CACIOCAVALLO je sýr filata vyráběný na jihu Itálie. Původ a výskyt Tento sýr se vyrábí v celé jižní Itálii, zejména na Apeninu a také na poloostrově Gargano. Vzhled, chuť, vůně… Caciocavallo je oválný se špičkou nebo bez ní. Svým tvarem připomíná slzu. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 1-2,5 kg. Má světle žlutou nebo světle hnědou barvu a hladkou slabou kůrku, je jemný, aromatický a lahodný. Pikantní příchuti dosahuje delším zráním. Obsahuje 38% tuku v sušině. Výroba Kravské mléko se při teplotě 36-38 °C nechává srážet a přidají se fermenty z kozích nebo telecích žaludků. Poté se hmota nakrájí na malé kousky. Během zrání dochází k mléčnému kvašení, které trvá různě dlouho. V příhodnou dobu se provede tažení sýru a hmota se přenese do forem ve tvaru bochníku. Sýr se nejdříve ochladí ve vodě a následně uloží do solanky na 6 hodin. Nakonec se bochníky svazují po dvou a zavěšují se na tyče nejméně na 15 dní. Použití sýru Caciocavallo v gastronomii Vyzrálejší sýr se používá na strouhání, mladý se jí s chlebem. Dostupnost a skladování Sýr je k dostání v obchodech s italskými specialitami nebo ve specializovaných prodejnách. Uchovává se dobře zabalený v chladničce.

MAHÓN-MENORCA je polopevný španělský sýr určený ke krájení. Tento sýr je pojmenovaný podle přístavu Mahon na ostrově Minorca. Vzhled, chuť, vůně… Má tvar kvádru, jeho rohy jsou zaoblené. Jeho hmotnost je 1-4 kg. Těsto má barvu slonové kosti, je lesklé a málo elastické. Kůrka je oranžově žlutá a díky vtírání olivového oleje má v sobě tmavé rýhy. Tento sýr má lehce nakyslou, slanou příchuť a typickou lehkou vůni moře. Obsah tuku v sušině je 38 %. Výroba Manorca se vyrábí z pasterizovaného kravského mléka zahřátého na 33 °C a sráženého živočišným fermentem. Nadrcená sýřenina se míchá, tvaruje a poté vkládá do solného roztoku. Sýr za pravidelného obracení zraje nejméně 3 týdny ve speciálních sklepeních. Použití sýru Mahón v gastronomii Výborně chutná s chlebem, používá se i k ochucení omáček, polévek, nákypů a masových jídel. Dostupnost a skladování Mahón lze zakoupit ve pouze specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.

TETE DE MOINE je tvrdý sýr původem ze Švýcarska. Vzhled, chuť, vůně… Bochníky sýru jsou válcové o průměru 10-15 cm a hmotnosti 0,7-2 kg. Výška činí 70-100 % průměru. Kůrka je červenohnědá, pevná, vlhká a zrnitá. Obsah tuku v sušině je 51%. Chuť sýra je kořeněná. Výroba Tento sýr se vyrábí z kravského mléka, které se v měděných kotlích zahřívá na     38 °C a sráží se syřidlem. Sýřenina nakrájená harfou se znovu zahřívá a lisuje se. Poté se bochníky sýru ukládají do solné lázně nejméně na 12 hodin. Sýr se potírá slanou vodou, podporuje se tak tvorba mazu na kůře. Doba zrání je nejméně 3 měsíce. Použití sýru Tête de Moine v gastronomii Nekrájí se, ale seškrabuje se na hoblinky speciálním nástrojem, tzv. girolle. Dostupnost a skladování Tête de Moine je k dostání ve specializovaných prodejnách sýrů. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenového papíru a děrované hliníkové fólie.

ABONDANCE je polotvrdý sýr pocházející z Francie. Původ a výskyt Abondance se vyrábí z čerstvého mléka krav plemene Abondance ve stejnojmenné oblasti Francie, kde se vyráběl v klášteře již od 14. století. Od té doby je jeho výroba doposud lokalizovaná v oblasti Abondance. Vzhled, chuť, vůně... Tento sýr má kulatý tvar, průměr 38-43 cm a váží až 12 kg. Konzistence Abondance je hedvábná, barva kůrky v závislosti na stáří je buď oranžovo-žlutá, nebo nahnědlá. Sýr má ostrou vůni a chuť po ovoci a lískových oříšcích. Výroba Do čerstvě nadojeného mléka se přidá syřidlo a poté se mléko za stálého míchání zahřívá. Výsledkem je pevný sýr s malými oky, který se zavine do plachetek, vytvaruje a slisuje. Následně zraje nejméně 90 dní. Složení Energetická hodnota sýru Abondance ve 100 g je 1655 kJ/395 kcal. Z toho je přibližně třetina tuků a čtvrtina bílkovin, sýr obsahuje i malé množství sacharidů. Dostupnost a skladování Abondance lze zakoupit pouze ve speciálních prodejnách sýrů. ¨ Je vhodné uchovat tento sýr v chladničce, zabalený do pergamenu a vložený do umělohmotné nádoby.

