V ČR méně obvyklé

ALOISIE – latinsky Aloysia triphylla je aromatická rostlina s velkým obsahem silic. Aromatický keřík s citronovou vůní Aloisie je velmi bohatá na silice a další látky, díky kterým je prospěšná pro naše zdraví. Nejčastěji se konzumuje v podobě čaje, ale můžete ji použít sušenou na dochucení pokrmů. Původ a historie Aloisie pochází z Jižní Ameriky, odtud ji podobně jako brambory nebo kukuřici přivezli v 17. století Španělé. Ve Španělsku se pěstovala především pro množství vonných silic. Pěstování Aloisie je teplomilná rostlina a naše podnebí nezvládá dobře. U nás ji můžete pěstovat pouze jako pokojový či balkonový keř. Pro její vůni je vhodné ji umístit poblíž posezení. Nejlépe se jí daří v polostínu. Vzhled, chuť a vůně… Keř je vysoký asi 5 m a patří do čeledi sporýšovitých. Listy jsou dlouhé až 10 cm a po rozemnutí voní po citronu. Květy jsou malé, mají světle fialovou barvu. Je oblíbená pro svoji příjemnou citronovou vůni, za kterou vděčí obsaženým rostlinným silicím. Zdraví a vitamíny Aloisie je velmi bohatá na rostlinné silice (carvon, citronelol, limonen či geraniol) a na další látky jako je tanin či flavonoidy. Díky těmto složkám má čaj z listů aloisie příznivé účinky na lidské zdraví. Cineol působí příznivě proti některým mikroorganismům, geraniol pomáhá proti parazitům. Neměla by se užívat v těhotenství, protože některé zdroje uvádějí, že podporuje kontrakci dělohy. Použití aloisie v gastronomii Aloisie je velmi aromatická, má v kuchyni mnohostranné použití. Jediným listem lze okořenit např. pošírovanou rybu. Ve Španělsku a Francii je oblíbený nálev z aloisiových listů. Čaj je nejen zdravý, ale také velmi lahodný. Lístky aloisie můžete použít k ochucení čajů, při vaření i při pečení moučníků. Čerstvé listy jsou vynikající pro dochucení pudinků, sušenek či nápojů. Skladování a uchovávání Listy aloisie se suší a uchovávají se v uzavřených sklenicích na tmavém místě. Takto uchované listy si udrží své aroma po dobu až dvou let. Léčivé účinky - pomáhá při bolestech žaludku - mírní stres a bušení srdce - má pozitivní vliv na psychiku - je vhodným doplňkem celkové léčby při infekci parazity - zmírňuje ataky migrén - má antioxidační účinky

ANDĚLIKA – latinsky Archangelica officinalis, slovensky Archangelika lékarska, anglicky Garden Angelica je bylinka z čeledi miříkovitých. Konzumuje se syrová i vařená. Má anýzovou vůni. Andělská bylinka od vody Andělika se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Její účinky se užívají již od nepaměti. Mniši ji používali jako lék proti moru. Původ a výskyt Původní místo výskytu anděliky lékařské je střední a severní Evropa a severní Asie. U nás je rozšířena od nepaměti, pěstuje se nebo volně roste podél vodních toků. Vyskytuje se v lesích, poblíž horských bystřin nebo na horských loukách. Pěstování Anděliku zasejte počátkem podzimu, přesazujte na jaře, mezi jednotlivými rostlinami nechávejte rozestup 1 m². Vzhled, chuť a vůně… Andělika je mohutná bylina až 2 m vysoká, má dutou lodyhu. Květy jsou zelenavě bílé a mají v průměru 15 cm. Listy jsou 90 cm velké. Mladé lodyhy mají anýzovou, sladkou chuť i vůni. Plodí pouze jednou za život, poté uhyne. Kořen a plody mají chuť hořkou a kořenitý pach. Zdraví a vitamíny Kořen s plody obsahuje především silici a terpeny, také obsahují hořčinu angelicin, furukumariny a další látky. S jejím užíváním je nutné nakládat opatrně, může způsobovat přecitlivělost na světlo. Těhotné ženy ji nesmějí užívat vůbec, může vyvolávat menstruaci. Použití anděliky v gastronomii Řapíky a listy se mohou používat jak čerstvé, tak i vařené. Kořeny se čistí a poté se zavěšené usuší. Uchovávají se ve vzduchotěsné nádobě. Mladé lodyhy mají dobrou chuť i zasyrova. Nařezané řapíky a listy se přidávají do omáček, polévek i do salátů. Kořen můžete použít pro přípravu léčivého čaje nebo andělikového vína. Kořen a plody se používají pro výrobu hořkých likérů. Skladování Kořen po sklizení omyjeme a usušíme ve stínu za maximální teploty 35 °C. Usušený kořen uchováváme v uzavřené nádobě. Léčivé účinky - čistí krev - je močopudná - zlepšuje trávení a působí proti nadýmání - pomáhá při revmatismu, epilepsii a hysterii - podporuje odkašlávání - má uklidňující účinky - pomáhá při zánětech dutiny ústní

