Bylinky

Patří do čeledi brukvovitých. Trvalka je vysoká asi 30cm, listy jsou řapíkaté, lžícovité. Květy v hustých květenstvích mají bílou barvu. Lžičník obsahuje mnoho vitaminu C, minerálních látek, tříslovin, hořčin, dále hořčičný glykosid a éterické oleje obsahující síru. Z listů a nati je možné vylisovat šťávu. Čerstvé listy jsou výbornou salátovou přílohou, chutnají na chlebu s máslem, s bramborami nebo s tvarohem. Lžičník má dezinfekční účinky, podporuje činnost jater a žlučníku. Neměl by chybět při očistných kúrách.

Jinak také mák snodárný. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Mák chutná trochu hořce, ořechově, téměř nevoní. Hodí se ke sladkostem nebo k pikantnímu pečivu. Přidává se do koláčů, buchet, závinů, sypou se jím housky, rohlíky či krekry. V indické kuchyni se používají bílá maková semena na omáčky a čatní. Mák je k dostání v podobě celých semen nebo mletý. Uchováváme jej v chladu a suchu. Druhové botanické jméno rostliny v překladu znamená „navozující spánek“. Vztahuje se k narkotickým vlastnostem máku. Opium, po kapkách vytékající z naříznuté makovice, obsahuje složky, ze kterých se extrahuje morfin a kodein. Ve zralých semenech máku se tyto složky už nevyskytují. Mák je vysoká jednoletá bylina, která se pěstuje se semen. Rozkvétá bílými až fialovými květy a když květy odkvétají, odhalí kulovitou tobolku se semeny. Když makovice žloutnou až hnědnou, rostliny se sklízejí. Sklizeň probíhá obvykle mechanicky, rostliny se stavějí do panáků jako obilí nebo se makovice odřezávají a potom suší. Aroma semen máku je lehké, příjemně oříškové. Chuť je podobná, s výraznější nasládlou příchutí. V západní Evropě a na Středním východě se mák používá k posypání pečiva nebo při pečení moučníků. V Turecku se zpracovává do tradiční chalvy, v Indii se semena melou s dalším kořením a slouží k zahuštění a ochucení omáček k masu a rybám. Semena máku jsou důležitým zdrojem oleje. Olej z prvního lisování, za studena, je vhodný do salátů. Olej z dalšího lisování, za tepla, má technické použití – přidává se např. do mýdel. Krémově žlutá semena – mák s ledvinovitými semeny dlouhými asi 1mm se pěstuje v Indii. 1000 semen má hmotnost jen 0,5g. Hnědá semena – v Turecku se tato semena míchají s grapefruitovým sirupem a ořechy. Směs slouží k přípravě tradičního dezertu. Modrošedá semena – tato semena patří odrůdě v Evropě nejběžnější. Podobně jako semena ostatních odrůd jsou i modrošedá semena tvrdá. Mletá semena – semena roztlučeme v hmoždíři nebo umeleme na mlýnku. Slouží k zahuštění omáček. Pasta – opražená semena máku se jemně umelou a vzniklá hmota se používá jako základ různých pokrmů. Pasta se připravuje v Turecku. Makovice – jsou hnědozelené, různého tvaru a velikosti. Všechny jsou lysé, na vrcholu s bliznovým terčem. Drobná semena v makovici oddělují četné nepravé přehrádky. Mák je rozšířený od východního Středozemí do střední Asie, roste také v Indii, Číně, Íránu, Turecku a ve Francii. Hlavními producenty máku jsou Holandsko a Kanada.

Patří do čeledi hluchavkovitých. Bylinka je vysoká až 80cm, má hranatou lodyhu a podlouhlé zubaté listy. Květy v lichoklasech jsou růžové až fialové. Máta obsahuje éterické oleje s mentolem. V kuchyni se používají listy čerstvé i sušené. Čerstvé lístky máty jsou vhodnou ozdobou jídel, výborně okoření polévky, omáčky, zeleninové a masité pokrmy nebo saláty. Mátový čaj je velmi osvěžující, pomáhá také při nevolnosti, zažívacích potížích a celkově uklidňuje.

Patří do čeledi hluchavkovitých. Trvalka dorůstá do výšky 1m, listy jsou široce eliptické, jemně chlupaté, voní po ovoci. Lichoklasy mají bílou nebo růžovou barvu. Máta vonná se používá čerstvá nebo sušená. Hodí se ke sladkým pokrmům, listy je ale potřeba spařit nebo krátce povařit. Čaj z této bylinky pomáhá při zažívacích potížích, zmírňuje také nemoci z nachlazení. Obsah mentolu je u máty vonné nižší než u máty peprné.