SALERS je sýr určený ke krájení pocházející z Francie. Původ a historie Sýr pochází z vulkanické oblasti v horách Auvergne. Občas bývá zaměňován se sýrem Cantal. Sýr Salers má velice dlouhou tradici, vyrábí se z mléka nadojeného v období mezi dubnem a listopadem, takže chuť sýru ovlivňuje zejména jedinečná přirozená místní potrava dobytka. Od roku 1961 nese Salers ochrannou známku AOC. Vzhled, chuť, vůně… Salers má červenou hliníkovou plaketu, vyrábí se v různých velikostech. Průměr je většinou 38-48 cm a hmotnost 35-55 kg. Na kůrce bývá lehký povlak plísně, jinak je přirozeně suchá, silná. Obsah tuku v sušině je 45 %. Tento sýr má rustikální, lehce nakyslou a jemně kořeněnou chuť, voní decentně po ovoci. Výroba Salers se vyrábí se z kravského mléka sráženého syřidlem. Nadrobená sýřenina se lisuje, znovu drobí, solí a tvaruje. Následuje ještě jedno lisování trvající 48 hodin. Sýr zraje 3 měsíce až 1 rok ve vlhkých a chladných sklepeních. Použití sýru Salers v gastronomii Sýr se podává se po jídle, je vhodný i k dochucení omáček a polévek nebo k zapékání. Chutná výborně v kombinaci s ovocem. Dostupnost a skladování Salers je k dostání ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a děrované hliníkové fólie.

Kvalita masa závisí mimo jiné na původu a věku zvířete, je velmi rozdílná. Vysokou a trvalou kvalitu zaručuje maso mladých králíků, pocházejících z masných velkovýkrmů. Králík domácí má maso s vysokým obsahem bílkovin a s nízkým podílem tuku. Maso je lehce stravitelné, vhodné k přípravě dietních pokrmů. S věkem králíků kolísá obsah bílkovin a tuku, příznivější hodnoty vykazují mladí výkrmoví králíci. U jednotlivých částí jatečného těla je podíl tuku rozdílný, nejméně tučná jsou zadní stehna, hřbet a běhy. Složení tuků je příznivé, obsahují dost nenasycených mastných kyselin. Obsah cholesterolu je poměrně nízký. Králičí maso obsahuje i vitamíny řady B, vitamín A, fosfor, sodík, vápník, hořčík a draslík. Celé králíky lze zakoupit v prodejnách drůbeže a zvěřiny nebo u chovatelů. Maso se prodává i dělené – přední stehna a prsa (až 24% celkové hmotnosti jatečného těla králíka bez hlavy), hřbet (až 38%), zadní stehna (až 36%), srdce a játra (5-7%). Králičí srdce, játra a ledvinky patří k mimořádným delikatesám. Po jatečném zpracování je podíl masa poměrně nízký, což je dáno vysokým podílem kožešiny a dost velkým zažívacím traktem králíků. Králičí maso je jemné, s příliš nevýraznou chutí, Při úpravě je třeba použít koření. Králíky připravujeme vcelku nebo rozdělené na poloviny. Vykostěná stehna jsou vhodná k přípravě smažených řízků.

