Gastroslovník

Německý výraz pro ovoce obecně.

Mexická specialita, hlízy rostliny podobné šťovíku upravené v kuchyni jako zelenina. Po uvaření mají jemně fíkovou chuť.

Italský a španělský výraz pro husu.

Německý výraz pro vola (vykastrovaného býka).

Německý výraz pro klasickou polévku z volské oháňky. Anglicky Oxtail Soup, francouzsky Queue de boeuf pottage.

Latinský název pro bazalku pravou, jinak zvanou také bazilika nebo basilika. Lidově bývá nazývána „královskou bylinou“. Tato rostlina patří mezi hluchavkovité. Anglicky Basil, francouzsky Basilic, německy Basilikum, italsky Basilico. Název pochází z řečtiny (basilikós) a je to něco jako „královský“. Jen španělština má odlišný výraz: Albahaca. Nejčastější variety jsou v zelené a tmavočervené barvě. V Thajsku, Indonésii a okolních zemích se používá zvláštní druh sladké načervenalé bazalky (viz Horapa). Evropská bazalka je nejhojněji používána především v italské kuchyni. Na trhu je i sušená, ale italští kuchaři nejraději používají čerstvě utržené zelené lístky. Dá se pěstovat na balkoně nebo za oknem celý rok. Bazalka je nepostradatelnou součástí (základem) omáčky „pesto“ a mnoha dalších přísad k těstovinám. Významná je chuť bazalky v italských rajčatových omáčkách (například Arrabbiata) nebo v salátu ze sýra Mozzarella a rajčat. Chuť je peprně nasládlá, velmi aromatická. Hodí se k rybám a sýrům, do salátů, k vaječným jídlům. Používá-li kuchař bazalku, nepřidává do pokrmu už žádné jiné aromatické bylinky, protože bazalka je dominantní. Většinou se však lístky bazalky přidávají do jídla až nakonec, dlouhá tepelná úprava jim nesvědčí. Bazalka má široké využití také ve farmacii – je známo její protikřečové působení a je účinným lékem zabraňujícím zvracení.

Latinský název pro mořského hlavonožce, který se česky jmenuje chobotnice. Anglicky Octopussy (Octopus), francouzsky Poulpe (Pieuvre), německy Krake (Seepolyp), italsky Polpo (Polpetto, Moscardino), španělsky Pulpo (Pulpito, Pulpe), portugalsky Polvo, švédsky Aattaarmad bläckfisk, dánsky Ottearmet blaeksprutte, finsky Meritursas, norsky Blekksprut, holandsky Kaar, řecky Ktapódi (Oktápous), turecky Ahtapot, chorvatsky Hobotnica (Hobota, Krakatica), rusky Osminog (Sprut), japonsky Ma-dako tako. Chobotnice se vyskytují v několika varietách, jednou z nich je například chobotnice pižmová (Ozoena moschata – anglicky Musky octopus, francouzsky Poulpe musque, německy Moschuspolyp, italsky Polpo muschiato, chorvatsky Muzgavac (Mušun). Chobotnice jsou často zaměňovány se sépiemi (viz Sepia officinalis) nebo olihněmi (viz Loligo vulgaris). Zásadně platí tyto rozlišovací znaky: sépie a olihně mají trychtýřovitý trup, z jehož „sukýnky“ vyrůstají chapadla, kdežto chobotnice má chapadla vyrostlá „přímo z hlavy“. Chapadélka sépií a olihní jsou také mnohem menší než chapadla chobotnice. Jestliže je chobotnice čerstvá, právě usmrcená, je nutné ji chvíli otloukat o kameny, aby se narušila její nervová soustava – jinak by ani po dlouhém vaření maso nezměklo. Teprve když chobotnice po otloukání zbělá, je připravená k vaření. Vaří se ve slané vodě asi hodinu. Potom se dá buď krájet na kostičky a polít zálivkou z olivového oleje a balsamikového octa, nebo dusit s červeným vínem, česnekem, cibulí, petrželkou a rajčaty (řecký recept), případně dopéct na česneku a rozmarýnu (španělský recept).

Mezinárodní název pro přílohu z jehněčího brzlíku, osmaženého lilku (baklažánu) a zeleného hrášku. Nazváno podle tureckých harémových žen.

Japonské jídlo (také Den), jehož základem jsou kousky brambor, vařené vejce, smažené Tofu, kořen Wasabi nebo Konijaki, bílá ředkev, krabí tyčinky Surimi, mořská řasa Kombu a houba Šítaké. Podává se v kuřecím vývaru, ochuceném vínem Mirin (nebo sherry).

Srbská specialita, pečené sele. Důležité je, že sele je před pečením potřeno citronovou šťávou a nemusí se péct venku na rožni – dá se to udělat i doma v troubě.