Plži a mlži

Je nejčastěji se vyskytujícím druhem zaděnkovitých. Zaděnka jedlá je rozšířená v Atlantském oceánu a v celém Středomoří. Zdržuje se na písčitém dně v hloubce do 100m. V akvakulturách se tento druh chová v Itálii, Francii a ve Španělsku, u Středozemního moře a podél francouzského pobřeží Atlantiku se běžně prodává na trzích s rybami a mořskými plody. Zaděnka jedlá je poměrně velká, poznávacím znakem jsou výrazná soustředná žebra na povrchu lastur. Lastury jsou pokryté výrůstky, které se nacházejí nejméně na jedné straně žeber. Zbarvení lastur je béžové až světlohnědé s trochu tmavšími, radiálními pruhy. Schránky dosahují šířky asi 7cm. Zaděnka jedlá patří k velmi chutným mlžům, může se konzumovat i v syrovém stavu. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení, gratinování nebo grilování v lasturách. Maso se hodí i do nádivek. Doba tepelné úpravy nesmí být příliš dlouhá, ztratilo by se jedinečné aroma.

Je hojně rozšířená v celé oblasti Středozemního moře. Žije v mělkých úsecích pobřežních vod s písčitým nebo štěrkovým dnem. Zaděnka slepičí má velký komerční význam zejména v Itálii, do vnitrozemí se dováží mražená nebo konzervovaná. Schránky mají téměř kulatý tvar, dosahují průměru max. 5cm. Na povrchu lastur  je 10 až 21 radiálních žeber a mnoho menších žeber se nachází v meziprostorech. Maso je křehké, má vynikající chuť. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře, zaděnky tohoto druhu se používají také na přípravu polévek nebo jsou oblíbené v kombinaci s těstovinami.

Je hojně rozšířená od Rudého moře přes celý Indopacifik až po Austrálii. Zaděnka malá tichomořská patří k menším zástupcům čeledi zaděnkovitých. Schránky dosahují průměru 4-5cm. Lastury jsou zbarvené fialově, na jejich povrchu jsou prstencovité, šupinaté lamely. Vnitřní strany lastur mají růžovou barvu. Tento druh zaděnek je vhodný především k dušení v páře.

Vyskytuje se v Atlantiku a ve Středozemním moři. Často se loví ve Španělsku a v Itálii, kde se chová i v akvakulturách. Povrch lastur má porcelánový lesk. Soustředná žebra jsou nevýrazná, povrch schránky proto působí hladce. Lastury jsou zbarvené dohněda, dosahují průměru asi 11cm. Menší zaděnky chione se konzumují syrové, větší je vhodné podusit nebo zapéct. Maso se také používá při přípravě nádivek, má vynikající chuť.

Vyskytuje se u atlantského pobřeží USA mezi Severní Karolínou a Floridou. Sunray venus má nezvykle protáhlé tělo, dorůstá do délky max. 15cm. Schránka je tenkostěnná, zbarvená béžově až fialově. Je pokrytá soustřednými pruhy. Menší zaděnky tohoto druhu se hodí k dušení v páře. Maso větších zaděnek bývá tužší, je proto vhodné na přípravu nádivek.

Tento druh je rozšířený v Indopacifiku, kulinářský význam má především v Číně, v Japonsku a na Tchaj-wanu. Z lastur hamaguri se vyrábějí hrací figurky pro asijské společenské hry. Schránka těchto zaděnek má téměř hladký povrch, soustředná žebra jsou vyvinuta jen slabě. Zbarvení je variabilní, od béžové barvy přes šedou až k fialové a tmavohnědé. Hamaguri se hodí na přípravu polévek. Maso v Japonsku používají zasyrova nebo dušené na přípravu sushi. Vhodnou tepelnou úpravou je také dušení v saké nebo grilování.

Je rozšířená podél amerického pobřeží Atlantiku, má zde velký hospodářský význam. V Evropě se tyto mušle vyskytují podél anglického a francouzského pobřeží Lamanšského průlivu, u francouzského pobřeží Atlantiku, v Biskajském zálivu, u jihu Španělska, Portugalska a ve Středomoří. V těchto oblastech jsou chionky jedlé úmyslně vysazovány. Schránky jsou vejčité, silnostěnné a poměrně hladké, pokryté tenkými žebry. Povrch lastur je pískově zbarvený, vykazuje tmavé prstence. Menší chionky se podávají většinou čerstvé, zaživa na ledu přímo z otevřených lastur jako on the half shell. Větší, trochu tužší mušle jsou častou přísadou do polévek. Vaří se také spolu s jinými mořskými plody a kukuřičnými klasy v jámách vyhloubených do země – připravuje se tak tradiční pokrm clambakes. Vhodným způsobem tepelné úpravy používaným v Evropě  je dušení na bílém víně s bylinkami a kořenovou zeleninou.

Je rozšířená v Atlantském oceánu a ve Středozemním moři. Tapeska křížová je oblíbená především ve Francii a ve Španělsku. Lastury dosahují velikosti 4-8cm, mají asymetrický tvar – jsou protáhlé jedním směrem. Základní zbarvení je hnědavé, na povrchu lastur jsou široké světlé a tmavší pruhy. Tapeska křížová je velice chutným druhem zaděnkovitých. Může se konzumovat zasyrova, vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v bílém víně s bylinkami.

Je rozšířená v Atlantském oceánu a ve Středozemním moři, vyskytuje se také v Severním moři. Na povrchu lastur je kresba připomínající kobercový vzor, odtud také označení kobercová škeble, angl. carpet shell. Tapeska hladká dorůstá do délky 7cm. Tento druh mušlí se hodí ke konzumaci zasyrova nebo k dušení v páře.

Ve 20. letech minulého století byla tapeska filipínská zavlečena do USA, kde se v současnosti komerčně využívá podél západního pobřeží. V Evropě se dnes chová také uměle, např. u francouzského pobřeží Atlantiku a Středomoří. Schránky jsou silnostěnné, mají asymetrický tvar stočený na jednu stranu. Lastury jsou pokryté soustřednými a radiálními žebry, která jsou v místech propojení výrazně zesílená. Zbarvení lastur je krémové s kresbou z tmavších proužků, skvrn a paprsků. V USA se tapesky filipínské podávají živé v otevřených lasturách jako on the half shell. V Itálii jsou oblíbené dušené v kombinaci s těstovinami.