CIZRNA - latinsky Cicer,  anglicky Chick pea nebo gram, německy Kichererbse, francouzsky poischiche, italsky cece – je chutná a zdravá luštěnina. Výživný římský hrách Cizrna nejen že je lépe stravitelná než ostatní luštěniny, ale obsahuje mnoho minerálů – vápník, hořčík nebo fosfor. Vápníku obsahuje dvakrát víc než hrách. Původ a historie Cizrna byla pěstována a využívána už v dávných dobách. Pěstuje se nejvíce v oblastech od východního Středomoří, Etiopii a na Kanárských ostrovech, ale v Evropě je známá už od středověku. Výjimečně se pěstuje i v České republice. Odrůdy Je známo 43 druhů, nejvíce rozšířená a oblíbená je cizrna beraní, známá také jako „římský hrách“. Cizrna beraní – známá jako římský hrách nebo kabulichana - je nejznámějším a také nejvíce využívanou odrůdou cizrny. Hnědá semena mají typický vzhled a používají se k přípravě mnoha jídel. Velmi známý a oblíbený je například tzv. „humus“, který patří k tradičním jídlům v Indii a ve Středomoří. Channa dal je odrůda cizrny beraní. Je menší, má žlutou barvu a prodává se půlená. V Indii se velmi často používá jako přísada do curry. Kala chala – hnědá cizrna pocházející z Indie - má menší a tmavší semena než cizrna beraní. K dalším odrůdám patří Cicer incisum, Cider montbretii a Cider graecum. Zdraví a vitamíny Energetický obsah cizrny ve 100 g je přibližně 1285 kJ/ 308 kcal. Z toho přibližně 6 % tvoří tuky (0,6 % nasycené mastné kyseliny), 27 % využitelné sacharidy a 20 % bílkoviny, voda tvoří něco přes 10 %. Cizrna je dobrým zdrojem vitamínů B2, B6 a kyseliny listové, díky kterým má příznivý vliv na nervovou soustavu. Cizrna dodává i množství bílkovin, více než čočka nebo fazole, ovšem méně než sója. Je významným zdrojem železa. Jeho obsah je 3x větší než v mase. Dále obsahuje fosfor, draslík, hořčík, vápník a zinek. Cizrnu lze doporučit zejména těm, kdo trpí stresem a depresí. Ženám v těhotenství je doporučovaná díky vysokému obsahu kyseliny listové, která chrání plod před vrozenými vadami nervové soustavy. Použití cizrny v gastronomii Cizrna se dá upravovat na mnoho způsobů, ve své naturální formě obsahuje téměř dokonalý poměr vyvážených látek, a proto je možné ji konzumovat i jako hlavní chod. S cizrnou se v gastronomii setkáme nejčastěji v několika formách: Celá semena – plody bez slupek - můžete vařit, nakličovat, fermentovat, pražit a péct. Cizrnová mouka – bezlepková náhrada klasické mouky - ideální na sladké pečení. Výborné jsou tzv. římské lívance. Také slouží na zahuštění polévek nebo do pomazánek. Je velmi rozšířená v Indii, kde se z ní vyrábí například falafel. Kávovina– složí jako bezkofeinová náhrada kávy, která má vyšší pěnivost. Cizrnová kaše – je vhodná k výrobě pomazánek. Nejlepší vhodnou úpravou cizrny je vaření. Dá se také použít jako příloha k masu nebo upravovat společně s rýží. Stejně jako ostatní druhy luštěnin je dobré cizrnu před vařením nechat namočit a naklíčit, bude lépe stravitelná a zvýrazní se její chuť. Cizrnu vaříme alespoň hodinu, a abychom se vyhnuli nadýmání, přidáme bylinky, jako bazalku, oregano, saturejku nebo majoránku. Léčivé účinky Cizrna - pomáhá proti stresu a depresím - v době těhotenství je vhodným zdrojem kyseliny listové - stimuluje pohyb střev - snižuje cholesterol    

ČUFA – správně španělsky chufa jsou podzemní hlízy známé i jako zemní mandle (Cyperus esculentus), které připomínají seschlý lískový oříšek. Zdravý hit ze středomoří Ačkoliv zní název prapodivně, čufa není nic jiného než pochutina typická pro středomoří, která připomíná seschlé oříšky a v současné době získává na popularitě i v České republice. Jedná se o svačinku určenou ke zdravému mlsání a vhodnou třeba i do ranního müsli. Původ, historie a výskyt Čufa pochází z Egypta a Sudánu. První zmínky o ní pochází z doby přibližně před 4 tisíci let, kdy se pěstovala ve starém Egyptě v deltě Nilu. Podle dochovaných záznamů už v 5. století před naším letopočtem lidé žijící kolem Nilu pili bílý nápoj vyrobený z čufy, která rostla na březích řeky. Největším světovým pěstitelem a exportérem čufy se ale postupem doby stalo Španělsko, kde se nejvíce pěstuje především v okolí Valencie. Ve Španělsku se čufa začala s největší pravděpodobností pěstovat už ve středověku s příchodem muslimů. V záznamu z roku 1795 je uvedeno, že