Peckoviny

BROSKEV - plod Broskvoně obecné, latinsky Prunus persica - je ovoce krásné na pohled, chutné a navíc ještě zdravé.. Zdraví i krása… V Číně je broskev symbolem dlouhého života. Byla prý pokrmem nesmrtelných… V Japonsku se zase podle legendy z broskve plující v řece Momorato zrodil odvážný bojovník se zlem… Broskve tedy patří dokonce i ke kulturním tradicím. Původ a historie S broskvovým květem se setkáváme v japonských i čínských kulturních tradicích. Kdysi vládlo přesvědčení, že broskve mají původ v Persii - dnešním Iránu, ale později se prokázalo, že pocházejí z Číny, kde je znali už před čtyřmi tisíci lety. Až později se z Číny dostaly po tzv. Hedvábné stezce do Persie a dalších oblastí Středozemního moře. V Římě broskve nazývali perská jablka a právě Římané je později rozšířili do dalších oblastí. V 16. století je také poprvé ochutnali i ve Velké Británii a ve Francii, a dobyvatelé ze Španělska je v 17. století dovezli do Ameriky, kde se jim především v Texasu a v Kalifornii díky výhodným klimatickým podmínkám začalo velmi dobře dařit. Ve Francii také v té době začali s jejich ovocnářským šlechtěním. V našich zemích jsou první dostupné údaje o pěstování broskví ze 16. století na Litoměřicku, na Moravě pak z 18. století. Už v 16.století se broskvoně pěstovaly i na Slovensku. Současnost Největšími producenty broskví jsou Itálie, Španělsko a Řecko, ale také Čína, Francie, Turecko, Chile, Argentina, Austrálie, Maroko a Jihoafrická republika. Na trh významně pronikají i Kanada a USA, kde se broskve pěstují především ve státech Kalifornie, Jižní Karolína a Georgie. Tyto pěstitelské oblasti jsou logické. Broskve sice snesou poměrně nízké teploty, ale ne v době květu, a pro zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. V období od dubna do května jsou broskve nejčastěji ze Španělska a Maroka, od června do září nejvíce broskví dodávají země z jihu Evropy a Francie, v zimních měsících pak trh zásobují především Chile a Jihoafrická republika. Vzhled, chuť, vůně… Plody broskve mají tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny. Některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Pro broskve je typická sametová jedlá slupka s narůžovělou až načervenalou barvou a drobným chmýřím, které se odstraňuje omytím. Dužnina je tvrdá nebo měkká, díky vysokému množství vody a cukrů vždy sladce osvěžující. Podle odrůdy má dužnina barvu žlutou, bílou nebo načervenalou. Uprostřed dužniny je pecka. Odrůdy V současnosti známe přibližně 2 000 odrůd. Šlechtění broskví se nejvíce věnují ovocnáři v Itálii a ve Francii. Broskve se dělí na dvě základní skupiny - oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - neoddělitelné od pecky- odstranění pecky je náročnější Broskve neoddělitelné od pecky se pak dále dělí na bělomasé, žlutomasé a červenomasé - tzv. „krvavé“. Specifickým druhem je koblihová broskev, která svým tvarem připomíná americkou koblihu. Nejznámější odrůdy: Zlaté broskve jsou velmi šťavnaté a nízkokalorické, velké a červené. Nejvíce účinných látek obsahuje jejich slupka. Arnaut má atraktivní červenou barvu slupky a zářivě žlutou šťavnatou dužninu, která se velmi dobře oddělujeme od pecky Barbara se vyznačuje velkými plody se šťavnatou dužinou, která je sladká a zároveň jemně kořeněná. Pecka se snadno odděluje. Primerose je raná odrůda se snadno oddělitelnou peckou a bělomasou vláknitou šťavnatou dužninou. Červená vínová pochází z Německa a má výrazně červenou mramorovanou dužninu. Flavorcrest je středně až velkoplodá poloraná odrůda se žlutou dužninou a výraznou vůní. Springcrest má poměrně nevýraznou chuť. Žlutá vláknitá dužnina se snadno oddělí od pecky. Maycrest se pěstuje v Itálii a ve Španělsku. Plody této velmi rané žlutomasé odrůdy jsou středně velké. Grenadix má původ ve Francii. Slupka je červeně mramorovaná, dužnina bílá s nevýraznou a málo sladkou chutí. Rich Lady je poloraná odrůda z Francie s velkými plody se žlutou dužninou, která se snadno odděluje od pecky. Má velmi příjemnou typicky broskvovou ovocnou chuť. Red top se vyznačuje žlutou šťavnatou a sladkou dužninou. Tato polopozdní odrůda je velmi oblíbená ve Francii. Suncrest pochází z USA. Má středně velké plody se žlutou dužninou, uchovává si své aroma i při delším uskladnění. Junegold je raná odrůda z USA s načervenalou slupkou, výrazně žlutou a šťavnatou dužninou s mírně Redhaven má mírně aromatickou žlutou dužninu, která se snadno oddělí od pecky. Plody této americké polorané odrůdy jsou červené. Dixired je poloraná broskev z Ameriky. Má sytě žlutou dužninu, která se od pecky odděluje obtížněji. Hale s pevnou žlutou dužninou dobře oddělitelnou od pecky pochází z USA. Je to pozdní odrůda s velmi příjemnou chutí. Zdraví a vitamíny Plody broskví obsahují až 88 % vody a jen 9 % cukrů. Jsou velkým zdrojem mnoha minerálů a vitamínů. Obsahují například velké množství železa, ale také draslík, vápník, sodík nebo horčík, které pozitivně působí na duševní pohodu, ale podporují například i činnost ledvin. V broskvích je také vitamín C, provitamín A a vitamín B3. Broskve obsahují i důležité flavonoidy, které zvyšují účinnost vitamínu C a díky kterým mají žlutou až oranžovou barvu. Konzumace 100 gramové broskve se slupkou pokryvá 75 procent doporučené denní dávky vitamínu C. Vitamíny řady B mají pozitivní vliv na nervový systém. Broskve jsou vhodné i pro redukční diety, protože 100 gramů má hodnotu pouhých 219 kJ a vzhledem k vysokému obsahu vlákniny působí příznivě na trávení. Broskve by se ale neměly konzumovat jako dezert, protože podporují chuť k jídlu. Použití broskví v kuchyni Broskve se konzumují syrové, nebo se z nich připravují kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Vzhledem k jejich aromatické chuti se velmi dobře hodí k přípravě sladkých jídel, dezertů. salátů, předkrmů a nápojů. Stále častěji se ale používají i tepelně zpracované jako příloha například k masům. Broskve se využívají i jako významná aromatická složka v potravinářském průmyslu při výrobě sladkých šťáv, jako příchutě do nápojů a minerálních vod, čajů nebo žvýkaček. Vyrábějí se z nich i destiláty – např. Persiko, který obsahuje jejich roztlučená jádra nebo bulharský likér zlatavě žluté barvy a sladké broskvové chuti Praskova. Na kolečka nakrájené plody lze snadno usušit Své uplatnění broskve našly i v kosmetickém průmyslu. Pleťové masky z jejich rozmačkané dužiny dodávají pokožce svěží vzhled a byly používány už v dávných dobách. Broskve a jejich aroma jsou i v některých parfémech. Loupání broskví Broskve se nejdříve na krátkou dobu ponoří do vařící vody a pak z nich lze slupku snadno stáhnout malým ostrým nožem. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu broskví můžeme jejich kvalitu poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme broskve nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani broskve velmi tvrdé, zelené a nezralé. Polozralé broskve je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé broskve nemají dlouhou trvanlivost. Tvrdost plodu je závislá na jeho zralosti. Málo zralé plody jsou tvrdší, zralejší naopak měkčí a také sladší. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě, zralé lze skladovat 3 až 5 dní na chladném místě. Broskve neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Zajímavosti V mnoha kulturách jsou broskve symbolicky spojovány už od dávných let s ženskou krásou. Z broskví se vyrábí i různé likéry. Velmi oblíbený je například francouzský Pecher Mignon, vyráběný z bělomasých broskví. Olejnatá jádra broskví se v průmyslové výrobě využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Broskve mají mnoho zdraví prospěšných vlastností - posilují imunitní systém, činnost srdce, krevní oběh a cévy - podporují činnost ledvin, odvodňují - mají kladný vliv na nervovou soustavu a psychiku, uklidňují a snižují nervozitu - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci zralých broskví ve větším množství se mohou projevit nežádoucí účinky ve formě průjmu . Žaludeční problémy mohou nastat při konzumaci nezralých plodů.    

