používá ve Středozemí a ve střední i jihozápadní Asii k dochucování různých sladkostí, zmrzlin a mléčných koktejlů, používá se i do džemů a vařená do polévek nebo jako příloha. Připravuje se také s cibulí a chilli kořením a v této úpravě podává například k rybám, ale třeba i jako hlavní jídlo s rýží. Dužina z nekvalitních plodů se nechává zkvasit a pak se používá k dochucení kari. Semena se konzumují vařená nebo smažená v kokosovém oleji. Dřevo stromů durianu se používá nadvýrobu nábytku. Příprava durianu před použitím v kuchyni Při otevírání plodu durianu je nutné najít poklepáním slabší místo, do kterého se zapíchne ostrý pevný nůž a s ním se pak plod otevře. Nožem se pak ze slupky vyjme jedlá moučnatá dužina s velkými semeny. Jak a podle čeho vybírat Výběr durianu a jeho nákup je pro laika poměrně složitý. Plod by měl mít světle hnědý povrch, na kterém mohou být i malé podélné trhliny. Zralý durian páchne, nezralý není vůbec cítit. Při poklepání na kůru by se měl ozvat dutý zvuk, a pokud zatřesete zralým plodem, měli byste poznat, že semena jsou z dužiny uvolněná. Nejjednodušší a nejjistější je koupit už okrájenou dužinu, občas se prodává i mražená. Cena durianu je v průměru 200 korun za izogram a nesnižuje se ani v době největší sklizně. Spotřeba a skladování Durian se nedoporučuje dlouho skladovat – ostatně to ani vzhledem k jeho intenzivnímu zápachu není dost dobře možné. Oloupanou dužinu je možné zamrazit. Pokud koupíte nezralý plod, je možné ho nechat někde ve venkovním prostředí dozrát. Musí se ale dávat pozor na povrchové plísně. V případě, že se někde na kůře plíseň objeví, odstraňuje se nejlépe octem. Zajímavosti Název Durian pochází z malajského slova duri, které v překladu znamená trn. Durian cibetkový je jediný druh, který se pěstuje komerčně na plantážích a který se také prodává mimo oblast původu. Přívlastek cibetkový je spojený s cibetkou asijskou, ale není zřejmé, zda proto, že cibetka durian ráda konzumuje a byl používán jako návnada, nebo proto, že cibetka také, stejně jako durian, páchne. Kvůli zápachu, který durian vydává, se v zemích jihovýchodní Asie, kde roste a kde se pěstuje, nesmí vozit ve veřejné dopravě, taxíku nebo půjčeném automobilu, nesmí být také v mnoha hotelích. Odstranění nepříjemného pronikavého aroma durianu - z rukou jedině tak, že se prázdná skořápka naplní vodou a v ní se prsty umyjí. Žádné mýdlo v tomto případě nepomůže. - z úst zápach zmizí po napití se osolené vody ze skořápky Léčivé účinky Dužina durianu - je velmi kalorická a pomáhá při větší námaze - pomáhá jako prevence proti nachlazení - snižuje i velmi vysoké teploty - má afrodiziakální účinky Dužina durianu může mít vážné nežádoucí účinky, pokud se konzumuje s kávou. Při kombinaci s alkoholem mohou být následky fatální a končit až úmrtím. Konzumace se nedoporučuje při redukčních dietách, vysokém tlaku, žaludečních vředech a v těhotenství.      