se v oblastech Almàssera a Alboraia čufa pěstovala přibližně na 15 hektarech. Velký rozmach pěstování a konzumace čufy nastal na začátku 20. století, kdy se ve Španělsku začaly otevírat první horchaterías – podniky, v kterých se servíroval především nápoj orčata (horchata). Vzhled, chuť, vůně… Chuť čufy je velmi příjemná, lehce sladká, vzhledem čufa připomíná seschlý oříšek. Zdraví a vitamíny Čufa jsou hlízy rostliny s mnoha prokázanými léčivými účinky, které se samozřejmě projevují i v hlízách. Čufa obsahuje velmi mnoho vlákniny, vitamínů, minerálů, proteinů a přírodních cukrů, potravinový škrob a zdravé oleje. Z vitamínů čufa obsahuje především vitamín B1, kyselinu listovou, antioxidační vitamín E s také vitamín C, ovlivňující obranyschopnost lidského těla.Velmi velký je i obsah minerálních solí. Vyvážený poměr vápníku a draslíku zabraňuje vzniku osteoporózy, v čufě je i pro lidský organismus důležitý fosfor, hořčík, železo, zinek, měď a mangan, hladina sodíku je velmi nízká. Čufa obsahuje proteiny v podobě aminokyselin, nejvíce esenciální aminokyselinu Arginin. Ta vytváří rolaktin, který je velmi důležitý během růstu pro těhotné ženy a kojence, brání vzniku ischiasu a onemocnění prostatu a podporuje imunitní systém. Arginin je také přirozeným generátorem inzulínu, což je důvod, proč je především nápoj horchata bez přidaného cukru velmi doporučován diabetikům. Vláknina, které je v čufě poměrně významné množství, pozitivně ovlivňuje vstřebávání cholesterolu, upravuje absorbování glukózy a podporuje činnost střev. Obsah zdravých mastných kyselin snižuje hladinu cholesterolu, triglyceridů, arteriosklerózy a činnost střevního systému. Z mononenasycených mastných kyselin je v čufě nejvíce kyselina olejová – až 76 procent, která společně s kyselinou listovou zabraňuje vzniku rakoviny tlustého střeva. Použití čufy v gastronomii Čufa se konzumuje čerstvá jako zdravý sladký pamlsek, vynikající je i po namočení do vody. Používá se také jako základ pro přípravu müsli a chutného, osvěžujícího i výživného nápoje horchata – orčata. Müsli z čufy jsou v současné době velmi oblíbené především v Německu a ve Švédsku, nápoj horchata je velmi populární ve Španělsku, kde se čufa nejvíce pěstuje, ale vzhledem k úspěšnému exportu i ve Francii, Německu a také v USA. Čufa se používá i jako základ pro výrobu speciální BIO mouky, výrobu panenského oleje, který je známý jako BIO olej z čufy a originálních kosmetických přípravků. Pěstování a sklizeň Čufa se pěstuje výhradně bez použití chemie, sklízí se tradičními způsoby a skladuje se v přirozených podmínkách tak, aby v ní zůstaly zachovány všechny látky a vitamíny. Čufa se vysévá v průběhu dubna a května do speciálně upravené půdy a v zemi se pak pěstuje po dobu 8 měsíců bez chemických prostředků. Pro úspěšnou sklizeň je důležité, aby půda byla zcela suchá. Sklizeň probíhá od listopadu do ledna. Nejprve se zapálí a nechá shořet nať a plantáž se pak důkladně od popela a neshořelých zbytků natě vyčistí. Hlízy se následně opatrně i se zeminou vyorají, půda se pak od hlíz na speciálních strojích oddělí. Čufa se důkladně omyje a pak suší v přirozeném klimatu v teplotě od 5 do 20° Celsia po dobu 3 až 4 měsíců. Tím je zaručené, že v hlízách zůstanou zachovány všechny nutriční hodnoty, vitamíny a důležité látky a vzniká tak i jedinečná chuť. Před plněním do obalů nebo výrobou orčaty se čufa znovu důkladně třídí tak, aby se k spotřebitelům a konzumentům dostala čufa jen v té nejvyšší kvalitě. Léčivé účinky Čufa má velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Vzhledem k obsahu všech látek zejména- posiluje činnost srdce a cévního systému- snižuje a podporuje krevní tlak- odstraňuje škodlivý cholesterol- má silné antioxidační vlastnosti- reguluje činnost střevního systému- zmírňuje bolesti a křeče - má preventivní účinky proti trombóze- má léčivé účinky při zánětech dýchacích cest- pomáhá při léčbě žaludečních potíží- má preventivní účinky proti vzniku rakoviny Čufa neobsahuje lepek, laktózu ani fruktózu. Má vynikající příznivé nutriční hodnoty, je vhodná i pro těhotné a kojící ženy nebo pro osoby s vysokým krevním tlakem. 100 gramů čufy má 1635 kJ, tedy 386 kcal., vzhledem k způsobu pěstování, sklizně a skladování je čufa výhradně bio produktem.  

