Houby

Někdy se žampionu také říká pečárka. Jde vesměs o žampion dvouvýtrusný nebo polní (Ag. campestris) či pařeništní (Ag. vaporarius). Tato houba je nejčastěji používaná v gastronomii, mladé plodnice se dají jíst syrové, například když se nastrouhají v jemných plátcích na vaječnou smaženici nebo na nudle s máslem. Lze je také zamíchat do salátů.

Hlíva ústřičná – latinsky Pleurotus ostreatus – nazývaná také Hiratake, je velmi chutná jedlá houba z čeledi hub hlívovitých. Obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek a možnosti jejího použití v gastronomii jsou poměrně velké. Hlíva ústřičná je houba, kterou již staletí používají vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek v Japonsku a Číně. V kuchyni má velmi velké možnosti použití a připravuje se z ní mnoho druhů jídel. Výskyt a pěstování Hlíva ústřičná roste po celém světě v období od léta do zimy, při mírné zimě i na jaře. Nejčastěji se vyskytuje na živých nebo i odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména budu, vrbě, ořešáku, bříze nebo topolu, ale i jeřabině. Průmyslově i v domácích podmínkách se hlíva ústřičná také pěstuje a v celosvětovém průměru je po žampionech a šiitake třetí nejvíce uměle pěstovanou houbou – ročně se jí vypěstuje přibližně 2,5 milionu tun. V bývalém Československu se hlíva ústřičná nejvíce pěstovala po roce 1980 ve velkých pěstírnách. Po listopadu roku 1989 se ale pěstování postupně omezovalo kvůli zvýšenému dovozu. Vzhled, chuť, vůně Hlíva ústřičná je velmi podobná hlívě plicní. Obě houby rostou na stejných druzích stromů, hlíva plicní je ale světlejší a roste od jara do podzimu. Klobouky hlívy ústřičné barvou i tvarem připomínají větší ústřice a od této podobnosti také vzniklo její pojmenování. Klobouky mají šířku 5 až 25 centimetrů, jsou vějířovité, hladké, okraje jsou ostré. Barva je závislá na podmínkách, v kterých houba roste, odstíny jsou od bělavé, světle šedomodré až šedohnědé nebo hnědé. Klobouky rostou nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách, trsy mohou vážit až několik kilogramů. Dužnina hub je čistě bílá, pružná a velmi šťavnatá, bazva se v řezu nemění. Chuť hlívy ústřičné je nasládlá, aroma je silně,ale příjemně, houbové. Použití hlívy ústřičné v kuchyni Hlíva ústřičná se v gastronomii používá do hotových jídel, může se ale také nakládat do octa nebo sušit, vynikající je i uzená. Konzumují se převážně klobouky, tuhá dřeň se suší a případně také mele na houbový prášek, který je lahodným houbovým kořením s léčebnými účinky. V Rusku je hlíva ústřičná velmi oblíbená zkvašená jako kysané zelí. Je vynikající v polévkách i omáčkách – například hovězí na houbách, chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích s mnoha druhy zeleniny v salátech. Hlíva ústřičná se vaří bez soli, uvařená je přibližně za 30 minut. Houbový přášek by se do jídel měl přidávat až po jejich uvaření, aby si zachoval maximum svých látek a léčebných účinků. Léčebné vlastnosti hlívy ústřičné Hlíva ústřičná obsahuje velké množství zdraví prospěšných látek – vitamíny, minerály, stopové prvky a také například glukany, které mají velký vliv na vitalitu. Obsahuje také terpeny, které jsou antibiotické a antitrombotické. Konzumace hlívy ústřičné pozitivně ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi a zvyšuje tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Zvyšuje také odolnost proti infekcím, má účinky proti zánětlivým, virovým, bakteriálním i plísňovým onemocněním. Používá se při léčbě hemeroidů, ekzémů, při léčení popálenin atd. Vzhledem k malému množství obsažené látky arabitol může konzumace hlívy ústřičné u některých lidé způsobit mírné střevní potíže nebo mít projímavé účinky. Jídla z hlívy ústřičné Hlíva ústřičná má v kuchyni velké možnosti použití. Jídla z hlívy ústřičné: Hlíva smažená jako obalovaný řízek Hlíva smažená jako vídeňský řízek Smažená hlíva na jehle Hlíva smažená v těstíčku Grilovaná hlíva Pečená hlíva marinovaná v česnekovém oleji Hlíva dušená na másle Hlíva ústřičná na česneku Hlíva na víně Hlíva se žampiony na čínský způsob Hlíva na smetaně Hlíva v paprice Hlíva s rajčatovou omáčkou Hlíva se slaninou v alobalu Hlívové rizoto Celozrnné těstoviny s hlívou Hlíva s kuřecími nudličkami Vepřové s hlívou na černém pivu Vepřové plátky na hlívě Dušené hovězí na hlívách Krůtí prsa na hlívě se zeleninou Kapr s omáčkou z hlívy ústřičné Polévky Dršťková polévka z hlívy Gulášová polévka z hlívy Hlívová kulajda Chuťovky a saláty Hlívový salát Hlívová majonéza se šunkou Sýrové topinky s hlívou Hlívové kuličky s nivou Hlíva s vajíčkem   Pečení Léčivá bábovka s hlívou Koláč s náplní z hlívy