Jinak indický citronovník. Používáme listy, čerstvé i sušené nebo plody, zejména slupku. Mauricijská papeda voní po citronu. Její listy jsou rozšířeným kořením v indonéské a thajské kuchyni. Jsou vhodné do pokrmů z ryb, drůbeže a do polévek. Listy mauricijské papedy je možné vařit celé zároveň s pokrmem. Před podáváním se vyjmou a nakrájené se do pokrmu vmíchají. Čerstvé listy lze uchovat v mikrotenových sáčcích v chladničce až několik týdnů. Sušené listy se uchovávají bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Mauricijská papeda je k dostání v asijských obchodech. Stromy mauricijské papedy jsou poměrně malé, rostou v jihovýchodní Asii. Listy a kůra plodů se používají v thajské a indonéské kuchyni. V západní Evropě lze čerstvé nebo sušené listy papedy zakoupit v orientálních obchodech. Listy výrazně voní po meduňce lékařské, jsou vhodné k ochucení pokrmů z kuřecího masa a ryb. Nahradit je můžeme citronelou, citronem nebo limetkovou kůrou. Chuť pokrmu však nebude úplně stejná. Listy – mají neobvyklý tvar, jsou totiž zdvojené, jako když jeden list vyrůstá ze špičky druhého. Sušené listy – sušené listy používáme jako náhradu listů čerstvých, jejich vůně je ale slabší. Plody – jsou hruškovité, na povrchu bradavičnaté a vrásčité. Kůra plodů má hořkou chuť.

Patří do čeledi hluchavkovitých. Trvalka dorůstá výšky až 70cm, má čtyřhrannou lodyhu. Listy voní silně po citronech, zvláště když se rozemnou. Květy jsou bělavě žluté. Bylinka obsahuje třísloviny, hořčiny a silice. Nejlépe je používat meduňku čerstvou, lze ji i sušit. Hodí se do salátů, polévek, k rybím pokrmům. Nesmí se ale vařit, ztratila by tak své aroma. Čaj ze sušených listů pomáhá při poruchách spánku a při žaludečních potížích.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Bylina je vysoká 50cm, květy jsou zářivě žluté až oranžové. Měsíček obsahuje velké množství hořčin, slizů, saponinů, éterických olejů a barviv. Z mladých listů se připravuje čajový nálev, květy je možné používat čerstvé i sušené. Měsíček výborně chutná s rýží nebo omeletou, jeho květy poslouží jako ozdoba salátů či polévek. Lze jej použít i jako náhradu pravého šafránu k dobarvení pokrmů. Čaj z listů a květů pomáhá při zažívacích potížích, obklady z měsíčku hojí rány a uklidňují zanícenou pokožku.

Patří do čeledi myrtovitých. Stálezelený keř je vysoký až 5m, listy jsou úzké, kožovité, s mnoha olejovými žlázkami a stejně jako bílé květy jsou voňavé. Myrta obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice a éterický olej. V kuchyni se používají čerstvé listy, buď celé nebo rozemleté. Větévky myrty se hodí k pečenému nebo grilovanému masu, podobně jako tymián nebo rozmarýna. Éterický olej myrtol, získaný z listů, má antiseptické účinky a uvolňuje dýchací cesty. Čaj z myrty pomáhá při bronchiálních potížích, rozdrcené listy zase zmírňují problémy s pletí.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka dosahuje výše až 2m, špičatě vejčité listy jsou až 50cm dlouhé. Květní úbory mají žlutou barvu. Silné kořeny obsahují hořčinu helenin, pryskyřice, saponiny, inulin a éterické oleje. Po vyjmutí ze země se kořeny omývají vodou a krájí na kousky. Zavěšují se na nit a suší se. Může se z nich připravit alkoholový výtažek nebo se spařují jako čaj. Oman má hořkou, pryskyřičnou chuť, přidává se do žaludečních likérů nebo se jím aromatizují sladká jídla. Používá se jen v malém množství. Tato bylinka má antiseptické účinky, posiluje žaludek, pomáhá při kašli a bronchitidě. Je také součástí výživy diabetiků, protože obsahuje účinnou látku inulin.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká 20-40cm, listy jsou dlouhé, zubaté. Svítivě žluté úbory vyrůstají na dutých stvolech. Pampeliška obsahuje vitamin C, hořčiny, třísloviny, železo, kyselinu křemičitou, minerální látky a vitamin C. V kuchyni se používají kořeny, listy, stvoly i květy. Kořeny, nakrájené na malé kousky a upražené v troubě, se mohou umlít a slouží tak jako náhražka kávy. Syrové listy pampelišky se přidávají do salátu nebo se dusí jako zelenina. Tato bylinka je důležitou součástí každé jarní očistné kúry.