MANGOSTAN– mangostana lahodná - latinsky Garcinia mangostana, anglicky mangosteen - je považován za jedno z nejchutnějších druhů ovoce. V Asii se mu dokonce přezdívá „královna ovoce“nebo „ovoce bohů“. Velmi zdravé tropické ovoce s lahodnou chutí Podle legendy mangostan jako první objevil a ochutnal Budha při své cestě džunglí na bílém slonovi. Od té doby je mangostan v Asii považován za jeden z nejcennějších ovocných plodů a říká se mu ovoce bohů. Původ a historie Mangostanmá původ v jihovýchodní Asii v oblasti Indonésie Manga a z názvu místa také vychází jeho pojmenování. Mangostan poprvé popsal v roce 1753 švédský přírodovědec Carl Linné a po něm v roce 1770 kapitán Cook. V roce 1787 britská vláda dokonce financovala námořní expedici, která měla mangostan přivést, ale ta nebyla úspěšná. Až v roce 1883 kapitán White semena přivezl z indické Kalkaty a ve skleníku vévody z Northumberlandu v Syon Parku se podařilo vypěstovat první stromy a sklidit i první plody. Mangostan si pak údajně velmi oblíbila i anglická královna Viktorie. Současnost Mangostan se postupně z jihovýchodní Asie rozšířil do Afriky, Karibiku, Austrálie i Jižní Ameriky, v současnosti ale nejvíce pěstuje ve všech tropických oblastech. Největšími pěstiteli a také vývozci do celého světa jsou Thajsko, Indonésie, Filipíny a také Brazílie a některé země ve Střední Americe. Do Evropy se plody mangostanu dováží především z Brazílie. Léčivé účinky se využívají v medicíně v Thajsku, Filipínách, Vietnamu, Indii a samozřejmě i v Číně, v evropských zemích je používaný především v gastronomii. Vzhled, chuť, vůně… Plodymangostanu mají kulovitý tvar a jsou velké až 9 centimetrů. Slupka je lesklá, má červeno až fialovohnědou barvu, občas je i téměř černá. Je poměrně silná – až 8 milimetrů – a pevná. Na místě stopky plody mají čtyři tuhé oválné kalištní lístky a na druhém konci je ozdobná hvězdička blizny. Dužiny je v plodech poměrně malé množství, ale je velmi chutná a příjemně aromatická. Je rozdělená na 4 až 8 částí, má bílou nebo narůžovělou barvu. Je šťavnatá a měkká, na povrchu kluzká. Obsahuje semena, která se po upražení mohou konzumovat. Chuť je sladkokyselá, podobná broskvi s příchutí citrusů nebo hroznů. Aroma je mírně karamelové. Plody na stromech zrají 3 měsíce, nejdříve jsou zelené a tvrdé, pak se zbarví do tmavé barvy a změknou. Stromy mangostanu dorůstají do výšky 7 až 25 metrů, mají korunu ve tvaru jehlanu a krátké stále zelené listy. Při poranění tmavě hnědé kůry ze stromu vytéká žlutý latex. Mangostan potřebuje tropické podnebí a teploty do 38° Celsia, při teplotě pod 0° Celsia stromy hynou. První ovoce se rodí přibližně za deset let, pak je na jednom stromě ale každý rok několik set, u některých odrůd i několik tisíc plodů. Zdraví a vitamíny Mangostan má mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan se používá v tradiční medicíně v Asii, především v Thajsku, Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu, v Indii a také v Číně. Plody obsahují ve velkém množství xanthony – antioxidanty ze skupiny flavonoidů. Xanthon je žlutá krystalická látka, která působí především proti bakteriím i zánětům a má antioxidační vlastnosti. V plodech jsou i bílkoviny, vitamín C, vápník a další minerální látky, zdravé cukry a škroby, kyselina elagová, fytová a chlorogenová. Jeden plodu obsahuje až 5 gramů hrubé vlákniny. Energetická hodnota mangostanu je 70 Kcal – 300 kJ - na 100 gramů dužiny. Způsobuje pocit nasycení a konzumace je vhodná při redukčních dietách. Vzhledem ke kombinaci prospěšných látek a především obsahu xanthonů je mangostan účinný jako antibiotikum i antiparazikum, používá se na hojení ran, exémů a jiných kožních onemocnění. Má významné účinky při léčbě tuberkulózy i malárie, zánětech uší, dýchacích cest, močových cest, ale i při střevních potížích. Pozitivně také ovlivňuje nervový i cévní systém a posiluje dásně. Tlumí bolesti, odstraňuje únavu a snižuje horečku. Druhy a odrůdy Mangostan se pěstuje a na trh dodává pouze v několika základních odrůdách Garcinia cambogia je nejvíce pěstovaná odrůda s menšími plody žluté barvy a bílou dužinou. Garcinia cowa má větší meruňkově zbarvené plody. Většinou jsou ale velmi kyselé a nejsou tak vhodné k přímé konzumaci, Vyrábí se z nich zavařeniny. Garcinia indica má kyselé, purpurově zbarvené plody. Dužina se využívá na výrobu octa, ze semen se lisuje