MERUŇKA - latinsky Prunus armeniaca, anglicky apricot, francouzsky abricot, španělsky albaricoque, německy Aprikose - je plod stromu z rozsáhlé botanické skupiny slivoň - Prumus, do které patří například také broskve, švestky nebo třešně.. Chutné, voňavé, zdravé… Meruňky patří mezi nejzdravější ovoce, které si v dřívějších dobách mohli dopřát jen bohatí. Dlouhodobým pěstěním se podařilo výrazně posílit jejich odolnost, a tak se dnes pěstují na celém světě nejen ve velkých komerčních sadech, ale i v soukromých zahradách. Původ a historie Meruňky lidé znali už ve starověku. Potvrzují to různé archeologické nálezy, například při vykopávkách v údolí Fergana byly fosilie meruněk objeveny ve vrstvách z období 5 tisíc let před naším letopočtem. Meruňky pochází s největší pravděpodobností ze subtropických a tropických oblastí střední a jihovýchodní Asie, především ze severní Číny, kde se pěstovaly již kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Z Číny se meruňky postupně dostávaly přes střední a přední Asii až do Evropy. Evropané meruňky dlouho považovali za odrůdu broskví. Teprve v 16. století byly uznány jako samostatný druh ovoce a v 17. století se začaly pěstovat i v méně teplých evropských oblastech. Do českých zemí se meruňky dostaly z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy. Současnost Meruňky mají vynikající chuťové vlastnosti, ale v komerčním ovocnářství z hlediska množství prodeje nemají žádný velký význam. Příčinou jsou jejich poměrně velké nároky na podnebí a náchylnost k různým chorobám. Této původně stepní rostlině se nejlépe daří v teplých oblastech se suchými léty, mnoho deště a vlhkosti podporuje vznik plísňových a virových onemocnění, které úrodu znehodnocují. Meruňky také brzy rozkvétají a jsou tak ohrožené jarními mrazíky. Vhodné klimatické podmínky pro pěstování meruněk v Evropě najdeme hlavně na pobřeží Středozemního moře. Nejdůležitějšími producenty jsou Turecko a Francie. Další významné evropské pěstitelské oblasti se nacházejí ve Španělsku, Rumunsku, Maďarsku, Švýcarsku a Rakousku, některé velmi odolné odrůdy se pěstují dokonce i v Norsku. Celosvětově je důležitá i produkce meruněk z Maroka, Pákistánu, Íránu, Ukrajiny, Číny, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie, Chille a také z Ruska. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku produkce meruněk v posledních letech poklesla. Nejvýznamnější oblast pěstování je na Moravě a v Čechách okolo Litoměřic. Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí především z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Tyto plody ale nemají tak dobré chuťové vlastnosti jako meruňky ze sklizně v období červenec a srpen. Vzhled, chuť, vůně… Plody meruněk jsou kulaté nebo mírně oválné až vejčité a mají velikost od 4 do 8 centimetrů. Typickým znakem je šev, který probíhá od stopky až k protilehlému vrcholku a dělí plod na dvě poloviny. Jednotlivé odrůdy se liší nejen velikostí a tvarem, ale i strukturou slupky, která může být drsnější, sametově hladká a také zcela hladká. Je většinou meruňkově oranžová, v některých případech žlutá nebo žlutooranžová. Dužina má bělavou, žlutou nebo sytě žlutooranžovou barvu, u zralých plodů se poměrně snadno odděluje od pecky a je šťavnatá. Odrůdy Meruňky mají mnoho různých odrůd, ale jen poměrně málo z nich je vhodných pro komerční pěstování. Šlechtěním se podařilo postupně získat i odrůdy, které jsou odolnější nepříznivým klimatickým vlivům a můžou růst a plodit i v chladnějším podnebí, ale jejich plody nejsou tak chutné, šťavnaté a voňavé jako plody z teplých oblastí. Nejznámější celosvětově pěstované odrůdy Bergeron nemá tak šťavnaté plody jako většina ostatních odrůd, jsou ale typicky výrazně meruňkově aromatické. Chuť je příjemně nakyslá, dužina se snadno odděluje od pecky. Má původ ve Francii a je poloraná. Pěstuje se poměrně často i v České republice. Polonais ( Orange de provence )je stará odrůda původem z Francie. Plody jsou velmi aromatické, mají matnou žlutou barvu a příjemně nakyslou chuť. Dužina ale poměrně rychle moučnatí. Bebeco ( Bebekou ) se nejvíce pěstuje v Řecku. Tato poloraná odrůda s příjemným aroma a typickou oranžovou barvou slupky má zářivě oranžovožlutou šťavnatou dužinu. Bulida pochází ze Španělska a je to velmi raná odrůda. Má velké žluté plody s mírně oranžovým zbarvením, žlutou pevnější dužinu jemné chuti a velmi intenzivní vůni. Reale je odrůda meruněk se středně velkými plody, která se nejvíce pěstuje v Itálii. Plody jsou oranžovožluté, velká pecka se snadno odděluje od šťavnaté, chutné a voňavé dužiny. Jumbo cot je ve Francii nově vyšlechtěná odrůda s většími typicky oranžovožlutými plody příjemné chuti. Dužina je žlutá a šťavnatá, aromatická, pecka se od ní snadno odděluje. Odrůdy pěstované v České republice Mimo odrůdy Bergeron se u nás pěstuje ještě několik dalších vyšlechtěných odrůd, které jsou poměrně odolné především proti nestabilním klimatickým podmínkám a snáší i nižší teploty. Všechny mají chutné a šťavnatější plody. Velkopavlovická se v Čechách a na Moravě pěstuje nejčastěji. Tato raná odrůda má velké oranžové kulovitě oválné plody s pevnou, aromatickou, sytě oranžovou, sladkou a jemně nakyslou dužinou, od které se pecka se snadno odděluje. Maďarská je velmi raná odrůda s velkými tmavě oranžovými plody kulovitého tvaru. V prvních dnech po zralosti je nakyslá, pak se chuť mění v sladce nakyslou. Dužina je pevná, středně šťavnatá a oranžová, dobře se odděluje od pecky. Karola má středně velké kulovitě oválné oranžové plody. Dužina je šťavnatá, pevná, velmi chutná a nevláknitá, žlutooranžové barvy, snadno oddělitelná od pecky. Odrůda je raná, značně odolná i proti chladnějšímu počasí, výnosy jsou poměrně velké. Goldrich patří mezi středně rané odrůdy. Oválné plody s tmavě oranžovou barvou jsou větší, dužina je oranžová, pevná, poměrně šťavnatá a aromatická, dobře se od ní odděluje pecka. Má příjemnou nakyslou chuť, která se zráním mění v navinule sladkou. Zdraví a vitamíny Meruňky jsou velmi chutné a příjemně aromatické, navíc ještě obsahují mnoho vitamínů a minerálních látek, které mají velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Plody meruněk obsahují v poměrně značném množství vitamín C, provitamín A, vitamíny B3, B5 a B9 , kyselina listová a betakaroten. Z minerálních látek v nich najdeme v hlavně draslík, hořčík a železo, dále ještě vápník, fosfor, křemík, mangan a měď. Vitamín C je velmi důležitý antioxidant, který má společně s vitamíny skupiny B významný vliv na imunitu a obranyschopnost organismu, posilování krevního oběhu a správnou funkci metabolismu. Betakaroten váže škodlivé látky, posiluje imunitu a má celkově omlazovací efekt. Draslík a hořčík mají také mnoho pozitivních účinků na nervový systém a odolnost vůči stresu, činnost sdrce nebo správnou funkci a regeneraci svalů. V lidském těle pomáhají neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Fosfor podobně jako hořčík stimuluje činnost mozku a zlepšuje paměť. Meruňky jsou velmi vhodné pro těhotné ženy, protože obsahují měď, která je pro ženy v tomto období velmi důležitá. Pro člověka jsou samozřejmě důležité i ostatní látky, které plody meruněk obsahují. Jejich přítomnost a vzájemná kombinace například regulují vysoký krevní tlak, pomáhají při léčení onemocnění srdce, ledvin nebo jater. Posilují také vlasy, pokožku a nehty a celkově zpomalují proces stárnutí. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Léčivé účinky mají i meruňková jádra, která obsahují bílkoviny, oleje, vitamíny řady B a železo. Sušené meruňky jsou vhodné především pro osoby s chorobami srdce, protože draslík, který je pro srdeční sval a jeho správnou funkci velmi důležitý se v nich nachází v opravdu velkém koncentrovaném množství. Sušené plody jsou také bohaté na magnézium, které má pozitivní vliv na činnost nervového systému a pomáhá předcházet nespavosti, způsobené psychickým napětím a stresem. Použití meruňek v gastronomii Meruňky se konzumují nejvíce syrové, nejchutnější jsou samozřejmě čerstvé. Velmi dobře se hodí k přípravě dezertů a koláčů, využívají se při přípravě sladkých i pikantnějších jídel. Zpracovávají se také na kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Především marmelády a džemy jsou velmi oblíbené pro jejich jemnou sladkokyselou chuť a příjemnou vůni. Z meruněk se vyrábí i lihoviny - likéry, pálenky nebo brandy. Z meruňkových jader se lisuje olej, který se využívá v kuchyni, ale i v kosmetickém průmyslu především při výrobě různých krémů. Meruňky se také suší a zmrazují. Sušené plody si zachovávají v koncentrované podobě většinu zdraví prospěšných látek. Mražené nejsou po rozmrazení už tak chutné ani zdravé a nehodí se pro přímou konzumaci. Loupání meruněk Pokud chceme meruňky oloupat, ponoříme je na krátkou dobu do vařící vody a slupku pak snadno stáhneme malým ostrým nožem. Kompoty Meruňky neztrácejí svoji typickou chuť ani aroma při zpracování do kompotů, které je velmi jednoduché. Velké plody rozpůlíme a zbavíme pecek, malé je možné kompotovat celé. Používáme zralé a sladké plody, které je samozřejmě před kompotováním nutné důkladně umýt. Džemy a marmelády Na džemy a marmelády se používají zralé plody, které jsou otlačené nebo mají nějaké jiné povrchové poškození. Meruňky před zpracováním pečlivě omyjeme, rozpůlíme a zbavíme pecek. Sušení Nejvhodnější k sušení jsou zralé a poměrně pevné