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk bedly orosené měří 40-60mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, s tupým hrbolkem, za vlhka slizký. Zbarvený je v mládí krémově, později okrově. Lupeny jsou volné nebo úzce připojené, husté, zbarvené bíle až krémově. Třeň o rozměrech 40-60x5-10mm je válcovitý, někdy nahoře rozšířený, na vrcholu bělavý, jemně vláknitý, pod prstenem na bělavém podkladě hnědě šupinkatý. Prsten je blanitý, pomíjivý, na okraji hnědě vločkatý. Klobouk a třeň v mládí pokrývají žlutavé kapky, vysychající do tmavohnědých skvrn. Dužnina je bělavá, má nevýraznou chuť a nepříjemný pach. Bedla orosená roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v opadu a v mechu. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a v parcích na okrajích cest.

 Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla tmavohnědá se velmi podobá bedle vysoké. Má však klobouk široký 100-200mm, povrch třeně na bázi po poranění vínově červená a kůra třeně se na řezu zbarvuje oranžově.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla červenající je podobná bedle vysoké, liší se však menšími plodnicemi. Klobouk měří 70-180mm a třeň 100-230x10-20mm. Třeň je bělavý, hladký. Lupeny a třeň po otlačení a dužnina na řezu ihned oranžově až hnědě červenají. Bedla červenající roste velice hojně na stejných stanovištích jako bedla vysoká, ale i na ruderálních stanovištích, v parcích a v zahradách. Podobná bedla červenající česká se liší mohutnějšími plodnicemi, kontrastněji šupinatým kloboukem a třeněm s ohraničenou hlízou. Nedoporučuje se sbírat – u citlivějších osob může vyvolat slabé otravy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla Konradova je podobná bedle vysoké. Liší se menšími plodnicemi, klobouk měří 50-120mm a třeň 70-150x6-15mm. Klobouk je uprostřed šedohnědý, jinde jen s nečetnými setřitelnými šupinami, které jsou kolem středu a na okraji chybějí. Třeň je bělavý, jemně šedohnědě vláknitý až nepravidelně šupinkatý. Výtrusy jsou menší. Bedla Konradova roste poměrně hojně, vyskytuje se zejména v listnatých lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk bedly útlé měří 70-150mm, je vejčitý, potom kuželovitý až zvoncovitý, s výrazným hrbolkem. Zpočátku je zbarvený světle okrově až světle šedohnědě, brzy rozpraskává v drobné šupinky na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, zbarvené bělavě. Třeň o rozměrech 70-150x7-12mm je válcovitý, na bázi ztlustlý, nahoře světle okrový a jemně vločkatý. Pod prstenem na bělavém až krémovém podkladě je jemně světle okrově až šedohnědě šupinkatý až tygrovaný. Prsten je blanitý, jednoduchý. Na svrchní straně je jemně šupinkatý a na spodní straně bílý. Dužnina je bílá, neměnná, má oříškovou chuť a nevýraznou vůni. Bedla útlá roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě a opadu na světlých místech v lesích, parcích a zahradách, roste také mimo les na loukách. Podobná bedla Rickenova má menší klobouk s tmavohnědými šupinami a dlouhý třeň.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června až července do října. Klobouk bedly zardělé měří 30-90mm, je polokulovitý, vyklenutý až plochý, lysý, za sucha na okraji jemně šupinkatý. Zbarvený je bíle, bělavě, uprostřed někdy zašedle. Lupeny jsou volné, s malým límečkem, husté, zbarvené bíle, potom narůžověle. Třeň o rozměrech 40-80x7-15mm je válcovitý, na bázi rozšířený až hlízovitý, lysý, bíle zbarvený. Prsten je vytrvalý, pohyblivý, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, neměnná, má příjemnou chuť i vůni. Bedla zardělá roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na pastvinách, v zahradách, parcích, na travnatých plochách a na polích. Podobná je bedla červenolupenná, která se liší zejména jemně zrnitým, tmavším kloboukem a jinými cystidami.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Klobouk zrnivky osinkové měří 20-50mm, je kuželovitý, potom vyklenutý, s hrbolkem, v mládí se zbytky vela na okraji, zrnitý. Zbarvený je žlutookrově, žlutohnědě až žlutooranžově. Lupeny jsou vykrojené a úzce připojené, zbarvené bělavě až nažloutle. Třeň o rozměrech 25-60x2-7mm je válcovitý, na vrcholu krémový a vločkatý, pod prstenem okrově až oranžově hnědě šupinkatý. Prsten je šupinkatý, pomíjivý. Dužnina je bělavá až oranžově žlutá. Má nevýraznou chuť a nepříjemný pach. Zrnivka osinková roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v opadu v jehličnatých a smíšených lesích. Vyskytuje se i mimo les na vlhkých loukách, v mechu. Podobná zrnivka dlouhovýtrusá se liší zejména červenookrovým kloboukem, většími výtrusy a tlustostěnnými výtrusy na povrchu klobouku.