kokumový olej. Garcinia dulcis se pěstuje v menším množství, má výrazně žluté plody. Garcinia morella z jihovýchodní Asie se pěstuje především pro oranžovočervenou pryskyřici zvanou gamboge. Použití mangostanu v gastronomii Plody se nejčastěji konzumují v čerstvém stavu – servíruje se chlazený v na polovinu odkrojené slupce. Dužina se využívá na výrobu marmelád, pudinků, koktejlů a kompotů. Ze šťávy se vyrábí chutné džusy. Vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek se velmi často používá i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Semena se lisují na kukumový olej. Příprava mangostanu před použitím Slupka plodu se rozkrojí po obvodu, pak se odklopí horní část a odkryje dužina. Při přípravě je nutné dávat velká pozor na potřísnění, protože tmavě fialová šťáva se velmi špatně odstraňuje. Mangostan samotný je velmi chutný, ale jsou vyzkoušené i další velmi lahodné kombinace: - jogurt z mangostanového pyré, smetany a vanilky - vyšlehaná pěna ze smetany, mangostanu a máty - ovocný salát z mangostanu a manga - dužina mangostanu s čokoládovou pěnou - mangostanový sorbet se suchým šampaňským - želé z mangostanu, vanilky a cukru - Toffies z mangostanu – dílky dužiny, namáčené v karamelu - Margarita s kouskem mangostanu a jiným tropickým ovocem - Mangostan clafouti – tradiční francouzský dezert s mangostanem Výběr, spotřeba, skladování Mangostan se musí sklízet pouze zralý, protože předčasně sklizené plody už nedozrávají. Distribuce vzhledem k silné slupce plody většinou nepoškodí. Kvalitní plod mangostanu je stejnoměrně zbarvený, přiměřeně měkký a pružný. Kupují se pouze plody, které nemají žádné povrchové poškození, protože plody s poškozenou slupkou se velmi rychle zkazí. Plody není možné dlouho skladovat. Pokud je mangostan potřeba uskladnit, pak jedině v chladném prostředí a maximálně 5 dní - delší doba uskladnění negativně ovlivňuje vzhled, chuť i aroma. V případě, že je mangostan delší dobu mimo chladné místo, dužina se většinou zkazí, ale na povrchu plod zůstává stejný. Pěstování mangostanu Strom mangostanu je velmi náročný na klimatické podmínky a snáší bez újmy pouze teploty od 4 do 38° Celsia. Pro pěstování ve střední Evropě jsou vhodné spíše stromy tzv. falešného mangostanu, který je více odolný v chladnějším podnebí. Může se pěstovat i ve skleníku. Pěstování ze semen je pomalé a většinou také neúspěšné, protože i plně vyvinutá semena ztrácí svoji klíčivost už 5 dní po vyjmutí z plodu. Vyklíčený stromek za dva roky doroste pouze do výšky 30 centimetrů. Kvalitní odrůdy se množí očkováním. Pro úspěšné pěstování mangostan potřebuje hlubokou, na výživu bohatou propustnou půdu a chráněné místo. Stromy by měly být v mírném stínu, přímé slunce není vhodné. Velmi často se z tohoto důvodu vysazují do stínu jiných vyšších stromů. První sklizeň může být podle podmínek už za 7 let, většinou ale bývá až za 10 roků. Na jednom stromě se urodí až 500 plodů, stromy některých odrůd v dobrých podmínkách jich mohou mít i několik tisíc. Zajímavosti Název mangostan není odvozený od ovoce mango, ale vychází z názvu oblasti, z které pochází – Mango v jihovýchodní Asii. Z plodů mangostanu se získává velmi intenzivní černé barvivo. Fialová šťáva se z pokožky i látky velmi špatně odstraňuje. Zdraví prospěšné látky, které mangostan obsahuje, jsou nejlépe rozpustné v tucích. Tyto látky se do těla nejlépe dostávají z mangostanové šťávy, která se pije při jídle. Léčivé účinky Mangostan má velmi mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan mimo jiné - má velké antioxidační schopnosti - posiluje činnost mozku - zpomaluje stárnutí buněk - pozitivně působí na nervový systém - odstraňuje únavu a zlepšuje výdrž i koncentraci - regeneruje svaly a klouby - významně posiluje imunitu - pomáhá udržet optimální hladinu cukru v krvi - podporuje trávení - posiluje cévní systém a činnost srdce - snižuje bolest a horečku - pomáhá udržet ideální hmotnost V oblastech Karibiku se mangostan používá proti únavě a nevolnostem,.v Brazílii ho jako čaj pijí při zažívacích potížích. Na Filipínách se tekutý výtažek plodu používá na snížení teploty. Při bolestech břicha pomáhá rozkrojený plod mangostanu, kterým se bolestivé místo potírá. Při konzumaci zralých mangostanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci přezrálých plodů se mohou objevit příznaky nevolností nebo průjmy.

