Pohankové vločky jsou velmi častou součástí zdravé výživy. Neobsahují lepek a jsou tedy vhodné i pro osoby s celiakií a bezlepkovou dietou.   Vločky z pohanky se od jiných obilných vloček liší především složením aminokyselin – protože obsahují lysin a leucin, je u nich složení aminokyselin vyváženější. Aminokyseliny mají velmi pozitivní vliv na mozkovou činnost člověka. V pohankových vločkách je i mnoho důležitých minerálních látek, především hořčík, železo, vápník a jód, obsahují i vitamíny E, B1 a B2. Jsou také významným zdrojem rutinu, který má velmi pozitivní účinky na cévy, křečové žíly a hemeroidy., posilují imunitu a netoxikují organismus. Z makrobiotického hlediska Pohanka stahuje a vysušuje, proto by se i pohankové vločky měly konzumovat především v chladnějších obdobích, kdy organismus prohřívají.

ČERVENÁ RÝŽE Z THAJSKA, nebo také Thajská červená rýže či Red Cargo, anglicky Red Thai rice, je název pro odrůdu dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Jak je patrné z názvu, tato odrůda rýže se pěstuje především v Thajsku. Vzhled a vlastnosti Zrnka jsou dlouhá a červená. Na rozdíl od většiny jiných odrůd se neleští ani neloupou, proto si svou přirozenou barvu zachovávají. Červená rýže má výrazné oříškové aroma a mírně nasládlou chuť. Po uvaření si zrna udržují svůj tvar, rýže je sypká a trochu tvrdší na skus. Vzhledem k přítomnosti slupky je třeba vařit červenou thajskou rýži déle, než jsme zvyklí u jiných druhů. Zdraví a vitamíny Protože se tato odrůda rýže jí se slupkou, je velmi prospěšná našemu zdraví. Obsahuje vitaminy B1, B2, B6, E a řadu minerálů, jako je fosfor, hořčík, draslík a vápník. Dále jsou zde přítomné nenasycené mastné kyseliny a také antokyany – antioxidanty působící jako prevence před rakovinným bujením. Stejně jako ostatní odrůdy rýže je pochopitelně i ta červená naprosto bezlepková, a proto vhodná pro osoby trpící celiakií. Dost využívaná je i lidmi, kteří chtějí zhubnout nebo prostě jen žít zdravěji. Použití v gastronomii Červená rýže se stává populární po celém světě. Používá se hlavně k přípravě nejrůznějších salátů a pilafů, slaných i sladkých nákypů, dále tvoří chutnou přílohu k masu a dá se použít i jako zavářka do polévek. Obzvláště dobře se hodí ke zvěřině, jehněčímu nebo kachnímu masu či k baklažánu nebo houbám.

INDIÁNSKÁ RÝŽE, jinak též Divoká či Planá rýže (anglicky Wild rice), je označení pro semena rostliny Zizania aquatica. Výskyt a historie Ačkoliv se jí říká rýže, není doopravdy rýží. Rostlina, která zrnka indiánské rýže produkuje, je planě rostoucí vodní tráva rýži vzdáleně příbuzná. Volně roste v jezerech a řečištích Kanady a Spojených států amerických, a to již minimálně 12 000 let. Zde ji indiánský kmen Siouxů každoročně sklízel z kánoí pomocí dřevěných nástrojů. Dnes se divoká rýže komerčně pěstuje i v Austrálii a některých státech Středního Východu, tradiční ruční sběr ale zůstal zachován. Vzhled a vlastnosti Zrna této trávy jsou tmavě hnědá a hodně dlouhá. Mají příjemně oříškovou chuť. Zdraví a vitamíny Planá rýže obsahuje velké množství zdraví prospěšných látek, a to především vitaminy skupiny B a minerální látky, jako je např. draslík. Protože je celozrnná, dodá našemu tělu hodně proteinů, aminokyselin a vlákniny. Nenajdeme v ní téměř žádný tuk a je také bezlepková, je proto oblíbená u celiaků, ale také u osob, které drží redukční dietu či se jen zdravě stravují. Použití Indiánské rýže v gastronomii Indiánská rýže má mnoho využití, nejčastěji se však míchá s hnědou rýží nebo rýží parboiled a podává jako příloha k masu, rybě či zelenině. Vzhledem k delší době, jež je třeba k uvaření divoké rýže, je vhodnější kombinace s hnědou rýží, neboť ta se též vaří trochu déle. Samozřejmě lze používat jako přílohu jen samotnou indiánskou rýži, je však trochu dražší. Často se také přidává do salátů, kde kromě příjemné chuti působí i zajímavým estetickým dojmem.