Jinak také galgánový kořen, nepravý galgán, thajský zázvor, siamský zázvor, kalkán. Používáme kořen, naložený nebo čerstvý či sušený a rozemletý na prášek. Galgán voní po borovicích a citrusech, svou chutí připomíná zázvor. Lze jím kořenit ryby, mořské plody, drůbež, jehněčí maso. Galgán je rozšířeným kořením kuchyně Dálného východu. Čerstvý se loupe jako zázvor a poté krájí, strouhá nebo se řeže na tenké plátky. Galgánový kořen lze sušit - před použitím se namočí na 1-2 hodiny do vody. Galgánové kořeny se u nás dají koupit jen ve specializovaných asijských prodejnách. Zabalené v mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce 2-3 týdny čerstvé. Galgán, jinak také siamský zázvor z čeledi zázvorovitých má dva typy: malý a velký. Malý galgán pochází z Číny a velký galgán z Indonésie. Galgán malý dorůstá do výšky 1m, má dlouhé, úzké listy a malé bíle květy, žíhané červeně. Galgán velký je statná rostlina dorůstající do výšky 2m. Oddenky obou rostlin jsou vřetenovité, podobné zázvoru.  Oddenky se vyjmou ze země a po očištění se dále zpracovávají podobně jako oddenky zázvoru a kurkumy. Galgán malý má palčivější aroma než galgán velký, trochu voní po eukalyptu. Chuť je podobná kardamomu a zázvoru. Galgán velký chutná po směsi zázvoru a pepře, s jemnou příchutí citronu. Oba typy galgánu se v oblasti Malajsie a Indonésie používají čerstvé. Přidávají se do kari směsi a do dušených pokrmů. Galgán velký je důležitou složkou thajských kari past. Galgán malý se používá při výrobě likérů, v Rusku a ve Skandinávii jím ochucují pivo. Oddenky – jsou na povrchu oranžově červené, mohou být ale i světlejší. Oddenky galgánu velkého jsou větší než u galgánu malého. Čerstvé plátky – galgán nakrájený na plátky má příjemné aroma. Sušené plátky – jsou k dostání v orientálních obchodech. Přidávají se do dušených pokrmů a do polévek, před podáváním je třeba kousky galgánu z pokrmu odstranit. Sušené kousky – ve srovnání se sušeným zázvorem jsou sušené kousky oddenku galgánu dřevnatější a tužší. Drť – půl čajové lžičky prášku nahradí asi jeden malý plátek oddenku. Obě rostliny galgánu se v současnosti komerčně pěstují v Indii a v jihovýchodní Asii.

