Bylinky

KERBLÍK TŘEBULE – latinsky Anthriscus cerefolium neboli třebule pravá roste divoce, vzácně ho nalezneme v zahradách. Divoký a voňavý Nenáročná bylina, které vyhovuje polostín, patří do čeledi miříkovitých. Kerblík má výbornou chuť a skvěle se hodí k zeleninovým a rybím pokrmům. Velmi prospěšný je i pro lidské zdraví. Původ, historie a výskyt Kerblík má svou domovinu na Kavkazu a v západní Asii. Jako koření ho používali Římané již ve starověku. Ti ho rozšířili při svých výpravách po Evropě. Komerčně se příliš nepěstuje, ale setkáme se s ním na zahrádkách v Evropě, v severní Africe, ve východní Asii i v Americe. Vzhled, chuť a vůně… Bylina je až 60 cm vysoká, listy jsou vícenásobně lichozpeřené. Okolíky mají bílou barvu. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík po odkvětu odumírá a zasychá. Jeho prchavé aroma připomíná anýz a petržel. Zdraví a vitamíny Kerblík obsahuje éterický olej isoanethol a má vysoký obsah vitamínu C. Hořčiny a éterický olej podporují zažívání a činnost ledvin. Kerblík by neměl chybět při jarní očistné kúře. Použití kerblíku v gastronomii Nejlépe chutnají čerstvé, mladé listy. Sušením a dlouhým vařením se ničí aroma, při zmrazování zůstává zachováno. Kerblík je oblíbenou součástí bylinkových polévek, hodí se k vaječným, zeleninovým i rybím pokrmům. Hodí se i pro úpravu masa, a to skopového nebo pečeného kuřete. Výborně chutná s rajčaty nebo sýry. Je typický především pro francouzskou kuchyni, spolu s petrželí, estragonem a pažitkou tvoří jemnou směs "fines herbes“, používanou do omelet. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. K teplým pokrmům ho přidáváme až v poslední fázi přípravy, jeho aroma je totiž velmi prchavé. Uchovávání Kerblík uchováváme v mrazáku, sušením by ztratil kvalitu. Léčivé účinky - regeneruje a detoxikuje tělo, zejména játra, ledvin a žlučník - pomáhá při žaludečních potížích - podporuje správné trávení - zlepšuje krevní oběh - pomáhá při vysokém tlaku - pomáhá při chronickém průjmu

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka obvyklou součástí jarních bylinkových směsí. Nasekaná se výborně hodí do polévek, omáček, k drůbežím a rybím pokrmům, k vaječným jídlům nebo okurkám. Klasnatka dobře chutná i v bylinkovém tvarohu. Léčebné účinky Klasnatka brvitá - pomáhá při horečkách a infekcích - uleví od bolestí břicha - pomáhá při průjmu a zvracení - ulevuje od svalových křečí a otoků - pomáhá při bolestivém močení

