Plži a mlži

Jedná se o velmi přizpůsobivého, robustního mlže. Slávka jedlá se vyskytuje ve všech mořích a oceánech severní polokoule. Žije přichycená na skalách nebo útesech, spokojí se i s kameny nebo jinými předměty. Slávky osidlují poměrně mělká pásma, dokonce i watty – území na přechodu pevniny a moře, která jsou při přílivu pravidelně zaplavována vodou. Slávkám zde nevadí, že se během odlivu ocitnou na suchu. V mělkých vodách slávky tvoří velké kolonie, tzv. lavice, ve kterých žije až několik tisíc jedinců. Chov slávek v akvakulturách je bez problémový, snadno se totiž rozmnožují. Největší farmy slávek jedlých jsou v Evropě u pobřeží Severního a Baltského moře a podél francouzského pobřeží Atlantiku. Chovají se také v Severní Americe, největším producentem slávek v současnosti je Čína. Lastury slávek jsou modročerné, kapkovitě protáhlé a identicky tvarované. Dosahují délky max. 10cm. Vnitřní stranu lastur pokrývá perleťová vrstva. Maso slávek je výrazně oranžové. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře ve vývaru z bílého vína  a  zeleniny. Slávky lze konzumovat i syrové.

Původem tento druh pochází ze Středozemního a Černého moře, dále z atlantského pobřeží Španělska a Portugalska. Dnes je slávka středomořská rozšířená i v jižní Africe, v některých pobřežních regionech USA a na Havajských ostrovech. Slávka středomořská má trochu širší a větší schránky než slávka jedlá. Zbarvení lastur je modročerné, lastury jsou často porostlé svijonožci. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře. Tyto slávky slouží také k přípravě rybích polévek, skvěle chutnají i v kořeněných omáčkách.

Ve volné přírodě se tento druh slávek vyskytuje pouze v mořích kolem Nového Zélandu. Slávky novozélandské se v současnosti ve velkém chovají v akvakulturách. Dovážejí se i do Evropy, jsou běžně k dostání. Poznávacím znakem tohoto druhu mlžů jsou smaragdově zelené pruhy podél vnějších okrajů lastur. Maso samic je lososovitě zbarvené, maso samců je světle krémové. V prodeji jsou jedinci o velikosti 10-15cm, dospělé slávky novozélandské dosahují délky až 20cm a více. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře nad vývarem court-bouillon. Uvařené a lastur zbavené slávky se hodí na přípravu studených salátů nebo jako přísada do polévek. Plněné nebo grilované slávky jsou oblíbené zejména na Novém Zélandu.

Je rozšířená ve Středomoří, patří k chráněným druhům živočichů a nesmí se sbírat. Datlovky vrtavé žijí rády v úkrytu. Svá obydlí ve vápencových skalách nebo v korálových útesech si samy vyhlubují pomocí sekretu žláz, který obsahuje kyselinu. Tvar těla datlovek je velmi protáhlý. Lastury jsou tmanovhnědé, tvarem i barvou připomínají datle. Jedinci dosahují velikosti 5-8cm, někdy mohou dorůst až do délky 11cm. Datlovky jsou velmi chutné mušle, výtěžek masa je však nízký. Tento druh mušlí lze konzumovat i za syrova. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře, oblíbené jsou také polévky z datlovek v kombinaci s jinými mořskými plody. Cena datlovek vrtavých je vysoká.

Původně byla rozšířená podél atlantského pobřeží jižního Portugalska a Španělska po Maroko, vyskytovala se také ve Středozemním moři. V Evropě patřila ústřice portugalská až do 70. let minulého století k hojně chovaným druhům. V důsledku virového onemocnění byly stavy těchto ústřic téměř vyhubeny, ústřice portugalská byla v chovech nahrazena ústřicí obrovskou. Oproti lasturám ústřice jedlé jsou lastury ústřice portugalské jsou protáhlejší a zaoblenější. Jedinci dorůstají do délky 10cm. Maso je zbarvené šedofialově, známé ústřice fines de claires z francouzských chovů v Marennes mají maso zelenavé. Odlišné zbarvení masa je dáno potravou, kterou ústřice přijímají. Ústřice portugalská se většinou konzumuje syrová, v otevřených lasturách. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Jedná se o tichomořský druh, původně rozšířený ve východní Asii. Chov ústřice obrovské má dlouhou tradici v Japonsku a v Číně. Ústřice obrovská je největším zástupcem ústřic. Je robustní, odolná, rychle se rozmnožuje, rychle roste a není náročná na salinitu a teplotu vody. Hodí se proto k chovu v akvakulturách. Tvarem a zbarvením je ústřice obrovská podobná ústřici portugalské, dosahuje však podstatně větších rozměrů. Maximální šířka schránky činí až 30cm. Lastury jsou šedohnědé až zelenavé, velmi rozmanitě tvarované. Vnitřní strany lastur jsou čistě bílé, maso má krémově šedé a zlatožluté zbarvení. Ústřice obrovská má významný podíl na nabídce ústřic na evropském trhu. V Evropě se tento druh konzumuje většinou syrový, v USA a v Kanadě se vaří. Z ústřic obrovských se připravují polévky, často se smaží nebo fritují. Prodávají se také vařené, konzervované nebo uzené, v asijských zemích se suší. Jsou základní surovinou pro výrobu ústřicové omáčky (oyster sauce).

