Bylinky

Patří do čeledi lichořeřišnicovitých. Bylinka může mít až 3m dlouhé výhony. Listy jsou světle zelené, na okraji zvlněné. Květy mají žlutou, oranžovou nebo červenou barvu. V kuchyni se používají listy, poupata i květy. Mladé listy jsou mírně nahořklé, ochucují se jimi sýry, tvarohy nebo saláty, patří i do omáček a nálevů. Květy nemají výraznou chuť, syrové nebo krátce zahřáté slouží jako dekorace pokrmů. Lichořeřišnice obsahuje éterické oleje, bývá součástí jarních očistných kúr.

Používáme šťávu z kořene, jako pryskyřici nebo mletou. Asant je lehce nahořklý, štiplavě ostrý a chutí je podobný česneku. Ve východních kuchyních se přidává do zeleninových dušených pokrmů a do jídel z masa. v Evropě se téměř nepoužívá. Vařením ztrácí asant svou česnekovou vůni a chuť. Pryskyřici je nutné vždy nejdříve rozpustit v horké vodě. Mletý asant se používá snáze, jeho dávkování je jednodušší. Lze jej zakoupit v obchodech s kořením. Uchovává se bez přístupu vzduchu a ve tmě. Asant je možné nahradit cibulí a česnekem. Výtažek z fenyklové nati, používaný při přípravě zeleninových pokrmů v Indii, východní Asii a Orientu. Dále Nezaměňovat s ločidlovou pryskyřicí (viz Asafoetida). Asant, jinak také čertovo lejno, je poměrně málo známé koření. Jedná se o sušenou hmotu, která je podobná pryskyřici. Získává se z tlustého kořeně několika druhů rostlin rodu Ferula – ločidlo, nebo-li obří fenykl. Ločidlo je páchnoucí rostlina, dorůstající do výšky 2-4m. Má dužnatý stonek, jemně zoubkované listy a kvete okolíky žlutých květů. Na jaře před rozkvětem se stonek u země uřízne a mléčná tekutina, která z něj vytéká, se suší, až vznikne pevná kaučukovitá hmota. Kaučuk se na řezu odškrabuje. Další řezy se dělají až za tři měsíce, když se kořeny usuší. Práškový asant nepříjemně, silně páchne podobně jako nakládaný česnek. Zápach způsobují sírové složky v těkavém oleji. Chuť asantu je hořká, štiplavá. Pokud jej chutnáme samotný, je chuť naprosto odporná. Osmažením asantu v rozpáleném oleji odpornost zmizí, olej získá cibulovou chuť. V Indii se asantem ochucují zeleninové a luštěninové pokrmy, omáčky a nakládaná zelenina. V Íránu se dřeň stonků a listy konzumují jako zelenina. Kouskem asantu můžeme také potřít gril před grilováním masa. Čerstvé kousky asantu – jesou světlé, některé typy na vzduchu tmavnou. Kousky si uchovávají své vlastnosti mnoho let. Rozmělněný asant – vždy je třeba spojit jej s absorpčním práškem, např. s rýžovou moučkou. Směs – v Indii se asant často prodává v podobě kuliček, granulí nebo prášku. Asant je třeba uzavřít do nádoby, aby zápach neunikal do okolí. Ločidlo se pěstuje v Íránu, Afghánistánu, Indii a Pákistánu, pouze však v suchých oblastech.

Patří do čeledi brukvovitých. Trvalka je vysoká asi 30cm, listy jsou řapíkaté, lžícovité. Květy v hustých květenstvích mají bílou barvu. Lžičník obsahuje mnoho vitaminu C, minerálních látek, tříslovin, hořčin, dále hořčičný glykosid a éterické oleje obsahující síru. Z listů a nati je možné vylisovat šťávu. Čerstvé listy jsou výbornou salátovou přílohou, chutnají na chlebu s máslem, s bramborami nebo s tvarohem. Lžičník má dezinfekční účinky, podporuje činnost jater a žlučníku. Neměl by chybět při očistných kúrách.