Pohankové těstoviny, známé také jako soba jsou bezvaječné a bezlepkové těstoviny. Vzhledem k svému složení jsou vynikající potravinou při bezlepkové dietě a také při zdravém stravování. Název soba vychází z japonského výrazu soba, který v překladu znamená „pohanka“.   Pohanka Pohanka je obilnina, pocházející z Číny, která se ale postupně stala mnohem více pěstovanou a oblíbenou v Japonsku. Neobsahuje lepek a je tedy vhodná pro bezlepkovou stravu. Je významným zdrojem rutinu, který pozitivně působí na cévy a krevní oběh, křečové žíly i hemoroidy. Pohanka obsahuje i všech osm důležitých esenciálních aminokyselin a také lehce stravitelný polysacharid. Pohanka vzhledem k obsahu vitamínů, vlákniny, minerálních a dalších zdraví prospěšných látek kladně působí na nervový systém, posiluje imunitu a detoxikuje a také prohřívá organismus.   Vzhled a použití těstovin z pohanky Těstoviny soba mají v převážné většině vzhled tenkých a dlouhých nudlí. V přirozené podobě jsou hnědé, občas se dochucují a přibarvují zeleným čajem nebo kůrou japonského citronu ičang papeda. Do některých druhů se přidává v malém množství ještě zdravá přírodní mouka z quinoi. Soba se prodávají sušené nebo instantní pro snadnou domácí přípravu. Pohankové těstoviny se konzumují studené i teplé. Velmi oblíbené jsou uvařené studené zaru soba, servírované na proutěném podnosu nebo prostírání z bambusu. Přidává se k nim speciální omáčka cuju, která se dochucuje jarní cibulkou, křenovou pastou nebo wasabi. Teplé nudle soba se servírují především s horkým vývarem, který obsahuje poměrně značné množství sójové omáčky. Přidává se k nim mnoho dalších typických surovin, které se označují kake soba. Mezi ně patří například různá tempura, smažené tofu, sušené sardinky ale třeba i syrový vaječný žloutek.   Druhy pohankových těstovin Pohanka se sklízí na jaře, v létě a na podzim. Těstoviny se z ní vyrábí pro okamžitou spotřebu, pro uskladnění a pozdější distribuci v ostatním období se suší a také připravují jako instantní pro snadnou domácí přípravu.   Shin soba - vyrábí se z čerstvě pohanky a jsou vláčnější a měkčí než běžně prodávané soba. - Shimano soba nebo také Shinshu soba - nejznámější japonské pohankové těstoviny, které se vyrábí v oblasti Nagano. Skládají se ze dvou dílů pšeničné a osmi dílů pohankové mouky. - Juwari -nejkvalitnější a také nejdražší soba těstoviny, které se skládají pouze z pohankové mouky. Soba těstoviny podle místa pěstování pohanky a výroby - Etanbetsu soba - pojmenované podle centrální oblasti Hokkaido - Izumo soba - pojmenované podle oblasti Izumo v Shimane - Izushi soba - pojmenované podle oblasti Izushi v Hjógo - Shinshu soba nebo také Shinano Soba - pojmenované podle starého jména prefektury Nagano. Pohankové těstoviny podle přísad - Cha soba - s příchutí zeleného čaje - Hegi soba - s příchutí mořských řas - Inaka soba - "country soba" – silnější nudle vyrobené s celých zrn - Jinenjo soba - ochucené přírodní yam moukou - Mugi soba - nudle s příchutí pelyňku - Ni-hachi soba - obsahují 20 až 25 % pšeničné a 75 až 80 % pohankové mouky - Sarashina soba - tenké lehké a barevné nudle s rafinovanou pohankou - Towari soba - Juwari soba - 100% pohankové nudle   Jídla připravovaná