HLÁVKOVÁ KAPUSTA - latinsky Brassica oleracea, anglicky Savoy cabbage, francouzsky chou de Milan, německy Wirsing a Savoyer Kohl, italskyverza  - je jedna z nejstarších zemědělských plodin, která je velmi často díky podobnosti zaměňována se zelím. Zdravá zimní zelenina Hlávková kapusta je košťálová zelenina, která se jako jeden z mála druhů sklízí i v zimě. Je významným zdrojem vitamínů a dalších pro zdraví důležitých látek v době, kdy je čerstvé a zdravé zeleniny poměrně málo. Původ a historie Hlávková kapustabyla známá už v dávných dobách, jednoduché druhy kapusty se podle zobrazení na freskách pěstovaly ve starém Egyptě. Zmínky o kapustě jsou i ze středověku, ze 16. století pochází záznamy, ve kterých jsou zmínky o jejích pozitivních účincích na lidský organismus. V 17. století se odrůdy kapusty začínaly podobat současným a v dalším období se kapusta začala šlechtit. Původním odrůdám je nejvíce podobná hlávková kapusta. Současnost V  současnosti je kapusta především ve střední Evropě nejdůležitější listovou brukvovitou zeleninou po červeném bílém zelí a v Evropě se také nejvíce na celém světě pěstuje a konzumuje. Vzhled, chuť, vůně… Hlávku kapusty tvoří spirálově vyrůstající zkadeřené bublinkaté listy s mírnými lalokovitýni okraji. Křehké a chutné listy mají většinou tmavě zelenou barvu, u některých odrůd jsou žlutozelené. Okrasné odrůdy mají listy v barvě od žluté přes červenou až po fialovou. Koš´tál rostliny je vysoký 30 až 70 centimetrů. Hlávka kapusty raných a poloraných odrůd má váhu 0,3 až 1 kilogram, podzimní a zimní odrůdy váží 1 až 3 kilogramy. Rané odrůdy, které jsou na trhu od května, mají světlejší střed a jsou křehčí chuťově jemnější, stačí jim jen krátká doba tepelné úpravy. Pozdější odrůdy mají listy silnější a tvrdší, chuť je více kapustová. Odrůdy hlávkové kapusty V současnosti se pěstují rané, polorané, podzimní i zimní odrůdy hlávkové kapusty, nejčastěji ale odrůdy rané a podzimní. Jarní hlávkové kapusty mají menší hlávky ve tvaru otevřené růžice s velmi křehkými listy, které by se měly vařit jen velmi krátce. Letní odrůdy hlávkové kapusty jsou větší, mají křehké mírně zkadeřené volné listy. Podzimní a zimní hlávkové kapusty mají uzavřené větší hlávky s výrazněji zkadeřenými tvrdšími listy. - Předzvěst – Raná jarní odrůda, vhodná pro výsadku z předpěstované sadby. Sklízí se postupně od druhé poloviny června po 10 až 15 dnech. Rostliny jsou středně vysoké s nízkým košťálem a křehkými listy příjemné chuti sytě zelené nebo žlutozelené barvy. Hlávky mají vejčitý a mírně špičatý tvar, jsou kornoutovitě uzavřené, váží přibližně průměrně 0,7 kilogramu. Hlávky, které se nevyvinou, velmi rychle uvadnou. Ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 300 až 350 kilogramů kapusty. Odrůda je určená pro rychlou konzumaci, hlávky nejsou vhodné pro skladování. Vertus je velmi výnosná a odolná odrůda, určená pro podzimní sklizeň. Rostliny mají střední vzrůst, jsou poměrně rozložité. Hlávka je kulovitá a pevná, listy vynikající chuti mají tmavě zelenou barvu s výrazným modrým odstínem. Hlávky váží průměrně přibližně 1,2 kilogramu. Vegetační doba od výsevu do sklizně je 130 až 150 dní, ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 380 až 420 kilogramů kapusty. Odrůdu je vhodná k přímé konzumaci i skladování - správně uskladněná až do konce ledna, může se i zamrazit. Zdraví a vitamíny Kapusta obsahuje ve velkém množství různé vitamíny - C, B1, B2, B3 a B9 – kyselinu listovou, E a také vitamín K, je v ní i mnoho vlákniny. Z minerálních prvků je v kapustě především vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, selen a železo. Tato kombinace zdraví prospěšných látek a jejich množství má mnoho preventivních i léčebných účinků. Vitamín C například významně posiluje imunitní systém, vitamín B1 – thiamin – podporuje nervový systém, má velký vliv na