plody, u kterých se dužina dobře odděluje od pecky. Omyté plody nakrájíme na plátky nebo měsíčky, sušení trvá 8 až 10 dnů. Jak a podle čeho vybírat Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Nejkvalitnější plody jsou z produkce v červenci a srpnu a také v tomto období je nejlepší meruňky kupovat a konzumovat. Plody, které jsou k dostání mimo hlavní sezonu pocházejí ze skleníků, případně byly sklizené nezralé a pak dlouho skladované. Nejsou tak chutné, aromatické a ani zdravé jako plody čerstvé v letním sklizňovém období. Při nákupu meruněk poznáme jejich kvalitu nejen podle barvy a tvrdosti, ale také podle vůně. Nekupujeme nahnilé, omačkané nebo příliš měkké, ale ani tvrdé a nezralé plody. Polozralé meruňky je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé meruňky mají značně omezenou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo zpracovat do 3 až 4 dnů po sklizni v plné zralosti. Na 5 až 10 dnů je lze uložit do chladničky. Tvrdost plodů je závislá na jejich zralosti. Málo zralé jsou tvrdší, zralé měkčí a také sladší. Nezralé plody je možné nechat dozrát při pokojové teplotě, ale pak už nejsou tak chutné a aromatické. Pro skladování vybíráme plody, které nejsou nijak poškozené. Při teplotě 0 stupňů Celsia, 90 % vlhkosti vzduchu a dobrém větrání je lze v temnu uchovat až 3 týdny. Plody rozložíme vedle sebe. Při delším skladování ztratí svoji chuť i vůni. Mírně nazrálé sklizené meruňky, které mají základní barvu a jsou pevné, je možné nechat rozložené dozrávat při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia. Během dozrávání je nutné plody kontrolovat a zralé odebírat. Pěstování meruněk Meruňky je možné v našich klimatických podmínkách pěstovat v oblastech s mírnější zimou, nejlépe v krajích, kde se pěstuje i vinná réva. U nás jsou nejlepší místa na jižní Moravě a na rozhraní středních a severních Čech. Ideální poloha je v nadmořské výšce kolem 250 metrů, průměrné roční teplotě 8,5 stupňů Celsia a ročním úhrnem dešťových srážek 550 mm na metr čtvereční, která jsou chráněna před severními větry. Nejvhodnější jsou černozemní, hnědozemní, hlinité až písčitohlinité půdy. Pro těžší půdy jsou určené generativně množené podnože s bujnějším růstem nebo meruňky na podnoži některých jiných slivoní. Meruňkám velmi škodí jarní mrazíky, na nízké teploty kolem 0 stupňů Celsia jsou citlivé především květy a mladé stromky. Zajímavosti V 1.století našeho letopočtu se meruňky objevily například i na vysočině Arménie. Velmi sladké a voňavé plody z této oblasti se později dostaly do Říma a tam se jim říkalo „Arménská jablka“. V roce 1620 Angličané vypravili speciální expedici na pobřeží Maroka, která měla za úkol najít a přivést do Anglie meruňky, které by se mohly na jejím území pěstovat. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Z meruněk se vyrábí i různé likéry, pálenky nebo brandy. Olejnatá jádra meruněk se v průmyslovém i kosmetickém průmyslu využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Meruňky mají vzhledem k svému složení velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - působí proti únavě, zlepšují funkci svalů a regenerují je - mají kladný účinek na činnost srdce a krevního oběhu - významně snižují hladinu cholesterolu v krvi - posilují činnost nervového systému a mozku - podporují růst buněk a pomáhají při léčbě chudokrevnosti - podporují růst a posilují vlasy, nehty, pokožku - působí antistresově, pomáhají při neurózách a nespavosti - mají kladný vliv na trávicí systém, odbourávají tuky Při konzumaci většího množství můžou meruňky mít nežádoucí účinky v podobě průjmu Před konzumací meruněk z dovozu nebo z velkých pěstitelských sadů je nutné plod důkladně umýt, protože slupka většinou obsahuje zdraví škodlivé postřiky, které se používají proti škůdcům a chorobám, ale také kvůli dlouhodobější skladovatelnosti.      

NEKTARINKA - Prunus persica - nucipersica, anglicky i francouzsky nectarine, španělsky nectarina, italsky nettarina nebo německy Nektarine, je botanickou variantou broskví. Šťavnaté a chutné, krásné a zdravé… Vznik tohoto chutného ovoce není stále stoprocentně vysvětlený. Podle jedné teorie je nektarinka forma broskve s hladkou slupkou, která vznikla přirozenou mutací, podle teorie druhé vznikla náhodným křížením broskvoně a slivoně švestky. Původ a historie Nektarinky budou s největší pravděpodobností poněkud mladší než broskve. Zemí jejich původu bude zřejmě Čína. Prokázané je, že je znali v starověkém Římě, protože Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“. I z toho se dá usuzovat, že nektarinky vznikly přirozenou mutací broskvoní. Těmto „menším a neochmýřeným broskvím“ ale dlouho nikdo nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pěstitelé v Kaliforniise jejich šlechtění začali věnovat až v 19. století. V 50. letech minulého století se začal projevovat tržní zájem a v 60. letech začaly vznikat první sady i v Evropě. Současnost S postupným šlechtěním a zvyšující se kvalitou jsou nektarinky střevíc oblíbené a žádané. Mezi jejich největší producenty patří v současnosti Kalifornie v USA, Chile a Jihoafrická republika. V Evropě se nejvíce pěstují v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku, tedy převážně v oblastech, kde se pěstují i broskve. Šlechtěné nektarinky stejně jako broskve totiž snáší mimo období květu i nižší teploty, ale v době zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. Vzhled, chuť, vůně… Plody nektarinky jsou menší než broskve, mají ale stejně jako ony tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny, a některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Slupka je hladká a lesklá, podle odrůdy má zelenožlutou, oranžovou nebo červenou barvu. Dužnina je tuhá a pevná, šťavnatá, sladká, růžová, žlutá nebo bílá, uprostřed je velká pecka. Zralé plody mají velmi zvláštní výraznou chuť, připomínající broskve s příchutí hroznů. Nektarinky jsou intenzivně aromatické a mají více kalorií než broskve. Stejně jako broskve se nektarinky rozdělují na lehce a hůře oddělitelné od pecky, a dále ještě podle barvy dužniny na žlutomasé a bělomasé. Odrůdy Šlechtění nektarinek se nejvíce věnují v Itálii, Francii a v Kalifornii. V současnosti je známých více než 1 500 různých odrůd. Nektarinky se dělí na dvě základní skupiny podle oddělitelnosti dužniny od pecky - snadno oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - hůře oddělitelné od pecky - odstranění pecky je náročnější Podle barvy dužniny pak ještě rozeznáváme - bělomasé - žlutomasé - s červeným mramorováním Nejznámější odrůdy: Springred patří mezi nejžádanější nektarinky. Má typickou bledě červenou barvu slupky s drobnými žlutými tečkami, žlutou dužninu, která se dobře odděluje od pecky, lahodnou sladkou chuť a příjemné aroma. Bigtop s tmavě červenou slupkou a šťavnatou zářivě žlutou nasládlou aromatickou dužninou, která se snadno oddělí od pecky patří celosvětově k velmi oblíbeným nektarinkám. Super Queen je velmi raná odrůda nektarinky s jasnou červenou barvou slupky a jemně nakyslou mírně nazelenalou dužninou, která se hůř odděluje od pecky. Maygrand má větší intenzivně červené plody, žlutou šťavnatou a pevnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Patří mezi nejvíce žádané nektarinky na trhu. Fantazia s velkými červenými plody a od pecky snadno oddělitelnou žlutou dužninou má vynikající sladkou jemně nakyslou chuť a příjemné aroma. Je to velmi odolná odrůda. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Tena je raná nektarinka vhodná pro přímou konzumaci. Má žlutou šťavnatou a chutnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Barva slupky je žlutá, místy světle červená. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Maystarje odrůda původem z Francie, kde také patří k nejoblíbenějším. Červené plody mají světle žlutou sladkou šťavnatou dužninu, která se snadno odděluje od pecky. Venus je velmi žádaná a oblíbená nektarinka v Itálii. Plody jsou mírně oválné, žluté se světle červeným nádechem a žlutou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Flavortop má původ v USA. Je to pozdní odrůda s žlutočervenou slupkou, vhodná pro uskladnění. Okolo snadno oddělitelné pecky je žlutá dužnina mírně nahořklá. Nectared vyšlechtili v USA. Plody jsou středně velké, sytě červené. Zářivě žlutá, poměrně aromatická, šťavnatá a lehce nakyslá dužnina se špatně odděluje od pecky. Independence má větší plody s žlutou mírně nakyslou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Barva slupky je světle červená. Tato pozdní odrůda pochází z USA. Stark red gold má původ v USA. Plody jsou velké, mají žlutou barvu, částečně překrytou zářivě červenými místy. Žlutá šťavnatá sladká dužnina se dobře odděluje od pecky. Harko pochází z Kanady. Plody jsou středně velké, tmavě červené. Dužnina má oranžově žlutou barvu, je šťavnatá, sladká a aromatická, snadno se oddělí od pecky. Zdraví a vitamíny Nektarinky obsahují ve velkém množství především vitamín C a vitamín A, vlákninu a minerální látky - vápník, draslík, hořčík, sodík, fosfor a uhlík.. Obsah vitamínu C v jedné nektarince téměř pokryje doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. Je důležitý pro podporu imunitního systému, pomáhá také tělu vstřebávat další látky – například železo, draslík a hořčík. Tyto minerální látky mají velmi pozitivní účinky na nervový systém, aktivují činnost mozku a napomáhají správné