Jinak také kaprlata. Používáme poupata - čerstvá, v oleji, solném láku nebo v octovém nálevu. Chuť kaparů je ostrá, natrpklá. Mají lehce kořenitou chuť, v láku nakyslou. Dělíme je do jakostních tříd: nad 13mm - Gruesas, 11-13mm - Fines, 9-11mm - Capottes, 8-9mm - Capucines, 7-8mm - Surfines, méně než 7mm - Nonpareilles. Nejmenší kapary jsou nejcennější. V italské kuchyni se kapary často používají k dochucení pokrmů z telecího masa, dále jsou výborným doplňkem salátů i hlavních chodů. Do pokrmů se přidávají krátce před dokončením, vařením ztrácí své aroma. Kapary skladujeme v uzavřených skleničkách zalité lákem. Vydrží tak minimálně jeden rok. Kvalita a cena kaparů závisí na velikosti - čím jsou menší, tím lépe chutnají a dráže se prodávají. Před použitím se kapary na 10 minut namáčí do vody, aby se z nich odstranila přebytečná sůl. Kapary jsou typickou součástí mnoha italských a španělských jídel. Nesklizená poupata se změní v plody, prodávané ve Francii jako cornichons du câprier, v Itálii pod názvemcapperoni a ve Španělskualcaparrónes. Plody se nakládají do kořeněného nálevu a servírují jako delikatesa s olivami.   Odrůdy kapary Odrůdy kapary se od sebe liší především tvarem a velikostí, částečně i chutí. Capottes – větší a kulatější Capucines – zašpičatělé a větší Mifines – středně velké, většinou zašpičatělé Fines – kulatější střední velikosti Surfing – menší a kulaté Nonpareilles – kulatější malé

KERBLÍK TŘEBULE – latinsky Anthriscus cerefolium neboli třebule pravá roste divoce, vzácně ho nalezneme v zahradách. Divoký a voňavý Nenáročná bylina, které vyhovuje polostín, patří do čeledi miříkovitých. Kerblík má výbornou chuť a skvěle se hodí k zeleninovým a rybím pokrmům. Velmi prospěšný je i pro lidské zdraví. Původ, historie a výskyt Kerblík má svou domovinu na Kavkazu a v západní Asii. Jako koření ho používali Římané již ve starověku. Ti ho rozšířili při svých výpravách po Evropě. Komerčně se příliš nepěstuje, ale setkáme se s ním na zahrádkách v Evropě, v severní Africe, ve východní Asii i v Americe. Vzhled, chuť a vůně… Bylina je až 60 cm vysoká, listy jsou vícenásobně lichozpeřené. Okolíky mají bílou barvu. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík po odkvětu odumírá a zasychá. Jeho prchavé aroma připomíná anýz a petržel. Zdraví a vitamíny Kerblík obsahuje éterický olej isoanethol a má vysoký obsah vitamínu C. Hořčiny a éterický olej podporují zažívání a činnost ledvin. Kerblík by neměl chybět při jarní očistné kúře. Použití kerblíku v gastronomii Nejlépe chutnají čerstvé, mladé listy. Sušením a dlouhým vařením se ničí aroma, při zmrazování zůstává zachováno. Kerblík je oblíbenou součástí bylinkových polévek, hodí se k vaječným, zeleninovým i rybím pokrmům. Hodí se i pro úpravu masa, a to skopového nebo pečeného kuřete. Výborně chutná s rajčaty nebo sýry. Je typický především pro francouzskou kuchyni, spolu s petrželí, estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs "fines herbes“, používanou do omelet. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. K teplým pokrmům ho přidáváme až v poslední fázi přípravy, jeho aroma je totiž velmi prchavé. Uchovávání Kerblík uchováváme v mrazáku, sušením by ztratil kvalitu. Léčivé účinky - regeneruje a detoxikuje tělo, zejména játra, ledvin a žlučník - pomáhá při žaludečních potížích - podporuje správné trávení - zlepšuje krevní oběh - pomáhá při vysokém tlaku - pomáhá při chronickém průjmu

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka obvyklou součástí jarních bylinkových směsí. Nasekaná se výborně hodí do polévek, omáček, k drůbežím a rybím pokrmům, k vaječným jídlům nebo okurkám. Klasnatka dobře chutná i v bylinkovém tvarohu. Léčebné účinky Klasnatka brvitá - pomáhá při horečkách a infekcích - uleví od bolestí břicha - pomáhá při průjmu a zvracení - ulevuje od svalových křečí a otoků - pomáhá při bolestivém močení