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

KIWI - latinsky Actinidia chinensis , anglicky, francouzsky i italsky kiwi, německy Kiwi a čínsky Jang-Tao- je plod popínavé rostliny Aktínidie ovocná - Actinídia deliciosa. Kiwi je také známé jako Čínský angrešt, Zespri, opičí broskve nebo čnělkovec. Velký přírodní zdroj vitamínů… Konzumací jednoho plodu kiwi každý den upevníte svoje zdraví, omezíte únavu, posílíte imunitu… Původ a historie Kiwi má svůj původ v severozápadní Číně a původní název je Aktinidie čínská. Z Číny se rostlina rozšířila do Japonska a na Sibiř, v roce 1904 se první semena dostala i na Nový Zéland, kde o třicet let později vznikly první plantáže a byly také vyšlechtěny velkoplodé odrůdy. V padesátých letech 20. století se plody začaly exportovat z Nového Zélandu do Austrálie a USA. Na přání jednoho kalifornského obchodníka se hledal nový název pro toto nové atraktivní ovoce, a aktinidie byla přejmenována na kiwi, podle ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu. Kiwi se pak začalo pěstovat a konzumovat i v Evropě. První farmy vznilky kolem roku 1940 a v roce 1970 už kiwi rostlo na 1 200 hektarech. Vývoz počátkem 80.let byl přibližně 8 000 tun za rok. Současnost Kiwi je dnes známé a v obchodech běžně dostupné původně exotické ovoce. Vzhledem k rozšíření pěstování do nejrůznějších oblastí světa je čerstvé kiwi na trhu po celý rok. V současnosti se ročně sklidí na celém světě přibližně 900 000 tun plodů. Největšími producenty jsou Itálie a Nový Zéland, ve velkém se ale pěstuje i v Chile, ve Francii, v Řecku, Japonsku a USA. Protože „kiwi“ může být ovoce i pták, prodává Nový Zéland tyto plody pod značkou Zespri, která je také ochrannou známkou. Rozlišuje se tak i kiwi z této země od jiných pěstitelských států. Do České republiky se kiwi nejvíce dováží z Itálie, protože je levnější, dostupnější a dá se delší dobu skladovat. Kiwi se začíná pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Některé odrůdy můžou růst a plodit v oblastech, kde teplota neklesá pod - 10 stupňů Celsia, v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, kde nehrozí namrznutí výhonků nebo celkové vymrznutí rostlin. Ideální pro naše klima jsou drobnoplodé odrůdy, které snáší poklesy teplot i pod - 25 stupňů Celsia, některé dokonce krátkodobě vydrží i - 40 stupňů. Jejich plody jsou menší a konzumují se i se slupkou, která je hladká a bez ochlupení. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwi mají válcovitý tvar, měří 5 až 8 centimetrů a váží do 100 gramů. Jedlá tenká, drsná a ochmýřená.slupka je zpočátku zelená, s přibývající zralostí se barva mění na rezavě hnědou. Uvnitř jsou černá jedlá semínka, paprskovitě uspořádaná v párech mezi jemnými středními lamelami, které začínají ve světlém středu. Dužina má zelenou barvu. Plody kiwi jsou tvrdé, s postupem zrání měknou. Jsou velmi citlivé na tlak a omačkání. Chuť kiwi se většinou přirovnává rekombinaci jahod, ananasu a banánu. V současné době se dá mimo tradičního zeleného kiwi v některých zemích kupit i kiwi zlaté. Od původního se neliší jen jinou barvou dužiny, ale i tvarem Špička proti stopce je kulatější a tvar víc připomíná vejce nebo i hrušku. Chloupky na slupce jsou téměř neznatelné a je jich také mnohem méně. Zlaté kiwi je mnohem citlivější na poškození a také dřív dozrává. Chuťově je sladší, méně kyselé a jemnější než kiwi zelené. Náklady na pěstování, sklizeň a dopravu jsou ale vyšší a tak je zlaté kiwi také dražší. Rostlina, na které se kiwi rodí, je teplomilná, buně rostoucí a popínavá, dvoudomá a opadavá. Průměrná velikost je 8 metrů, některé druhy ale dosahují délky až 30 m. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, plstnaté, na vrcholu zašpičatělé velké až 20 cm. Květy kiwi jsou bílé až žlutavé. Vykazují znaky obou pohlaví, ale tyčinky jsou málo funkční, protože jejich pyl je klíčivý jen zřídka. Samčí květy jsou drobnější a nejčastěji vyrůstají po třech z úžlabí listů. Existují i samosprašné odrůdy. Kvete v květnu až červenci. Odrůdy Kiwi je poměrně „mladé“ ovoce, a tak je jeho šlechtění teprve vlastně na začátku. I tak se ale v současnosti již druhy kiwi dělí do několika skupin, které vycházejí především z jeho barvy. Zelené kiwi - „tradiční“ je původní odrůda. Má oválný tvar, zelenou dužinu, při uzrání hnědou ochmýřenou slupku. Chuť je sladce kyselá. Zlaté kiwi - medové, gold kiwi tvarem více připomíná vejce, dužina má zlatavou barvu, slupka je méně ochmýřená. Chuťově sladší a jemnější než zelené kiwi, obsahuje i více vitamínu C a E. Je citlivé na poškození. Červené kiwi - kiwi z Hoygyangu je málo známá odrůda se zelenožlutou barvou slupky a červenou dužinou kolem bílého středu. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Hayward je odrůda původního zeleného kiwi, která je na celém světě nejvíce pěstovaná a známá. Má vynikající chuťové vlastnosti a dlouhou trvanlivost. Zespri Gold je odrůda zlatého kiwi, pocházející z Nového Zélandu. Plody jsou chutné, šťavnaté a velmi sladké. Minikiwi je zimovzdorná odrůda s neochmýřenými zelenohnědými plody velikosti angreštu a zelenou dužinou. Obsahuje podobně jako citrony velké množství vitamínu C - 60 až 80 mikrogramů na 100 gramů plodu, je přitom ale méně kyselé než tradiční velké odrůdy kiwi. Odrůdy vhodné k pěstování v České republice: Pro pěstování kiwi v klimatických podmínkách České republiky se hodí drobnoplodé odrůdy, které snášení pokles teploty až pod - 25 stupňů Celsia. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a mají jednou slupku, která je hladká a bez ochmýření. Obsahují mnohem víc vitamínu C než původní odrůdy s většími plody, jsou vhodné jak k přímé konzumaci, tak do ovocných salátů. Actinidia stříbrtná má válcovité plody o šířce 3 cm. Obsahuje nejvíce vitamínu "A" ze všech druhů kiwi. Rostlina snáší nejnižší teploty - 30°C. Kvete v červnu a není tak ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Je to velice dekorativní rostlina s výhonky dlouhými 1,5 až 2 metru a listy stříbřité barvy, které se ve větru zdaleka lesknou.. Actinidia kolomikta je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů. Má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Oválné plody velké asi 2,5 cm mají zelenožlutou barvu a dozrávají v srpnu. I tato rostlina přežívá teploty - 25 °C. Actinidia arguta není tak odolná jako Actinidie kolomikta, spolehlivě však snáší mrazy do - 25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Zdraví a vitamíny Kiwi obsahuje především velké množství vitamínu C. Najdeme v něm ale i poměrně hodně vitamínu E, dále vitamíny B1 a B2, A a D, karoten, bílkoviny, vlákniny, cukry a minerální látky - hořčík, draslík, vápník, železo a fosfor. V plodech jsou zastoupeny i různé ovocné kyseliny. Obsahem 1 miligramu vitamínu C na 1 gram plodu pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi doporučenou denní dávku tohoto důležitého vitamínu. Je to významný antioxidant, pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředění a podporuje tvorbu pozitivních hormonů. Vitamín C v kombinaci s hořčíkem, který také kiwi obsahuje, nejen posiluje imunitní systém a podporuje látkovou výměnu, ale také zpevňuje cévy a žíly i zlepšuje vidění. Kiwi má i velké množství vitamínu E, který má také antioxidační účinky. Vzhledem ke kombinaci a množství všech pro zdraví důležitých látek, které kiwi obsahuje, je konzumace tohoto ovoce vynikající pro zdravou funkci srdce a svalů, při paradentóze a krvácení z dásní a také při prevenci i léčbě nachlazení a chřipky. Kiwi by neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, protože plody obsahují vyšší množství šťavelanů. Kiwi se využívá i k zevnímu použití. Vyrábí se z něj například léčivé masti, které jsou vhodné na malé jizvy, uzliny nebo vyrážky. Kiwi vyhlazuje, osvěžuje, dodává pružnost a dokáže odstranit barevné nerovnosti kůže. Dokáže regulovat produkci