Bylinky

BAZALKA PRAVÁ – latinsky Ocimum basilicum, jinak také bazilika, bazalika, indická bazalka. Je typická pro italskou kuchyni, kterou si bez ní nedokážeme představit. Indická bylinka si podmanila italskou kuchyni Skvěle doplňuje zeleninová i těstovinová jídla z italské kuchyně. Pizzu si bez ní nedokážeme dnes vůbec představit. Dnes si ji běžně pěstujeme v zahrádkách i za oknem. Používá se čerstvá, sušená i zmražená. Původ a historie Tato aromatická bylinka má svoji domovinu v Indii, kde byla pěstována více než 5 000 let. Z Asie se rozšířila do Evropy v 16. století. Ostatní druhy bazalky pocházejí z Afriky a Jižní Ameriky. V současné době se běžně pěstuje v zahradách i v domácnostech. Bazalka pravá je jen jedním z 60 druhů bazalek. Pěstování Bazalce se daří výhradně v teplých, slunných a chráněných polohách. Bazalka roste především v teplém středomořském podnebí. Vyžaduje 5 hodin slunečního svitu denně a teploty nad 10 °C. Daří se jí v dobře odvodněných půdách. Doma stačí postavit ji na okno, řádně zalévat a pravidelně zastřihávat. Vzhled, chuť a vůně… Bazalka je jednoletá nízká bylina s lysou lodyhou. Lístky vyrůstají v trsech, horní listy přecházejí v malé, červenavé listeny. Květy jsou poměrně velké a bílé. Chuť bazalky je peprná a sladce kořenitá. Dodává pokrmům čerstvé aroma. Pěstují se i formy s listy zelené a červené barvy. Odlišné je také aroma – od typické vůně bazalky po skořicovou a citrónovou. Odrůdy Blue Spice – dekorativní a výrazně aromatická odrůda sladké kořenové vůně. Má drobnější zelené listy, purpurové lodyhy a růžové květy. Purple Ruffles – aromatická a dekorativní odrůda s tmavě purpurovými zkadeřenými listy se zubatým okrajem, kvete růžovými květy. Queen – kompaktní odrůda vhodná do truhlíků, tvar si udržuje i bez zaštipování. Rostlinu zdobí tmavě zelené listy, výrazné nahloučené květenství. Purple Opaal – růžově kvetoucí bazalka s listy tmavě purpurové barvy a jemně bublinatým povrchem. Zdraví a vitamíny Bazalka obsahuje především silice (až 1,5 %) některé druhy obsahují až 3 %. Hlavními složkami oleje jsou methylchavikol (estragol) a linalool. Dále obsahuje přibližně 5 % tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky. Používá se do inhalačních směsí při těžkém nachlazení i při únavě. Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s jinými bylinkami. Použití bazalky v gastronomii Toto koření je typické zejména pro italskou kuchyni. Hodí se k salátům a zeleninovým pokrmům, pizza či pesto se bez bazalky neobejdou. K dostání je čerstvá i sušená v každém supermarketu, sušená má však méně výrazné aroma. Čerstvou bazalku můžeme najemno nakrájet, s trochou vody zamrazit a ochucovat jí teplá jídla. Z některých druhů se lisuje olej, který se využívá v potravinářství. Používá se i do čajů na uklidnění, kdy se kombinuje s dalšími bylinkami. Pozor na dávkování – vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění. Skladování Bazalku můžete používat čerstvou, běžně koupíte v obchodě. Uchovávat ji můžete sušenou či mraženou. Léčivé účinky - snižuje krevní tlak - je vhodným prostředkem při těžkém nachlazení i při únavě