funkci a regeneraci svalů. Vláknina podporuje činnost trávicího systému a tím předchází riziku vzniku rakoviny tlustého střeva. Díky svému složení nektarinky také kladně ovlivňují činnost srdce a posilují krevní oběh. Použití nektarinek v gastronomii Vzhledem k velkému množství zdraví prospěšných látek je nejlepší konzumovat čerstvé nektarinky tzv. za syrova. V tomto stavu se můžou přidávat do různých ovocných salátů, ale také na různé moučníky a koláče. Nektarinky je možné zpracovat i na džem nebo marmeládu, vynikající je i mražená dřeň. Na výrobu šťáv a sirupů se na rozdíl od broskví tolik nehodí, protože díky hladké slupce a poměrně tuhé dužině nejsou příliš šťavnaté. Z některých odrůd se ale šťávy a sirupy vyrobit dají. Loupání nektarinek Pokud chceme z plodů odstranit slupku, ponoříme je na krátkou chvíli do vařící vody a pak ji snadno stáhneme malým ostrým nožem. Odstranění pecky Ze zralých nektarinek se dá pecka u většiny odrůd odstranit poměrně snadno. Plod můžeme například rozkrojit na čtyři díly okolo pecky a kousky dužiny pak snadno oddělíme. U některých odrůd stačí plod rozkrojit i jen na dvě poloviny. Sušení nektarinek Důkladně omyté plody nakrájíme na tenké plátky, které lze snadno usušit v pokojové teplotě. Během sušení je dobré plátky občas obrátit. Jak a podle čeho vybírat Kvalitu nektarinek můžeme poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme nektarinky nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani plody příliš tvrdé a nezralé. Polozralé je možné nechat doma dozrát. Pokud je barva slupky jasná, plod celkově vypadá „svěže“, je na dotyk je mírně měkký a má příjemnou vůni, pak bude s největší pravděpodobností i chutný a šťavnatý. Tvrdý plod je nezralý a nebude tedy ani dostatečně sladký. Pokud ale má pro odrůdu na většině povrchu správnou barvu, může dozrát v pokojové teplotě. Nebude už ale tak chutný jako plod uzrálý přirozeným způsobem na stromě. Spotřeba, zrání, skladování Zralé nektarinky je nutné rychle zkonzumovat nebo zpracovat, protože nemají dlouhou trvanlivost. Pokud budeme při nákupu nebo sklizni zralých plodů opatrní a vyhneme se jejich poškození, vydrží krátkodobé uskladnění v chladném prostředí, ne ale v chladničce - v takovém případě rychle ztratí chuť i aroma. Plody utržené před dosažením zralosti nikdy nedosáhnou takové chuti, šťavnatosti a vůně jako plody přirozeně dozrálé. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě. Nektarinky neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Plody nektarinek je možné i zmrazit, ale po rozmražení se nehodí k přímé konzumaci a dají se použít v podstatě jen do ovocných salátů. Zajímavosti Název nektarinky má původ v řeckém slově „nektar“, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Je prokázáno, že strom, který plodí nektarinky občas vyroste z pecky broskve, a broskev naopak občas vyroste z pecky nektarinky. Odborníci na genetiku a šlechtění rostlin zatím tento velmi zvláštní jev nedokázali vysvětlit. Nemá ale jistě nic společného s šlechtěním, protože už v starověkém Římě Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“ O mnoho let později se o této skutečnosti zmínil i Darwin, který napsal, že „broskvoně podivně občas spontánně plodí nektarinky a naopak.“ Vzhledem k dlouhé historii pěstování broskví a nektarinek je také poměrně překvapivé, že z předkřesťanského období není o nektarinkách žádná zmínka, i když prokazatelně už v té době existovaly. Léčivé účinky Nektarinky - posilují imunitní systém - mají poměrně velké protinádorové účinky - podporují činnost srdce, - posilují krevní oběh a cévy - mají vliv na správnou funkci a regeneraci svalů - pozitivně působí na nervovou soustavu a psychiku - působí na správnou funkci zažívacího ústrojí - podporují činnost ledvin, odvodňují - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci většího množství můžou nektarinky mít i nežádoucí účinky v podobě průjmu.  

ŠVESTKA - PRAVÁ ŠVESTKA, anglicky german prune nebo damson plum,francouzsky quetsche nebo prune de Damas aněmecky Zwetsche je plod stromu Slivoň švestka - Prunus domestica. V Čechách se švestky v nářečích známé také jako slívy, na Moravě se jim říká kadlátka, karlátka, kadlátkonebo trnka, ve Slezsku slíva nebo slivka. Mimo pravé švestky je známý ještě druh nazývaný POLOŠVESTKY. Švestky jsou chutné a zdravé čerstvé, sušené i „tekuté“ Pěstování švestek má ve střední Evropě, a samozřejmě i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Původ a historie Švestky- správněji slivoně - jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravděpodobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířili přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o švestkách pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Původní švestky měly poměrně malé plody, od 14. století se kvalita plodů křížením postupně zlepšovala. Různé vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly už v dobách Karla Velikého. Velký význam měly švestky v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých odrůd. Současnost Švestky jsou v současnosti celosvětově čtvrté nejčastěji pěstované ovoce. Existuje přibližně 2 000 odrůd, a každým rokem přibývají další. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. V Evropě je švestek vinou mnoha různých chorob a výkyvům počasí stále méně, v Číně jejich produkce vzrůstá. Čína je také největším pěstitelem a vývozcem asijských odrůd, které pocházejí šlechtěním japonské slivoně. Druhé místo v celosvětové produkci patří USA. Třetí je Rumunsko, kde se produkce za posledních 20 let zdvojnásobila. Dalšími významnými producenty jsou Německo, Itálie, Francie a Maďarsko. Ve střední Evropě má pěstování švestek dlouhou tradici. Švestky jsou ve většině zahrad a sadů. V České republice jsou nejkvalitnější švestky na jižní Moravě v oblasti Vizovických vrchů a v Čechách v Železných horách. Podíl švestek na celkové produkci ovoce v České republice je přibližně 5 procent. Vzhled, chuť, vůně… Plody pravé švestky mají podle odrůdy podlouhlý až široce oválný, výjimečně i kulovitý tvar. Jsou dlouhé 2 až 5 centimetrů a rozděleny viditelnou rýhou na dvě poloviny. Barva je většinou tmavě modrá nebo fialovomodrá, ale také modročerná i načervenalá, ojíněná. Dužnina je poměrně pevná, bělavá až nazelenale žlutá, šťavnatá a příjemně sladce nakyslá. U většiny odrůd se dobře odděluje od pecky, která má elipsovitý tvar, je bočně zploštělá a na vrcholu špičatá. Pološvestky v současnosti nemají v komerčním využití téměř žádný význam.Plody modré, žluté nebo i zelené barvy mají kulatější tvar než pravé švestky. Dužnina je měkká, velmi šťavnatá, nazelenalá až žlutá s jemně kořenitou příchutí. Špatně se odděluje od pecky a při vaření nebo pečení se rozpadá. Pološvestky jsou tedy vhodné především pro přímou konzumaci nebo na zpracování do kompotů. Strom slivoň švestka dorůstá do výšky až 10 metrů a má velmi rozvětvenou korunu. Starší malé větve jsou holé. Listy mají z horní strany šedozelenou nebo tmavě zelenou barvu, spodní strana je světlejší. Odrůdy Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Většina současných odrůd se poměrně snadno přizpůsobuje i méně úrodným půdám a drsnějšímu podnebí. Největší problémy při pěstování slivoní zejména v teplejších oblastech způsobuje virové onemocnění, tzv. šárka, která způsobuje deformaci a následné opadávání listů i plodů. Poprvé se objevila v 30. letech minulého století v Makedonii a z Balkánu se rozšířila do dalších míst. V mnoha oblastech není tedy možné v současné době pěstovat původní oblíbené, ale velmi citlivé odrůdy, např. Domácí švestka nebo Borsumská švestka. Napadené stromy se nedají léčit a musí se vykácet. Hlavním cílem šlechtění tak je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. Švestky se dělí na dvě základní skupiny - pravé švestky a pološvestky. Švestka pravá má mnohem lepší vlastnosti než pološvestka. Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar. Pološvestka má měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování. Nejznámější odrůdy jsou Ontario, Carská, Anna Späth, Ruth Gerstetter, Kirkes Plum nebo Magna Glaura. Švestky i pološvestky mají mnoho tzv. krajových odrůd. Ty nemají z komerčního hlediska téměř žádný význam a pěstují se převážně pouze tam, kde vznikly přirozeným křížením nebo byly vyšlechtěny. Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny. Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá - modrá ryngle Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá - myrabelka - špendlík - bluma Renkloda (Prunus italica) Nejvýznamnější odrůdy pravé švestky Domácí švestka je velmi stará a stále hodně pěstovaná trvanlivá pozdní odrůda s velmi chutnými, aromatickými a pevnými plody červenofialové barvy. Šťavnatá světle žlutá dužina se snadno odděluje od pecky. Existuje přibližně 30 krajových odrůd, které se pěstují zejména tam, kde byly vyšlechtěny. Borsumská švestka se pěstuje už od 17. století. Plody mají tmavomodrou barvu slupky, dužina je mírně aromatická, pevná, tmavě žlutá. Tato odrůda je velmi vhodná pro pečení. Bühlovská raná je stará odrůda z Bádenska z roku 1854. Má středně velké a velmi pevné modré plody s žlutozelenou dužinou a jemným aroma. Je vhodná k tepelnému zpracování. Pruneau de Provence jsou středně velké švestky z Francie. Šťavnatá dužina se snadno odděluje od pecky a má příjemně kořenitou sladkou chuť. Velmi rychle měkne. Sanktus Hubertus se většími fialovomodrými plody a jemně žlutou aromatickou pevnou dužinou pochází z Belgie. Jedná se o ranou odrůdu, velmi vhodnou k pečení. Čačanská lepotica je odrůda s velkými velmi atraktivní modrými plody ze Srbska. Dužina je šťavnatá a má neutrální nakyslou chuť. Tyto švestky jsou vynikající na pečení. Ersingenská raná pochází z Německa. Velké plody s tmavě fialovou slupkou a šťavnatou žlutou aromatickou dužinou rychle měknou. Čerstvé se hodí k tepelnému zpracování. Elena je odrůda z USA s tmavě modrými většími plody a žlutooranžovou dužinou, která je pevná, šťavnatá, příjemně sladká a aromatická. Pecka se od dužiny snadno odděluje. Herman s lehce nakyslými šťavnatými středně velkými plody pochází ze Švédska. Dužina bělavé barvy je sladce nakyslá a snadno se od ní odděluje pecka. Odrůda je velmi odolná. Katinka má původ v Německu. Plody jsou velmi pevné, fialové a kulatější, středně velké, vhodné k pečení. Dužina je žlutá, výrazně aromatická, snadno oddělitelná od pecky. Tourská raná ( Pruneau rouge ) z Francie je to polopozdní odrůda s menšími plody fialové barvy a sytě žlutou, šťavnatou, pevnou a příjemně sladkou i aromatickou dužinou. Stanley je polopozdní odrůda z USA. Plody mají nepravidelný tvar a modrou barvu slupky. Dužina je pevná, mírně aromatická a šťavnatá, obtížněji se odděluje od pecky. Čačajská najbolja pochází ze Srbska. Je to polopozdní odrůda s velkými modrými plody. Středně šťavnatá dužina má nevýraznou chuť i vůni, snadno se odděluje od pecky. Lovaňská slíva ( Belle de Loubvain )zBelgie je velmi stará polopozdní odrůda s fialovými plody a žlutou dužninou neutrální chuti i vůně, která poměrně rychle zmoučnatí. Schönebergská má velké plody s modrofialovou slupkou. Dužina je žlutá, pevná, sladce nakyslá a příjemně aromatická. Odrůda je velmi stará, polopozdní, původem Německá. President z roku 1894 pochází z Anglie. Odrůda je velmi pozdní, má velké modré plody o váze až 100 gramů. Dužina je pevná, mírně nakyslá, snadno oddělitelná od pecky. Ruth gerstetter vyšlechtili v roce 1920 v Německu. Vínově červené středně velké plody se zelenožlutou mírně nakyslou, šťavnatou a nevýrazně voňavou dužinou jsou pevné Nejznámější pološvestky Opal je poloraná odrůda s kulatějšími velkými plody modré barvy. Dužina je příjemně nasládlá, jemně aromatická, šťavnatá a pevná, dobře se oddělující od pecky.  Anna Späth ( Anna pozdní ) má původ v Německu, kde byla vyšlechtěna ze semenářů, dovezených z Maďarska. Plody jsou pevné, fialové, chuť sladká a mírně kořenitá.  Ontario z USA má středně velké, kulaté zelenožluté plody. Dužina nevýrazné chuti i vůně je středně šťavnatá. Chutné jsou jen plody, které uzrály na plném slunci. Krajové odrůdy pravé švestky Šlapanická švestka je krajová odrůda domácí švestky, která byla vyšlechtěna v roce 1930 ve Šlapnicích u Brna. Je velmi odolná proti mrazu, má velmi chutné a šťavnaté plody. Černošská roste v okolí Prahy. Plody jsou středně velké, mají kapkovitý tvar a zelenavě modré slupku. Dužina je žlutá, sladce navinulá, velmi chutná, pevná a šťavnatá. Chrudimská (Vaňkova) je raná odrůda známá od roku 1924. Velké protáhlé modré plody s pevnou, sladkou a mírně nakyslou, příjemně aromatickou dužinou jsou značně trvanlivé. Zdraví a vitamíny Plody švestky jsou zdrojem mnoha vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a stopových prvků, které jsou pro lidský organismus velmi důležité. Zralé nebo přezrálé plody obsahují až 78 procent vody, v nezralých je vody až 87 procent. Je v nich 7 až 14 procent přírodních cukrů, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C, E a H, organické kyseliny, třísloviny, dusíkaté a minerální látky. Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů. Švestky obsahují i polyfenoly, které jsou antioxidační a pozitivně ovlivňují činnost srdce a krevního oběhu. Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Plody obsahují i značné množství vlákniny. Nerozpustné vlákniny na sebe vážou toxické látky a mají vliv na správnou funkci trávicího ústrojí. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky a tak upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů, mají také projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Vysoký obsah vlákniny ve švestkách velmi prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody se doporučují i při ochablosti střev. Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy, které se doporučují lidem s vysokým tlakem. V Sušené plody švestek mají vyšší obsah antioxidantů, které chrání lidský organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Podle odborných studií je v sušených švestkách více antioxidantů než v hrozinkách. Sušené švestky jich obsahují až sedminásobně více než čerstvé plody, ale ztrácejí většinu vitaminu C. Sušené švestky mají i antibakteriální účinky. Extrakt snižuje množství škodlivých bakterií v potravinách, jako jsou například salmonely nebo listerie. Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití švestek v gastronomii Plody švestek se konzumují čerstvé tzv. za syrova, ale mají uplatnění i v studené a teplé kuchyni, a také v potravinářství a v kosmetickém průmyslu. Švestky pro přímou konzumaci by měly být čerstvé a zralé, měkké a sladké. V studené kuchyni se používají hlavně do různých ovocných salátů. V teplé kuchyni se používají při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují. Sušené švestky jsou také velmi oblíbenou pochoutkou. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, v některých pěstitelských oblastech se ale nechávají uschnout přímo na stromě - tyto sušené švestky jsou nejlepší z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i chuti. Sušené švestky ale obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku. Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu. Dobře vyzrálé až přezrále plody švestek se nechávají zkvasit a používají se k výrobě destilátů, známých jako slivovice. V malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení. V kosmetickém průmyslu se švestky používají do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí. Jak a podle čeho vybírat Švestky dozrávají od začátku července do září. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Pokud se sklidí nedozrálé, jsou jejich chuťové vlastnosti podstatně horší. Zralé švestky jsou pevné a mají jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Čerstvě sklizené švestky mají ojíněný jemně bělavý povrch. Tento voskovitý stíratelný povlak, který zabraňuje vysychání, si plody vytváří samy. Pokud ho švestky mají, je to znak určité kvality, protože plody neprošly mnoha rukama. Spotřeba, zrání, skladování Švestky pro konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Švestky utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Nejlepší pro „uskladnění“ jsou švestky sušené, které si zachovávají všechny důležité látky. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, nechávají se také uschnout i přímo na stromě. Můžeme je nechat i tzv. přejít mrazem. Sušené ani „mrazem přešlé“ švestky se při správném uskladnění na suchém místě nekazí. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Švestky jako projímadlo Švestky se používají jako spolehlivé přírodní projímadlo. Tento jejich účinek se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků švestek zbytečné. Švestky proti průjmu Především v obchodech se zdravou výživou je možné občas zakoupit zvláštní druh švestek, který je oblíbený především v Číně pod názvem wumei a Japonsku jako umeboshi. Plody se suší, nakládají nebo také udí. Jsou kyselé a podle tradiční čínské a japonské medicíny ovlivňují akupunkturní dráhy jater, sleziny, plic a tlustého střeva. Na rozdíl od známých tradičních druhů švestek díky své kyselosti zastavují průjmy. Doporučují se také na léčbu kašle, pomáhají zastavit krvácení, omezují riziko vzniku nádorů a jsou účinné proti různým plísním. Sušené švestky Sušením se v plodech švestek zvyšuje obsah antioxidantů, které organismus chrání před vznikem různých rakovinových nádorů i různými chorobami a omezují stárnutí kůže. V sušených švestkách je těchto antioxidantů až 7krát víc než v hrozinkách. I když sušením švestky ale ztrácejí určité množství vitamínu C, je jejich hodnota z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek stále velmi vysoká. Léčivé účinky Švestky mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody švestek - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - omezují tvorbu ledvinových kamenů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Listy stromů obsahují kumariny, které jsou účinné proti trombóze, posilují i čistí cévy a kapiláry. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na revmatismus a poruchy metabolismu. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány. Švestky mohou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové. Ty se můžou koncentrovat v tělních tekutinách v podobě krystalů a způsobit zdravotní problémy. Osoby s onemocněním ledvin a žlučníku by proto neměly sušené švestky konzumovat. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou. Švestky obsahují malé množství oxalátů, ty se mohou v některých případech v těle hromadit a podílet se například na vzniku ledvinových kamenů. Oxaláty mají schopnost ovlivňovat vstřebávání vápníku v těle, proto by se potraviny s vápníkem měly konzumovat 2 až 3 hodiny před konzumací švestek.

