Bobuloviny

JAHODA ZAHRADNÍ - latinsky Fragum, anglicky strawberry, francouzsky fraise neboněmecky Erdbeere - je plod, rostoucí na rostlině jahodník zahradní - lat. Fragaria x anananssa. Odborně je jahoda souplodí nažek na šťavnatém zdužnělém květním lůžku. Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod… Krásné, lahodné a voňavé pokušení… Jahody jsou v naší zeměpisné oblasti první zralé letní ovoce. Sezona čerstvých jahod není nijak dlouhá. Původ a historie Jahoda v podobě, jak ji známe dnes, byla vypěstována přibližně před 250 lety. Do té doby byly známé pouze lesní jahody, které jsou velmi aromatické, ale mají drobné plody. Jejich existence je ale prokazatelně datována podle archeologických nálezů až do mladší doby kamenné. První dochované zprávy o jahodách pocházejí ze starověkého Řecka, jahody se pěstovaly ale již ve starém Římě. Ve středověku byly jahody především v zahradách klášterů a na zámcích v Anglii, Belgii a ve Francii. Tehdy se obhospodařovaly velké plochy lesních jahod, vypěstovat větší plody se ale nedařilo. Jahody byly jen přesazované a více pěstitelsky udržované, měly ale poměrně malé, i když velmi aromatické plody. Velkoplodé odrůdy jahodníku se podařilo nalézt až v Americe podél břehů řeky Sv.Vavřince. Tam objevený Jahodník virginský měl podélné kuželovité, ale i kulaté zářivě červené plody. Tato jahoda se kolem roku 1725 dostala i do Evropy. Další druh velkoplodých jahod byl počátkem 17. století objeven ještě v Chile a dostal název Jahodník chilský. Oba tyto druhy jahod pak kolem roku 1750 zkřížil Antoino Duchesne, zahradník na dvoře francouzského krále Ludvíka XV a vypěstoval velkoplodou odrůdu Jahodník ananasový, která měla mnohem větší a chutnější plody a v podobě různých kultivarů se pěstuje dodnes. Současnost V současné době je poptávka po jahodách poměrně velká a stále se zvyšuje. Roční celosvětová produkce je více než 2 miliony tun a jahody se tak staly zajímavou obchodní komoditou. Většina jahod se pěstuje na obrovských plantážích po celém světě. Byly vyšlechtěny odrůdy pro teplé a studenější i studené teplotní oblasti. Nejvýznamnějším producentem jahod jsou USA, velké množství je i ze Španělska, Itálie, Polska, Japonska, Ruska a dokonce i z Koreje. K významným evropským exportérům patří ještě Francie a Německo. V naší zemi se o popularizaci a šlechtění jahod zasloužil koncem 19.století Rudolf Strimpel. V současnosti má velmi výrazné úspěchy Ing. Dagmar Hůlková, která vyšlechtila několik významných odrůd - např. Adriana, Dagmar, Lidka... Vzhled, chuť, vůně… Jahody je možné zjednodušeně popsat jako malé, kulaté a na jednom konci zašpičatělé červené plody s charakteristickou chutí a vůní, které jsou plné malých semínek s ořechovou chutí. Ve skutečnosti jsou skutečným ovocem právě tato semínka. Lahodná sladká šťáva je obsažena v červené dužnině. Jahodová chuť se skládá z více než 300 známých a dalšího neupřesněného množství zatím neznámých látek a podle všeho je velmi závislá i na způsobu pěstování a slunci. Je tedy tak složitá a dokonalá, že je v podstatě nemožné ji uměle vytvořit. Právě proto různé jahodové příchutě z laboratoří a ani jahody, pěstované ve sklenících, plnou klasickou jahodovou vůni nemají. Spotřebitelé žádají především velké plody, ale některé odrůdy s plody menšími jsou mnohem víc chutnější a aromatičtější. Odrůdy Z první velkoplodé odrůdy Jahodníku ananasového bylo postupně vyšlechtěno přibližně 1 000 druhů, a nové přibývají každý rok. Význam pro trh má ale jen několik málo odrůd. Například v Německu je 85 % pěstitelské plochy osázeno odrůdou Elsanta. Některé odrůdy se v současnosti pěstují i ve sklenících, aby jahody mohly být na trhu po celý rok. Skleníkové jahody ale nemají zdaleka takovou chuť a vůni, jako jahody pěstované na plantážích. V současnosti známe dva druhy jahod - lesní a zahradní. Jahoda lesní je malý plod o velikosti 0,5 až 1 centimetr s lahodnou chutí a výrazným aroma. Dodnes je najdeme v mnoha oblastech ve volné přírodě. Na trhu téměř nejsou, v malém množství je vyváží pouze Francie a Španělsko. Jahoda zahradní není náročná na pěstování. Plody jsou mnohem větší než u jahody lesní, obsahují i víc vody. Odrůdy se od sebe liší především velikostí, ale také i chutí a vůní. Podle období a množství sklizně se dále dělí na jednouplodící - Sklízí se jednou za rok, v případě dlouhého teplého léta výjimečně dvakrát. Kvetou na jaře a brzy rodí. Tyto odrůdy jsou určené především pro komerční pěstování, důležité je množství, velikost a trvanlivost. stáleplodící - Více sklizní za rok v období od května až do října. Odrůdy velmi zajímavé pro zahrádkáře, kteří požadují menší, ale trvalejší množství jahod především pro svoji potřebu.  měsíční - Plody jsou o málo větší než mají jahody lesní, sklízí se přibližně jednou za měsíc. Lze je pěstovat i v květináčích. Byly vyšlechtěny z jahod lesních. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Senga Sengana je velmi oblíbená a stará odrůda jahod z Německa. Má středně velké purpurově červené plody s pevnou červenou dužinou a charakteristickou jahodovou vůní. Honeoye pochází ze Skotska. Je to raná odrůda se středně velkými pevnými sytě tmavočervenými plody a poměrně hodně výraznou vůní, mírně nakyslé, ale příjemné chuti. Gariguette má původ ve Francii. Plody jsou nápadně podlouhlé, mají intenzivní červenou barvu. Jsou středně pevné, vyznačují se velmi dobrou chutí a intenzivním jahodovým aroma. Evita s velmi velkými atraktivními pevnými a trvanlivými plody s červenou barvou pochází z Belgie. Plody mají příjemnou jemně nakyslou chuť. Je dvakrát plodící a velmi výnosná. Elsantaje nejvýznamnější odrůda v Německu. Má světle červené pevné a trvanlivé plody, neutrální a mírně nakyslou chuť. Plně zralé jahody jsou ale příjemně sladké. Korona patří mezi velmi výnosné odrůdy. Pochází z Nizozemska. Velké středně červené a středně pevné plody jsou příjemně sladce nakyslé. Gorella je starší raná odrůda z Nizozemska. Plody jsou zářivě červené a středně pevné. Nejlepší chuť i vůni má jen v období plné zralosti. Elvira z Nizozemska je kultivar odrůdy Gorella. Velmi lesklé středně červené plody mají mnoho vitamínu C a sladce nakyslou chuť. Terina má středně velké, lesklé, červené, poměrně pevné plody s průměrnou chutí a velmi výrazným aroma. Pochází z Nizozemska. Bogotamá původ v Nizozemsku. Plody dozrávají poměrně pozdě. Jsou příjemně sladce nakyslé, oranžovočervené a pevné. Mara de Bois je stáleplodící odrůda z Francie s aromatickými intenzivně červenými plody, které jsou středně velké, měkčí, ale velmi chutné. Rujana ( Rügen )pochází z německého ostrova Rujana. Je to nepopínavá odrůda měsíční jahody s malými poměrně suchými plody. Přezrálé mají příchuť jahod lesních. Florikaje kříženec měsíčních a lesních odrůd. Plody jsou menší, měkké a sladké, chutí i vůní poměrně hodně připomínají lesní jahody. Zdraví a vitamíny Jahody jsou nejen chutné a voňavé, ale i zdravé. Obsahují pro lidský organismus mnoho důležitých vitamínů a kyselin, ale i minerálů a stopových prvků. Najdeme v nich vitamín A, B, C a E, z minerálních látek draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, fluor, kobalt a síru. Jahody mají i ve velkém množství lehce stravitelné měkké vlákniny a třísloviny, naopak málo přírodního cukru. Vitamín C je v jahodách obsažený množství, které je srovnatelné s citrusovými plody. Je to účinný antioxidant, který je navíc důležitý pro posílení imunity organismu. Jahody dále obsahují vitamíny skupiny A, kyselinu listovou a beta-karoten s významnými účinky na zrak, pleť a regeneraci sliznic. Důležitá je i kyselina ellagonová, kterou mimo jahod z ovoce obsahují jen třešně a hroznové víno. Tato vzácná kyselina podle prokázaných zjištění brání karcinogenům změnit zdravé buňky na nádorové. Vitamíny skupiny B a E se v jahodách nacházejí v menším množství. Prospěšným minerálem v jahodách je draslík, který podporuje odvodňování, detoxikaci organismu a upravuje krevní tlak. Mangan je prospěšný pro tvorbu krve, podporuje nervovou činnost a má i afrodiziakální účinky. Stejné účinky má i zinek. Velké množství červeného barviva v jahodách, které je tvořené polyfenoly, dělá z tohoto ovoce jeden z nejúčinnějších přírodních antioxidantů. V jahodách obsažené třísloviny na sebe při průchodu trávicím traktem vážou toxické látky, především pak těžké kovy, a odvádějí je ven z těla. Působí tak proti infekcím, některým virům a bakteriím. Vlákniny snižují hladinu cholesterolu v krvi i odstraňují z těla jedovaté a zdraví škodlivé látky. Tím zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. Díky vysokému obsahu vlákniny a nízkému obsahu cukru jsou jahody vhodným ovocem pro diabetiky. Organické kyseliny - jablečná, citronová, chiniová, šťavelová a salicylová - jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Tyto kyseliny ale můžou u některých lidí po při konzumaci jahod způsobit alergické reakce. Pro většinu jsou ale jahody nejen vynikající pochoutka, ale i důležitý zdroj nejrůznějších vitamínů a dalších látek, které prospívají zdraví. Použití Jahody se nejvíce konzumují čerstvé. Ve studené kuchyni jsou vynikající v ovocných salátech, s jogurtem nebo tvarohem, se šlehačkou ale i se šampaňským. Používají se na přípravu krémů, pěn a želé. Vynikající je jahodový pudink, Chuťově zajímavé jsou i studené polévky, přelivy a omáčky. V teplé kuchyni se s jahodami setkáme například jako s náplní do ovocných knedlíků a taštiček nebo různých koláčů. Z jahod se vyrábí zmrzliny, dřeně, koktejly, kompoty, džemy, marmelády, šťávy, džusy a mošty , ale také likéry nebo sekty. Výjimečné aromatické vlastnosti jahod se využívají u velké řady výrobků. Jahodová příchuť a vůně je známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek… Jak a podle čeho vybírat Jahody jsou především letní ovoce. Hlavní sklizeň začíná v červnu, některé odrůdy plodí podruhé v červenci až srpnu. Existují i druhy jahod, které plodí poprvé už koncem května a pak ještě jednou v druhé polovině srpna. Jahody v těchto měsících pocházejí z plantáží a mají tak svoji typickou chuť i vůni. V obchodech je v současné době možné koupit jahody i mimo hlavní sezonu, ale jsou to jahody skleníkové, kterých chuť i vůně je nevýrazná. Jahody po sklizni nedozrávají a vydrží pouze několik málo dní. Proto je výhodnější jahody nakupovat v menším