V ČR méně obvyklé

Patří do čeledi brukvovitých. Trvalka je vysoká asi 30cm, listy jsou řapíkaté, lžícovité. Květy v hustých květenstvích mají bílou barvu. Lžičník obsahuje mnoho vitaminu C, minerálních látek, tříslovin, hořčin, dále hořčičný glykosid a éterické oleje obsahující síru. Z listů a nati je možné vylisovat šťávu. Čerstvé listy jsou výbornou salátovou přílohou, chutnají na chlebu s máslem, s bramborami nebo s tvarohem. Lžičník má dezinfekční účinky, podporuje činnost jater a žlučníku. Neměl by chybět při očistných kúrách.

Jinak indický citronovník. Používáme listy, čerstvé i sušené nebo plody, zejména slupku. Mauricijská papeda voní po citronu. Její listy jsou rozšířeným kořením v indonéské a thajské kuchyni. Jsou vhodné do pokrmů z ryb, drůbeže a do polévek. Listy mauricijské papedy je možné vařit celé zároveň s pokrmem. Před podáváním se vyjmou a nakrájené se do pokrmu vmíchají. Čerstvé listy lze uchovat v mikrotenových sáčcích v chladničce až několik týdnů. Sušené listy se uchovávají bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Mauricijská papeda je k dostání v asijských obchodech. Stromy mauricijské papedy jsou poměrně malé, rostou v jihovýchodní Asii. Listy a kůra plodů se používají v thajské a indonéské kuchyni. V západní Evropě lze čerstvé nebo sušené listy papedy zakoupit v orientálních obchodech. Listy výrazně voní po meduňce lékařské, jsou vhodné k ochucení pokrmů z kuřecího masa a ryb. Nahradit je můžeme citronelou, citronem nebo limetkovou kůrou. Chuť pokrmu však nebude úplně stejná. Listy – mají neobvyklý tvar, jsou totiž zdvojené, jako když jeden list vyrůstá ze špičky druhého. Sušené listy – sušené listy používáme jako náhradu listů čerstvých, jejich vůně je ale slabší. Plody – jsou hruškovité, na povrchu bradavičnaté a vrásčité. Kůra plodů má hořkou chuť.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Bylina je vysoká 50cm, květy jsou zářivě žluté až oranžové. Měsíček obsahuje velké množství hořčin, slizů, saponinů, éterických olejů a barviv. Z mladých listů se připravuje čajový nálev, květy je možné používat čerstvé i sušené. Měsíček výborně chutná s rýží nebo omeletou, jeho květy poslouží jako ozdoba salátů či polévek. Lze jej použít i jako náhradu pravého šafránu k dobarvení pokrmů. Čaj z listů a květů pomáhá při zažívacích potížích, obklady z měsíčku hojí rány a uklidňují zanícenou pokožku.

Patří do čeledi myrtovitých. Stálezelený keř je vysoký až 5m, listy jsou úzké, kožovité, s mnoha olejovými žlázkami a stejně jako bílé květy jsou voňavé. Myrta obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice a éterický olej. V kuchyni se používají čerstvé listy, buď celé nebo rozemleté. Větévky myrty se hodí k pečenému nebo grilovanému masu, podobně jako tymián nebo rozmarýna. Éterický olej myrtol, získaný z listů, má antiseptické účinky a uvolňuje dýchací cesty. Čaj z myrty pomáhá při bronchiálních potížích, rozdrcené listy zase zmírňují problémy s pletí.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka dosahuje výše až 2m, špičatě vejčité listy jsou až 50cm dlouhé. Květní úbory mají žlutou barvu. Silné kořeny obsahují hořčinu helenin, pryskyřice, saponiny, inulin a éterické oleje. Po vyjmutí ze země se kořeny omývají vodou a krájí na kousky. Zavěšují se na nit a suší se. Může se z nich připravit alkoholový výtažek nebo se spařují jako čaj. Oman má hořkou, pryskyřičnou chuť, přidává se do žaludečních likérů nebo se jím aromatizují sladká jídla. Používá se jen v malém množství. Tato bylinka má antiseptické účinky, posiluje žaludek, pomáhá při kašli a bronchitidě. Je také součástí výživy diabetiků, protože obsahuje účinnou látku inulin.