TŘEŠEŇ - SLADKÁ TŘEŠEŇ - latinsky Cerasus, anglicky cherry nebo francouzsky cerise je vyšlechtěná původní forma plané třešně ptačí, tzv. ptáčnice - Prunus avium. Malé, ale sladké, šťavnaté a zdravé Pěstování třešní má v Evropě, a samozřejmě také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Čerstvé třešně patří mezi nejchutnější a nejzdravější ovoce - a na jaře rozkvetlé stromy jsou nádherné… Původ a historie Místem původního výskytu třešní jsou oblasti Malé Asie okolo Černého moře. Z nich je v roce 74 před naším letopočtem přivezl do Říma vojevůdce Lucullus. Římané pak již tzv. kulturní formy třešně postupně rozšířili do střední a severní Evropy, kde do té doby rostly jen třešně plané. O pěstování a šlechtění třešní v dávné době existuje poměrně dost důkazů. Například v Porýní byly zjištěny prokazatelné stopy kulturních odrůd z 2. století před naším letopočtem. Jedna z „novějších“ dochovaných písemných zmínek o třešních pochází z období raného novověku, kdy v roce 1539, Hieronymus Bock ve své bylinkářské knize píše o „…sladkých i kyselých, někdy bílých, jindy červených, a nebo černých odrůdách malých plodů s peckami“. V Japonsku je třešeň posvátným stromem - „svátek třešňových květů“ tam slaví už víc než 1000 let. První průkazné důkazy o pěstování třešní na území Čech, Moravy a Slezska pocházejí z 12. století. Třešně a jejich květy zde mají svůj velký význam i v lidových zvycích. Současnost Třešně se v současnosti pěstují v celé oblasti mírného pásma, ale protože se jim daří i ve vzdušných suchých půdách a nemají velké nároky na teplo, vyskytují se i v oblastech od jihu Itálie až po jižní Švédsko. Čtyři pětiny celosvětové produkce mají původ v Evropě, nejvíce z Itálie, Německa a Francie. Další významné pěstitelské oblasti jsou na Krymu, severním Kavkazu a v Dagestánu. V České republice jsou třešně oblíbeným ovocem, ale význam jejich pěstování je jen lokální. Vzhled, chuť, vůně… Plody třešní o velikosti 1 až 2 centimetry mají většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená bílou až narůžovělou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy žlutočervenou, červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou. Stromy jsou poměrně mohutné a rozvětvené, dosahují výšky až 10 metrů a dožívají se 80 až 100 let. Plodit začínají většinou 5 let od vysazení, z jednoho středně velkého stromu se sklízí i 150 až 200 kilogramů plodů. Odrůdy Třešní existuje přibližně 1 000 odrůd, které se od sebe liší především barvou slupky, ale také vlastnostmi dužniny a velikostí plodů. Třešně se dělí na čtyři základní skupiny Třešeň srdcovka Plody jsou měkké a velmi šťavnaté, poměrně velké. Odrůdy jsou velmi pěstované i v České republice - nejoblíbenější je původní česká odrůda Karešova, nejranější je Rivan a velmi známá je odrůda Kaštánka, která má plody s téměř černou barvu. Třešeň chrupka - tmavá chrupka - polochrupka Dužnina těchto odrůd je pevná a má větší až velké plody tmavé barvy, většinou s mírně hořkokyselou chutí. Nejpěstovanější odrůdy jsou Burlat, Granát, Ferrovia, Napoleonova, Kordia nebo i v České republice oblíbená Vanda. Třešeň Mareše Má původ v Dalmácii. Vyznačuje se malými červenočernými plody s výrazně nahořklou chutí. Používá se především k výrobě alkoholických nápojů Maraskino. Třešeň ptačí tmavá Vyskytuje se hojně v Čechách i na Moravě a ve Slezsku, je to původně planá třešeň, která je také známá jako ptáčnice. Plody jsou velmi malé a většinou kyselé. Třešeň srdcovka - nejvýznamnější odrůdy Karešova je původní česká, velmi oblíbená odrůda, vhodná především k přímé konzumaci. Plody jsou středně velké až velké, sytě tmavě červené. Dužnina je měkká, tmavočervená, příjemně navinule sladká a šťavnatá. Sklízí se v polovině června, je odolná proti mrazu, ale při vyšší vlhkosti plody pukají. Rivan má středně velké plody s tmavě červenou lesklou slupkou. Měkká šťavnatá dužnina je sytě červená a má sladce navinulou chuť. Je velmi odolná proti mazům, plody ve vyšší vlhkosti pukají jen občas. Patří mezi nejranější odrůdy, sklízí se začátkem června. Je vhodná k přímé konzumaci. Kaštánka se sklízí v polovině června a je odolná proti mrazům. Má středně velké plody s tmavočervenou tenkou a lesklou slupkou, které téměř nepukají. Dužnina je měkká, šťavnatá a sladká, sytě červená, aromatická. Je vynikající nejen pro přímou konzumaci, ale i pro kompotování. Adélka patří mezi původní české odrůdy. Plody zrají v polovině června. Jsou menší a mají červenou slupku. Dužnina je měkká, poměrně sladká, má slabé aroma a červenou barvu. Tato odrůda je citlivější v odolnosti proti mrazům i pukání plodů ve vyšší vlhkosti a je tedy vhodná spíš pro zahrádkáře. Winklerova raná pochází z Německa. Středně velké plody mají lesklou karmínově červenou slupku a středně tuhou dužninu, která je tmavě červená se světlými žilkami. Má mírně kořenitou chuť. Sklízí se v polovině června, je poměrně odolná proti přírodním vlivům a oblíbená mezi zahrádkáři. Helga je česká odrůda srdcovky, která zraje koncem června. Má větší červené plody odolné proti popraskání. Dužnina je tmavě červená, příjemně sladká a aromatická. Plody jsou ale poměrně měkké, tyto třešně tedy špatně snáší delší dopravu k spotřebiteli a jsou spíš vhodné do soukromých zahrad. Třešeň chrupka - nejvýznamnější odrůdy Granát má středně velké až velké tmavočervené plody s pro chrupky typickou tuhou dužninou, která je světle červená a navinule sladká. Sklízí se v polovině července. Je to oblíbená odrůda, proti mrazu i popraskání plodů středně odolná. Kordia s atraktivními velkými mírně protáhlými plody má vynikající sladkou chuť. Barva slupky je v plné zralosti až tmavě rudá, dužnina je karmínově červená. Zraje před polovinou července. Je to velmi vhodná třešeň pro přímou konzumaci. Napoleonova se sklízí počátkem července a je vhodná pro konzumaci i další zpracování. Tvar plodů je nepravidelně kulovitý, slupka hladká a lesklá, světle žlutá s načervenalými žilkami. Dužnina je mírně sladká, někdy nahořklá, tuhá, světle žlutá. Vanda patří k výnosným odrůdám, ale je vhodná především pro malé zahrádky a přímou konzumaci. Má větší kulovité plody karmínově červené barvy se světlejším mramorováním. Dužnina je tuhá, navinule sladká, tmavě červená. Büttnerova červená pochází z Německa. Plody jsou středně velké, žlutočervené a sladké. Zraje v polovině července a je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Ferrovia je nejrozšířenější odrůda chrupek v Itálii. Plody se zářivě červenou barvou jsou velké, pevné, křupavé a sladké i aromatické. Sklízí se v polovině července. Merton Bigarreau má původ v Anglii. Široké, kulaté středně velké plody s jasnou červenou barvou se vyznačují příjemnou sladkou chutí a jsou také poměrně šťavnaté. Třešeň tmavá chrupka - nejvýznamnější odrůdy Van je tzv. tmavá chrupka s velkými plody. Slupka je tmavě červená se světlými tečkami, pevná dužnina je šťavnatá, karmínově červená, navinule sladká a aromatická. Sklízí se na konci června, je vhodná pro menší zahrady, přímou konzumaci i na kompoty. Těchlovan je původní česká odrůda tmavé chrupky. Sklízí se na začátku července. Plody jsou velmi velké, kulovité, tmavě karmínově červené se světlejším žilkováním. Dužnina je tmavě červená a světle žilkovaná, tuhá, šťavnatá a navinule sladká. Hedenfingenská pochází z Německa a patří mezi tmavé chrupky. Velké tmavě červené plody s fialovým nádechem jsou velmi odolné proti otlačení. Dužnina hnědočervené barvy se světlými žilkami je mírně nahořklá. Sklízí se počátkem srpna. Oktavia byla vyšlechtěna v severním Německu. Je to velmi odolná odrůda s tmavými až černočervenými plody, které nepukají, jsou středně velké, chutné a aromatické. Star se vyznačuje velkými červenohnědými plody. Dužnina je šťavnatá, tmavě červená, má mírně kořenitou chuť. Zraje v první polovině července a pochází z Kanady. Summit patří mezi chrupky s většími plody z Kanady, sklízí se na konci července. Pod tmavočervenou lesklou slupkou je červená šťavnatá a sladká dužnina. Schauenburger zraje na konci července a začátku srpna. Má původ ve Švýcarsku. Plody jsou středně velké, černohnědé. Tmavě červená dužnina je sladce nakyslá. Třešeň polochurupka - nejznámější odrůdy Burlat je velmi známá a oblíbená odrůda polochrupek. Má větší, kulovité a mírně hrbolaté plody s tmavě rudou lesklou slupkou. Středně tuhá, šťavnatá červená dužnina je příjemně sladká. Plody vhodné k přímé konzumaci zrají na začátku června. Marta má kulovité středně velké až velké plody s červenou barvou slupky. Velmi chutná tmavě červená dužnina je šťavnatá. Sklízí se na začátku července. Tato odrůda je poměrně značně odolná proti nepřízni počasí, plody příliš nepukají. Zdraví a vitamíny Plody třešní obsahují více než 80 procent vody, důležité vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách třešní je mnoho hořčíku, draslíku, železa, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku. Nejvíce pro lidské zdraví prospěšných látek je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy. Vzhledem k svému složení mají třešně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají čistit krev, játra a ledviny, podporují činnost trávicího i vylučovacího ústrojí. Jejich konzumace pomáhá při léčbě cukrovky a při poruchách činnosti štítné žlázy i při bolestech páteře. Třešně také podporují růst kostí a zubů, mají antioxidační a preventivní účinky a zvyšují imunitu a obranyschopnost těla proti různých infekčním onemocněním, zánětům nebo paradentóze. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace třešní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Z kyselin, které plody třešní obsahují, je nejdůležitější kyselina listová. Má velmi pozitivní účinky na činnost mozku, zlepšuje paměť a také kladně ovlivňuje nervový systém. V třešních je mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů obsahují. Chrání srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Nejnovější odborné studie také prokázaly, že třešně mají velký pozitivní vliv na léčení cukrovky, a to díky barvivu antokyan, které zvyšuje až o 50 % produkci inzulínu. Tento hormon lidské tělo produkuje, aby snižoval obsah cukru v krvi. Čistící a antioxidační účinky třešní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace třešní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Třešně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití třešní v kuchyni Třešně jsou nejchutnější čerstvé, nedoporučuje se ale jich najednou zkonzumovat větší množství nebo brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce třešně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se hodí na různé dezerty, používají se i na přípravu koláčů, nákypů nebo buchet, případně na zdobení dortů. Oblíbená je například známá bublanina. Chuťově velmi zajímavá je třešňová omáčka. Z třešní se vyrábí také kompoty, džemy, marmelády, šťávy, mošty, likéry i destiláty, používají se jako příchuť do piva. Výtažky z plodů třešní jsou v kosmetickém průmyslu využívány do různých krémů a mastí, protože dehydrují buňky a zpomalují tak stárnutí pokožky. Příprava třešní před použitím Pokud třešně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Třešně je potřeba vždy důkladně přebrat, odstranit nahnilé plody a stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním třešně vždy dobře omyjeme. Pokud chceme použít třešně oloupané, bez slupek, můžeme je krátce spařit horkou vodou. Slupku pak lze stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé třešně z domácí české produkce jsou v prodeji podle počasí většinou od začátku června do poloviny srpna a jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr třešní je poměrně náročný, protože se sklízejí ručně. Třešně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se třešně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu destilátů. Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Nemá žádný význam kupovat třešně přezrálé, otlačené nebo popraskané. Spotřeba, zrání, skladování Třešně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Skladovat se můžou maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce třešně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné třešně kompotovat, nebo zmrazit. Plody se zmrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů nebo nákypů. Zajímavosti Původ slova „třešeň“ Českému názvu „třešeň“ je nejblíže slovenský čerešňa nebo ruský čerešnja, cizojazyčné ostatní názvy se od něj odlišují. Pochází z praslovanského slova čeršňja, které má původ v latinském cerasus, a to vzniklo z Dánsko-tureckého slova keras - podle města Kérasos, kde se třešně ve velkém množství pěstovaly. Využití pecek třešní Sušené pecky z třešní v látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Můžou se ale také nahřáté použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů třešní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také nábytek. Ozdravná třešňová kúra Konzumace třešní ve vyšším množství v podobě ozdravné léčebné kúry se doporučuje při artróze, dně, revmatické artritidě, arterioskleróze, chronické nebo déle trvající zácpě, při onemocnění jater nebo i po selhání srdce a při rekonvalescenci po různých onemocněních. Třešně totiž výrobně čistí tělo od škodlivých a toxických látek. Kúra trvá maximálně tři dny. Během nich se třikrát až čtyřikrát denně konzumuje jako jediná strava půl kilogramu zralých třešní - ideálně velmi tmavých odrůd. Při problémech se žaludkem je možné plody krátce povařit. Účinek kúry se zvýší, pokud se konzumace plodů doplní pitím několika hrnků třešňového čaje. Ten lze uvařit ze stopek třešní - 50 g stopek se 5 minut vaří v litru vody. Třešně proti poruchám spánku Třešně také velmi dobře působí při problémech s nespavostí. Není nutné konzumovat plody, ve většině případů stačí vypití 2 až 4 decilitrů třešňové šťávy. Léčivé účinky Třešně mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody třešní - podporují správné zažívaní, jsou účinné proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - mají velké protizánětlivé účinky - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - posilují činnost srdce a krevního oběhu - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - působí pozitivně na nervový systém - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - podporují zdravý vzhled pokožky - pozitivně ovlivňují pevnost kostí a zubů - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Třešně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u třešní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci třešní neměla pít voda ani jiné tekutiny.

BLUMA je plod stromu Slivoň bluma - Prunus domestica, který s největší pravděpodobností vznikl křížením slivoně trnky a slivoně myrobalán, protože planá forma blumy nebyla dosud nikde objevena. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce Modré i červené blumy patří do skupiny plodů slivoní. Společně s nimi jsou zde ještě švestky a pološvestky, slívy, ryngle, mirabelky a renklódy. Blumy mají téměř stejné pozitivní účinky na lidské zdraví jako švestky, velmi podobně i chutnají a jsou dokonce větší a šťavnatější. Přesto pravá švestka - švestka domácí - patří k nejvíce pěstovaným a nejoblíbenějším slivoním. Původ a historie Slivoně jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravdě podobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířily přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o slivoních pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Velký význam měly později slivoně v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých slivoní - švestek - a z nich křížením vznikaly další druhy peckovitého ovoce - slívy, mirabelky, renklódy a také blumy. Současnost V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, ale pro trh má význam jen několik z nich. Vzhledem k tomu, že především v Evropě se vinou různých chorob a výkyvů počasí pěstuje stále méně původních švestek, zaměřují se šlechtitelé i na jiné druhy slivoní, a samozřejmě i na blumy. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží i odrůdy z Asie a USA. Ve střední Evropě má pěstování slivoní - především švestek - dlouhou tradici. Najdeme je ve většině zahrad a sadů. V poslední době ale i zahrádkáři vysazují blumy, které mají mnoho podobných zdraví prospěšných i chuťových vlastností jako původní švestky, navíc jsou větší a šťavnatější. Vzhled, chuť, vůně… Plody blumy mají kulovitý, někdy mírně zploštělý nebo oválný tvar. Jsou poměrně velké, v průměru můžou mít velikost až 7 centimetrů. Slupka má v závislosti na odrůdě mnoho barevných odstínů - může být žlutá, zelená, červená až rudá, fialovočervená, žluto nebo červenozelená, světle modrá až tmavě sytě modrá nebo až téměř černá. Dužnina je většinou žlutá, případně zabarvená do růžova, poměrně tuhá a přirostlá k pecce. Protože blumy patří do skupiny tzv. slivoní, chutná jejich dužnina podobně jako švestky, je ale šťavnatější a u některých odrůd sladší. Stromy jsou poměrně košaté a dorůstají až do výšky 10 metrů. Pro pěstování na zahradách se hodí šlechtěné odrůdy na nízkém podnoží. Odrůdy Slivoň bluma patří botanicky do poddruhu Slivoň obecná (Prunus insititia). Mimo ní je zde ještě slivoň obecná pravá, myrabelka a špendlík. V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, pěstuje se ale jen několik z nich. Nejvýznamnější odrůdy blum, pěstované v České republice Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají v průměr i přes 5 centimetrů. Tužší dužnina krémové barvy je průměrně šťavnatá, příjemně sladká a chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Kuban Delightpatří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou, pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé, velké tmavě modré až černé plody kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda je vhodná k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější sytě modré plody s tenkou slupkou mají oranžovou velmi chutnou středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách snáší až -25 stupňů Celsia. Má středně velké červenozelené kulaté plody s pevnou zlatavě žlutou sladkokyselou dužninou. Zdraví a vitamíny Plody blumy obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů, které mají značné preventivní, ale i léčebné účinky pro lidský organismus. Blumy jsou například bohatým zdrojem provitamínu A, vitamínů skupiny B, vitamínu C a také E. Z minerálních látek v nich najdeme především mnoho draslíku, ale i vápník, fosfor a železo. Plody obsahují i různé důležité organické kyseliny, přírodní cukry a vlákninu. Vitamín A pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu, ale také společně s dalšími antioxidanty zbavuje organismus škodlivých látek. Vitamíny skupiny B podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Antioxidanty ale především působí i preventivně proti různým druhům rakovinného bujení. Blumy obsahují i pro lidské tělo důležité minerální látky. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a vesvalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Draslík pomáhá snižovat vysoký krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má pozitivní vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci. Aktivuje také činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle.  Organické kyseliny mají v kombinaci s ostatními látkami v blumách preventivní účinky proti různým chorobám, ale podílejí se i na správném fungování celého organismu. Vlákniny mají velký vliv především na správnou činnost trávicího systému. Nerozpustné vlákniny, které blumy obsahují, na sebe umí vázat toxické látky a čistí střeva. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky, tím upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů. Mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Listy stromů slivoní obsahují kumariny, které mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár a působí proti vzniku trombózy. Odvar z těchto listů pomáhá při léčení poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití blumy v gastronomii Blumy se nejčastěji konzumují přímo, tzv. za syrova. Konzumují se samozřejmě plody čerstvé a zralé. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů. V teplé kuchyni se blumy příliš nepoužívají, ale jsou velmi chutné například v bublaninách a nákypech. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů některých odrůd vyrábí především povidla a džemy, pevnější a menší plody se kompotují. Výtažky z plodů se používají i v kosmetickém průmyslu především do krémů a mastí. Jak a podle čeho vybírat Blumy dozrávají od první poloviny srpna do konce října. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Utržené nedozrálé blumy sice dozrají, ale hlavně jejich chuťové vlastnosti jsou pak podstatně horší. Zralé blumy jsou pevné, šťavnaté a mají u převážné většiny odrůd jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Blumy pro přímou konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Některé vyšlechtěné odrůdy vydrží při uskladnění v chladnu a temnu od jednoho do tří měsíců po sklizni. Blumy utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Blumy jako projímadlo Blumy jsou vzhledem k obsahu vlákniny a dalších látek spolehlivé přírodní projímadlo, které se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků blum zbytečné. Léčivé účinky Blumy mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody blum - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Blumy můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu, ale to pouze v případě konzumace většího množství plodů. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou.  