z pohankových těstovin – soby Podobně jako mnohé ostatní japonské těstoviny se soba v teplém období připravují studené a v chladných měsících teplé – nejvíce v sójovém dashi vývaru. Soba se servírují s různými teplými i studenými omáčkami, které se minimálně tepelně upravují. V Japonsku se soba nudle konzumují v provozovnách s rychlým občerstvením, na železničních stanicích ale i v dražších a luxusních restauracích. Pro jednoduchou domácí přípravu se prodávají soba sušené nebo instantní. Studená jídla soba  Studené pohankové těstoviny se servírují na proutěném podnosu nebo prostírání z bambusu v speciální míse. Nejčastěji se k nim přidávají sušené mořské řasy nori a omáčka tsuyu, která se v některých případech míchá ještě s wasabi. - Zaru soba - Mori soba - nudle sypané strouhanými mořskými řasami nori - Hadaka soba - Naked soba - studené nudle máčené v ochucené vodě, ve které se vařily - Hiyashi soba - nudle s různými ingrediencemi, které se na ně pokládají a přes které se nalívá vývar nebo omáčka - Oroshi - nudle se strouhanou ředkví daikon - Natto - soba s fermentovanými sojovými boby - Okura - nudle s čerstvou nakrájenou okrou - Soba maki - studené nudle zabalené do mořských řas nori a připravené jako makizushi - Soba salát - nudle obalené v sezamu se zeleninou a zálivkou, připravují se především mimo Japonsko   Teplá jídla ze soby Teplé rýžové těstoviny soba se připravují jako nudlová polévka s horkou omáčkou tsuyu, která je v tomto případě řidší než když se používá na těstoviny studené. Dochucuje se plátky dlouhé cibule a míchaným chilli práškem Šičimi togarashi. - Kake soba - teplé nudle ve vývaru s tenkými plátky pórku a případně i s rybím masem - Kitsune soba -Tanuki soba - nudle přelité přelité aburaage ze smaženého tofu - Soki soba - okinawská specialita - polévka z  dušeným vepřovým masem Soki a tenkými nudlemi - Tempura soba - nudle s kousky tempury, většinou se v těstíčku smaží velké krevety nebo zelenina - Tsukimi soba - nudle v horkém vývaru s přimíchanými syrovými vajíčky  - Tororo soba - Yamakake soba - nudle s Tororo - pyré z brambor a zeleniny - Wakame soba - teplé nudle přelité wakame z mořských řas - Soba-yu - nudle s teplou vodou, ve které se vařily. Voda se různě ochucuje - Nameko soba - teplé nudle s nameko houbami Sansai soba - nudle s divokou zeleninnou, jako je například  Warabi, zenmai a  bambusové výhonky Takenoko - Kamonanban - teplé nudle s kachním masem a negi - Currynanban - horké nudle ve vývaru ochuceným kari, přidává se kuřecí nebo vepřové maso a tenkéi plátky pórku - Nishin soba - nudle se sušenými rybami, mimo Japonsko s různými mořskými rybami   Těstoviny soba servírované při zvláštních příležitostech Soba je ve většině oblastí Japonska tradičním jídlem na Silvestra. Připravují se speciální Toshikoshi soba - ve volném překladu „z jednoho roku do druhého“. V Tokiu a okolí se stále ještě udržuje původní tradice rozdávání soba podle domácích receptur sousedům v domě - Hikkoshi soba.   Konzumace Rýžové těstoviny soba se správně jedí tradičními hůlkami, v Japonsku je považováno za přijatelné i hlučnější usrkávání nudlí z misky. To je běžné především při konzumaci horkých nudlí, které se pak ochlazují až v ústech.