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ – latinsky Symphytum officinale, lidově též zvaný medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký, kobylí mléko, kostihoj, nebo celíkový kořen. Nenápadný lidový léčitel Kostival se hojně využíval k léčení mnoha neduhů, používá se do mastí, tinktur, odvarů i čajů. Dnes ho sušený seženeme pouze v lékárně. Používá se k dochucování jídel. Původ, historie a výskyt Kostival lékařský je jako léčivá rostlina zmiňován již od 12. století. Roste především v Evropě (kromě severní a jižní části), východní hranice výskytu je v oblasti Střední Asie. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. Nalezneme ho na vlhčích stanovištích, jako jsou břehy řek a potoků, vlhké louky, vlhká pole nebo lužní lesy. Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. V Česku roste od nížin až po vyšší horské polohy. Vzhled, chuť a vůně… Kostival dorůstá až do výšky 1 metru. Listy jsou podlouhlé, kopinaté a zužují se do řapíku. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové. Kostival má černý řepovitý uvnitř bělavý oddenek. Chuť kostivalu je čerstvá, kořenitá a jeho vůně není nijak výrazná. Zdraví a vitamíny Obsahuje třísloviny, slizové látky, silice a škodlivé pyrolizidinové alkaloidy max. 0,3 %. Kořen a listy by se měly užívat vně, protože alkaloidy mohou být karcinogenní a při delším vnitřním užívání mohou poškozovat organismus. Používá se především jako mast nebo jako tinktura na obklady – na zlomeniny, při zánětu žil, při pohmožděninách. Použití kostivalu v gastronomii Používáme lodyhy a listy čerstvé, kořeny sušené a mleté. Toto koření se užívá jen v malém množství. Ochucují se jím saláty a polévky, lze ho jíst i jako zeleninu. Dříve se kostival přidával do omelet. Sběr a uchovávání K dostání je jen sušený kostival, a to pouze v lékárnách. Čerstvý je možné natrhat v přírodě. Zabalený do mikrotenového sáčku vydrží několik dní v chladničce. Kořen se sbírá na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim. Rychle se omyje a rozpůlí, suší na slunci nebo při umělé teplotě, která nesmí být vyšší než 45 °C. Léčivé účinky - ovlivňuje krevní oběh - působí mírně projímavě - zmírňuje bolest - podporuje regeneraci tkání Při vnitřním užití pomáhá při - tuberkulóze kostí - pohmožděninách - při kašli - bronchitidě - bolesti na prsou - žaludečních vředech - i při těžších nemocech krvácení a křečích žaludku - dvanácterníkových vředech - při zánětu pohrudnice - poruchách trávicích orgánů - úplavici - nemocech ledvinových - zahlenění dýchacích cest - a zlomeninách. Zevně se používá k obkladům na - rány - vředy - zanícené žlázy. Kostival lékařský byl v České republice vyloučen z oficiálních lékopisů a doporučuje se jen k vnějšímu použití. Pokud se užívá vnitřně, tak jen ve velmi malých dávkách a po velice krátkou dobu. Existuje podezření na poškození jater a na rakovinotvorné alkaloidy.

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Valeriana officinalis. Kozlík se používá pouze pro lékařské účely. Léčí naši duši Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Zkracuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky. Zajímavostí je, že kladně působí i na kočky. Původ, historie a výskyt Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík se hojně vyskytuje ve střední a jižní Evropě a dále na východ až k Uralu. V České republice se vyskytuje zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých na živiny. Lze jej nalézt v údolních nivách a podél vodních toků i na železničních náspech, v silničních příkopech a podobně. Vzhled, chuť a vůně Patří do čeledi kozlíkovitých. Trvalka je vysoká až 2 m, lodyha nese zpeřené, světle zelené listy. Deštníkovitá květenství jsou složená z kvítků bílé nebo růžové barvy. Bylina má charakteristický pach, chutná nasládle kořenitě, později nahořkle. Odrůdy kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera) – kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. kozlík výběžkatý (V. excelsa) – se od kozlíku lékařského odlišuje zejména tvorbou nadzemních i podzemních výběžků a menším počtem lístků skládajících lodyžní listy. Zdraví a vitamíny Tato bylinka obsahuje alkaloidy. Používá se kořen, a to pouze pro léčivé účely. Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Kyselina valerová a izovalerová obsažené v kozlíku lékařském mají velmi silný vliv na chování koček. Vyvolává u nich libé reakce. Sušený kozlík je tak možné použít při výrobě hraček pro kočky. Tinkturu je možné například použít pro kočky na zpříjemnění pobytu v cizím prostředí. Sběr a uchovávání Sbíráme oddenek, a to nejlépe v květnu. Oddenek se omyje studenou vodou a suší se při teplotě do 30 °C. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Nesmí se sušit s jinými léčivými rostlinami, protože nabývá při sušení silný a pronikavý aromatický zápach. Skladujte izolovaně v uzavřených nádobách. Léčivé účinky - uklidňuje při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce) - při nervovém vyčerpání - při migrénách - při nespavosti způsobené přepracováním - při žaludečních neurózách - tiší bolesti - uvolňuje křeče - snižuje tonus hladkého svalstva - rozšiřuje věnčité tepny - působí proti nadýmání a dávení - tlumí sexuální aktivitu - pomáhá při poruchách štítné žlázy - pomáhá při ženských chorobách