KRVAVEC MENŠÍ – latinsky Sanguisorba minor je jedním ze tří druhů, které u nás rostou. Patří do čeledi růžovitých. Nenáročné koření Často se využívají listy čerstvé i zmražené. Je velice odolný vůči suchu. Dříve se používal pro dochucení likérů či vín. Vynikající je do salátů i do teplé kuchyně. Původ a výskyt Původně se vyskytují od západu Evropy přes Kavkaz až do podhůří Hindúkuše a Ťan-šanu. Nyní je nalezneme i v Americe či v Austrálii. U nás se vyskytuje poměrně hojně. Díky silnému oddenku velmi dobře překonává sucho. Nejlépe se mu daří v mírně zásadité půdě. Roste na plném slunci, toleruje však i přechodný polostín. Roste na suchých travnatých i kamenitých svazích, v lesních lemech, na úhorech, suchých loukách, okolo cest i na opuštěných skládkách. Vzhled, chuť a vůně… Bylinka je asi 40 cm vysoká, členěné listy bývají složeny ze 17 dále zpeřených lístků, mají světlezelenou barvu. Květy v hustých klasech jsou načervenale zelené. Rostlina voní příjemně kořenitě. Odrůdy Krvavec menší pravý (Sanguisorba minor Scop. subsp. minor) se vyskytuje téměř na celém území republiky. Krvavec menší měkkoostenný (Sanguisorba minor Scop. subsp. balearica) roste roztroušeně až vzácně na náspech okolo železničních tratí či silnic a také na rumištích. Zdraví a vitamíny Tato bylinka obsahuje třísloviny, čistí krev a podporuje trávení. Použití krvavce v gastronomii Do pokrmů se přidává najemno nasekaný a nevaří se. Má pikantně kořenitou, svěží chuť a vůní připomínají okurky. Hodí se k dušené rybě, bramborám i zelenině. Krvavec skvěle chutná i na chlebu s máslem, mohou se jím také zdobit saláty. Sklizeň, uchovávání Listy se používají čerstvé nebo zmrazené. Při sušení ztrácejí své aroma. Léčivé účinky - podporuje chuť k jídlu - posiluje žaludek

KŘEN SELSKÝ – latinsky Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia, jinak také mořská ředkev, chřen nebo krémový kořen. Pochází z čeledi brukvovitých a pěstuje se pro silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Nejštiplavější ze štiplavých Mezi štiplavým kořením je králem. Používáme ho jako dochucovadlo k masu a uzeninám obdobně jako hořčici. Kromě gastronomie ho využíváme i v lidovém léčitelství. Původ, historie a výskyt Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu pochází z 12. století, od té doby se také pěstuje u nás. Dnes je rozšířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Vzhled, chuť a vůně… Křen je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Kořeny křenu mají být rovné a celé, dužina má mít bílou barvu bez šedých proužků. Silná přímá listnatá lodyha je dutá a hluboce rýhovaná. Jeho vůně je tak pronikavá, že po nastrouhání vhání slzy do očí. Zdraví a vitamíny Křen je velmi bohatým zdrojem vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a antibakteriálních látek. Ze 100 g křenu získá naše tělo 50 mg vitamínu C. Obsahuje také hořčičné silice. Použití křenu v gastronomii Používáme čerstvý kořen, buď celý, nebo strouhaný, dále sušený, nakládaný, mletý či ve formě pasty. Křen má ostrou štiplavou chuť. V naší kuchyni je často používaným kořením. Nejlépe se hodí k uzeninám, hovězímu masu a do polévek. Používá se rovněž k přípravě křenové hořčice či omáčky. Nakrájený na příčná kolečka okoření nakládané okurky a červenou řepu. Nastrouhaný křen i hotové křenové omáčky můžeme uchovávat v uzavřených nádobách v lednici i 14 dní, zachovají si svou chuť a nekazí se. Sklízení a skladování Čerstvý křen je k dostání od října do března. Skladovat jej můžeme v chladničce nebo ve sklepě v bedničkách s pískem. Jako náhradu čerstvého křenu lze použít křen nakládaný. Léčivé účinky - povzbuzuje chuť k jídlu a činnost trávícího systému - usnadňuje odkašlávání - léčí záněty dýchacích cest - má mírný močopudný účinek - působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky - působí jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev - listy pomáhají při omrzlinách, ztuhlých svalech, revmatizmu a zánětu sedacího nervu