BARBORKA OBECNÁ – latinsky Barbarea vulgaris, název je odvozen od doby sběru na začátku prosince na svátek sv. Barbory. Zimní salátová bylinka… Barborka se v kuchyni uplatní jako salátová rostlina bohatá na vitaminy, ostře kořennou příchuť dodá například rybím pokrmům. Je velkým zdrojem vitamínu C. Původ a výskyt Barborka je hojně rozšířena na severní polokouli. Nejlépe se jí daří v mírném podnebném pásu, vyskytuje se tedy v Evropě, v Asii, na Blízkém a Středním východě, ale i v Africe a v severní Americe. Roste na vlhkých loukách, podél říčních břehů a silnic. Potřebuje plné slunce a na úrodných hlinitých a jílovitých půdách dosahuje největších rozměrů. Vzhled, chuť a vůně… Tato bylina je vysoká 30–60 cm, květy mají žlutou barvu. Barborka má tlustou a hranatou lodyhu, která má zelenou až červenofialovou barvu. Listy vyrůstají v růžici u země a bývají až 15 cm dlouhé a široké 6 cm. Spodní lodyžní lístky jsou oválné, obvejčité a jejich čepele jsou zvlněné. Horní lodyžní lístky jsou drobnější a bývají zubaté. Všechny listy jsou tmavě zelené, lesklé a lysé. V listech je obsaženo mnoho vitaminu C, chutnají kořenitě, ostře. Kořen je tmavý a vytváří kořenové výhonky Poddruhy barborka obecná pravá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. vulgaris) barborka obecná obloučnatá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. arcuata) Zdraví a vitamíny V listech je obsaženo mnoho vitaminu C a provitaminu A. Listy se používaly jako hojivé náplasti na otevřená poranění. Použití barborky v gastronomii Listy barborky se dají sklízet v zimě. V době, kdy nebyla dostupná jiná čerstvá zelenina se používala do salátů nebo se vařila obdobně jako zelí. Barborka produkuje hodně pylu, a proto je významná pro produkci medu. Její pyl má pro včely vysokou výživnou hodnotu. Léčivé účinky - má močopudné účinky - působí protizánětlivě

BRUNÁTNÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Borago officinalis, též borač, burák, okurkové zelí, radost srdce, včelí chléb se v České republice pěstuje jako léčivka a salátová zelenina. Ozdobí talíř i sklenici Brutnák pěstujeme v zahradách, ale můžeme ho potkat i jako planou rostlinu. Nejvíce nás na něm zajímá květ, které zdobí pokrmy i nápoje. Původ a historie Brutnák známe již od středověku, pochází ze Středomoří, ale u nás se mu daří, jako by byl domácí. Vzhled, chuť a vůně… Patří do čeledi brutnákovitých. Rostlina je vysoká až 80 cm, má oválné chlupaté listy vonící po okurkách. Listy jsou dlouhé až 15 cm, na povrchu drsně chlupaté. Zprvu růžové, někdy bělavé květy jsou později blankytně modré. Vyrůstají na dlouhých stopkách a dorůstají velikosti až 2 cm. Zdraví a vitamíny Listy i květy jsou jedlé a v čerstvém stavu obsahují vitamín C, dále také obsahují třísloviny, slizy, minerální látky (mangan, vápník, křemík), organické kyseliny, sacharidy, tanin, saponiny a éterické oleje. Olej z brutnáku je perfektním zdrojem omega 3,6. Brutnák lékařský je nektarodárnou i pylodárnou bylinou. Nektar tvoří především sacharóza. Květ za 24 hodin vyprodukuje 2,6 mg nektaru s cukernatostí 53 %. Použití brutnáku v gastronomii Výborně poslouží jako ozdoba nápojů i jídel. Listy najemno nasekané okoření pokrmy z ryb, polévky, vaječná jídla nebo tvaroh. Květy se přidávají do aromatických octů, kde plní funkci ochucovací, ale hlavně estetickou. Také jsou vhodné jako ozdoba polévek, salátů, oblohy a dezertů. Dříve se kandovaly a používaly jako ozdoba cukrářských výrobků nebo se jedly jako cukroví.  Čaj z brutnáku čistí krev, slizy pomáhají proti kašli a bronchitidě. Sklizeň, zpracování a skladování Mladé listy se používají čerstvé, mohou se i zmrazovat. Nesmí se vařit. Lze je i sušit, ale ztrácejí tak své aroma. Květy je nejlépe usušit a uzavřít ve vzduchotěsné nádobě. Nať se sbírá před rozkvětem a suší se. Sušíme ji rozprostřenou ve stínu. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C, aby teplo nezničilo vitamíny a další důležité látky. Pokud chceme získat semena, musíme nechat rostlinu růst celé její vegetační období. Léčivé účinky - posiluje nervový systém - působí močopudně - pročišťuje krev - snižuje dráždivost - pomáhá proti srdečním chorobám - pomáhá při horečkách, revmatických bolestech, ženských nervových potížích a při zánětu ledvin - působí protizánětlivě  