KRVAVEC MENŠÍ – latinsky Sanguisorba minor je jedním ze tří druhů, které u nás rostou. Patří do čeledi růžovitých. Nenáročné koření Často se využívají listy čerstvé i zmražené. Je velice odolný vůči suchu. Dříve se používal pro dochucení likérů či vín. Vynikající je do salátů i do teplé kuchyně. Původ a výskyt Původně se vyskytují od západu Evropy přes Kavkaz až do podhůří Hindúkuše a Ťan-šanu. Nyní je nalezneme i v Americe či v Austrálii. U nás se vyskytuje poměrně hojně. Díky silnému oddenku velmi dobře překonává sucho. Nejlépe se mu daří v mírně zásadité půdě. Roste na plném slunci, toleruje však i přechodný polostín. Roste na suchých travnatých i kamenitých svazích, v lesních lemech, na úhorech, suchých loukách, okolo cest i na opuštěných skládkách. Vzhled, chuť a vůně… Bylinka je asi 40 cm vysoká, členěné listy bývají složeny ze 17 dále zpeřených lístků, mají světlezelenou barvu. Květy v hustých klasech jsou načervenale zelené. Rostlina voní příjemně kořenitě. Odrůdy Krvavec menší pravý (Sanguisorba minor Scop. subsp. minor) se vyskytuje téměř na celém území republiky. Krvavec menší měkkoostenný (Sanguisorba minor Scop. subsp. balearica) roste roztroušeně až vzácně na náspech okolo železničních tratí či silnic a také na rumištích. Zdraví a vitamíny Tato bylinka obsahuje třísloviny, čistí krev a podporuje trávení. Použití krvavce v gastronomii Do pokrmů se přidává najemno nasekaný a nevaří se. Má pikantně kořenitou, svěží chuť a vůní připomínají okurky. Hodí se k dušené rybě, bramborám i zelenině. Krvavec skvěle chutná i na chlebu s máslem, mohou se jím také zdobit saláty. Sklizeň, uchovávání Listy se používají čerstvé nebo zmrazené. Při sušení ztrácejí své aroma. Léčivé účinky - podporuje chuť k jídlu - posiluje žaludek

KŘEN SELSKÝ – latinsky Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia, jinak také mořská ředkev, chřen nebo krémový kořen. Pochází z čeledi brukvovitých a pěstuje se pro silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Nejštiplavější ze štiplavých Mezi štiplavým kořením je králem. Používáme ho jako dochucovadlo k masu a uzeninám obdobně jako hořčici. Kromě gastronomie ho využíváme i v lidovém léčitelství. Původ, historie a výskyt Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu pochází z 12. století, od té doby se také pěstuje u nás. Dnes je rozšířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Vzhled, chuť a vůně… Křen je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Kořeny křenu mají být rovné a celé, dužina má mít bílou barvu bez šedých proužků. Silná přímá listnatá lodyha je dutá a hluboce rýhovaná. Jeho vůně je tak pronikavá, že po nastrouhání vhání slzy do očí. Zdraví a vitamíny Křen je velmi bohatým zdrojem vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a antibakteriálních látek. Ze 100 g křenu získá naše tělo 50 mg vitamínu C. Obsahuje také hořčičné silice. Použití křenu v gastronomii Používáme čerstvý kořen, buď celý, nebo strouhaný, dále sušený, nakládaný, mletý či ve formě pasty. Křen má ostrou štiplavou chuť. V naší kuchyni je často používaným kořením. Nejlépe se hodí k uzeninám, hovězímu masu a do polévek. Používá se rovněž k přípravě křenové hořčice či omáčky. Nakrájený na příčná kolečka okoření nakládané okurky a červenou řepu. Nastrouhaný křen i hotové křenové omáčky můžeme uchovávat v uzavřených nádobách v lednici i 14 dní, zachovají si svou chuť a nekazí se. Sklízení a skladování Čerstvý křen je k dostání od října do března. Skladovat jej můžeme v chladničce nebo ve sklepě v bedničkách s pískem. Jako náhradu čerstvého křenu lze použít křen nakládaný. Léčivé účinky - povzbuzuje chuť k jídlu a činnost trávícího systému - usnadňuje odkašlávání - léčí záněty dýchacích cest - má mírný močopudný účinek - působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky - působí jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev - listy pomáhají při omrzlinách, ztuhlých svalech, revmatizmu a zánětu sedacího nervu

Patří do čeledi hluchavkovitých. Polokeř dorůstá do výšky 40-60cm. Listy jsou úzké, aromatické, stříbřitě šedě chlupaté. Vonné květy vyrůstají v dlouhých, stopkatých lichoklasech. Levandule obsahuje hořčiny, třísloviny, saponiny a éterické oleje. Mladé výhony se mohou používat jako koření. Květy se zavěšují, suší a poté se zdrhávají ze stonků. Uchovávají se v uzavřené dóze. Levandule patří ke známým "provensálským bylinkám". Okoření pokrmy z masa a ryb, ochutí i sladká jídla. Tato bylinka pomáhá při žaludečních potížích, při nervozitě, má uklidňující účinky.