SWEET RICE jinak též Sticky rice, Wax rice, Glutinous rice nebo česky lepkavá rýže či sladká rýže, je název pro typ krátkozrnné rýže. Výskyt a historie Sladká rýže se pěstuje především v jižní a jihovýchodní Asii (Laos, Thajsko, Kambodža, Vietnam, Malajsie, Indonésie, Myanmar, Bangladéš, Čína, Japonsko, Korea, Taiwan, Filipíny a Severovýchodní Indie). V těchto oblastech je známá už minimálně 1100 let, v Číně dokonce dvě tisíciletí. Vzhled a vlastnosti Tato rýže je specifická tím, že neobsahuje téměř žádnou amylózu, zato v ní ale najdeme velké množství amylopektinu (obě látky jsou složkami škrobu). Toto složení má za následek výraznou lepivost sladké rýže po jejím uvaření. Zrnka jsou zasyrova krátká, zakulacená a mléčně bílá, po tepelné úpravě ztrácí svůj tvar a lepí se dohromady. Jak napovídá její název, má lehce sladkou chuť. Použití sladké rýže v gastronomii Díky nasládlé chuti se používá nejčastěji k přípravě sladkých jídel, jako je např. thajský rýžový pudink nebo filipínský dezert zvaný suman – směs sladké rýže, kokosového mléka a cukru vařená v banánovém listu. Tento typ rýže můžete použít samozřejmě i do pokrmů evropské kuchyně, nejen do těch asijských. K dostání je také rýžová mouka, která se vyrábí mletím zrn Sweet rice a která se používá místo klasické pšeničné mouky do různých dezertů. Zajímavosti V úvodu jste se dozvěděli, že se tato rýže označuje mimo jiné i jako Glutinuos rice. Tento název je trochu zavádějící, spousta lidí si kvůli němu totiž myslí, že ve sladké rýži je obsažen lepek (angl. gluten), což ale samozřejmě není pravda, Sweet rice je stejně jako všechny ostatní druhy rýže bezlepková. Označení Glutinuos odkazuje na lepivou konzistenci uvařené rýže (lepidlo = glue). Další zajímavostí je legenda, podle níž byla lepkavá rýže použita jako pojivo při stavbě Velké čínské zdi, podobně jako naše vajíčka v Karlově mostu. Testy stopy rýže ve Velké čínské zdi neobjevily, zato byla ale prokázána její přítomnost v opevnění čínského města Xian a v chrámech v indické oblasti Assam.

CIZRNA - latinsky Cicer,  anglicky Chick pea nebo gram, německy Kichererbse, francouzsky poischiche, italsky cece – je chutná a zdravá luštěnina. Výživný římský hrách Cizrna nejen že je lépe stravitelná než ostatní luštěniny, ale obsahuje mnoho minerálů – vápník, hořčík nebo fosfor. Vápníku obsahuje dvakrát víc než hrách. Původ a historie Cizrna byla pěstována a využívána už v dávných dobách. Pěstuje se nejvíce v oblastech od východního Středomoří, Etiopii a na Kanárských ostrovech, ale v Evropě je známá už od středověku. Výjimečně se pěstuje i v České republice. Odrůdy Je známo 43 druhů, nejvíce rozšířená a oblíbená je cizrna beraní, známá také jako „římský hrách“. Cizrna beraní – známá jako římský hrách nebo kabulichana - je nejznámějším a také nejvíce využívanou odrůdou cizrny. Hnědá semena mají typický vzhled a používají se k přípravě mnoha jídel. Velmi známý a oblíbený je například tzv. „humus“, který patří k tradičním jídlům v Indii a ve Středomoří. Channa dal je odrůda cizrny beraní. Je menší, má žlutou barvu a prodává se půlená. V Indii se velmi často používá jako přísada do curry. Kala chala – hnědá cizrna pocházející z Indie - má menší a tmavší semena než cizrna beraní. K dalším odrůdám patří Cicer incisum, Cider montbretii a Cider graecum. Zdraví a vitamíny Energetický obsah cizrny ve 100 g je přibližně 1285 kJ/ 308 kcal. Z toho přibližně 6 % tvoří tuky (0,6 % nasycené mastné kyseliny), 27 % využitelné sacharidy a 20 % bílkoviny, voda tvoří něco přes 10 %. Cizrna je dobrým zdrojem vitamínů B2, B6 a kyseliny listové, díky kterým má příznivý vliv na nervovou soustavu. Cizrna dodává i množství bílkovin, více než čočka nebo fazole, ovšem méně než sója. Je významným zdrojem železa. Jeho obsah je 3x větší než v mase. Dále obsahuje fosfor, draslík, hořčík, vápník a zinek. Cizrnu lze doporučit zejména těm, kdo trpí stresem a depresí. Ženám v těhotenství je doporučovaná díky vysokému obsahu kyseliny listové, která chrání plod před vrozenými vadami nervové soustavy. Použití cizrny v gastronomii Cizrna se dá upravovat na mnoho způsobů, ve své naturální formě obsahuje téměř dokonalý poměr vyvážených látek, a proto je možné ji konzumovat i jako hlavní chod. S cizrnou se v gastronomii setkáme nejčastěji v několika formách: Celá semena – plody bez slupek - můžete vařit, nakličovat, fermentovat, pražit a péct. Cizrnová mouka – bezlepková náhrada klasické mouky - ideální na sladké pečení. Výborné jsou tzv. římské lívance. Také slouží na zahuštění polévek nebo do pomazánek. Je velmi rozšířená v Indii, kde se z ní vyrábí například falafel. Kávovina– složí jako bezkofeinová náhrada kávy, která má vyšší pěnivost. Cizrnová kaše – je vhodná k výrobě pomazánek. Nejlepší vhodnou úpravou cizrny je vaření. Dá se také použít jako příloha k masu nebo upravovat společně s rýží. Stejně jako ostatní druhy luštěnin je dobré cizrnu před vařením nechat namočit a naklíčit, bude lépe stravitelná a zvýrazní se její chuť. Cizrnu vaříme alespoň hodinu, a abychom se vyhnuli nadýmání, přidáme bylinky, jako bazalku, oregano, saturejku nebo majoránku. Léčivé účinky Cizrna - pomáhá proti stresu a depresím - v době těhotenství je vhodným zdrojem kyseliny listové - stimuluje pohyb střev - snižuje cholesterol    

OLEJ Z KUKUŘIČNÝCH KLÍČKŮ – rostlinný olej, který se vyrábí z klíčků kukuřice seté (latinsky Zea mays), má velké množství vitamínů a široké uplatnění ve studené i teplé kuchyni. Zdravý, jemný a chutný… Kukuřičný olej, zejména ten za studena lisovaný, je bohatý zdroj mastných kyselin, vitamínů a také koenzymu Q10, který pomáhá udržovat naše buňky mladé a zdravé. Kukuřičný olej je koncentrovaným zdrojem energie a v kuchyni je oblíbený pro svou vysokou tepelnou stabilitu, která odolá i vysokým teplotám. Původ a historie První průmyslové zpracovávání kukuřice a rafinování kukuřičného oleje započalo v Americe v době občanské války za účelem získávání kukuřičného škrobu, protože dosud byly hlavním zdrojem škrobu brambory a pšenice. Postupem času se výrobní proces natolik zdokonalil, že v současnosti je k dostání mnoho kukuřičných produktů vysoké kvality, které vyhovují nejrůznějším spotřebitelům. Vzhled, chuť, vůně… Kukuřičný olej získává své vlastnosti podle konkrétního způsobu výroby, za studena lisovaný kukuřičný olej má načervenalou barvu a obilnou chuť. Naproti tomu rafinovaný kukuřičný