Plži

Je rozšířená v Atlantiku, vyskytuje se také ve Středozemním moři. Ušeň mořská dorůstá do délky 20cm. Ulita je spirálovitě stočená, na jejím povrchu jsou hnědorůžové skvrny a lehké mramorování. Při přípravě ušní je třeba postupovat opatrně – světlá, masitá noha se nejdříve nakrájí na plátky silné asi 0,5cm. Syrové se používají na přípravu sushi, mohou se také smažit nebo dusit. Před tepelnou úpravou se plátky zlehka naklepou. Ke smažení postačí 1 minuta, potom by maso ztuhlo. Alternativně lze ušně dusit 5-6 hodin – takto dlouhé úpravě byly vystaveny konzervované ušně.

Původní oblastí tohoto druhu je pobřeží Austrálie. Ušeň hladká žije na skalnatých dnech a bočních stěnách skalních útesů pod linií přílivu a odlivu. Ulity těchto ušní jsou zelenavě světlé, oválné a rovnoměrně zakulacené. Jejich povrch je hladký. Na vnějším okraji schránky je asi 12 otvorů. Ušeň hladká dorůstá do délky 15-20cm. Tento druh plžů je možné konzumovat zasyrova, vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Vyskytuje se podél západního pobřeží USA a Kanady, žije v hloubkách do 10m. Ušeň kamčatská dnes v Kalifornii patří k chráněným druhům. Ulita je šedohnědě zbarvená, má drsný povrch a poměrně vysokou spirálu se 4-5 otvory. Ušeň kamčatská se konzumuje syrová nebo vařená.

Je rozšířená u evropského pobřeží Atlantiku. Ve Středozemním moři se vyskytuje podobný druh – přílipka modravá. Přílipky se konzumují jen v oblastech výskytu, komerčně se vůbec neloví. Ulita je na povrchu pokrytá různobarevnými prstenci zbarvenými světlošedě až hnědošedě. Žebra ulity probíhají od špičky směrem k okraji, jsou střídavě nižší a vyšší. Přílipka obecná dorůstá do délky 6cm. Lahodná chuť přílipek vynikne po uvaření, mohou se také smažit nebo dusit. Maso potom bývá poněkud tužší. V mnoha oblastech se přílipky konzumují syrové – vyjmou se z ulity, zbaví všech tmavých částí těla a útrobního vaku.   K příbuzným druhům patří jihoafrická přílipka zubatá, která dorůstá do délky 10cm. V Tichomoří se vyskytuje největší zástupce přílipek, přílipka mexická, která dorůstá do délky 15-35cm. Podél západoafrického pobřeží od Maroka po Angolu je rozšířená přílipka průsvitná, která dosahuje velikosti max. 7cm.

Je rozšířená v celém severním Atlantiku, směrem k jihu až po Španělsko. Plážovka vejcorodá žije v blízkosti pobřeží na skalách, vytváří početné kolonie. Charakteristickým znakem těchto plážovek je krátká, okrouhlá ulita kuželovitého tvaru. Špička ulity je ostrá, zbarvení ulity přechází od šedozelené po černou. Na povrchu jsou soustředné pruhy. Ve Francii se plážovky podávají syrové jako součást obložených mís. Vhodným způsobem tepelné úpravy je krátké povaření v osolené vodě nebo v court-bouillonu. Nejčastěji se tyto plži podávají nastudeno v ulitách s vinaigrette – maso se vytahuje přímo u stolu pomocí tenké jehly. Před konzumací je třeba odstranit těžko stravitelné rohovinové víčko.

Vyskytuje se v celém Středozemním moři a v celém Atlantském oceánu. V západním Středomoří se ostranka jaderská prodává běžně, do vnitrozemí se dováží jen málokdy. Ulita je hnědavě béžová, baculatá, spirálovitě stočená. Jsou na ní výrazné ostny. U ústí ulity je podélný sifonovitý kanál. Ostranka jaderská se většinou krátce vaří i s ulitou. Maso bývá tužší, je však velice chutné. Používá se také při přípravě nádivek. Tento druh plžů se v Itálii a ve Španělsku považuje za delikatesu.

Je rozšířená v celém Středozemním moři, představuje vedlejší produkt rybolovu. Ostranka purpurová má poměrně vysokou věžovitou ulitu, hnědě zbarvenou. Na každém závitu jsou dva tmavohnědé spirálovité pruhy. Povrch ulity je pokrytý výrůstky a krátkými, tupými ostny. Maso tohoto druhu plžů bývá tužší, vhodným způsobem tepelné úpravy je proto vaření. Maso potom chutná skvěle.

Jedná se o dravého plže, který se živí ústřicemi a jinými mlži. Rapana dravá je rozšířená v Japonsku a u východočínského pobřeží, vyskytuje se také v západním Tichomoří. V polovině 20. století byl tento druh zavlečen do Černého, Jaderského, Egejského a Rudého moře, také k pobřeží Bretaně. V současnosti se objevuje i u východoamerického pobřeží. Rapana dravá dorůstá do délky 18cm. Ulita má šedohnědou barvu, na jejích závitech jsou tmavé, spirálovité pruhy. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření nebo po nakrájení masa na plátky také dušení.

Je rozšířená nejen u pobřeží Dalmácie, ale v celém Středozemním moři a Atlantském oceánu. Ulita donky dalmátské je zelenavě zbarvená, kuželovitě tvarovaná. Má sedm závitů pokrytých ostny. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Je rozšířená mezi Koreou a Japonskem. Ulita donky rohaté dorůstá do délky 10cm. Je zbarvená zlatohnědě, její vršek je špičatý. Tento plž se cení zejména v Japonsku, chutné maso se používá při přípravě polévek. Hodí se také k dušení nebo grilování.