ČECHŘICE VONNÁ – latinsky Myrrhis odorata neboli šmelhous, krabilice, španělský kerblík, třebule španělská je k dostání v letních měsících. Krásná, zdravá a svěží Čechřice vonná dělá svému jménu čest, šíří okolo sebe příjemnou nasládlou vůni. Je ideální pro použití v kuchyni, ale i pro leštění dřeva. V zahrádkách se navíc vyjímá jako okrasná rostlina. Původ, historie a výskyt Původně se vyskytovala pouze v horách jižní Evropy (Pyreneje, Alpy, severní Apeniny a Dinárské pohoří). Postupně se rozšířila do Velké Británie, do střední Evropy, Skandinávie a Pobaltí. Svou oblibu si získala již během středověku, nejdříve jako kořenová a listová zelenina. U nás se rozšířila při tzv. alpské dřevařské kolonizaci horských oblastí, dnes ji můžeme nalézt v pohraničních oblastech. Roste na vlhčích loukách, v příkopech cest a podél potoků. Vyskytuje se ve vyšších polohách mezi 400–800 m n. m. Vzhled, chuť a vůně… Čechřice je vytrvalá bylina s přímou lodyhou. Lodyha je jemně rýhovaná, dutá a vysoká až 120 cm. Přízemní lístky jsou řapíkaté, matné a 50 cm dlouhé. Bílé květy mají tvar kalichu. Semena jsou nápadně velké, podlouhlé, 2–2,5 cm dlouhé, zpočátku zelenohnědé, později tmavé až téměř černé a lesklé. Čechřice má podobnou chuť jako lékořice, je nasládlá. Její vůně připomíná směs anýzu a fenyklu. Použití čechřice v gastronomii Používáme čerstvé listy a semena. Semena jsou vhodná ke sladkým pokrmům, např. ke kompotům, ovocným salátům, krémům. Listy se přidávají do tvarohových a jogurtových dipů nebo do salátů. Čerstvými listy lze zjemňovat saláty, polévky nebo omáčky, většinou stačí kousek listu. Čechřice se používá také ke zdobení dezertů. Lodyha je vhodná ke kandování a její kořeny se zpracovávají jako zelenina. Semena poskytují přírodní sladidlo pro diabetiky. Šťávou lze leštit dřevěné předměty Zpracování a skladování Na trhu je k dostání v letních měsících. Listy i semena lze uchovávat v chladničce několik dní, pokud jsou zabalené v mikrotenových sáčcích. Léčivé účinky - podporuje trávicí systém - působí mírně projímavě - zmírňuje kašel - posiluje organismus při anemii  

Jinak také černý kmín, černicha, černuc, český či falešný elebor. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Z černuchy se žvýkáním či mletím uvolňuje aroma vzdáleně připomínající majoránku, jinak ale téměř nevoní. Má lehce hořkou, aromatickou chuť. Je oblíbeným kořením v orientální, turecké a indické kuchyni. Její černá semena se používají na chlebové placky. Toto koření lze přidat do zeleninových pokrmů, do jídel z drůbežího a jehněčího masa, ale i do nakládané zeleniny a salátů. V mleté formě nebo jako zrna je černucha k dostání v obchodech s asijskými potravinami či v obchůdcích s kořením. Uchovává se v chladu a temnu. Černucha setá se pěstuje pro malá černá semena. Jedná se o jednoletou, otužilou bylinu, která dorůstá do výšky 60cm. Nese pětičetné květy a jemně zpeřené listy zbarvené šedozeleně. Pěstuje se ze semen. Tobolky se sbírají po vyzrání, potom se suší a roztrhávají, aby se semena uvolnila. Aroma černuchy není příliš silné. Chuť je oříšková, ostrá, asi mezi chutí máku a pepře, podobná oreganu. V Indii celou černuchou, zpravidla opraženou, koření zeleninu a luštěniny. Je také přísadou směsí koření (např. Panch phoron) a používá se i k posypání a kořenění chleba. Černucha se dobře doplňuje s koriandrem, novým kořením, saturejkou a tymiánem. Používá se jako prostředek odpuzující hmyz. Semena – jsou dlouhá 2-3mm, trojhranná, zbarvená sytě a matně černě. Drť – semena se melou na prášek mlýnkem na kávu.