olej má velmi světle žlutou barvu a je téměř bez vůně a chutě. Zdraví a vitamíny Za studena lisovaný kukuřičný olej si zachovává své živiny téměř bez ztrát, a je tak významným zdrojem vitamínů a minerálů. Průměrná energetická hodnota kukuřičného oleje ve 100 g je 3700 kJ/934 kcal. Obsahuje téměř 100 % tuků, z toho přibližně 13 g nasycených mastných kyselin, 29 g mono-nenasycených mastných kyselin, a 54 poly-nenasycených mastných kyselin. Kukuřičný olej je zdrojem vitamínů B, D a C. Obsahuje také draslík, železo, hořčík, vápník, zinek a mangan. Obsahuje také koenzym Q10, který je známým antioxidantem a partnerem v boji proti stárnutí pleti. Koenzym Q10 je třeba tělu doplňovat z vnější, protože schopnost těla si koenzym vytvářet s přibývajícím věkem klesá. Koenzym Q10 chrání buňky vnitřcích orgánů i kůže před stárnutím a pomáhá udržovat jejich přirozené funkce. Významnou složkou kukuřičného oleje je velké procento omega 6 mastných kyselin (více než 50 %) a také podíl omega 3 mastných kyselin (0,76 g), které jsou esenciální, a lidské tělo si je nedokáže vyrobit samo. Tyto kyseliny mají příznivý vliv na naše srdce a čistí cévní systém od usazeného cholesterolu. Použití kukuřičného oleje v gastronomii Kukuřičný olej nachází široké uplatnění ve studené i teplé kuchyni. Ve studené kuchyni si se pro svou jemnou chuť hodí do salátových zálivek či k nakládání zeleniny. Lze jej přidávat do omáček, kaší a majonéz. Hodí se též k přípravě „raw“ nepečených dezertů. Pro studenou kuchyni se hodí nejlépe kukuřičný olej lisovaný za studena. V teplé kuchyni najde lepší uplatnění rafinovaný kukuřičný olej, ten má kouřový bod 232 °C, a je tedy ideální ke smažení, pečení i vaření. Použití v kosmetice Kukuřičný olej nalézá své využití i ve farmacii a kosmetice. Lze jej použít k ošetření dásní a zubů a k regeneraci zanícené, poškozené či aknózní pleti. Je také obsažen v některých přípravcích určených k péči o tělo, vlasy či nehty. Dostupnost a skladování V současné době je kukuřičný olej velmi dobře k dostání v českých obchodech. Nejčastěji se setkáme s jeho rafinovanou podobou, díky které olej snáší i vysoké teploty a je možné ho využít i pečení či smažení. K dostání je ale i ve své zdravější podobě - lisovaný za studena, ten lze sehnat ve specializovaných obchodech, v prodejnách se zdravou výživou či na internetu. Kukuřičný olej se skladuje nejlépe v temnu při běžné pokojové teplotě. Léčivé účinky Kukuřičný olej má řadu prospěšných účinků na lidský organismus: - neobsahuje lepek a je tedy vhodný při bezlepkové dietě, - pomáhá s problémy s potencí, - má odvodňovací účinek a projímavý účinek, - upravuje cholesterol, - zevně pomáhá léčit projevy akné, - má regenerační, hojící a antioxidační účinky Krom mnohých příznivých účinků je ale třeba také zmínit, že kukuřičný olej má vysoký poměr nenasycených omega 3 a 6 mastných kyselin. Pro lidský organismus je nutné zastoupení vyváženého podílu nezbytných omega 3 a 6 mastných kyselin, který se doporučuje v poměru 1 : 5, ale v běžné stravě člověk přijme daleko vyšší poměr, přibližně až 1 : 50 omega 3 a 6 mastných kyselin. Tato dysbalance se pak může projevit vyšší tendencí organismu k zánětlivým reakcím.