soustředění a odolnost proti stresům, draslík pomáhá detoxikaci organismu, vláknina podporuje zažívání… Kapusta celkově podporuje a posiluje imunitní, cévní i nervový systém, má kladný vliv na činnost srdce a trávicí ústrojí. Má také významné preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva a dalších vnitřních orgánů. Pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů. Využití kapusty v kuchyni Kapusta se nedá konzumovat v syrovém stavu, ale v teplé kuchyni se může připravovat a upravovat mnoha způsoby – vařením v horké vodě i šetrněji v páře, dušením, smažením, zapékáním… Mezi nejznámější jídla, připravovaná z kapusty, patří kapustové karbenátky s masem i bez masa, dušená kapusta nebo kapusta dušená s vepřovým masem. Používá se i do polévek a omáček. Kapusta se také zadělává podobně jako zelí, není ale vhodná k nakládání. Krátce povařená a vychladlá se může přidávat i do zeleninových salátů Příprava a vaření kapusty Rané odrůdy hlávkové kapusty se rozdělí na čtvrtiny a pak tepelně upravují – nejideálnější je dušení. Pozdní odrůdy jsou větší a tak se rozdělí na několik menších částí, jsou nejlepší na polévky. Jak a podle čeho vybírat Raná čerstvá kapusta je na trhu od května do podzimu, pak jsou k dostání podzimní a zimní odrůdy. Kvalitní kapusta má svěží vzhled a přirozenou barvu, není oschlá. Spotřeba a skladování Ranou a letní kapustu je možné krátkodobě uskladnit na chladném místě. Podzimní odrůdy se mohou skladovat delší dobu, zimní jsou pro uskladnění nejlepší – v chladném a přiměřeně vlhkém prostředí některé odrůdy vydrží až do konce dubna. Pěstování Kapusta je velmi odolná a pro pěstování v podstatě nenáročná rostlina. Snáší i teploty – 15° Celsia, většinou se ale pěstuje ve sklenících. Hlávková kapusta roste nejlépe v teplotách od 15 do 20° Celsia. Kapusty potřebují půdy bohaté na živiny a tak je nutné záhony důkladně prohnojit krátce před výsadbou nebo setím. Používá se hnůj nebo kompost. Půda by se také měla vápnit, aby se zabránilo napadení rostlin nádorovou kapustovou, která napadá kořeny a způsobuje nevzhledný tvar i uschnutí rostlin. Rané odrůdy vyžadují hlinitopísčité půdy na slunci. Vysévá se v březnu nejdříve do skleníku nebo pařeniště a pak se malé sazenice přesazují na konečné stanoviště ve sponu 40 x 40 centimetrů. Pozdní odrůdy se pěstují v středně těžkých půdách a mohou být i na chladnějších místech. Semena se vysévají přímo na stanoviště ve sponu 30 x 40 centimetrů v květnu. Pozdní odrůdy mají vyšší úrodu než rané, rané jsou ale křehčí a chutnější. Sklizeň probíhá podle odrůd v různém období. První rané odrůdy se většinou sklízí od poloviny června, pozdní zimní odrůdy od poloviny října až do konce listopadu. Na zimu se kapusta přikrývá chvojím, aby se ochránila před případnými silnými mrazy a především před ptactvem. Úroda hlávkové kapusty je u raných odrůd 20 až 25 tun z hektaru, u pozdních 30 až 40 tun z hektaru. Zajímavosti Okrasné odrůdy hlávkové kapusty se vysévají v červnu a červenci, v zimě má efektně zbarvené velké listy. Barva je závislá na zimě – čím nižší jsou teploty, tím intenzivnější je barva listů, která může být bílá, lososová, modrofialová, karmínová i okrová. Okrasnou kapustu je možné pěstovat i v květináčích na okenním parapetu. Léčivé účinky Kapusta má vzhledem k množství a kombinaci zdraví prospěšných látek preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Hlávková kapusta především - významně posiluje imunitu - má kladný vliv na cévy a srdce - pozitivně působí na nervový systém - aktivuje činnost trávicího ústrojí - působí preventivně proti rakovině tlustého střeva - brání vzniku nádorů na vnitřních orgánech - pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů Konzumace hlávkové kapusty v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky. Kapusta by se v žádném případě nikdy neměla konzumovat čerstvá.