DOBROMYSL OBECNÁ – latinsky Origanum vulgare, též známá jako oregano, dobráček, červená lebeda, divoká marjánka. Voňavá, léčivá i krásná Dobromysl obecná je nám známější jako oregano, tato bylinka je nejen velmi chutná, ale navíc prospívá našemu zdraví a zdobí zahrádku. Původ, historie a výskyt Pochází ze Středozemí, ale najdete ji i na našich loukách. V zahrádkách se pěstuje od nepaměti a má pověst zázračně léčivého koření. Doma je i v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, v nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. U nás se objevuje v teplejších oblastech, roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na mělkých půdách. Nejlépe se jí daří na slunečných polohách, roste rychle a mírně se šíří do blízkého okolí. Vzhled, chuť a vůně… Dobromysl je keříčková bylina s chlupatým dřevnatým oddenkem a načervenale zbarvenými lodyhami, má drobné zelené lístky. Běžně dorůstá do výšky 60 cm. Její kvítky jsou drobné a mají fialovou barvu. Dobromysl má lehce nasládlou, kořenitou a čerstvou chuť. Její vůně je velmi intenzivní. Odrůdy Krétské oregano Francouzské oregano Origanum compactum Zdraví a vitamíny Nať dobromysli obsahuje silice (především thymol a karvakrol) a třísloviny, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici, antioxidanty a další látky. Dobromysl je nektaronosná bylina, za jeden den vyprodukuje 1,1 mg nektaru s cukernatostí 76 %. Použití dobromysli v gastronomii Používáme listy, čerstvé i sušené. Koření se jí zejména pizzy a těstoviny s omáčkami, hodí se i k hovězím a vepřovým pečením, do bramborových jídel či k zelenině. Sklízení a uchovávání Z rostlinky sbíráme dvakrát ročně nať, a to v době květu a na podzim. Sušíme ji ve stínu rozprostřenou nebo v malých svazečcích. Uměle ji sušíme při 35 °C. Nejvhodnější doba pro sklizeň je okolo 12 hodiny, kdy má rostlina nejvíce účinných látek. Sušená i čerstvá dobromysl je běžně k dostání v supermarketech. Sušená má intenzivnější aroma. Uchováváme ji bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Čerstvá vydrží v chladničce až 4 dny, pokud je zabalená do vlhkého papíru a vložená do mikrotenového sáčku. Léčivé účinky - upravuje činnost žaludku - podporuje trávení - pomáhá při žaludečních potížích - pomáhá při nechutenství - zvyšuje tvorbu žluči - pomáhá při úporném a černém kašli - pomáhá při onemocnění dýchacího ústrojí - zlepšuje chuť jídlu - zlepšuje krevní oběh - má uklidňující účinky

Jinak také vlašský kopr, italský kopr, úkrop. Používáme semena, mletá nebo celá. Fenykl má nasládlou chuť připomínající lékořici. Semena fenyklu obsahuje směs pěti koření. Používá se při nakládání zeleniny a okurek jako nakládací koření. Fenyklem lze ochutit čaj i chléb, koření se jím také rybí nebo zeleninové pokrmy. Je možné jej kombinovat s petrželkou, chilli a dobromyslí. Fenyklová semena jsou k dostání v obchodech s kořením, ale i v lékárnách. Uchovávají se v temnu a chladu, mletá semena musí být uzavřena bez přístupu vzduchu, jinak ztrácejí aroma. Fenykl je trvalka s jemnými lístky a malými žlutými květy. Lodyhy jsou světlezelené a dosahují výšky 1,5-2m.  