množství a častěji. Velmi rychle podléhají plísním a hnilobám, proto si je musíme při nákupu vždy dobře prohlédnout. Na povrchu by neměly být pomačkané nebo nějak jinak poškozené, protože právě na takových místech se téměř okamžitě začínají kazit. Plody by měly být pevné, červené a lesklé s typickou jahodovou vůní. Kalištní lístky by měly mít sytě zelenou barvu a neměly by být povadlé. Zelené nebo bledě červené jahody jsou nedozrálé, příliš tmavě červené a měkké jsou přezrálé. Ve velkých obchodech většinou koupíme jahody z dovozu. Na jaře je prvním hlavním vývozcem Španělsko, později se na trh dostávají jahody z Francie, Itálie, Belgie, Německa a Nizozemsko. Tyto jahody jsou vzhledově většinou vynikající, ale chuťově se nevyrovnají čerstvým jahodám z tuzemské produkce, protože jsou různě upravené, aby vydržely transport. Zcela nejlepší je si jahody nasbírat a zaplatit přímo na plantážích, případně je koupit přímo od pěstitelů, na trhu nebo v menších prodejnách s ovocem. Spotřeba, zrání, skladování Pokud se rozhodneme jahody sklízet sami, je to nejlepší v dopoledních hodinách, kdy jsou plody už suché, ale stále ještě chladné. Čerstvé jahody jsou určené pro rychlou spotřebu. Po sklizni nedozrávají a vydrží pouze 1 až 2, výjimečně i 3 dny. Pokud je chceme krátkodobě uskladnit, pak je uložíme do chladničky, nejlépe v uzavíratelné mělké nádobě a v jedné vrstvě. Jahody je možné pro pozdější potřebu uchovat mražené, nebo je zpracovat do kompotů, džemů a marmelád. V džemu a kompotu si jahody zachovávají téměř všechny živiny a účinné látky, ztrácejí jenom vitamín C, ale obsahují větší množství cukru. Zamražené čerstvé jahody si uchovávají i vitamín C a nemusíme přidávat žádný cukr. Zajímavosti Jahoda je také jedna z mála rostlin, které je možné pěstovat i v květináčích na balkoně nebo na terasea z kterých pak můžeme sklízet vlastní čerstvou úrodu. Do květinářů jsou vhodné drobnoplodé měsíční odrůdy Rujana nebo Alexandria. Pro větší plochy nebo závěsné květináče jsou ideální tzv. luční odrůdy, vzniklé šlechtěním lesních jahod, např. Florika nebo Viva Rosa. Zinek a mangan jsou velmi důležité minerály, ovlivňující sexuální výkonnost. Mají poměrně velký vliv na množství a sekreci mužského pohlavního hormonu testosteronu, který u mužů aktivuje spermie a ženám pomáhá rychleji se vzrušit a dosáhnout orgasmu. Kombinace jahod se šampaňským má afrodiziakální účinek i vzhledem k mnoha různým dalším látkám, které jahody a hroznové víno obsahují. Ve vlámštině jsou jahody označovány jako "Aardbein". Jahody mají díky svému složení schopnost bělit zuby a zesvětlovat pigmentové skvrny na pleti. Léčivé účinky Jahody nejsou jen vynikající pochoutkou, jsou důležité i pro lidské zdraví. - zmírňují horečku a jsou vhodné při nachlazení - podporují metabolismus a tvorbu krve - aktivují činnost mozku a posilují nervový systém - pomáhají při léčbě chorob srdce a krevního oběhu - jsou vhodné při léčbě močových a žlučových kamenů - odstraňují z těla škodlivé látky - mají protizánětlivé a protinádorové účinky - snižují riziko vzniku rakoviny - čistí střeva, pomáhají při průjmu i zácpě Jahody mohou mít nežádoucí účinky. U některých osob se mohou po konzumaci jahod objevit na jazyku a sliznici ústní dutiny malé puchýřky, případně slabá svědící vyrážka na pokožce. Tuto reakci způsobuje kombinace organických kyselin - jablečné, citronové, chiniové, šťavelové a salicylové - které jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Konzumace jahod se nedoporučuje kojícím ženám, protože alergeny by mohly přejít do mateřského mléka. Malým dětem dáme nejprve jen malé množství jahod a sledujeme, zda se neobjeví nějaká alergická reakce.  

JEŘABINY – především Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica a Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia - patří do čeledi růžovitých – latinsky Rosaveae, a jsou rozšířené prakticky po celé Evropě.   Malé, ale velmi zdravé plody JEŘÁB PTAČÍ Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia, anglicky mountain ash nebo rowan tree, francouzsky sorbit des oiseleurs, německy Ebereshe - se nazývá také jeřáb obecný nebo jen jeřabina. Jeřáb ptačí chutná především ptákům a je velmi dekorativním stromem. Jeho plody jsou zdravé, ale pro člověka trpké. Hořkosti se ale dají zbavit. Původ a historie Jeřáb ptačí má původ v Evropě, kde se vyskytuje od starověku téměř všude až do dalekých severních oblastí. Příbuzné druhy rostly a stále rostou i v severních částech Asie a v Severní Americe. Současnost V současnosti jeřáb ptačí roste poměrně hojně na celém území Evropy a také v některých oblastech severní Asie a v Severní Americe. Stromy potřebují více světla, ale jinak nemají na své umístění žádné velké nároky – dobře snáší i chladné podmínky a nadmořské výšky i nad 2000 metrů. Vzhled, chuť, vůně… Plody jeřábu ptačího – bobule, tzv. malvice - mají zářivou oranžovočervenou barvu, jsou malé a tvrdší, značně trpké, rostou ve skupinkách. Dozrávají od poloviny srpna do konce září. Neměly by se konzumovat syrové, protože obsahují kyselinu Stromy rostou poměrně rychle do výšky maximálně 5 metrů. Jejich dřevo není kvalitní a stromy se také nedožívají vyššího stáří. Zdraví a vitamíny Plody jeřábu se sbírají od poloviny srpna do konce září. Nejdříve se suší ve stínu, pak se na plném slunci dosuší. Obsahují organické kyseliny -  především kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou, v poměrně velkém množství vitamín C, třísloviny, pektyny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Květy se sbírají v květnu a obsahují všechny látky, jako jsou v plodech. Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Použití Plody jeřábu jsou vhodné především k přípravě sirupů, kompotů a vína, sušené mleté plody se používají k dochucování hovězích nebo zvěřinových pečení a omáček. Plody se ale nesmí konzumovat syrové, protože obsah kyseliny parasorbinové a kyanovodíku může způsobit lehké otravy. Toxické účinky ale mizí po tepelné nebo jiné úpravě. Plody se macerují, případně se pije odvar. Macerování by mělo trvat alespoň 6 hodin, denně se pak pijí 2 až 3 sklenice. Pokud se připravuje odvar, vaří se plody 2 minuty a pak se 10 minut louhují. Z plodů se také vyrábí velmi zdravý sirup – čerstvé jeřabiny se odstavní, šťáva se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a pak vaří, dokud nezhoustne. Konzumují se 3 až 4 lžičky denně. Květy jeřábu se používají je koupelím při některých typech ekzémů, osvědčily se například u mírného atopického ekzému. Využívají se i při nedostatku ženských hormonů. Spotřeba, zrání, skladování Plody jeřábu dozrávají od poloviny srpna do konce září. Sušené vydrží poměrně dlouho je z nich pak možné průběžně připravovat odvary, případně mleté koření. Čerstvé plody se mohou kompotovat, nebo se z nich připravují likéry. Léčivé účinky Jeřáb má vzhledem k  obsahu a kombinaci všech v plodech i květech obsažených látek příznivé vlivy na lidské zdraví – musí být ale sušený nebo tepelně upravený. Plody jeřábu v podobě sirupů nebo odvarů - pomáhají regulovat činnost trávicího ústrojí - jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích - mají projímavé a močopudné účinky - zvyšují vylučování žluče - působí antirevmaticky - rozmělňují menší močové kameny a písek Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Diabetické sladidlo Sorbit, které je náhražkou řepného cukru, se extrahuje z plodů jeřábu. Konzumace čerstvých plodů jeřábu může mít i nežádoucí účinky v podobě lehké otravy, která se projevuje nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Tuto otravu vyvolává v plodech obsažená kyselina parasorbinová a pravděpodobně i kyanovodík. Vařím nebo sušením se ale tyto toxické účinky odstraňují. Odrůdy Jeřáb sladkoplodý Jeřáb ptačí sladkoplodý je v roce 1820 na Moravě vyšlechtěná odrůda. Plody mají mnohem lahodnější chuť než plody jeřábu obecného. Od jeřábu ptačího se jeřáb sladkoplodý velmi snadno odliší především podle listů - listy původního jeřábu mají kolem krajů po celém obvodu jemné zoubky - listy jeřábu sladkoplodého mají zoubky jen na horní polovině listů  Plody jeřábu sladkoplodého obsahují velké množství vitamínu C, karoteny, přírodní cukry, organické kyseliny, pektiny a velmi cenný rutin. Léčivé účinky plodů i listůse využívají při léčbě močových cest a ledvin, samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi. Sklizeň Plody se sklízí v době zrání od poloviny srpna do konce září, ale co nejpozději. Měly by být měkké, protože teprve v té chvíli jsou sladké a vyzrálé, mají také maximum hodnotných látek. Využití Možnosti využití plodů jeřábu sladkoplodého v domácnosti je poměrně mnoho. - Vynikající jsou chutné kompoty, které mohou nahradit kompoty brusinkové - Plody se mohou zavařovat v kombinaci s hruškami nebo jablky, kompoty mají zvláštní nenapodobitelnou příchuť. - Z jeřábu sladkoplodého se připravují i chutné marmelády a džemy - Velmi oblíbená je pálenka nazývaná Jeřabinka.  Všechny vitamíny je bez ztrát možné získat konzumací rozmačkaných jeřabin, smíchaných s medem nebo i jogurtem, který výraznou až ostrou chuť jeřabin zmírní a zjemní. Jeřáb oskeruše Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica, anglicky service tree, francouzsky cormier nebo sorbier, německy Speierling se nazývá také pouze oskoruše nebo nářečně na Moravě oskoruša. Jeřáb oskeruše je listnatý opadavý strom s atraktivně vypadajícími plody s nakysle trpkou příchutí. Oskeruše patří mezi zánikem ohrožené druhy dřevin. Původ a historie První zmínky o oskeruši pochází ze starověkého Řecka, některé druhy jsou ale původem z teplejších oblastí Rakouska, Slovenska, jižní Moravy a Slovácka. Ve středověku se oskeruše vysazovala poměrně často, v současné době se na ni v podstatě zapomnělo. V Českém středohoří oskeruše roste už od dob středověku, kdy se sem dostala s vinnou révou. Podle některých poznatků ji do Evropy mohli ale přivézt už staří Římané, kteří keře vysazovali jako hraniční kameny na dobytých územích.  Současnost Oskeruše se v současnosti vyskytuje především v jižní Evropě na Balkáně, v Itálii, v jižní části Španělska a Francie a také ve středním Německu. Roste i v některých oblastech Afriky a v Turecku. V České republice se nejvíce v Českém středohoří a na jihovýchodní Moravě. Původ oskeruší u nás není zcela objasněný, s největší pravděpodobností se jedná o původní staré výsadby. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin, v České republice je přibližně 800 vzrostlých stromů. V poslední době se vysazují nové stromky, ale 10 až 20 let, kdy začínají plodit, se jich dožije asi 10 procent. U nás ani v celé Evropě v podstatě není žádný souvislý porost, vždy se jedná jen o malou skupinu stromů. Oskeruše nejčastěji roste ve výškách 150 až 500 metrů nad mořem. Objevuje se i jako samostatný strom ve volné krajině a v takových případech je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. Roste také v dubových a bukových lesích, kde výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Oskeruše je teplomilná, ale vzrostlé stromy vydrží i mrazy až mínus 30°° Celsia. Je také velmi odolná proti různým exhalacím a smogu.  Vzhled, chuť, vůně… Plody oskeruše jsou tzv. malvice. Jejich tvar je různý – jsou kulovité, hruškovité i vejčité. Barva plodů je žlutozelená až hnědozelená, na sluneční straně oranžová až červená. Plod váží 5 až 15 gramů, má průměr od 2,5 do 3 centimetrů. V jižní Evropě plody bývají větší, často mají průměr až 5 centimetrů a váhu 25 gramů a více. Plody jsou sladké, šťavnaté a značně aromatické, pro konzumaci se nechávají uležet, dokud nezhnědnou. Doba zrání plodů je od září do října, zralé plody velmi často samovolně opadávají. Stromy se v našich klimatických podmínkách mohou dožít 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. Začínají plodit až za 10, někdy i 20 let. Množství plodů je různé, u vzrostlých stromů bývá 300 až 1200 kilogramů. Samostatně rostoucí stromy mají plodů podstatně více, než stromy, které rostou v lesích. Úroda ale nemusí být každý rok. Pokud oskeruše roste jako samostatný strom ve volné krajině, je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. V dubových a bukových lesích její výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Větve rostou vodorovně nebo mírně směrem vzhůru. Listy jsou střídavé, mají délku 13 až 25 centimetrů a skládají se z 13 až 21 menších lístků tvaru oválu nebo elipsy s délkou 3 až 6 centimetrů a šířkou 1 až 2 centimetry. Odrůdy oskeruše Odrůdy se rozlišují především podle tvaru plodů. Hruškovitá oskeruše má matně červené plody hruškovitého tvaru s výraznými světlými tečkami. Rostou ve skupenství 5 až 10 plodů. Jablkovitá oskeruše je velmi dekorativní. Plody mají tvar malých jablíček, váží 10 až 20 gramů. Jsou lesklé, červenožluté a rostou v různě velkých skupinách. Zdraví a vitamíny Plody oskeruše obsahují především přírodní cukry, bílkoviny, vitamín C, organické kyseliny a minerály. Jsou velmi bohaté na pektin a tříslovinu – tanin. Vzhledem k svému složení a vysokému obsahu tříslovin mají léčivé účinky hlavně při střevních potížích – sušené se používají jako statikum, čerstvé jako projímadlo. Jsou účinné i při léčbě revmatických onemocnění a horečce. Oskeruše smíchaná s medem a bylinkami je vynikající při léčbě nachlazení. Použití Plody se po uležení mohou bez dalších úprav konzumovat. Dají se z nich připravovat kompoty, džemy a marmelády – velmi chutná je v kombinaci s jablky, hruškami nebo kdoulemi. Velmi často se suší a mletá sušená oskeruše se pak využívá jako koření – má chuť podobnou skořici. Oskeruše se využívá také pro konzervaci jablečných moštů a různých dalších ovocných šťáv. Vyrábí se z ní velmi kvalitní pálenka – oskerušovice. Dřevo oskeruše je v poslední době velmi vzácné. Je poměrně těžké, velmi pevné a dekorativní. Používá se v truhlářské a řezbářské výrobě i na hudební nástroje. Využívá se na tzv. intarzie – ozdobné vykládání nábytku. Spotřeba, zrání, skladování Oskeruše dozrávají v září, nedají se ale ihned konzumovat. Musí se nechat odležet do doby, než zhnědnou. Odležení by mělo probíhat na suchém místě. Oskeruše se nedají dlouhodobě uskladnit a je tedy nutné z nich připravit kompoty, džemy, marmelády nebo šťávy. Léčivé účinky Oskeruše mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních látek, pektinu a tříslovin příznivé vlivy na lidské zdraví. Plody oskeruše - podporují správné zažívání, sušené jsou účinné při průjmech, čerstvé při zácpě - pomáhají při léčbě revmatických onemocnění - snižují vysoké teploty - s medem a bylinkami jsou velmi účinné při nachlazení  Oskeruše může mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Největší stromy oskeruše Na našem území roste několik stromů, které patří k největším v Evropě a jsou chráněné. Adamcova oskeruše je největší a nejstarší v celé Evropě. Roste na jižní Moravě 3 kilometry od obce Strážnice pod kopcem Žerotín. Obvod kmene je 462 centimetrů, koruna má výšku 11 a průměr 18 metrů, stáří se odhaduje na 400 let. Jenčická oskeruše je největší v Čechách. Roste u obce Jenčice, obvod kmene je 390 centimetrů a ratolesti oskeruše má obec i na svém znaku a vlajce. Karlova oskeruše má obvod kmene 337 centimetrů, stáří se odhaduje na 300 let a roste u obce Strážnice. Špidurova oskeruše roste u Tvarožné Lhoty už pravděpodobně nejméně 300 let a má obvod kmene 370 centimetrů. Polichenská oskeruše u obce Polichno má obvod kmene 328 centimetrů a je stará přibližně 275 let. Nejedlíkova oskeruše s obvodem kmene 290 centimetrů je stará přibližně 250 roků a roste u obce Kněždub.  

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

HROZNOVÉ VÍNO jsou plody rostliny Réva vinná - latinsky Vitis viniofera, anglicky table frape, francouzsky raisin de table nebo německy Weintraube. Konzumuje se především čerstvé, většina produkce se ale využívá na výrobu nápojů.  Chutné a zdravé jako plod i nápoj… Hroznové víno je po pomerančích druhé nejvíce šlechtěné ovoce na celém světě. Většina sklizně se používá pro výrobu alkoholických i nealkoholických nápojů, i když konzumace v syrovém stavu je pro lidský organismus mnohem prospěšnější. Původ a historie Vinná réva je jednou z nejstarších rostlin pěstovaných člověkem. Původní formy plané vinné révy byly na zemi již před 130 miliony let na území Grónska. V době ledové se postupně přesouvaly do oblastí kolem Středozemního moře a před přibližně 7 000 roky se objevily i v oblastech na sever od Alp. Za nejpravděpodobnější místo prvního výskytu se považuje střední Asie a Zakavkazsko. Vinná réva byla poprvé kultivována před 5 000 lety ve starověkém Egyptě a už tehdy se z ní vyrábělo víno. V pěstování révy pokračovali v Římě a Řecku, a tehdy již také znali i její zdravotní účinky. Z Římské říše se vinná réva dostala do Francie, Španělska a Německa, ale také na území Velké Moravy a do Čech, a dokonce i do Iránu a severní Afriky. Hroznové víno patří k po mnoho tisíc let základům kultury národů, které žijí v oblastech kolem Středozemního moře. V teplých přímořských podmínkách se této rostlině velmi daří. Nejstarší dochovaný keř vinné révy je tzv. Stara trta v slovinském Mariboru na nábřeží řeky Dravy. Jeho stáří se odhaduje na 440 let. Roste na jižní straně domu, kmen s průměrem 25 centimetrů se ve výšce 2 metrů rozděluje na samostatné větve o délce 15 metrů. Jedná se o původní červenou odrůdu, která je velmi plodná a také odolná proti různým nemocem a škůdcům. V roce 2004 byla tato réva na základě různých odborných analýz a historických pramenů oficielně zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší dochovaná na světě. Současnost V současné době se kulturní odrůdy vinné révy pěstují ve všech oblastech mírného pásma, ale i v subtropických krajích. V Evropě pochází její největší množství z Itálie, Španělska, Francie, Portugalska, Německa a balkánských zemí. Většina odrůd se ale využívá pro potřeby vinařského průmyslu, odrůdy pro přímou konzumaci tvoří jen malou část. Významnými pěstiteli jsou i Chile a Jihoafrická republika. V České republice jsou dvě základní vinohradské oblasti - moravská a česká. Morava je tradiční vinařské území, ale vzhledem k podnebí a velikosti vinic nemá zdejší produkce vína v evropském ani světovém měřítku žádný velký význam. V minulosti se hrozny ze střední Evropy považovaly především za malé, ale nové šlechtěné odrůdy se již vzhledem i chutí vyrovnají zahraničním.  V produkci je celosvětově vinná réva po citrusových plodech na druhém místě a až za ní jsou banány a jablka. Roční úroda na světě je přibližně 60 milionů tun hroznů, ale jen 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Na výrobu nejrůznějších druhů vín, sektů a moštů se využije 85 %, zbývajících 5 % se suší a prodává jako rozinky. Vzhled, chuť, vůně… Plody vinné révy jsou bobule kulovitého, vejčitého nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4 až1,5 cm a délce až 2,5 cm. Mají mnoho různých barevných odstínů. Nejčastěji je zjednodušeně rozdělujeme na bílé, modré a červené, ale to neodpovídá skutečnosti, protože jsou v barevném spektru od zelené, zelenožluté až po červenou a tmavě fialovou. Plody obsahují velké množství vody a cukrů. Víno pěstované v chladnějších oblastech má cukrů méně, plody ze suchých a teplých oblastí jsou mnohem sladší. Vůně bývá různá podle odrůdy a také místa pěstování. Aroma je podstatné především u odrůd, které se využívají k výrobě nápojů, u odrůd pro přímou konzumaci už tak důležité není. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Réva vinná je popínavá dřevitá liána, která se pne po oporách, ke kterým se přichycuje pomocí úponků. Šlechtěné odrůdy už ale mají i podobu stromků. Kulturní odrůdy na vinicích můžou dorůst až do výšky 4 metrů a mít průměr kmene i 50 centimetrů. Barva kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou žlutohnědé až červenohnědé. Kořeny dosahují značné délky - někdy až 10 metrů - a to dokonce i na skalnatém podloží. Divoké odrůdy révy vinné můžou ve vlhkém prostředí dosáhnout výšky až 30 metrů a mít průměr kmene 1,5 metru. Jejich plody jsou menší a také méně chutné. Odrůdy  Původní volně rostoucí réva lesní má velkou rozmanitost plodů v chuti, barvě i velikosti. Z ní pak vznikly další odrůdy révy vinné, a to jak samovolným křížením, tak šlechtěním. Kulturní šlechtěné odrůdy se pěstují na vinicích. Jsou světlomilné a vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny. Divoké formy rostou ve vlhkých lesích převážně lužního typu, v křovinách a na březích vodních toků. Odrůdy je možné třídit podle mnoha různých kritérií, nejsprávnější je třídění podle místa vzniku a použití, laicky nejčastější pak podle barvy na bílé, červené a modré. Odrůdy vína podle použití Moštové odrůdy mají menší bobule, vysoký obsah aromatických látek a jsou poměrně hodně odolné proti houbovým chorobám a cizopasníkům. Využívají se především k výrobě moštů a vín. Moštové odrůdy se dále dělí na odrůdy pro výrobu bílých vín - bílé a červené plody, a odrůdy k výrobě červených vín - modré plody. Stolní odrůdy mají velké hrozny a sladké bobule s pevnou dužninou, které nejsou nějak výrazněji aromatické. Jsou určeny pro přímou konzumaci, k výrobě vína se nehodí a také téměř nepoužívají. Podnožové odrůdy se používají jako podnože pro sazenice běžných odrůd vinné révy a tím se zajišťuje větší odolnost proti cizopasníkům, především révokazu. U podnožových odrůd se tedy dbá hlavně na tuto odolnost a přizpůsobení konkrétním půdním podmínkám a vhodným předpokladům pro štěpování. Kvalita a vlastnosti hroznů a jejich bobulí nejsou důležité, často se na nich hrozny ani netvoří. Významné odrůdy pěstované v Evropě Aron je odrůda hroznového vína s velkými, oválnými a žlutými bobulemi. Nevýrazná, částečně kyselá příchuť. Jemná a chlupatá slupka ukrývá množství pecek a dužinu. Odolná z hlediska pěstování. Hrozny jsou sklízeny nejčastěji v období září. Vzhledem k náchylnostem na různé nákazy je ideální pěstování ve skleníku. Regina dei Vigneti je „královská“ odrůda evropských i světových vinohradů, vyšlechtěná v Maďarsku. Má velké hrozny s velkými křupavými žlutozelenými sladkými plody a decentní muškátové aroma. Regina ( Watham cross ) se pěstuje od roku 1833 a v Evropě je to druhá nejdůležitější odrůda. Má velké žlutozelené a velmi křupavé plody s velmi jemnou chutí a vůní. Paparella je světle zelená odrůda z Itálie pro přímou konzumaci. Oválné křupavé a opevní plody mají příjemně sladkou chuť a rostou ve velkých hroznech. Italia - Ideál pochází z Itálie a je to také hlavní italská odrůda s velmi pevnými zelenými mírně sladkými a jen nepatrně aromatickými plody, určenými pro přímou konzumaci. Ester - Ezster odrůda s modrými velmi křupavými a chutnými bobulemi, pocházející z Maďarska. Vyznačuje se také velmi velkými hrozny. Nero je další odrůda s modrými bobulemi, vyšlechtěná v Maďarsku. Středně velké plody mají velmi osvěžující chuť a jsou v hroznu pevně semknuté. Muscat bleu má původ ve Švýcarsku. Je to modrá velmi odolná odrůda se středně velkými plody a výraznou intenzivní chutí. Romulus je velmi odolná odrůda z Řecka s malými zelenými plody bez jader a s příjemnou sladkou chutí. Významné celosvětově pěstované odrůdy Thompson Seedless ( Sultania ) je celosvětově nejdůležitější odrůda hroznového vína pro přímou konzumaci a výrobu hrozinek. Plody mají zlatožlutou barvu, tenkou slupku a jsou velmi sladké. Almeria ( Ohanes, Uva Blanca ) je nejpozději zrající celosvětově rozšířená odrůda pro přímou konzumaci. Plody jsou zelené a pevné, mají neutrální chuť. Cardinal pochází z Kalifornie, kde se pěstuje od roku 1939. Modrofialové středně velké plody mají dobrou chuť pouze když jsou plně zralé. Flame Seedless je nejnovější vyšlechtěná odrůda pro přímou konzumaci z Kalifornie. Středně velké zářivě červenofialové plody s neutrální chutí jsou křupavé a pevné.. Barlinka má původ v Jihoafrické republice. Plody mají modrou barvu, jsou velké a pevné, jemně osvěžující chuť mají jen v plné zralosti. Red Giant patří do skupiny odrůd pro přímou konzumaci a je nejvíce rozšířená v Argentině. Má velké plody s červenofialovou barvou a vynikající chutí. Významné odrůdy pěstované na Moravě a v Čechách Odrůdy pro přímou konzumaci Arkadia Diamant Chrupka bílá Chrupka červená Julski bisser Olšava Pola Palonia kincse Odrůdy pro výrobu vín a moštů Aurelius Chardonnay Irsai Oliver Muškát Othonel Müller Thurgau Neuburské Pálava Rulandské bílé Rulandské šedé Ryzlink rýnský Ryzlink vlašský Sauvignon Sylvánské zelené Tramín červený Veltlínské zelené Veltlínské červené rané Zdraví a vitamíny Plody hroznové vína obsahují přibližně 80 % vody, ale především v nich najdeme mnoho pro lidský organismus významných látek a vitamínů. Jsou to hlavně sacharidy - glukóza a fruktóza, provitamin A, vitamíny B1, B2, B3 a B6, vitamín C a E. Je zde i draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor a měď, proteiny a kyselina askorbová a ellagonová, která má ve srovnání s jinými fenolovými kyselinami až čtyřnásobně vyšší protirakovinný účinek. Významný je i velký podíl rozpustné vlákniny pektin a flavonoidy, které jsou silnými antioxidanty. Další antioxidanty, bránícími vzniku a rozvoji ischemické srdeční choroby jsou rostlinná barviva antokyaniny, které obsahují slupky bílého a především modrého vína. V nich je i rosveratrol, který má prokazatelné protirakovinné účinky. V hroznovém víně jsou důležité dva druhy živin, kterých obsahuje poměrně hodně - sacharidy a vitamíny skupiny B. Proteiny, tuky, minerály a všechny ostatní látky jsou zde zastoupeny v menším množství. Vitanímu B6 mají více než hroznové víno jen avokádo, banán a mango, i ostatních vitamínů skupiny B je ve víně více než u třetiny všeho ostatního ovoce. Hroznové víno dodává lidským buňkám energii v podobě jednoduchých přírodních cukrů, které mají příznivý vliv na činnost srdce. Flavonoidy pak mají pozitivní účinek na cirkulaci krve, zabraňují ukládání cholesterolu a rozšiřují cévy. Vlákniny a další látky obsažené v hroznovém víně pomáhají při zácpě a aktivují činnost trávicích orgánů, především střev, kde udržují i rovnováhu střevní flóry. Významný je i detoxikační účinek pro játra, kdy víno aktivuje zvýšenou produkci žluče. Hroznové víno má i močopudné účinky a napomáhá vyplavování škodlivých látek z organismu. Konzumace se doporučuje při zánětech ledvin a močových cest, je také prospěšná pro osoby, které trpí nemocemi jako je dna nebo obezita a které konzumují nadměrné množství masných výrobků. Hroznové víno obsahuje i poměrně velké množství železa, ve 100 gramech rozinek ho je dokonce 2,6 miligramu, a je tedy vhodné v případech tzv. chudokrevnosti. Rozinky dodávají lidskému tělu mimo železa i značné množství draslíku a rostlinné vlákniny, vitamíny skupiny B se v nich vyskytují ve vyšší koncentraci než u čerstvých plodů. Konzumace čerstvých plodů, kompotů, hroznové šťávy, džusů i červeného nebo bílého vína je lidskému zdraví velmi prospěšná. Nejvíce vitamínů a pro organismus důležitých látek se ale získá především přímou konzumací plodů, která je mnohem zdravější a nemá žádné vedlejší účinky. Použití vína v gastronomii Převážná část celosvětové produkce hroznového vína - 85 procent - se využije k výrobě vín a moštů. Ze zbylé části se 5 % usuší a prodává jako rozinky a 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Plody jsou vhodné především ke konzumaci v syrovém stavu. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Ve studené kuchyni se využívají do různých ovocných salátů, koláčů, moučníků, dortů a dezertů, k sýrovým mísám a studeným bufetům. V teplé kuchyni se víno používá do pikantních pokrmů, kde můžou vzniknout zajímavé chuťové kontrasty například v kombinaci s kysaným zelím nebo kořeněnými omáčkami. Bobule vína jsou zajímavé i jako příloha k drůbeži, zvěřině a dalším druhům masa nebo jako doplňující surovina salátů. Marmelády, džemy a kompoty se plodů hroznového vína vyrábí jen ve velmi malém množství. Vynikající je ovocná hroznová šťáva, které produkce je už znatelně větší. Dalším produktem je kvasný vinný ocet, který se používá hlavně k dochucování různých zeleninových salátů. Z odpadu po lisování vína se vyrábí vínovice, nejznámější je asi italská grappa. Z jader se lisuje hroznový olej, který se používá k dochucování a zjemnění salátů, ale i na smažení, protože se spaluje při vysokých teplotách 190 až 230 stupňů Celsia. Své místo si v kuchyni našly i sušené plody vinné révy. Rozlišují se na drobné tmavé korintky, větší zlatožluté sultánky a velké rozinky. Používají se do různých pečených moučníků, do salátů, nakládají se do rumu a obalují v čokoládě. Nejrozšířenějším a nejoblíbenějším produktem z hroznového vína je víno tekuté. Existuje ho mnoho druhů, nejčastěji se rozděluje na červené, bílé a růžové, a také podle sladkosti na suché, polosuché, nebo polosladké...Další rozlišení je i podle jakosti, a tak známe vína archivní, jakostní, vína s přívlastkem, konzumní vína…Jsou i vína raná, poloraná, pozdní sběr… Velmi oblíbené je také víno šampaňské a víno šumivé, kterého se prodává mnoho různých druhů. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé plody při nákupu vybíráme především podle jejich vzhledu. Bobule na hroznu by měly být tvrdé a mít přibližně stejnou barvu. Neměly by z hroznu odpadávat, být omačkané nebo vykazovat příznaky hniloby. Rozinky a sultánky vybíráme podle data výroby a kupujeme takové, které nejsou úplně vysušené. Víno jako nápoj je nejlepší kupovat ve specializovaných prodejnách a vinotékách. Existuje mnoho druhů a záleží vždy na jedinci, které mu chutná a které má v oblibě. Poměrně důležité údaje pro výběr jsou obsah cukru a alkoholu, země původu, případně přímo i vinice a výrobce, ale také rok sklizně a distribuce, Nedoporučuje se nakupovat drahá a ani příliš levná vína v supermarketech. Drahá a dobrá tam jsou v nabídce většinou poměrně dlouho, levná zase nebývají příliš kvalitní. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé plody nemají dlouhou trvanlivost, i když se na trh často právě z důvodů trvanlivosti dodávají chemicky ošetřené. Skladujeme je v chladničce, ale nejlepší je rychlá spotřeba. Vína uchováváme ve většině případů v chladném a tmavém místě. Některá vína můžou ale mít pro skladování poměrně specifické požadavky. Zajímavosti Červené víno - ne bílé - má podobné účinky jako hroznová šťáva, ale proti šťávě má několik nevýhod. Víno totiž obsahuje málo sacharidů a vitamínů, navíc v něm je etylalkohol, který má negativní vliv na lidské zdraví. Přesto se ale pitím 1 až 2 decilitrů červeného vína denně snižuje riziko úmrtí na infarkt myokardu. Podle mnohých výzkumů to ale platí jen u osob starších 50 let. Zajímavé je i zjištění, že v případě překročení hranice 2 decilitry za den se naopak pravděpodobnost kardiovaskulárních chorob a úmrtí na ně zvyšuje a můžou se objevit i další různé zdravotní problémy. Z těchto údajů je zřejmé, že mnohem zdravější je pití hroznové šťávy. Konzumace plodů hroznového vína pomáhá při vysokém krevním tlaku, pokud se jí 2 hodiny po jídle. Denně se ale smí zkonzumovat maximálně 2 kilogramy zralých bobulí. Plody jsou také vhodné při celkové „očistě“ organismu. V takovém případě se konzumuje po dobu alespoň 5 dnů každé 2 hodiny čtvrt kilogramu bobulí. Hroznová šťáva pomáhá při zácpě. Stačí ji 5 dní po sobě pít v množství 3 mililitry na 1 kilogram tělesné váhy, maximálně ale jen 0,6 litru. Šťáva se pije vždy 2 hodiny před obědem a 3 hodiny po něm. Plody i šťáva mají výborné účinky proti celulitidě a při dietách. Podle mnoha různých výzkumů jsou látky, obsažené v plodech i šťávě schopné rozšiřovat cévy. Tím se zlepši proudění krve bez vytváření sraženin a zabraňuje se ukládání cholesterolu na cévních stěnách. Pokud člověk s nemocí srdce bude v létě a na podzim pravidelně konzumovat plody hroznového vína a rozinky, a v zimě a na jaře pít hroznovou šťávu - případně maximálně 2 deci červeného vína denně - zlepší se jeho srdeční činnost a reakce na tělesnou zátěž. Osoby, které se zotavují po prodělaném infarktu myokardu by měly denně konzumovat minimálně alespoň 1 kilogram plodů, protože tím významně pomůžou zastavení postupu koronární arteriosklerózy a případnému dalšímu infarktu. Léčivé účinky Hroznové víno - je výborný zdroj energie a snižuje únavu organismu - posiluje imunitu organismu a pomáhá při jeho detoxikaci - rozšiřuje cévy, posiluje srdce a snižuje riziko infarktu - je výbornou prevencí ischemické choroby srdeční - působí pozitivně při zánětech ledvin a onemocnění jater - pomáhá při chudokrevnosti - zlepšuje zažívání, pomáhá při zácpě - snižuje nervozitu, je účinné proti depresi - pomáhá snižovat váhu Plody a nápoje z hroznového vína můžou mít i nežádoucí účinky. V kombinaci s některými potravinami se nedá vyloučit podráždění žaludku. Bobule není vhodné konzumovat společně s kefírem, mlékem, perlivou vodou nebo alkoholem. Při nadměrném pití vína pak může dojít jak k bolestem hlavy a celkové malátnosti, tak i k mnoha dalším nepříjemným zdravotním problémům.

RYBÍZ ČERVENÝ - meruzalka červená - Rimes rubrum, anglicky red currant, francouzsky grosseille nebo německy Rote Johannisbeere je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech. Červený rybíz je stále ze všech druhů nejoblíbenější a nejvíce pěstovaný, a to i přes skutečnosti, že bílý a růžový rybíz jsou sladší a černý rybíz obsahuje více zdraví prospěšných látek. Nakyslý, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Rybíz je chutný a osvěžující. Nízké stromky nebo keře s malými červenými bobulemi najdeme snad na každé zahradě. Dobře se jim daří i v našich klimatických podmínkách a za málo péče poskytuje velké množství plodů, které obsahují neuvěřitelné množství zdraví prospěšných vitamínů a dalších látek. Původ a historie Původní planý rybíz se od tzv. kulturních odrůd podstatně liší. Plané formy tvoří plazivé výhonky, listy jsou lesklé a popraskané, plody malé a bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. Pěstovat se ale prokazatelně začal v klášterních zahradách od 14. století a v 16. století se nejvíce vyskytoval v Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve střední a jižní Evropě se v té době rozšiřovaly různé vypěstované odrůdy, ve východní části divoce rostoucí keře. Pěstované odrůdy se na východ dostaly až v 19. století. Křížením různých odrůd se podařilo vyšlechtit i typy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám a tak se rybíz postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. V Americe také byly vyšlechtěny velmi známé a dodnes mezi pěstiteli oblíbené odrůdy Red Lake, Fayova úrodná, Wilder nebo Stephens. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich křížením se postupně podařilo vypěstovat bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží. Současnost V současné době se rybíz pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází velká část produkce červeného rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství. V České republice se pěstování rybízu ve velkém mnoho zahradnictví nevěnuje. Keře a stromky i keře s rybízem jsou spíše u menších pěstitelů, nebo v soukromých zahradách. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a především stromkové rybízy jsou velmi oblíbené. Vzhled, chuť, vůně… Plody červeného rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti 5 až 10 milimetrů - přibližně jako hrášek. Jsou hladké, zářivě červené, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují množství malých semínek. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody popraskají, vyschnou a samy opadnou. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. V České republice jsou dva druhy červeného rybízu. Původní planá forma se vyskytuje v lužních lesích a v místech s vlhkou půdou, je ale velmi vzácná. Při případném přesazení do zahrady většinou zahyne. Kulturní šlechtěné formy se pěstují v zahradách a sadech. Odrůdy Odrůd červeného rybízu je známých přibližně sto, ale jen málo z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí i na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy červeného rybízu nejčastěji pěstované v České republice Vitan začíná zrát začátkem července. Má středně dlouhé hrozny s velkými bobulemi jasně červené barvy a tenkou pevnou lesklou slupkou. Dužnina je poměrně aromatická, chuť sladkokyselá a vyvážená. Odrůda je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Karlštejnský úrodný je česká velmi výnosná odrůda. Má velké množství středně dlouhých hroznů s mnoha bobulemi. Barva tenké a pevné slupky je jasně červená, dužnina má příjemné aroma i vyváženou sladkokyselou chuť. Plody zrají na začátku července. Detvan je kvalitní odolná velkoplodá odrůda červeného rybízu. Hrozny jsou dlouhé, plody velké a kulovité se středně červenou, tenkou, lesklou a pevnou slupkou. Dužnina červené barvy je tuhá a šťavnatá, příjemně nakyslá. Plody dozrávají od poloviny července.  Losan byl vyšlechtěný v České republice. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, kulovité, tmavě červené s lesklou, tenkou a pevnou slupkou. Dužnina je měkčí, šťavnatá, sladší a aromatická. Odrůda je středně raná a má vysoký obsah vitamínu C. Rovada je nejdůležitější odrůda v komerčním pěstování.Má až 20 cm dlouhé hrozny, které rostou ve shlucích. Bobule jsou velké, lesklé, tmavočervené s pevnou slupkou. Sladkokyselá dužnina je příjemně aromatická. Plody zrají na konci července a začátkem srpna. Holandský červený patří mezi velmi odolné odrůdy. Má středně dlouhé hrozny s větším množstvím bobulí. Ty jsou větší, kulovité, světle červené s pevnou tenkou slupkou. Dužnina je sladkokyselá, aromatická. Zraje na konci července a v prvním týdnu v srpnu. Rubigo je odolná česká odrůda s velmi vysokou plodností. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké, kulovité sytě tmavě červené bobule. Chuť měkčí aromatické dužniny je sladkokyselá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, zrají od začátku srpna. Rondom má původ v Holandsku. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké tmavě červené bobule ploše kulovitého tvaru s pevnou slupkou. Dužnina má sladkokyselou chuť a je značně aromatická. Plody dozrávají na začátku srpna, odrůda má vysoké výnosy. Odrůdy červeného rybízu nejvíce pěstované v Evropě Vzhledem k všem jejím vlastnostem je nejdůležitější a nejvíce pěstovanou odrůdou v Evropě Rovada. Existuje ale i několik dalších odrůd, které jsou poměrně oblíbené. Jonkheer van Tets je raná odrůda z Holandska, velmi důležitá v komerčním pěstování. Delší hrozny mají mnoho měkkých bobulí středně červené barvy s tenkou slupkou. Jsou mírně nakyslé a mají typické aroma. Red Lake pochází z USA. Středně raná odrůda s průměrnými hrozny má středně velké, červené lesklé plody. Chuť dužniny je charakteristicky rybízově sladce nakyslá a má příjemné aroma. Houghton Kastle je to velmi výnosná a odolná středně raná odrůda z Anglie. V keřové formě dorůstá až do výšky 1,5 metru. Velké, jasně červené sladkokyselé šťavnaté plody se hodí na výrobu šťáv. Rosetta má průměrně dlouhé hrozny s bledě červenými pevnými středně velkými plody, které na keři i stromku vydrží poměrně dlouho. Je to středně raná značně odolná odrůda, pocházející z Holandska. Rolan je další oblíbená středně raná odrůda původem z Nizozemska. Hrozny jsou delší, plody velké, pevné a atraktivně zářivě červené. Mají typickou sladkokyselou vyváženou chuť a výrazné rybízové aroma. Rotet s výrazně červenými a středně velkými plody je středně pozdní odrůda, kterou vyšlechtili v Holandsku. Dužnina je šťavnatá, příjemně typicky aromatická, poměrně sladká, s mírně nakyslou příchutí. Heinemannův pozdní je odrůda německého původu. Má velmi dlouhé hrozny s velkým množstvím středně velkých červených bobulí. Aromatická dužnina je kyselejší. Zraje později a dobře se ručně sklízí. Kavkazský pochází z vyšších nadmořských výšek, má menší nároky na kvalitu půdy a snáší i chladnější prostředí. Plody jsou podle umístění středně červené až červené, středně velké, kyselejší, méně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody - bobule rybízu obsahují velmi mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví. V jejich velkém obsahu je rybíz téměř výjimečný. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je i důležitý vitamín P - tzv. rutin, dále vitamíny skupiny B - kyselina pantotenová a niacin, a také karoteny, z kterých se v těle tvoří vitamín A. Rybíz obsahuje i nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Vitamín C především významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu. Vitamín P - rutin - má velký význam pro cévní systém. Vitamín B3 - niacin a vitamín B5 - kyselina pantotenová prospívají nervovému systému a působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky. Plody jsou také bohaté na karoteny, které jsou důležité antioxidanty. V těle se mění na vitamín A, který pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu. Antioxidanty zbavují organismus škodlivých látek a jsou dokonce i prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Urychlují také obnovu buněk a sliznic, a jsou tak zároveň důležité i při rekonvalescenci. Vitamín P - rutin, který plody rybízu obsahují ve velkém množství,pomáhá udržovat stěny cév pružné a zlepšuje se tak jejich průchodnost a oběh krve. Dochází k snižování vysokého krevního tlaku nebo zmírnění otoků a modřin i potíží s křečovými žílami. Vápník je důležitý pro růst i pevnost kostí a zubů. Hořčík a draslík mají velmi pozitivní účinky na činnost mozku, paměť, nervový systém .nebo správnou činnost svalů i jejich regeneraci. Rozpustná vláknina pektin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Tato jemná vláknina velmi pozitivně ovlivňuje správnou funkci střev. Rybíz je sice malé ovoce, ale má vzhledem k svému složení velké zdravotní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější. Použití rybízu v gastronomii Rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Různým ovocným a sladkokyselým pokrmům i džemům dodává sytě červenou barvu a svoji typickou svěží kyselost. Hodí se i k dochucování šťáv z jiného, chuťově méně výrazného ovoce. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád. Červený rybíz má unikátní složení i pro takové zpracování. Vysoký obsah pektinu totiž přímo napomáhá konzervaci jak při kompotování, tak při výrobě džemů nebo sirupů. Při zpracování rybízu v podstatě stačí jen přidat vodu a cukr, vhodné je ho kombinovat s jiným ovocem. Rybíz své účinné a zdraví prospěšné látky neztrácí ani dalším zpracováním - konzervováním nebo kompotováním. Rybízové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i rybízový sirup a víno, které má mírný obsah alkoholu. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Bobule jsou velmi náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz nemá dlouhou trvanlivost a je tedy potřeba ho co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Krátkou dobu je možné celé hrozny - ne otrhané plody - rybíz skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Z rybízu se také vyrábí sirup, z kterého je možné míchat občerstvující a zdravé nápoje. Chutné je také rybízové víno, které obsahuje malé množství alkoholu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

BRUSINKA - latinsky Rhodococcum vitis-idaea - je plodem rostliny Brusnice brusinka. Brusinky jsou v přiměřeném množství velmi zdravé, ale mnoha lidmi stále nedoceněné ovoce. Hořké a zdravé Brusinky si v České republice ve volné přírodě nenasbíráte, protože jsou chráněné. Jejich pěstování na zahradě není nijak složité, ale mnohem lepší je si je koupit už zpracované. O své vynikající vlastnosti totiž žádnou úpravou v podstatě nepřicházejí. Původ a historie Brusinky pocházejí se severní Ameriky. Indiáni z oblasti Cape Cod dali těmto červeným bobulím podle jejich nahořklé chuti název Ibimi – v překladu „hořké bobule“. Když o mnoho stovek let později brusinky v Americe ochutnali Evropané, pojmenovali je podle růžových květů, připomínajících hlavy ptáků jeřábů crane berry, a později si to zjednodušili na cranberry. Už dlouho před příchodem osadníků z Evropy používali indiáni brusinky jako obklady na rány, léčili jejich pomocí horečky, zažívací problémy i otoky. Červenou barvou bobulí barvili látky, koberce, přikrývky i stany. Z brusinek vyráběli i trvanlivé placky pemmican - rozmačkané brusinky se smíchaly se srnčím masem a tukem, z těsta se udělaly placky a ty se pak usušily na slunci. Léčebné schopnosti brusinek samozřejmě objevili i bílí osadníci, ale začali je navíc používat v kuchyni. Brusinky se jedly s javorovým sirupem, přidávaly se do kompotů a do omáček. Námořníci si sušené brusinky brali na lodě jako prevenci proti kurdějím. Současnost Pravé velké brusinky rostou na kanadských a amerických vřesovištích. Ze všeho ovoce, které se dnes produkuje na americkém kontinentu, jsou jen tři druhy původní - borůvky, hroznové víno Concord a brusinky. Různé odrůdy pak rostou ještě v Asii a ve střední a severní Evropě. Poměrně hodně rozšířená je brusinka v Německu, u nás se vyskytuje především ve vyšších polohách. Brusinky najdeme nejčastěji v souvislých porostech borových a smrkových lesů na sušších pasekách a písčitých půdách. Jsou ale i v sušších rašeliništích v nížinách. V Alpách je najdeme i ve výškách 3 000 metrů nad mořem. Pěstování a kultivace brusinek je zatím v začátcích. Existuje sice řada vyšlechtěných odrůd původem z druhu V. macrocarpon AIT., které se dají pěstovat i na zahradách, ale zatím o ně takový zájem, jako třeba o zahradní borůvky, není. Vzhled, chuť, vůně… Keře brusinek jsou 10 až 20 cm vysoké, plazivé a stále zelené. Květy jsou bílé nebo načervenalé. Plody mají kulatý tvar, v průměru 5 až 8 mm, jsou lesklé a červené, lehce moučnaté s drobnými semeny. Chuť mají kysele nahořklou, podle odrůdy jsou jemně aromatické. Odrůdy Odrůdy brusinek se liší především výškou keřů a velikostí plodů. Brusnice brusinka - Brusinka obecná se vyskytuje ve volné přírodě především ve Skandinávii. Má červené plody, trpce nakyslou chuť a je ideální k zvěřinovým jídlům. Klikva velkoplodá - Kanadské brusinky pochází ze severní Ameriky. Již mnoho let tuto odrůdu úspěšně kultivují v kanadě, ale třeba také v Německu. Jejich plody jsou větší a mají vyšší obsah železa a vitamínu C. Klikva maloplodá pochází z oblastí od Skandinávie přes Rusko až do Asie. Roste ale i v severní Americe. Má menší plody, které se zpracovávají na sirupy, kompoty a marmelády. Temnoplodec černoplodý - černý jeřáb má bobule velikosti hrášku fialovočervené barvy, podobné jeřábu, které mají trpce nakyslou chuť. Má silné barvící schopnosti a využívá se proto také jako zdroj tmavé šťávy, která je žádaným potravinářským barvivem. Původně se vyskytoval v severní Americe. Hloch obecný - hložinka je původní evropská brusinka, rozšířená po celém kontinentu. Moučné plody se nedají konzumovat, jsou ale vynikající jako přísada, podporující želírování při přípravě želé, džemů a marmelád. Koralle je v Evropě kultivovaná mrazuvzdorná odrůda brusinek. Erzebirgsperle je odrůda, kultivovaná v Německu, která je pětkrát úrodnější než laně rostoucí brusinka. Zdraví a vitamíny Preventivním a léčebným účinkům brusinek se dlouho nevěnovala pozornost. Vědci a lékaři se jimi začali zabývat přibližně v posledních třiceti letech a velmi brzy zjistili, že brusinky jsou mimo jiné i vynikající přírodní antioxidant, že díky kyselině elagikové, kterou obsahují, dokážou ničit bakterie způsobující urologická onemocnění a že mají jedinečné účinky například při zánětech ledvin a prostaty a nebo problémech pohybového ústrojí. Je prokázáno, že brusinky jsou schopné pomáhat v boji proti rakovinovým nádorům, infarktu a chorobám srdce, a že jsou mnohem lepší než třeba v těchto případech často zmiňovaná brokolice. Plody brusinky obsahují organické kyseliny - především kyselinu benzoovou a šťavelovou,. Najdeme zde i velký podíl vitamínů A, C a E, třísloviny, antioxidanty, rostlinná barviva, minerální a mnohé další látky, které lidské tělo potřebuje a které pro něj mají výborné preventivní i léčebné účinky. Listy brusinky obsahují arbutin a díky němu mají protizánětlivé, dezinfekční a močopudné účinky. Preventivně se brusinky jako potravina nebo nápoj používají při prevenci zubního kazu, nízkém množství antioxidantů v těle a nedostatku vitamínu C, při zvýšeném riziku bakteriální infekce a při oslabené imunitě. Dále se doporučují osobám se zvýšenou hladinou cholesterolu, pro prevenci vředů kůže a sliznice a při náchylnosti k žaludečním vředům. Léčebně se brusinky využívají při zmírnění zánětů močových cest, kornatění tepen, chrání játra před nádory a celkově kladně zlepšují průběh virových onemocnění. Použití brusinek v gastronomii Brusinky se v kuchyni využívají čerstvé, sušené, kompotované nebo jako marmelády, džemy, šťávy a sirupy. Mají nakyslou mírně hořkou chuť a tak se nejvíce zpracovávají s cukrem na marmelády nebo kompoty. Kromě toho jsou často používány jako přílohy k různým jídlům z divočiny... Plody i listy brusinek jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků a různých potravinových doplňků. Jak a podle čeho vybírat Většinou kupujeme už brusinky kompotované, případně zpracované na marmelády a džemy, nebo šťávy a sirupy. V tomto případě si musíme dát pozor zejména na název! Mnozí výrobci nerozlišují Brusnici borůvku a Brusnici brusinku, ani další kyselé brusnice nebo Klikvu. Klikvu, která je pro naše využití v kuchyni nejlepší, poznáme tak, že na štítku je mimo českého názvu ještě název v jiném jazyce - např. polský Żurawina, německý Gewöhnliche Moosbeere nebo jen Moosbeere, případně ruský Клюква (Kljukva). Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé brusinky můžeme uchovávat v mrazáku, čerstvé vydrží poměrně dlouho i v chladničce nebo i při pokojové teplotě. Obsah účinných látek se většinou nesnižuje ani zavářením. Zpracováním na šťávy, marmelády a sirupy se jen mírně sníží obsah vitamínu C. Zajímavosti Pěstování brusinek na plantážích v Americe Brusinek v jejich původní domovině na kanadských a amerických vřesovištích se v současnosti již pěstují a sklízí s pomocí mnoha moderních vymožeností. Brusinky tam kvetou koncem června a sběr probíhá v září a říjnu. Vřesoviště jsou zaplavena vodou a když se hladina rozčeří, zralé brusinky vyplavou na povrch a lze je snadno sbírat. Původní ruční sběr už ale nahradily speciální stroje. V zimě se vřesoviště opět zaplaví, aby se ochránily keře, protože ledová krusta je chrání před nepříznivými vlivy, studenými větry a mrazy. Jednou za několik let se led pokryje vrstvou písku, který se po jeho roztátí dostane ke kořenům. Je to vyzkoušená prevence proti plevelům i hmyzím škůdcům. Potravinové doplňky Před několika lety jedna z největších kanadských firem, která vyrábí potravinové doplňky přišla na trh s tabletkou Cran-Max z vysoce koncentrovaného extraktu brusinkové šťávy a vlákniny, ve které je „síla“ 7500 mg čerstvých brusinek – to je v porovnání několik sklenic čerstvého brusinkového džusu. Na českém trhu je k dostání pod názvem MAX BRUSINKY 7500 mg. Léčivé účinky Zdravotně preventivní i léčivé účinky brusinek jsou skutečně velmi velké. Preventivně působí  - proti zubního kazu - při nedostatku vitamínu C a nízké hladiny antioxidantů - při zvýšeném riziku bakteriální infekce - při oslabení imunity - při zvýšená hladina cholesterolu - proti vředům kůže a sliznice - proti žaludečním vředům - proti nádorům jater Léčí - bakteriální onemocnění močových cest - záněty močových cest - mikrobiální povlak v ústech - kornatění tepen - virová onemocnění Brusinky nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.      

