Hlavonožci

Je rozšířená v Atlantském oceánu od Norska po jih Afriky a také v celém Středozemním moři. Sépie obecná se většinou zdržuje u dna moře, kde se natřásáním ploutevního lemu zahrabává do písku. Písek, který se na těle sépie usadí, slouží jako maskování. Sépie obecná má, stejně jako ostatní příslušníci rodu Sepia, zploštělé oválné až okrouhlé tělo, na bocích přecházející do ploutevního lemu. Charakteristickým znakem je zebrovitá kresba z tmavých příčných pruhů na hřbetě. Břicho je zbarvené nevýrazně. Chapadla jsou dvě, dlouhá, zpravidla stočená a ukrytá v dutinách po obou stranách úst. Pokud se přiblíží kořist, sépie chapadla velmi rychle vystřelí. Větší jedinci mohou dosáhnout délky až 65cm, v průměru sépie měří 25-30cm. Sépie obecné se ve střední Evropě neprodávají tak často jako olihně. Křehčí maso mají menší sépie, maso větších jedinců je třeba nejdříve naklepat a potom tepelně upravit. Vhodným způsobem úpravy je smažení nebo grilování. Sépie lze také nadívat a péct, v Itálii jsou oblíbené dušené.

Je rozšířená především ve Středozemním moři. Jiné, podobné druhy se vyskytují ve všech světových mořích. Oliheň obecná žije v mělkých pobřežních vodách, zřídka se vyskytuje také v hloubkách do 200m. Olihně se sdružují do velkých hejn, která vytvářejí útvary připomínající formace stěhovavých ptáků. I při změně směru zůstávají formace zachované. Oliheň obecná dorůstá do délky 30-50cm, dosahuje hmotnosti až 2kg. Má hladkou kůži, zbarvení je pískové až hnědé nebo červené. Vnitřní schránka je zredukovaná na listovitý útvar, tzv. kost. Tyto hlavonožce lze konzumovat syrové, upravené jako sushi nebo sašimi. Maso je pevné, libové. Vhodným způsobem tepelné úpravy je krátké povaření, smažení, grilování nebo fritování. Může se také delší dobu dusit, v závislosti na velikosti 30-45 minut. Maso větších olihní je třeba před smažením naklepat, menší olihně lze tepelně upravovat vcelku. Tělové vaky olihní jsou vhodné k plnění různými nádivkami.   K dalším důležitým druhům z řádu krakatic patří kalmar šípový, rozšířený v Atlantském oceánu. Dále kalmar tichomořský, vyskytující se v Tichomoří. V Atlantiku a ve Středozemním moři se vyskytují také krátkoploutví kalmaři. Způsoby tepelné úpravy jsou stejné jako u ostatních druhů krakatic.

Vyskytuje se především u skalnatých pobřeží ve Středomoří a v Atlantském oceánu.Ve Středomoří se chobotnice pobřežní často prodává čerstvá. Menší jedinci o délce jen asi 70cm se vyskytují také v Severním moři, ve Středomoří a jiných teplejších mořích žijí chobotnice měřící až 3m. Chobotnice pobřežní loví v noci, živí se raky, kraby, mlži i humry. Tělo má vakovitý tvar, v přední části jsou umístěné oči s víčky. Na pohyblivých chapadlech jsou vždy dvě řady přísavek. Chapadla tohoto druhu mohou dosahovat délky až 1m. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, dušení, smažení nebo grilování. Maso je poměrně pevné, vyžaduje delší tepelnou úpravu a často i naklepání před tepelnou úpravou. Z chobotnic lze připravit také chutné saláty, v Japonsku a Koreji se chobotnice pobřežní vaří a prodávají naložené ve slaném nálevu. Předem uvařené chobotnice slouží k přípravě sushi.

Je rozšířená ve Středozemním moři a v Atlantském oceánu, zdržuje se především u skalnatých pobřeží. Chapadla chobotnice kadeřavé mají pouze jednu řadu přísavek. Jsou propojena blánami a vytvářejí souvislou plovoucí plochu. Jedinci dosahují délky jen asi 40cm. Maso vyžaduje delší dobu tepelné úpravy. Chobotnice kadeřavá je vhodná k vaření nebo grilování.

Je rozšířená především ve Středozemním moři, žije v úsecích s bahnitým a písčitým dnem. Chobotnice pižmová se prodává většinou jen v oblastech svého výskytu. Chapadla mají jen jednu řadu přísavek. Vzhledem je tento druh podobný chobotnici kadeřavé, je však podstatně menší. Malé chobotničky pižmové mají křehké maso, které není třeba před tepelnou úpravou naklepávat. Hodí se k vaření a grilování, lze je připravovat i plněné. V Itálii se z marinovaných chobotnic připravují předkrmy, často se také podávají smažené. V Řecku jsou tyto chobotnice oblíbené dušené v rajčatové omáčce.