Plodenství se sklízejí těsně před dozráním plodů. V papírových sáčcích zachycujících nažky se zavěsí za stonky na suché místo. Celá rostlina je aromatická. Plody voní po anýzu, chuť je kořenná a vonná, ne tak sladká, s mírným náznakem kafru. V Itálii fenyklem ochucují pečené vepřové maso, přidávají jej i do salámu. V Íráku se fenykl mletý spolu s černuchou přidává do chleba, v Indii se plody fenyklu používají při přípravě vegetariánských pokrmů. Kandovaný fenykl je dobré žvýkat po jídle pro lepší zažívání. V Evropě se fenykl používá jako koření na ryby, slanečky, nakládané okurky a zelí. Plodenství fenyklu – květy v okolících později vystřídají plody dvounažky. Plody fenyklu – zelené až žlutohnědé nažky jsou dlouhé 5-10mm. Mají eliptický tvar, jsou rovné nebo mírně zakřivené, žebernaté, někdy s krátkým zbytkem čnělky. Drť – jedná se o nažky rozdrcené na jemný prášek. Silice – plody obsahují silici s hlavní složkou anetolem. Anetol se používá k výrobě pastisu i jiných anýzových nápojů.

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ – latinsky Symphytum officinale, lidově též zvaný medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký, kobylí mléko, kostihoj, nebo celíkový kořen. Nenápadný lidový léčitel Kostival se hojně využíval k léčení mnoha neduhů, používá se do mastí, tinktur, odvarů i čajů. Dnes ho sušený seženeme pouze v lékárně. Používá se k dochucování jídel. Původ, historie a výskyt Kostival lékařský je jako léčivá rostlina zmiňován již od 12. století. Roste především v Evropě (kromě severní a jižní části), východní hranice výskytu je v oblasti Střední Asie. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. Nalezneme ho na vlhčích stanovištích, jako jsou břehy řek a potoků, vlhké louky, vlhká pole nebo lužní lesy. Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. V Česku roste od nížin až po vyšší horské polohy. Vzhled, chuť a vůně… Kostival dorůstá až do výšky 1 metru. Listy jsou podlouhlé, kopinaté a zužují se do řapíku. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové. Kostival má černý řepovitý uvnitř bělavý oddenek. Chuť kostivalu je čerstvá, kořenitá a jeho vůně není nijak výrazná. Zdraví a vitamíny Obsahuje třísloviny, slizové látky, silice a škodlivé pyrolizidinové alkaloidy max. 0,3 %. Kořen a listy by se měly užívat vně, protože alkaloidy mohou být karcinogenní a při delším vnitřním užívání mohou poškozovat organismus. Používá se především jako mast nebo jako tinktura na obklady – na zlomeniny, při zánětu žil, při pohmožděninách. Použití kostivalu v gastronomii Používáme lodyhy a listy čerstvé, kořeny sušené a mleté. Toto koření se užívá jen v malém množství. Ochucují se jím saláty a polévky, lze ho jíst i jako zeleninu. Dříve se kostival přidával do omelet. Sběr a uchovávání K dostání je jen sušený kostival, a to pouze v lékárnách. Čerstvý je možné natrhat v přírodě. Zabalený do mikrotenového sáčku vydrží několik dní v chladničce. Kořen se sbírá na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim. Rychle se omyje a rozpůlí, suší na slunci nebo při umělé teplotě, která nesmí být vyšší než 45 °C. Léčivé účinky - ovlivňuje krevní oběh - působí mírně projímavě - zmírňuje bolest - podporuje regeneraci tkání Při vnitřním užití pomáhá při - tuberkulóze kostí - pohmožděninách - při kašli - bronchitidě - bolesti na prsou - žaludečních vředech - i při těžších nemocech krvácení a křečích žaludku - dvanácterníkových vředech - při zánětu pohrudnice - poruchách trávicích orgánů - úplavici - nemocech ledvinových - zahlenění dýchacích cest - a zlomeninách. Zevně se používá k obkladům na - rány - vředy - zanícené žlázy. Kostival lékařský byl v České republice vyloučen z oficiálních lékopisů a doporučuje se jen k vnějšímu použití. Pokud se užívá vnitřně, tak jen ve velmi malých dávkách a po velice krátkou dobu. Existuje podezření na poškození jater a na rakovinotvorné alkaloidy.