Patří do čeledi lichořeřišnicovitých. Bylinka může mít až 3m dlouhé výhony. Listy jsou světle zelené, na okraji zvlněné. Květy mají žlutou, oranžovou nebo červenou barvu. V kuchyni se používají listy, poupata i květy. Mladé listy jsou mírně nahořklé, ochucují se jimi sýry, tvarohy nebo saláty, patří i do omáček a nálevů. Květy nemají výraznou chuť, syrové nebo krátce zahřáté slouží jako dekorace pokrmů. Lichořeřišnice obsahuje éterické oleje, bývá součástí jarních očistných kúr.

Používáme šťávu z kořene, jako pryskyřici nebo mletou. Asant je lehce nahořklý, štiplavě ostrý a chutí je podobný česneku. Ve východních kuchyních se přidává do zeleninových dušených pokrmů a do jídel z masa. v Evropě se téměř nepoužívá. Vařením ztrácí asant svou česnekovou vůni a chuť. Pryskyřici je nutné vždy nejdříve rozpustit v horké vodě. Mletý asant se používá snáze, jeho dávkování je jednodušší. Lze jej zakoupit v obchodech s kořením. Uchovává se bez přístupu vzduchu a ve tmě. Asant je možné nahradit cibulí a česnekem. Výtažek z fenyklové nati, používaný při přípravě zeleninových pokrmů v Indii, východní Asii a Orientu. Dále Nezaměňovat s ločidlovou pryskyřicí (viz Asafoetida). Asant, jinak také čertovo lejno, je poměrně málo známé koření. Jedná se o sušenou hmotu, která je podobná pryskyřici. Získává se z tlustého kořeně několika druhů rostlin rodu Ferula – ločidlo, nebo-li obří fenykl. Ločidlo je páchnoucí rostlina, dorůstající do výšky 2-4m. Má dužnatý stonek, jemně zoubkované listy a kvete okolíky žlutých květů. Na jaře před rozkvětem se stonek u země uřízne a mléčná tekutina, která z něj vytéká, se suší, až vznikne pevná kaučukovitá hmota. Kaučuk se na řezu odškrabuje. Další řezy se dělají až za tři měsíce, když se kořeny usuší. Práškový asant nepříjemně, silně páchne podobně jako nakládaný česnek. Zápach způsobují sírové složky v těkavém oleji. Chuť asantu je hořká, štiplavá. Pokud jej chutnáme samotný, je chuť naprosto odporná. Osmažením asantu v rozpáleném oleji odpornost zmizí, olej získá cibulovou chuť. V Indii se asantem ochucují zeleninové a luštěninové pokrmy, omáčky a nakládaná zelenina. V Íránu se dřeň stonků a listy konzumují jako zelenina. Kouskem asantu můžeme také potřít gril před grilováním masa. Čerstvé kousky asantu – jesou světlé, některé typy na vzduchu tmavnou. Kousky si uchovávají své vlastnosti mnoho let. Rozmělněný asant – vždy je třeba spojit jej s absorpčním práškem, např. s rýžovou moučkou. Směs – v Indii se asant často prodává v podobě kuliček, granulí nebo prášku. Asant je třeba uzavřít do nádoby, aby zápach neunikal do okolí. Ločidlo se pěstuje v Íránu, Afghánistánu, Indii a Pákistánu, pouze však v suchých oblastech.