Patří do čeledi brukvovitých. Tato vodní rostlina má lodyhu dlouhou až 70cm. Listy jsou tmavozelené, vyrůstají pod vodní hladinou nebo nad ní. Hroznovitá květenství mají bílou barvu. Potočnice obsahuje třísloviny, hořčiny, minerální látky, vitaminy a hořkou silici. V kuchyni se používá vždy čerstvá, nejlepší jsou vrcholky lodyh a mladé listy. Tato bylinka skvěle chutná na chlebu s máslem, přidává se také do bylinkového tvarohu a do polévek. Lze ji míchat s různými druhy salátů. Potočnice podporuje trávení, mírní bolesti a pomáhá v boji s jarní únavou.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká až 60cm, květy s aromatickou vůní mají žlutou barvu. Arnika obsahuje hořčiny, třísloviny, flavony a éterické oleje. Květy i kořeny se suší zavěšené na stinném místě. Tato bylina je jedovatá, Používá se jen v podobě masti nebo tinktury. Působí protizánětlivě, tiší bolesti, pomáhá i při revmatismu.

Patří do čeledi slézovitých. Tato trvalka může být vysoká až 2m, Má velké srdčité listy, sametově plstnaté. Květy mají bílou až růžovofialovou barvu. Dužnaté kořeny obsahují mnoho hodnotných slizových látek. Kořeny nakrájené na kousky se suší v troubě při teplotě 30-50 stupňů Celsia a poté se ukládají na suchém a vzdušném místě. Listy a květy se suší rozložené v tenké vrstvě na vzduchu. Mladé listy a jemně nařezané vegetační vrcholky proskurníku jsou vhodnou součástí salátů. Nálev z kořenů pomáhá proti kašli a střevních i žaludečních potížích. Povařené květy s medem rovněž působí proti kašli.

AČOKČA též korila – latinsky Cyclanthera pedata je známý také pod lidovým názvem paprikookurka. Ani paprika, ani okurka Ačokča pochází z Jižní a Střední Ameriky. Malé plody je možné konzumovat v čerstvém stavu, větší se nakládají jako okurky. Z plodů zbavených semen se připravuje odvar na snížení hladiny cholesterolu, listy se přikládají na zánětlivou pokožku. Původ, historie, současnost Pochází ze střední a jižní Ameriky. Z Bolívie se postupně rozšířila do Mexika, kde se těší velké oblibě. V Evropě není ačokča moc známá, ale jejímu pěstování se můžete věnovat i ve skleníku na zahradě. Vzhled, chuť a vůně… Ačokča svým vzhledem připomíná lusk ve velikosti 3 cm. Vnitřek je po dozrání dutý s hráškovou chutí. Plody jsou jedlé, ale pouze v případě, že jsou nedozrálé. Před dozráním jsou plody velmi křehké a chutné, naopak po dozrání bývají tuhé a k přímé konzumaci nevhodné. Plody mají zelenou barvu a uvnitř se nacházejí semena. Zdraví a vitamíny Ačokča obsahuje beta karoten, který má antioxidační účinky a napomáhá ochraně pokožky před slunečním zářením. V ačokče nalezneme i vitamíny C, B1 a B2. Je tedy vhodná pro zlepšení imunity. Listy mají protizánětlivé účinky. Použití ačokčy v gastronomii Mladé plody jsou výborné syrové, ale je možné je v kuchyni zpracovávat na mnoho způsobů. Lze je použít do leča, zeleninových salátů a jiných směsí, kde mohou doplňovat nebo nahradit papriku. Výborné jsou také plněné masem, sýrem nebo třeba rybami. Ačokča je skvělá i po naložení do nálevu, chutná podobně jako okurky. Listy lze upravit jako špenát, a to i přes to, že samy o sobě jsou bez chuti. V případě, že původně smetanová semena hodně ztmavnou, rostlinu už nekonzumujte. Semena si můžete uchovat na zasetí pro příští rok. Léčivé účinky - snížení krevního tlaku - pomáhá při nemocech dýchacího ústrojí - pomáhá proti kornatění tepen - močopudné účinky - protizánětlivé účinky  

ARROWROOT – připomíná bramborový škrob a je možné ho používat do sladkých i slaných pokrmů. Bez chuti a bez zápachu, přesto užitečný... Arrowroot je velmi dobře stravitelný, a je tedy vhodný pro děti a osoby s poruchami trávicího systému. Původ Arrowroot se získává z kořene rostliny maranta třtinová, jejímž domovem je západní Indie a Amerika. Můžeme se setkat s tzv. nepravým aroowrootem, který se získává z oddenků zázvorovitých rostlin. Vzhled, chuť a vůně… Bílý prášek, který připomíná klasický bramborový škrob. Získává se z kořene divoce rostoucí rostliny. Je bez chuti a bez zápachu, můžeme jej používat při přípravě slaných i sladkých pokrmů. Použití v gastronomii Používá se především jako zahušťovadlo, je mnohem lépe stravitelný než mouka. Je vhodný do teplých omáček, do vývarů nebo do koláčů. Přidat ho můžete i do sušenek či pudinků. Arrowroot je pro své želírovací vlastnosti vhodný pro výrobu želé.