Jinak indický citronovník. Používáme listy, čerstvé i sušené nebo plody, zejména slupku. Mauricijská papeda voní po citronu. Její listy jsou rozšířeným kořením v indonéské a thajské kuchyni. Jsou vhodné do pokrmů z ryb, drůbeže a do polévek. Listy mauricijské papedy je možné vařit celé zároveň s pokrmem. Před podáváním se vyjmou a nakrájené se do pokrmu vmíchají. Čerstvé listy lze uchovat v mikrotenových sáčcích v chladničce až několik týdnů. Sušené listy se uchovávají bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Mauricijská papeda je k dostání v asijských obchodech. Stromy mauricijské papedy jsou poměrně malé, rostou v jihovýchodní Asii. Listy a kůra plodů se používají v thajské a indonéské kuchyni. V západní Evropě lze čerstvé nebo sušené listy papedy zakoupit v orientálních obchodech. Listy výrazně voní po meduňce lékařské, jsou vhodné k ochucení pokrmů z kuřecího masa a ryb. Nahradit je můžeme citronelou, citronem nebo limetkovou kůrou. Chuť pokrmu však nebude úplně stejná. Listy – mají neobvyklý tvar, jsou totiž zdvojené, jako když jeden list vyrůstá ze špičky druhého. Sušené listy – sušené listy používáme jako náhradu listů čerstvých, jejich vůně je ale slabší. Plody – jsou hruškovité, na povrchu bradavičnaté a vrásčité. Kůra plodů má hořkou chuť.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Bylina je vysoká 50cm, květy jsou zářivě žluté až oranžové. Měsíček obsahuje velké množství hořčin, slizů, saponinů, éterických olejů a barviv. Z mladých listů se připravuje čajový nálev, květy je možné používat čerstvé i sušené. Měsíček výborně chutná s rýží nebo omeletou, jeho květy poslouží jako ozdoba salátů či polévek. Lze jej použít i jako náhradu pravého šafránu k dobarvení pokrmů. Čaj z listů a květů pomáhá při zažívacích potížích, obklady z měsíčku hojí rány a uklidňují zanícenou pokožku.

Patří do čeledi myrtovitých. Stálezelený keř je vysoký až 5m, listy jsou úzké, kožovité, s mnoha olejovými žlázkami a stejně jako bílé květy jsou voňavé. Myrta obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice a éterický olej. V kuchyni se používají čerstvé listy, buď celé nebo rozemleté. Větévky myrty se hodí k pečenému nebo grilovanému masu, podobně jako tymián nebo rozmarýna. Éterický olej myrtol, získaný z listů, má antiseptické účinky a uvolňuje dýchací cesty. Čaj z myrty pomáhá při bronchiálních potížích, rozdrcené listy zase zmírňují problémy s pletí.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka dosahuje výše až 2m, špičatě vejčité listy jsou až 50cm dlouhé. Květní úbory mají žlutou barvu. Silné kořeny obsahují hořčinu helenin, pryskyřice, saponiny, inulin a éterické oleje. Po vyjmutí ze země se kořeny omývají vodou a krájí na kousky. Zavěšují se na nit a suší se. Může se z nich připravit alkoholový výtažek nebo se spařují jako čaj. Oman má hořkou, pryskyřičnou chuť, přidává se do žaludečních likérů nebo se jím aromatizují sladká jídla. Používá se jen v malém množství. Tato bylinka má antiseptické účinky, posiluje žaludek, pomáhá při kašli a bronchitidě. Je také součástí výživy diabetiků, protože obsahuje účinnou látku inulin.

Patří do čeledi brukvovitých. Tato vodní rostlina má lodyhu dlouhou až 70cm. Listy jsou tmavozelené, vyrůstají pod vodní hladinou nebo nad ní. Hroznovitá květenství mají bílou barvu. Potočnice obsahuje třísloviny, hořčiny, minerální látky, vitaminy a hořkou silici. V kuchyni se používá vždy čerstvá, nejlepší jsou vrcholky lodyh a mladé listy. Tato bylinka skvěle chutná na chlebu s máslem, přidává se také do bylinkového tvarohu a do polévek. Lze ji míchat s různými druhy salátů. Potočnice podporuje trávení, mírní bolesti a pomáhá v boji s jarní únavou.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká až 60cm, květy s aromatickou vůní mají žlutou barvu. Arnika obsahuje hořčiny, třísloviny, flavony a éterické oleje. Květy i kořeny se suší zavěšené na stinném místě. Tato bylina je jedovatá, Používá se jen v podobě masti nebo tinktury. Působí protizánětlivě, tiší bolesti, pomáhá i při revmatismu.

Patří do čeledi slézovitých. Tato trvalka může být vysoká až 2m, Má velké srdčité listy, sametově plstnaté. Květy mají bílou až růžovofialovou barvu. Dužnaté kořeny obsahují mnoho hodnotných slizových látek. Kořeny nakrájené na kousky se suší v troubě při teplotě 30-50 stupňů Celsia a poté se ukládají na suchém a vzdušném místě. Listy a květy se suší rozložené v tenké vrstvě na vzduchu. Mladé listy a jemně nařezané vegetační vrcholky proskurníku jsou vhodnou součástí salátů. Nálev z kořenů pomáhá proti kašli a střevních i žaludečních potížích. Povařené květy s medem rovněž působí proti kašli.