Jinak lobeček, vopich, vlstek, velký apich. Používáme čerstvé listy a kořeny. Libeček chutná podobně jako celer, čerstvě a kořenitě. Hodí se do polévek, kyselých čalamád, do bylinného octa. Přidává se i do jídel "z jednoho hrnce".Toto koření se výborně doplňuje s pepřem, koprem a dobromyslí. Do pokrmu se přidává před koncem vaření, lépe si uchová své aroma. Libeček je k dostání na trzích od jara do podzimu. Čerstvý vydrží až 3 dny, pokud je zabalený do vlhkého kuchyňského papíru a vložený do mikrotenového sáčku.

Patří do čeledi lichořeřišnicovitých. Bylinka může mít až 3m dlouhé výhony. Listy jsou světle zelené, na okraji zvlněné. Květy mají žlutou, oranžovou nebo červenou barvu. V kuchyni se používají listy, poupata i květy. Mladé listy jsou mírně nahořklé, ochucují se jimi sýry, tvarohy nebo saláty, patří i do omáček a nálevů. Květy nemají výraznou chuť, syrové nebo krátce zahřáté slouží jako dekorace pokrmů. Lichořeřišnice obsahuje éterické oleje, bývá součástí jarních očistných kúr.

Používáme šťávu z kořene, jako pryskyřici nebo mletou. Asant je lehce nahořklý, štiplavě ostrý a chutí je podobný česneku. Ve východních kuchyních se přidává do zeleninových dušených pokrmů a do jídel z masa. v Evropě se téměř nepoužívá. Vařením ztrácí asant svou česnekovou vůni a chuť. Pryskyřici je nutné vždy nejdříve rozpustit v horké vodě. Mletý asant se používá snáze, jeho dávkování je jednodušší. Lze jej zakoupit v obchodech s kořením. Uchovává se bez přístupu vzduchu a ve tmě. Asant je možné nahradit cibulí a česnekem. Výtažek z fenyklové nati, používaný při přípravě zeleninových pokrmů v Indii, východní Asii a Orientu. Dále Nezaměňovat s ločidlovou pryskyřicí (viz Asafoetida). Asant, jinak také čertovo lejno, je poměrně málo známé koření. Jedná se o sušenou hmotu, která je podobná pryskyřici. Získává se z tlustého kořeně několika druhů rostlin rodu Ferula – ločidlo, nebo-li obří fenykl. Ločidlo je páchnoucí rostlina, dorůstající do výšky 2-4m. Má dužnatý stonek, jemně zoubkované listy a kvete okolíky žlutých květů. Na jaře před rozkvětem se stonek u země uřízne a mléčná tekutina, která z něj vytéká, se suší, až vznikne pevná kaučukovitá hmota. Kaučuk se na řezu odškrabuje. Další řezy se dělají až za tři měsíce, když se kořeny usuší. Práškový asant nepříjemně, silně páchne podobně jako nakládaný česnek. Zápach způsobují sírové složky v těkavém oleji. Chuť asantu je hořká, štiplavá. Pokud jej chutnáme samotný, je chuť naprosto odporná. Osmažením asantu v rozpáleném oleji odpornost zmizí, olej získá cibulovou chuť. V Indii se asantem ochucují zeleninové a luštěninové pokrmy, omáčky a nakládaná zelenina. V Íránu se dřeň stonků a listy konzumují jako zelenina. Kouskem asantu můžeme také potřít gril před grilováním masa. Čerstvé kousky asantu – jesou světlé, některé typy na vzduchu tmavnou. Kousky si uchovávají své vlastnosti mnoho let. Rozmělněný asant – vždy je třeba spojit jej s absorpčním práškem, např. s rýžovou moučkou. Směs – v Indii se asant často prodává v podobě kuliček, granulí nebo prášku. Asant je třeba uzavřít do nádoby, aby zápach neunikal do okolí. Ločidlo se pěstuje v Íránu, Afghánistánu, Indii a Pákistánu, pouze však v suchých oblastech.