Gastroslovník

Francouzský výraz pro husu (Oie) nebo mladou husičku (Oison). Latinsky Anser, anglicky Goose, německy Gans, italsky Oca, španělsky Ganso. Tato domácí drůbež je v celém světě oblíbenou lahůdkou. Nejlepší jsou kusy mladé, do váhy 3,5 kg. Husy se pečou v mnoha zemích tradičně o svátcích (Vánoce, sv. Michal atd.), z husího masa se připravuje mnoho specialit. Husí maso se také udí. Velmi oblíbená jsou například husí játra (Foie gras) nebo z husích jater vyrobená speciální paštika. Ze štrasburské husy se v Alsasku připravuje Confit d’oie (kousky masa zalité v husím sádle). Také česká husa má své ctitele, tradiční recept je „husa s podpoušťkou“. Na Slovensku pečou husy ve zvláštních pecích spolu s plackami zvanými lokše. V tomto směru je vyhlášená vesnice Grob u maďarských hranic. Také v Maďarsku jsou husy chovány ve velkém počtu a například maďarské husí škvarky patří mezi nezapomenutelné pochoutky. Slavná je také dánská pečená husa s červeným zelím. Před pečením plní Dánové husu jablky, cibulí a sušenými švestkami. Do červeného zelí přidávají rybízový rosol a jablka. Židovská kuchyně má také skvost: plněné husí krky. A také jeden typ židovského svátečního jídla (šouletu) počítá s husími stehny, kroupami a hrachem. V Čechách se dělají zadělávané husí žaludky nebo husí drůbky, ale někteří mlsouni tvrdí, že vůbec nejlepší je čerstvá husí krev osmažená na cibulce.

Francouzský výraz pro cibuli. Kdo si chce uvařit Soupé ? l’oignon gratinée (typickou francouzskou „zapečenou cibulačku“), musí na másle osmahnout nadrobno nakrájenou cibuli (na 4 porce aspoň 0,5 kg), zaprášit ji moukou a zalít vínem a vodou. Osolit, opepřit a po půlhodině mírného vaření procedit, aby se oddělila cibule od vývaru. Do zapékací mísy se pak klade střídavě vždy vrstva opečeného chleba, vrstva vařené cibule a vrstva strouhaného sýra – dokud není mísa plná. Nakonec se do mísy nalije vývar a hladina se opět posype vrstvou strouhaného sýra. Zapéká se v horké troubě asi 10 minut.

Anglický výraz pro olej. Francouzsky Huile, německy Öl, italsky Olio, španělsky Aceite, portugalsky Azeite. Nejznámější druhy olejů jsou: arašídový, dýňový, estragonový, fenyklový, kokosový, kukuřicový, lněný, mandlový, mákový, mátový, olivový, palmový, piniový, podzemnicový, řepkový, sezamový, slunečnicový a sójový. Za nejkvalitnější a pro kuchyň nejvhodnější je považován olivový olej Extra vergine, tedy za studena lisovaný (pro saláty), a sezamový olej (pro smažení). Za méně kvalitní pro kuchyň jsou považovány oleje arašídový, kokosový, kukuřicový, lněný, palmový, řepkový, podzemnicový a sójový.

Kanadský sýr, který se smaží na oleji nebo másle. Má příchuť oříšků. Známý také pod názvy Occa nebo Oxalis.

Ruská studená polévka připravená z kvasu (nápoj podobný pivu). Obsahuje telecí maso, smetanu, hořčici, okurku, cibuli, kopr a petrželku.

Srbský výraz pro knedlíky.

Německý výraz pro olej.

Latinský název pro olivovník, strom odedávna uctívaný jako nejdůležitější strom vůbec. Je také považován za symbol míru, moudrosti, blahobytu, smíření a zdraví. Roste hlavně v evropském Středozemí (Itálie, Francie, Španělsko, Řecko), v Africe (Tunis, Maroko) a v arabských zemích, ale i v Kalifornii. Jeho plody jsou olivy, kulaté až oválné peckovice, v nezralosti šedozelené, ve zralosti zelenobílé, fialové až černé. Anglicky Olives, francouzsky Olives, německy Oliven, italsky Olive, španělsky Aceitunas, portugalsky Azeitona. Olivy se zpracovávají jako konzervované plody používané do pokrmů i samostatně, ale hlavně se z nich lisuje olivový olej.

Mezinárodní název pro hovězí polévku s portským vínem. Jako vložka se používá karotka, pórek, celer a v luxusní verzi také lanýži. Nazváno podle řecké královny, dcery ruského cara Mikuláše I. Pod stejným názvem se na jídelních lístcích objevuje také salát z čekanky, celeru, červené řepy, oleje a octa.

Italský výraz pro olej. Slunečnicový je „girasole“, rostlinný je „vegetale“, olivový je „olive“, ale nejkvalitnější je „vergine“ – panenský, lisovaný za studena z nejlepších oliv. Celým názvem Olio extra vergine di olive.