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

BORŮVKA - latinsky Vaccinium myrtillus L, slovensky čučorietka - je známý modrý plod léčivé rostliny Brusnice borůvka. Nejzdravější lesní ovoce Malé plody lesních borůvek obsahují až neuvěřitelné množství antioxidantů, vitamínů a minerálů. Borůvky „prodlužují mládí“, mají léčivé i preventivní účinky. Původ a historie Kdo, kdy a kde poprvé objevil a ochutnal borůvky, nevíme. Dá se ale předpokládat, že se tak stalo velmi dávno někde v Eurasii a severní Americe, kde jsou keříčky borůvek velmi rozšířené. I jejich šlechtění začalo v Americe na začátku 20. století. Současnost Borůvka roste ve velké části Evropy a to především na horách, ale nenajdeme ji například v jižním Španělsku, jižní Itálii a jižním Řecku. Roste ale třeba i na Kavkaze a Islandu, dokonce na některých místech v Grónsku, Asii a na Sibiři, v severním Mongolsku a v některých částech Číny a v Japonsku. Rozšířená je v západní a severní části USA a na jihozápadě Kanady. U nás v České republice se s ní setkáme prakticky na celém území, nejvíce ve vyšších polohách hor českého masivu, nejméně pak v teplejších místech. Borůvky tvoří poměrně husté porosty v některých typech lesů, roste na pasekách, vřesovištích a rašeliništích, pastvinách, v kosodřevinách a skalách, protože potřebuje především kyselou a vlhkou půdu. V současné době už mimo původních lesních borůvek byly vyšlechtěny a pěstují se i borůvky zahradní. Vzhled, chuť, vůně… Borůvky jsou malé plody - bobule - nízké keřovité 20 až 50 centimetrů vysoké léčivé rostliny, která roste na lesnatých loukách a v lesích. V současnosti již ale známe mnoho vyšlechtěných zahradních odrůd s plody mnohem většími, než mají původní planě rostoucí keře. Borůvky jsou tmavě až černomodré, mají aromatickou vůni a sladkou dužinu s mnoha drobnými semeny. Odrůdy Borůvky lesní je na světě přibližně 200 druhů, které se od sebe liší především barvou a velikostí plodů. Zahradní velkoplodé tzv. kanadské borůvky se podařilo vypěstovat šlechtěním. Jejich plody ale nemají tolik léčivých účinků, jako původní plané borůvky. Nejznámější odrůdy zahradních borůvek jsou Patriot, Duke a Bluecrop. Zdraví a vitamíny Borůvky jsou sice malé plody, ale mají až neuvěřitelně mnoho různých, lidskému zdraví prospěšných látek. Borůvka je ovoce, u něhož se snad nesetkáváme s žádným alergickými projevy ani při dlouhodobém používání. Plody borůvky obsahují vitamín C, který v lidském těle pomáhá odstraňovat volné kyslíkové radikály a je tak významný pro prevenci onemocnění srdce a cév. Zvyšuje také odolnost proti různým infekcím. Mimo vitamínu C borůvky obsahují i provitamín A a vitamíny skupiny B. V plodech jsou i antioxidanty, jako třeba karoten, antokyan nebo pterostilben, které působí preventivně proti vzniku nádorových - rakovinových - buněk a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, působí preventivně při kardiovaskulárních onemocněních, regulují hladinu cukru v krvi, prospívají regeneraci sliznic a mají také příznivý vliv na pokožku těla. Důležitou složkou borůvek jsou i třísloviny, které zmírňují případné krvácení a mají desinfekční účinky. V borůvkách najdeme i stopové prvky železa, manganu a mědi, které léčí chudokrevnost, zabraňují ukládání cholesterolu v cévách a jsou všeobecně pro cévní systém prospěšné. Podporují také srážlivost krve a mají pozitivní vliv na zdravou pokožku a vlasy. Borůvky jsou bohaté i na cukry, organické kyseliny, glykosidy, různé biolátky a vlákninu. Organické kyseliny - jablečná, citrónová, benzoová a suxinicová, - čistí, posilují a regenerují lidský organismus, mají i kladný vliv na nervový systém. Biolátky se rychle dostávají do krve, dodávají energii a vitalitu a zklidňují nervy. Vláknina zase pomáhá z lidského těla vylučovat toxické látky a upravuje trávení. Působí dobře i na pokožku, vlasy a nehty. Mimo plodu se k léčebným účelům používají také borůvkové listy. Obsahují flavonoidy, třísloviny, glukokininy, organické třísloviny, tanin, éterické oleje, sliz, pryskyřici a myrtillin. Odvar se užívá jako podpůrný prostředek při léčení cukrovky, osvědčený je i při střevním kataru, žaludečních křečích, zánětu močového měchýře nebo tlustého střeva. Odvar z borůvkových listů pomáhá zevně třeba při léčbě kožních onemocnění, různých ekzémů a alegrických projevech kůže. Kromě plodu se k léčebným účelům používá i list. Čaj z borůvkového listí mírně snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při průjmech a žaludečních obtížích. Zevně se jím můžou ošetřovat různé kožní neduhy, jako například ekzémy, lupénka, alergické projevy. Čaj si můžeme připravit následujícím způsobem: Dvě lžičky borůvkového listí zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 15 minut louhovat, poté scedíme a popíjíme po doušcích. Měl by se ale sbírat na jaře před sezónou. V lékárnách se dá koupit i výtažek z borůvek. Je zvlášť vhodný v době, kdy nemáme možnost konzumace čerstvého ovoce. Borůvkový výtažek obsahuje až 200 x větší množství účinných látek, než kolik je jich v čerstvých plodech. Mimo výtažku z borůvek jsou k dostání také různé potravinové doplňky jako například oční elixír nebo extrakt v kapslích. Použití borůvek v kuchyni Borůvky můžeme konzumovat čerstvé, lze je ale bez problémů kompotovat i zmrazit. Plody borůvek se využívají i k výrobě džemů, sirupů a vína. V kuchyni se z borůvek připravují knedlíky, buchty nebo koláče, používají se na dorty, poháry… Vynikající je i borůvkový čaj. Z plodů borůvek i listů se také vyrábí různé potravinové doplňky. Jak a podle čeho vybírat Pokud si borůvky sami nenasbíráme, ale kupujeme je, musíme si dát pozor pouze na to, aby neměly znaky plísní a nebyly rozmačkané. Spotřeba, zrání, skladování Borůvky nemají dlouhou trvanlivost a je proto potřeba je rychle zkonzumovat nebo upravit. Můžeme je zavařit, zmrazit, odšťavnit nebo i usušit. Zajímavosti Borůvkový čaj si můžeme připravit z usušených plodů i z listů velmi jednoduše - jednu čajovou lžičku usušených listů nebo plodů zalijeme 150 ml horké vody, necháme je 10 minut louhovat a pak je scedíme. Čaj z listů pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi a používá se jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Borůvky pomáhají při tlumení nikotinové abstinence tím, že podporují tvorbu dopaminu, který je velmi vhodným doplňkem při odvykacích kůrách kuřáků. Léčivé účinky Borůvky mají mnoho zdraví prospěšných účinků na lidský organismus. Mimo jiné - chrání imunitní systém a tělní buňky před volnými radikály - čistí krev, omlazují, dodávají životní energii - pomáhají při průjmových onemocněních a střevních potížích - působí preventivně proti chřipce, nachlazení, rýmě a infekcím - snižují hladinu cholesterolu a tuku v krvi - napomáhají odvodňování - pomáhají při kožních nemocech - pomáhají při problémech se zažíváním - zbavují organismus jedovatých látek a aktivují látkovou výměnu - mírní mnohé bolesti a zklidňují nervovou soustavu - regenerují oční barvivo - zlepšují funkci lymfatického systému - podporují tvorbu sliznic - působí preventivně proti mnohých nádorovým onemocněním - pomáhají zlepšit vidění při špatných světelných podmínkách Snad jediný nežádoucí účinek je „schopnost“ borůvek velmi intenzivně barvit.  