Sója – sójový bob – latinsky Glycine max. – anglicky soya, německy Sojabohne, francouzsky soja, italsky soia – je v současnosti jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Všestranná náhrada masa Sója má všestranné využití, od potravy, přes krmivo pro hospodářská zvířata po surovinu používanou v průmyslu. Díky vysokému obsahu bílkovin slouží jako náhrada masa nebo mléčných výrobků. Původ a výskyt Sója pochází z Číny a v současnosti je jednou z nejdůležitějších hospodářských plodin na celém světě. Tvoří velkou část stravy ve východní Asii – kde se sójové boby jedí čerstvé nebo se z lusků vyloupaná semena jen uvaří a pak konzumují. Kvůli svým teplotním potřebám se sója pěstuje v tropických a subtropických podmínkách a také v teplých oblastech mírného pásu a je většinou zavlažovaná pouze přirozenými dešťovými srážkami. Ideální teplota, při které se sóji daří, je mezi 18 a 35 °C. Největším producentem sóji je USA, Brazílie, Argentina a Čína. V současnosti více než polovinu produkce sóji tvoří geneticky modifikované odrůdy, v EU ale platí povinnost označovat všechny výrobky, k jejichž výrobě byla použita sója s podílem modifikovaných odrůd větším než 9 %. Vzhled, chuť, vůně… Plody sóji mohou být žluté, černé nebo bílé. Žluté sójové boby jsou menší a mají protáhlý tvar. Bílé sójové boby mají kulatější tvar a jsou středně velké. Obsahují opravdu velké množství bílkovin, konzumují se čerstvé i vařené. Černé sójové boby obsahují více bílkovin a méně tuku než žluté a bílé sójové boby. Mají tvar velmi podobný fazolím a jsou větší než ostatní. Sója ve svém naturálním stavu postrádá chuť, a v kuchyni se tedy obvykle upravuje přidáním většího množství koření či dochucovadel. Zdraví a vitamíny Energetický hodnota sójových bobů ve 100 g je přibližně 1700 kJ/ 408 kcal, z toho přibližně 20 % tuku, 12 % využitelných sacharidů a 34% bílkovin. Sója je ceněná zejména jako významný zdroj bílkovin a slouží vegetariánům jako adekvátní náhrada živočišných bílkovin. Sója obsahuje vitamín B a lecitin, díky čemuž blahodárně působí na nervovou soustavu a také některé minerální látky, jako draslík, vápník, hořčík a železo. Použití sóji v gastronomii Sójové boby můžeme jíst čerstvé, sušené, nebo kvašené. Nejenže plody sóji můžeme konzumovat v různých formách, ale také se z nich vyrábí spousta dalších potravin. Sójová omáčka Těžko bychom si mohli představit asijskou kuchyni bez sójové omáčky. Vyrábí se fermentováním sójových bobů za pomoci plísně Aspergilus, s vodou a solí. Sójová omáčka pochází z Číny, rozšířila se ale do celého světa. Sójová mouka Sójová mouka je k dostání jako plnotučná s 18 až 20 % tuku, nebo odtučněná jen s 1 % tuku. Je základní surovinou pro výrobu mnoha druhů sójových výrobků. Sójové vločky Sójové vločky se vyrábí z loupaných sójových bobů. Používají se jako bezlepková náhrada obilí na přípravu müsli, nákypů a pečiva. Sójové maso Sójové maso je složeno z rozemletých sójových vloček na mouku. Neobsahuje lepek ani laktózu a slouží jako náhrada masa pro vegetariány nebo jako jeho dietní verze, má nízkou energetickou hodnotu. V kuchyni se využívá obdobně jako běžné maso. Misopasta Misopasta se vyrábí v Japonsku ze sójových bobů, rýžového kvasu a soli. Chuť je jemná a mírně nasládlá. Slouží jako základ pro polévku, nebo jako dochucovací pasta. Mugi-miso Mugi-miso je japonská omáčka ze sójových bobů a ječného kvasu. Má intenzivnější chuť než klasické miso. Tofu Tofu je vlastně sójový tvaroh, povrchový škraloup ze sójového mléka. Prodává se smetanové, sušené, nebo klasické, s různými příchutěmi. Tempeh Tempeh – indonéský sójový „chléb“ - se připravuje z fermentovaných sójových bobů. Jejich mírně kvasná příchuť při pečení zanikne. Dostupnost a skladování Některé sójové produkty, jako například sójová omáčka, ale i další se obvykle dají sehnat v běžných supermarketech. Další produkty jsou k sehnání ve specializovaných obchodech a obchodech se zdravou výživou. Výrobky se zpracovávají a skladují vždy podle údajů na obalu. Léčivé účinky Sója - pomáhá při revmatických onemocnění a dně - pomáhá při osteoporóze - snižuje kazivost zubů - pomáhá proti překyselení organismu a pálení žáhy - pomáhá při trápení s ekzémy a vyrážkami - má blahodárný vliv na nervovou soustavu - chrání cévy a pomáhá předcházet srdečním chorobám - působí proti zácpě a hemoroidům