Jedná se o tichomořský poddruh ústřic, původem z japonské zátoky Kumamoto. Ústřice kumamoto je blízkou příbuznou ústřice obrovské, chovatelé se dokonce pokoušeli o jejich křížení. Komerčně se tyto ústřice v Japonsku moc nevyužívají, velké oblibě se však těší na západním pobřeží USA. Schránka ústřic je silně zaoblená, okrouhlá, na povrchu s výraznými radiálními žebry. Ústřice kumamoto se prodávají ve velikosti 5-7cm. V Americe se konzumují většinou syrové, podávají se v otevřených lasturách jako on the half shell. Chuť je vynikající, jemná, mírně nasládlá.

Jedná se o asijský druh ústřic, pocházející z východoasijských a japonských vod. Od konce 90. let minulého století se ústřice čínské chovají uměle na severozápadě USA. Jsou rychle rostoucí, odolné a velmi chutné. Menší ústřice čínské mají okrouhlý tvar, lastury jsou na povrchu poměrně hladké. Jedinci mohou dosáhnout délky až 27cm, potom je povrch jejich lastur drsný, taškovitě strukturovaný. Schránka většinou nebývá rýhovaná. Maso je světlé, uprostřed s tmavou skvrnou. Menší ústřice čínské se mohou konzumovat syrové přímo z lastur. Větší jsou vhodné k vaření, smažení nebo grilování.   Mezi méně známé ústřice patří papillon – jedná se o jednu z forem ústřice portugalské. Pochází z Francie, svůj název dostala díky tvaru schránky, připomínající motýla. Ústřice golden mantle – je jednou z forem ústřice obrovské, chová se také u tichomořského pobřeží USA. Maso má výrazné zlatožluté zbarvení. Yearling – další z chovaných forem ústřice obrovské, kultivuje se u tichomořského pobřeží USA. Yearling připomíná ústřici portugalskou. Sylt spezial – navzdory severomořskému názvu patří tyto ústřice k tichomořskému druhu ústřic obrovských. Chovají se na severu Německa. Malpeque – je obchodní označení severoamerické ústřice atlantské, která se kultivuje u kanadského pobřeží Atlantiku.

Původní oblastí rozšíření je severoamerické pobřeží Atlantského oceánu od Kanady po Mexiko. Ústřice atlantská se kultivuje především u východoamerického pobřeží. Dříve představovala nejčastější a komerčně nejdůležitější ústřici Severní Ameriky. Tvar schránky ústřice atlantské je okrouhlý, povrch lastur je jen mírně šupinatý. Zaoblení spodní lastury je výrazné. Barva lastur je písková až tmavošedá nebo hnědá, někdy se zelenavým nádechem. V prodeji jsou jedinci o velikosti asi 10cm, ústřice ale mohou dorůst až do čtyřnásobné velikosti. Ústřice atlantská se konzumuje v syrovém stavu, často s přidáním kapky tabasca. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, tyto ústřice se hodí na přípravu polévek, k fritování nebo gratinování.

Jedná se o původně místní druh ústřic na západním pobřeží Ameriky. Populace těchto ústřic byly v důsledku intenzivního výlovu a znečištění moře natolik zdecimovány, že bylo ohroženo přežití druhu. Dnes probíhají pokusy zvýšit stavy populací ústřic olympia v zátoce Puget Sound a také kultivovat tento druh v umělých chovech. Ústřice olympia patří ke stejnému rodu jako ústřice jedlá, podobá se jí i tvarem. Schránky mají okrouhlý, plochá tvar, povrch je mírně šupinatý. Tyto ústřice rostou pomalu, dorůstají do délky jen asi 5cm. Cena ústřic tohoto druhu je vysoká, maso je velmi chutné. Nejčastější způsob konzumace je zasyrova.