ANGREŠT - latinsky Ribes uva-crispa, známý také jako srstka angrešt, srstka obecná nebo meruzalka srstka - je poměrně běžný zahradní i lesní keř. Malé plody plné vitamínů … Angrešt má svojí nezaměnitelnou chuť a jeho plody obsahují množství nejrůznějších vitamínů. Keře angreštu najdeme snad v každé zahrádce. Angrešt je nejlepší konzumovat syrový, ale ani jako kompot, džem nebo mošt neztrácí své prospěšné vlastnosti. Původ a historie První zmínky o pěstování angreštu pocházejí z 16. století. Většina odrůd má původ v Anglii, novější pak v Severní Americe. Angrešt pochází z Evropy, ale vyskytuje se i v západní Africe a na Blízkém východě. Pěstování a kultivace angreštu ve větším rozsahu začalo v 18.století v Anglii a Francii. První zmínka o pěstování angreštu v našich zemích pochází z r. 1772. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se pěstování angreštu ve velkém rozšířilo ale až v 19. století. Současnost V současné době se angrešt pěstuje především v Evropě a západní Asii. Keře, které známe ze zahrad, v přírodě dosahují výšky až 3 metrů. Původní odrůdy potřebovaly značně vlhkou půdu a dostatek živin, nově vyšlechtěné už jsou na pěstování poměrně nenáročné. Angreštu nevyhovují vysoké teploty, proto se mu nejlépe daří v oblasti mírného pásu s vyšší nadmořskou výškou a volným prouděním vzduchu. Hlavními producenty angreštu jsou Polsko, Anglie, Maďarsko, Česká republika, Belgie, Holandsko a Německo. Vzhled, chuť, vůně… Plody angreštu jsou dužnaté bobule přibližně ve velikosti třešně, které mají specifickou chuť a obsahují množství malých semínek. Podle odrůdy mají bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou nebo temně červenou barvu. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody z keřů samy opadávají. Odrůdy Na světě je registrováno přibližně 100 odrůd angreštu, které se rozlišují především podle velikosti a barvy plodů, a také podle náročnosti keřů na klimatické podmínky a pěstování. Původní odrůda angreštu měla zelené plody, nové vyšlechtěné odrůdy mají plody bílé, žluté a červené. U nás se nejlépe daří odrůdám Zlatý fík, Bílý nádherný a Citronový obří, Produkta, Industrie a Roman, které jsou z hlediska pěstování nenáročné, protože nemají žádné velké nároky na půdu ani na klimatické podmínky. Oblíbené jsou i odrůdy Česká koruna a Šolcova naděje, které ale potřebují hlubší hlinitou půdu a dostatek vláhy a jejich pěstování je tak poněkud náročnější. Zlatý fík má velké, oválné a jemně ochmýřené oranžovožluté plody se sladkokyselou chutí. Citronový obří má plody velké se sytě oranžovou barvou. Bílý nádherný má středně velké bělavě zelené plody. Industrie má plody větší, oválné, vínově červené a ochmýřené. Produkta má menší zlatavě hnědé plody se sladkokyselou chutí. Roman má větší bělavé lysé plody a sladkokyselou chuť. Česká koruna má velké sladkokyselé zelenožluté plody. Šolcova naděje má sladkokyselé velké oválné bělavé plody s vínově červeným nádechem. Britania má velké, oranžově žluté plody s červenohnědými skvrnkami a sladkokyselou chutí. Triumphant má plody střední až velké, oranžově žluté, sladkokyselé. Achilles má tmavočervené velké sladké plody. Rolonda je odrůda vyšlechtěná v Německu, má středně velké až černohnědé plody s jemnou chutí, ale tuhou slupkou. Invicta pochází z Velké Británie, má menší zelené plody s jemnou slupkou, které jsou příjemně sladce nakyslé. Červený triumf je původní odrůda z Anglie z r. 1935 s menšími plody a neutrálně sladkou chutí. Zelený kulatý je z Německa a má velmi sladké velké sytě zelené plody s jemnou slupkou. Zdraví a vitamíny Angrešt má vysoký obsah kyseliny citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Je v něm i velké množství vitaminů C, E, B, obsahuje mnoho pektinů, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je také vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. Křemík je to důležitý pro stěny buněk, pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin, vitamin B6 podporuje růst vlasů, posiluje nervy a srdeční činnost. Ženy jistě ocení angrešt jako kosmetický prostředek pro zdravou pokožku a vlasy, protože obsahuje biotin. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny, vláknina čistí střeva a podporuje trávení. Použití angreštu v kuchyni Nejlepší je samozřejmě konzumovat angrešt syrový. Angrešt své vynikající vitamínové vlastnosti a chuť ale neztrácí ani dalším zpracováním a konzervováním nebo kompotováním. Angreštové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný angrešt je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i angreštový mošt a víno. Angrešt má své uplatnění i ve zdravotnictví. Je nízkokalorický a má mnoho vitamínu C – například už 200 gramů angreštu dodá lidskému tělu polovinu doporučené dávky. Angrešt také obsahuje značné množství vlákniny, která je velmi prospěšná pro zažívací ústrojí člověka. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody poznáme především hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody jsou vodnaté. Spotřeba, zrání, skladování Angrešt se do prodeje dostává v období od června do srpna. Není určený pro dlouhodobé skladování a vzhledem k poměrně vysokému obsahu vody nedoporučuje se ani jeho zmražení. Protože angrešt ani tepelnou úpravou neztrácí nic ze své vitamínové hodnoty, je nejlepší nezkonzumovaný čerstvý angrešt kompotovat, případně z něj udělat džemy a marmelády. Před konzumací nebo zpracování z plodů ostrým nožem odřízneme na jedné straně stopku a na druhé straně zbytek květu. Zajímavosti Cukru je v angreštu méně než 10%, a to především fruktóza – je tedy nízkokalorický. Obsahuje však stejně vitamínu C jako citrony… Léčivé účinky Angrešt čistí střeva a podporuje vylučování, ale podporuje růst vlasů a je vynikající pro zdravou pokožku. Z usušených listů keře angreštu si jejich spařením připravíme výborný čaj s protizánětlivými účinky, který ale také zklidňuje organismus žen před začátkem menstruace. Stačí 20 gramů usušených listů na půl litru vody. Angrešt - pomáhá při ateroskleróze - účinkuje při zácpě - snižuje krevní tlak - zlepšuje využití bílkovin - podporuje tvorbu zdravé pokožky a vlasů - posiluje cévy - má kladný vliv na vazivové tkáně - zbavuje tělo jedovatých kovů Angrešt může mít i nežádoucí až toxické účinky, pokud ho budeme konzumovat nezralý.  

RYBÍZ BÍLÝ - latinsky Ribes glandulosum, anglicky white currant - je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech, jsou zbarvené do bíla. Zvláštní, novou a méně známou odrůdou je rybíz růžový. Ve Francii vyšlechtili například Rose de Champagne, který je nejsladším pěstovaným rybízem na celém světě. Lahodný, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Bílý rybíz je sladší, jemnější a aromatičtější než červené odrůdy, které jsou pěstované častěji. V poslední době se ale díky nově vyšlechtěným druhům, zaručujícím vysokou úrodu, zájem o bílý rybíz zvyšuje. Keře nebo stromky s tímto osvěžujícím a chutným ovocem rostou téměř v každé zahrádce… Původ a historie Původní planý rybíz tvoří plazivé výhonky s lesklými a popraskanými listy a malými plody bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy už plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. První prokazatelné zmínky jsou ze 14. století, kdy ho začali pěstovat v klášterních zahradách ve Francii a v Anglii. V 16. století se rozšířil i do Německa a Nizozemska. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve východní části Evropy v té době znali jen divoce rostoucí keře, ale ve střední a jižní Evropě už se rozšiřovaly i různé vyšlechtěné odrůdy. Ty se na východ dostaly až v 19. století. Křížením se podařilo vyšlechtit odrůdy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám. Rybíz se tak postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich různým křížením se nakonec podařilo vypěstovat i bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží.   Současnost Rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství.   V České republice rybíz patří mezi nejčastěji pěstované ovoce, ale především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a keře i stromky jsou vysazovány například i jako předěly mezi okrasnými a užitkovými částmi zahrad. Vzhled, chuť, vůně… Plody bílého rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti hrášku - 5 až 10 milimetrů. Jsou hladké, mají bílou až žlutou barvu, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemně sladce nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. Odrůdy Odrůd bílého rybízu je poměrně mnoho, ale v podstatě jen několik z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy bílého rybízu nejčastěji pěstované v České republice Velkoplodý bílý patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Primus je značně odolná a velmi oblíbená odrůda vyšlechtěná v České republice v r.1977. Má delší hrozny s velkým množstvím středně velkých bobulí žlutobílé barvy, které jsou šťavnaté, jemně nakyslé a aromatické. Plody dozrávají od poloviny července. Viktoria má dlouhé hrozny s velkými velmi světle žlutými aromatickými příjemně nakyslými bobulemi. Je to na klimatické podmínky nenáročná odrůda s původem v České republice. Plody dozrávají v druhé polovině července a hodí se především na výrobu šťáv. Blanka se vyznačuje velmi dlouhými hrozny s mnoha velkými bobulemi kulovitého tvaru s nažloutlou barvou. Jsou velmi šťavnaté, aromatické, jejich chuť je sladká s mírnou kyselostí. Plody zrají v první polovině srpna. Tato odrůda je odolná a značně rozšířená. Odrůdy bílého rybízu nejvíce pěstované v Evropě Dlouhohrozen bílý má původ ve Francii a patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Versailleský bílý pochází z Francie. Je poměrně náročný na stanoviště, ale má mnoho velkých plodů. Z Jutborgu je odrůda bílého stromkového rybízu z Německa, velmi odolná proti mrazům. Bobule jsou středně velké a mají světle žlutou barvu. Zdraví a vitamíny Plody bílého rybízu mají mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví podobně jako bobule rybízu červeného. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je mnoho důležitých vitamínů, nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější.   Použití bílého rybízu v gastronomii Bílý rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Bílý rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Podobně jako u červeného rybízu jsou bobule náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se  odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.