enzymu, který určuje zbarvení pokožky a tak se používá i k odstranění pigmentových skvrn. Ovocné kyseliny obsažené v kiwi posilují přirozenou strukturu vlasů, které jsou pak pružné, lesklé a jemné na dotyk a plody se proto používají i při výrobě vlasových šamponů. Zdraví prospěšné látky jsou v zelených i žlutých ( zlatých ) plodech obsahově téměř stejně, jen vitamínu C a E žluté plody obsahují více. Není v nich ale změkčovací enzym actinidin, který způsobuje štěpení bílkovin. Použití kiwi v gastronomii Kiwi chutná nejlépe čerstvé. Konzumovat se může vcelku, oloupané a nakrájené na plátky nebo po rozkrojení lžičkou. Podobně jako u mnoha jiných druhů ovoce ale oloupáním kiwi ztrácí mnoho významných látek. Používá se do salátů nebo k zdobení ovocných pohárů a moučníků. Není dobré ho používat v dezertech, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky, protože obsahuje tzv. změkčovací enzym actinidin. Přesto se ale v kombinaci se šlehačkou používá na zákusky. Kiwi je díky enzymu actinidin využít pro zvýšení křehkosti masa při jeho tepelné úpravě - maso se několik minut před pečením, smažením nebo grilováním potře řeznou plochou rozkrojeného plodu. Z kiwi se vyrábí chutné jogurty nebo zmrzlina, ale také kompoty, marmelády nebo džusy. Používá se i do různých nápojů a koktejlů. V těchto případech je ale dobré kiwi oloupat, protože ze slupky se po rozmixování uvolní hořké látky, které sice nejsou zdraví škodlivé ani nejedlé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi se využívá ve farmaceutickém a také v kosmetickém průmyslu. Vyrábějí se z něj léčivé masti, přidává se do různých krémů a šampónů na vlasy. Loupání kiwi Plody mají zdravotně nezávadnou jedlou slupku, kterou většina lidí před konzumací oloupe. K oloupání lze použít škrabku na brambory nebo loupací nůž. Kiwi tím ale ztrácí mnoho hodnotných látek. Jak a podle čeho vybírat Kiwi je ovoce, které se v současné době prodává celoročně. Sklízí se a distribuuje nezralé, dozrává postupně. Opravdu kvalitní plody pocházejí z Itálie a Nového Zélandu, proto je dobré se odívat na zemi původu, ale také datum sklizně a distribuce. Plod bychom měli při výběru jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy, je kyselejší a slupka je tuhá. Pokud takové kiwi koupíme, musíme ho nechat ještě dozrát. Měkké kiwi nemá význam kupovat, pokud ho chceme k přímé konzumaci. Je ale vhodné pro výrobu marmelády. Nekupujeme ani plody omačkané nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Kiwi je běžně v obchodech celý rok a tak není potřeba ho nakupovat ve větším množství a skladovat. Pokud ho ovšem chceme skladovat, tak při teplotě kolem 1 stupně Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží až 5 týdnů. Nezralé a tvrdé kiwi můžeme nechat v teple dozrát, až změkne. Plody jsou citlivé na tlak, omačkání jejich zrání nijak neurychlí. Dozrávání je ale možné urychlit tak, že kiwi se zabalí společně s banánem nebo jablkem do igelitového sáčku a vylučovaný etylen pak zrání urychlí. Zajímavosti Kiwi je nejen zdravé, ale i „dietní“. Jeden plod obsahuje jen kolem 256 kJ. Obsah tuku je minimální - 100 gramů kiwi obsahuje pouze 0,6 gramu tuku. Kiwi je tedy vhodné konzumovat při nejrůznějších redukčních dietách. Léčivé účinky Kiwi - posiluje imunitu - podporuje látkovou výměnu a zvyšuje soustředění, - vyrovnává krevní tlak a podporuje činnost srdce - stimuluje svalstvo a zpevňuje cévy a vaziva - má tonizující účinky a stimulační účinky - účinné při astmatu a při plicní tuberkulóze - má příznivý vliv na trávení - je léčivé při paradontóze - pomáhá proti únavě - pomáhá překonat stres - působí jako prevence proti rakovině Kiwi může mít i nežádoucí účinky. Vzhledem k vyššímu množství šťavelanů by ho neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, u kterých by mohla vzniknout alergická reakce. Při větším množství zkonzumovaných plodů se u některých lidí může objevit svědivá vyrážka na pokožce.