VIŠEŇ obecná – nebo také třešeň višeň je ovocný strom s plody, které jsou podobné třešním, ale mají mnohem kyselejší chuť. Většinou se používá pouze název višeň - latinsky Prunus cerasus, anglicky morello cherry nebo sour cherry. Malé, šťavnaté a osvěžující Výskyt višní ve volné přírodě se částečně překrývá s výskytem slivoně třešně a mezi oběma druhy dochází k samovolnému vzájemnému křížení. Se vzrůstem popularity višní a zájmu o ně se višně v současnosti už také šlechtí a vznikají tak odolnější a chutnější odrůdy. Původ a historie Původní oblastí višně obecné byla západní Asie, jihovýchodní Evropa a severní Indie. Pěstováním se višeň postupně rozšířila do celého světa, kde se jí nejvíce daří především v mírném podnebním pásmu. Současnost Višně se v současnosti pěstují především v celé oblasti mírného pásma. Nejvíce světové produkce je z Francie, Itálie a Německa a Francie a také ze zemí severní polokoule. V České republice jsou višně oblíbeným ovocem, ale pěstují se jen v některých oblastech a v omezeném množství. Vzhled, chuť, vůně… Plody višní – peckovice - jsou vzhledově velmi podobné plodům třešní - mají velikost 1 až 2 centimetry a většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená červenou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou.   Stromy zimovzdorných višní jsou většinou nižší a rozvětvené, mají poměrně malé nároky na kvalitu půdy i podnebí. Ostatní druhy višní dorůstají do výšky až 10 metrů, koruna stromu má kuželovitý nebo kulovitý tvar. Listy jsou lesklé a mírně vejčité. Stromy jsou značně odolné, poškodit je nebo úrodu mohou jedině mrazy. Plodit začínají přibližně 5 let od vysazení. Odrůdy Višně se dělí do tří hlavních skupin - amarelky – tzv. třešňovišně - plody mají světlejší barvu, na koncích jsou mírně zploštělé a šťáva je bezbarvá, chuť nasládle kyselá. Jedná se o přímé křížence višní a třešní, sjednocující vlastnosti obou druhů. - kyselky – barva plodů je tmavě červená, má většinou tvar srdce a šťáva je velmi tmavá, chuť nakyslá - skleněnky – zimovzdorné - světle až tmavě červené plody mají měkkou dužninu a jsou velmi šťavnaté. Chuť je nakyslá až trpká, někdy příjemně kořenitá. Nejvýznamnější odrůdy višní Kökörošská sladkovišeň je velmi odolná odrůda z Maďarska. Plody mají vynikající příjemně sladkokyselou chuť, jsou velké a pevné, barva je sytě červená. Dužina se velmi snadno odděluje od pecky. Kelleriis – višeň kyselka - pochází z Dánska. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, jsou vynikající na výrobu šťáv a dobře se zavařují. Kordia jepůvodní česká odrůda, která vznikla jako náhodný semenáč. Plody jsou velké, tmavě fialové, příjemně kyselé, pevné a velmi aromatické. Morela pozdní byla vyšlechtěna v roce 1598 v zámeckých zahradách v Paříži ve Francii. Plody jsou středně velké, červenohnědé, dužina je velmi kyselá a šťáva silně barví. Sam mášťavnaté mírně nakyslé a nepraskající středně velké plody jsou tmavě červené a mají nevýrazné aroma. Královská mástředně velké pevnější plody mají červenou barvu a světlejší šťavnatou příjemně kořenitou dužinu. Star pochází z Kanady. Velké červenohnědé až tmavě fialové plody mají tmavou a pevnou dužinu s kořenitou chutí. Summit je višeň s velkými tmavočervenými plody, která má původ v Kanadě. Chutná příjemně sladkokysele a je i příjemně aromatická. Hedelfingenská višeň má původ v Německu. Slupka i dužina šťavnatých a silně aromatických chutných plodů je tmavě červená. Schneiderova jeněmecká odrůda s tmavočervenými plody a světlejší velmi pevnou dužinou, která je ale jen průměrně šťavnatá, mírně kyselá a lehce aromatická. Schauenburger jepůvodně švýcarská odrůda višně se středně velkými plody černohnědé barvy, které jsou sladce nakyslé, mírně aromatické a středně pevné Morellenfeuer jsouvišně z Dánska, které mají středně velké plody se silně barvící šťávou. Jsou jen mírně kyselé a jemně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody višní obsahují podobné hodnotné látky jako třešně, ale v nižší koncentraci. Višně obsahují jen poněkud víc železa a obsah kyseliny jablečné je také vyšší než u sladkých třešní. V plodech je přibližně 80 procent  vody, vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách višní je vyšší množství hořčíku, draslíku, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku a velmi mnoho železa. Nejvíce prospěšných látek pro lidské zdraví je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy.   Vzhledem k svému složení mají višně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají při čištění krve, jater a ledvin, podporují činnost trávicího ústrojí. Višně mají i mají antioxidační a preventivní účinky, zvyšují imunitu a obranyschopnost organismu proti různých infekčním onemocněním a zánětům. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace višní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo, kterého je ve višních velké množství, je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Višně obsahují mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů mají. Ochraňují a posilují srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Čistící a antioxidační účinky višní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace višní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Višně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití višní v gastronomii Višně jsou nejzdravější a nejchutnější čerstvé, ale nedoporučuje se jich najednou zkonzumovat větší množství, případně brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce višně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se používají především na ovocné koláče a různé dezerty, případně na zdobení dortů. Občas se méně kyselými odrůdami višní nahrazují třešně v známé bublanině. Velmi často se z višní připravuje omáčka, která svojí trpce nakyslou příchutí dokonale doplňuje například pečenou nebo grilovanou drůbež. Z plodů višní se vyrábí kompoty, džemy, marmelády a šťávy, ale také likéry a mošty. Višňové dřevo se vzhledem ke svým vlastnostem i vzhledu často využívá v nábytkářském průmyslu. Příprava višní před použitím Pokud višně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Plody se vždy musí důkladně přebrat, nahnilé odstranit a ostatní opatrně oddělit od stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním višně vždy dobře omyjeme pod studenou tekoucí vodou.. Pokud chceme použít višně oloupané, mohou se krátce spařit horkou vodou. Slupka pak jde stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé višně z domácí české produkce jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr višní je náročný, protože se sklízejí ručně a velmi rychle zrají. Višně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se višně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu likérů, šťáv a moštů. . Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Kupovat přezrálé, otlačené nebo popraskané višně i za velmi nízkou cenu se vzhledem ke kvalitě plodů a velkému riziku jejich znehodnocení nevyplatí. Spotřeba, zrání, skladování Višně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Mohou se skladovat maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce višně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné višně kompotovat nebo zamrazit. Plody se zamrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů. Pěstování višní Místo pro pěstování višní se musí vybírat skutečně velmi pečlivě, protože višně jsou velmi náchylné na mrazy a studené deště v době květu. Ideální místo je severní svah ve vyšší nadmořské výšce, půda by měla být propustná. Pokud je v blízkosti větší vodní plocha, snižuje se i nebezpečí poničení sadu pozdními mrazy. Zajímavosti Využití pecek višní Sušené pecky z višní látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Nahřáté se mohou také použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů višní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také velmi kvalitní nábytek. Léčivé účinky Višně mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody višní - podporují správné zažívání, jsou účinné proti zácpě - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - posilují činnost srdce a krevního oběhu - mají velké protizánětlivé účinky - chrání buňky lidského těla před poškozením - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Višně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u višní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci višní neměla pít voda ani jiné tekutiny.