KOZLÍK LÉKAŘSKÝ – latinsky Valeriana officinalis. Kozlík se používá pouze pro lékařské účely. Léčí naši duši Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Zkracuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu, depresi a křečím. Snižuje krevní tlak a má mírně analgetické účinky. Zajímavostí je, že kladně působí i na kočky. Původ, historie a výskyt Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík se hojně vyskytuje ve střední a jižní Evropě a dále na východ až k Uralu. V České republice se vyskytuje zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých na živiny. Lze jej nalézt v údolních nivách a podél vodních toků i na železničních náspech, v silničních příkopech a podobně. Vzhled, chuť a vůně Patří do čeledi kozlíkovitých. Trvalka je vysoká až 2 m, lodyha nese zpeřené, světle zelené listy. Deštníkovitá květenství jsou složená z kvítků bílé nebo růžové barvy. Bylina má charakteristický pach, chutná nasládle kořenitě, později nahořkle. Odrůdy kozlík ukrajinský (Valeriana stolonifera) – kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. kozlík výběžkatý (V. excelsa) – se od kozlíku lékařského odlišuje zejména tvorbou nadzemních i podzemních výběžků a menším počtem lístků skládajících lodyžní listy. Zdraví a vitamíny Tato bylinka obsahuje alkaloidy. Používá se kořen, a to pouze pro léčivé účely. Kozlík pomáhá při nespavosti, stresu, má celkově uklidňující účinky. Kyselina valerová a izovalerová obsažené v kozlíku lékařském mají velmi silný vliv na chování koček. Vyvolává u nich libé reakce. Sušený kozlík je tak možné použít při výrobě hraček pro kočky. Tinkturu je možné například použít pro kočky na zpříjemnění pobytu v cizím prostředí. Sběr a uchovávání Sbíráme oddenek, a to nejlépe v květnu. Oddenek se omyje studenou vodou a suší se při teplotě do 30 °C. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Nesmí se sušit s jinými léčivými rostlinami, protože nabývá při sušení silný a pronikavý aromatický zápach. Skladujte izolovaně v uzavřených nádobách. Léčivé účinky - uklidňuje při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce) - při nervovém vyčerpání - při migrénách - při nespavosti způsobené přepracováním - při žaludečních neurózách - tiší bolesti - uvolňuje křeče - snižuje tonus hladkého svalstva - rozšiřuje věnčité tepny - působí proti nadýmání a dávení - tlumí sexuální aktivitu - pomáhá při poruchách štítné žlázy - pomáhá při ženských chorobách

Patří do čeledi hluchavkovitých. Polokeř dorůstá do výšky 40-60cm. Listy jsou úzké, aromatické, stříbřitě šedě chlupaté. Vonné květy vyrůstají v dlouhých, stopkatých lichoklasech. Levandule obsahuje hořčiny, třísloviny, saponiny a éterické oleje. Mladé výhony se mohou používat jako koření. Květy se zavěšují, suší a poté se zdrhávají ze stonků. Uchovávají se v uzavřené dóze. Levandule patří ke známým "provensálským bylinkám". Okoření pokrmy z masa a ryb, ochutí i sladká jídla. Tato bylinka pomáhá při žaludečních potížích, při nervozitě, má uklidňující účinky.