Měkkýši

Jedná se o velmi přizpůsobivého, robustního mlže. Slávka jedlá se vyskytuje ve všech mořích a oceánech severní polokoule. Žije přichycená na skalách nebo útesech, spokojí se i s kameny nebo jinými předměty. Slávky osidlují poměrně mělká pásma, dokonce i watty – území na přechodu pevniny a moře, která jsou při přílivu pravidelně zaplavována vodou. Slávkám zde nevadí, že se během odlivu ocitnou na suchu. V mělkých vodách slávky tvoří velké kolonie, tzv. lavice, ve kterých žije až několik tisíc jedinců. Chov slávek v akvakulturách je bez problémový, snadno se totiž rozmnožují. Největší farmy slávek jedlých jsou v Evropě u pobřeží Severního a Baltského moře a podél francouzského pobřeží Atlantiku. Chovají se také v Severní Americe, největším producentem slávek v současnosti je Čína. Lastury slávek jsou modročerné, kapkovitě protáhlé a identicky tvarované. Dosahují délky max. 10cm. Vnitřní stranu lastur pokrývá perleťová vrstva. Maso slávek je výrazně oranžové. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře ve vývaru z bílého vína  a  zeleniny. Slávky lze konzumovat i syrové.

Původem tento druh pochází ze Středozemního a Černého moře, dále z atlantského pobřeží Španělska a Portugalska. Dnes je slávka středomořská rozšířená i v jižní Africe, v některých pobřežních regionech USA a na Havajských ostrovech. Slávka středomořská má trochu širší a větší schránky než slávka jedlá. Zbarvení lastur je modročerné, lastury jsou často porostlé svijonožci. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře. Tyto slávky slouží také k přípravě rybích polévek, skvěle chutnají i v kořeněných omáčkách.

Ve volné přírodě se tento druh slávek vyskytuje pouze v mořích kolem Nového Zélandu. Slávky novozélandské se v současnosti ve velkém chovají v akvakulturách. Dovážejí se i do Evropy, jsou běžně k dostání. Poznávacím znakem tohoto druhu mlžů jsou smaragdově zelené pruhy podél vnějších okrajů lastur. Maso samic je lososovitě zbarvené, maso samců je světle krémové. V prodeji jsou jedinci o velikosti 10-15cm, dospělé slávky novozélandské dosahují délky až 20cm a více. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře nad vývarem court-bouillon. Uvařené a lastur zbavené slávky se hodí na přípravu studených salátů nebo jako přísada do polévek. Plněné nebo grilované slávky jsou oblíbené zejména na Novém Zélandu.

Je rozšířená ve Středomoří, patří k chráněným druhům živočichů a nesmí se sbírat. Datlovky vrtavé žijí rády v úkrytu. Svá obydlí ve vápencových skalách nebo v korálových útesech si samy vyhlubují pomocí sekretu žláz, který obsahuje kyselinu. Tvar těla datlovek je velmi protáhlý. Lastury jsou tmanovhnědé, tvarem i barvou připomínají datle. Jedinci dosahují velikosti 5-8cm, někdy mohou dorůst až do délky 11cm. Datlovky jsou velmi chutné mušle, výtěžek masa je však nízký. Tento druh mušlí lze konzumovat i za syrova. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře, oblíbené jsou také polévky z datlovek v kombinaci s jinými mořskými plody. Cena datlovek vrtavých je vysoká.

Je rozšířená ve Středozemním moři a ve východním Atlantském oceánu. Tělo této návky je protáhlé, tvarem připomíná člun. Lastury jsou tmavohnědé, pokryté načervenalými klikatými pruhy. Návka Noemova má velký kulinářský význam. Konzumuje se syrová nebo vařená.

Je rozšířená podél tichomořského pobřeží Ameriky, zdržuje se v úsecích s písčitým dnem v pásmu přílivu a odlivu. Lastury návky obrovské jsou výrazně rýhované, při pohledu zepředu působí až pravoúhle. Schránka je světlá, pokrytá hnědým periostrakem. Maso návek obrovských se zpravidla vaří v lasturách nebo vyloupané. Je vhodné na přípravu hustých polévek.

Tento druh návek má značný hospodářský význam v Japonsku, Koreji a Číně. Lastury jsou tmavé, s výrazným rýhováním, periostrakum má vousatý povrch. Charakteristickým znakem návky akagaj jsou silná, paprsčitá žebra. V asijské kuchyni se tyto návky používají syrové na přípravu sushi, konzumují se také vařené.

Je rozšířená od pobřeží Norska po Kanárské ostrovy, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka obecná se zdržuje v hloubce do 20m. Schránky jsou tlusté, kulaté, pokryté výraznými soustředěnými pruhy. Na okrajích mají zbytky tmavého periostraka. Schránky mohou měřit 6-8cm. Lastury jsou na povrchu měkké, sametové. Zámek mezi lasturami tvoří řada rovnoměrně tvarovaných zoubků. Větší mandlovky mohou mít poměrně tuhé maso, používají se často nadrobno nasekané na přípravu nádivek.

Je rozšířená v Atlantském oceánu, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka pravá se podobá mandlovce obecné, má ale tmavší schránku s jemnými,  sbíhajícími se proužky. Maso tohoto druhu mandlovek se po nasekání nadrobno hodí k přípravě nádivek.

Vyskytuje se ve Středozemním moři a podél atlantského pobřeží od Portugalska po Maroko. Žije v mělkých vodách s písčitým dnem. Schránky mandlovky fialové jsou velké 4-8cm, okrouhlé a na jejich povrchu jsou jemná, paprsčitá, na okraji lehce zvlněná žebra. Povrch lastur je šedofialově zbarvený, vnitřní vrstva je bílá až růžová, jsou na ní hnědofialové skvrny. Maso mandlovky fialové se zpravidla zpracovává nasekané nadrobno do nádivek, hodí se také k dušení.