Vepřové

Vepřová hlava a její části – ouška, líčka, rypák a jazyk nepatří v užším smyslu k vepřovým vnitřnostem. Kůže z hlavy s přirostlým vazivem a svalovinou je stejně jako líčka poměrně tučná. V podstatě libový je jazyk, tvoří jej převážně křehká svalovina. Vepřová hlava a ouška obsahují mnoho rosolovitých látek, používají se na výrobu huspenin a tlačenek, slouží jako přísada do prejtu. Lze z nich připravit i ovar. Líčka můžeme vařit a použít jako přísadu do hustých polévek, mohou se i nasolit a vyudit. Jazyk je nejdříve nutné předvařit, dále se upravuje podle receptu. Nejčastěji se používá na výrobu huspenin a tlačenek

Coppa je italské nasucho solené maso vyráběné sušením na vzduchu. K výrobě se používá maso z vepřové krkovice, důležitý je vyvážený poměr masa a tuku. Coppa zraje asi 6 měsíců a předtím se maso asi týden suší. Během zrání na vzduchu ztratí maso asi 40% původní hmotnosti. Coppu podáváme nakrájenou na tenké plátky, výborně chutná s čerstvým chlebem. Má plnou, jemně kořennou chuť a sametové aroma.

Jedná se o součást přední vepřové čtvrtě, představuje pokračování hřbetu (pečeně) směrem k hlavě. Maso je šťavnaté, aromatické, protkané jemnými a silnějšími tukovými žilkami. Má vysoký podíl tuku, asi 10-14%. Díky výraznému mramorování snese krkovička vysokou suchou teplotu, zůstává šťavnatá. S kostí nebo vykostěná je vhodná k pečení vcelku, lze z ní připravit i roládu. Hodí se i k dušení, na přípravu gulášů, po nakrájení na plátky z krkovice připravíme steaky. Lze ji i grilovat nebo použít na minutky. Plátky krkovice s kostí – kotlety – jsou vhodné na pečení a grilování.

Vepřová plec neboli ramínko (ramenní část s kostí) se prodává vcelku, s kostí, povrchovým tukem i kůží. Vykostěná se rozděluje na jednotlivé části – plochou plec, střední plec, velkou plec. Maso je oproti kýtě hrubě vláknité, šlachovitější, ale libovější než krkovička. Podíl tuku u plece činí asi 10%. Vykostěná plec je bez lopatky, ramenní kosti a okovce. Plec vyžaduje delší dobu tepelné úpravy. Je vhodná k dušení vcelku, nakrájená na kostky se hodí na přípravu gulášů, perkeltů a ragú. Plochá, vykostěná plec je vhodná na přípravu rolády. Střední plec (falešný filet) se stejně jako velká plec hodí k dušení vcelku nebo k přípravě ragú. Z velké plece můžeme upéct i pečeni vcelku. Po odstranění sádla i kůže z velké plece nakrájené na kostky připravíme guláš, perkelt i ragú. Vepřová plec slouží k výrobě dušené šunky.

Sádlo je uložené na povrchu plece, kýty, krkovičky, pečeně i boku. Bílé hřbetní sádlo je syrové, bez jakékoli další úpravy. Jako slaninu a špek označujeme až uzené sádlo. Oproti bůčku a pupku není hřbetní sádlo prorostlé masem. Po nakrájení na proužky sádlo používáme ke špikování nebo protkání a obalení velké pečeně. Sádlo chrání libové maso před vysušením.

Patří k nejhodnotnější části vepřové půlky,. Rozlišujeme přední pečeni se žebírky (kotlety) a zadní pečeni, ke které je přirostlá panenka (svíčková). Vepřová pečeně leží z obou stran podél páteře mezi krkovičkou a kýtou. Přední i zadní pečeně jsou méně prorostlé než krkovička, nejsou tak šťavnaté. Zadní pečeně je libovější, maso je jemně vláknité, křehké a vzhledem k mírnému mramorování se může během tepelné úpravy snadno vysušit. Bez hřbetního sádla mají obě pečeně podíl tuku asi 5%. Kotlety s kostí nakrájené z přední pečeně můžeme péct na přírodní způsob nebo je obalíme v trojobalu a smažíme. Kotlety a steaky jsou vhodné i na grilování, mají výraznější chuť než vykostěné kotlety. Velmi lahodnou chuť má vykostěné karé ze zadní části pečeně. Je k němu přirostlá panenka, která se většinou odděluje a připravuje samostatně. Vykostěná zadní pečeně je vhodná k přípravě rolád, můžeme ji péct i dusit nebo nakrájet na steaky. Kotlety ze zadní pečeně se prodávají i uzené.

Panenka se prodává také jako panenská pečeně, filet nebo vepřová svíčková - odpovídá svíčkové hovězí. Leží po obou stranách páteře pod zadní částí pečeně, pod pruhem bederní svaloviny. Maso je jemně vláknité, křehké a libové, s obsahem tuku jen asi 2%. Patří k nejdražším masům. Vepřová panenka je vhodná k pečení vcelku, nakrájená na plátky a medailonky se hodí na minutky. Z panenky připravíme také ragú, soté nebo fondue.

Vepřová kýta patří k zadní části vepřové jateční půlky, je největší částí vepřového po rozbourání. Dělí se na další části – vrchní a spodní šál, ořech (předkýtí) a špičku kýty (vrchní část). Kýta bez nožičky a ocásku se označuje jako šunka nebo šunková kýta. Je nejhodnotnější částí zadního vepřového, maso je velice kvalitní, libové. Celá kýta bez stehenní kosti i nevykostěná se používá na solenou, sušenou a uzenou, dušenou nebo vařenou šunku. Slouží i na výrobu tzv. šunky od kosti nebo proslulé pražské šunky (Prague Ham). Maso z čerstvé kýty je vhodné k pečení, smažení a dušení.

Kolena leží nad nožičkou, pokračování přední plece je označováno jako přední koleno, pod kýtou leží zadní koleno. Vepřová kolena mají tmavé maso s výraznou chutí. Podíl kostí a šlach je relativně vysoký, zadní kolena jsou masitější než přední. Kolínka se prodávají čerstvá nebo uzená, jsou vhodná k vaření vcelku. Vepřové koleno s křenem, hořčicí nebo kysaným zelím je národním jídlem u nás i v Německu. Kolena lze péct i grilovat, po vykostění jsou vhodná k přípravě guláše. Slouží i k výrobě uzenin, kůže a podkožní části se používají při výrobě huspenin.

Maso je výrazně prorostlé tukem, s podílem tuku okolo 20%. Vepřový bůček se připravuje vykostěný nebo s žeberními kostmi. Prodává se uzený jako bůček nebo solený jako anglická slanina. Čerstvý, vykostěný bůček nakrájený na plátky nebo rozdělený na žebírka je vhodný ke grilování. Žebírka z bůčku, známá pod názvem spareribs, patří k nejoblíbenějším masům právě na grilování. Vepřový bůček i žebírka se vaří a udí, bůček nakrájený na kostky se používá do pokrmů pro zvýraznění chuti.