Focaccia – úžasný italský chleba

Jestli jste někdy byli na dovolené v Řecku, Španělsku nebo Itálii, určitě jste si všimli, že tamější pekárny nabízí jiný sortiment než ty naše. Přímořské národy preferují pečivo z bílé mouky a určitě je neuvidíte mazat si máslo nebo paštiku na rohlík, pečiva konzumují mnohem méně než my a je pro ně jen takovým doplňkem k salátům a dalším pokrmům. Typické pro ně je, že si prsty odlamují kousky pečiva a namáčejí si ho do olivového oleje. Takové pečivo je většinou hodně hydratované (má velký podíl vody, tudíž je hodně lepivé a hůře se s ním pracuje) a dlouho kyne, existuje ale i jedna výjimka.

Focacciu zvládne každý

Těsto na focacciu, které si dnes společně připravíme, není nijak moc hydratované, a pokud jste někdy zkoušeli jednoduché domácí pečivo, bude pro vás práce s tímto těstem hračka. Zvládne ji ale i ten, kdo s kynutým těstem nikdy nepřišel do styku, zkrátka focaccia se povede každému. Není potřeba nechávat vzejít kvásek, jen se umíchá těsto a nechá se zhruba hodinu kynout. A pak přichází ta nejzábavnější část – tvarují se placky, které se posolí, potřou olejem a pak se do nich vtlačují prsty. Pokud máte děti, určitě vám s touto činnosti rády pomohou, je to skoro jako tvarování modelíny. Ale ještě lepší, protože focacciu potom mohou sníst.

Ochuťte ji

Základní verze focaccii neobsahuje nic kromě těsta, mořské soli a olivového oleje. Můžete ji ale ozvláštnit a posypat ji bylinkami dle vlastního výběru, anebo do těsta zamíchat další ingredience. Mohou to být třeba olivy, sušená rajčata, chilli vločky, nadrobno pokrájený nebo utřený česnek, jarní cibulka nebo kostičky opražené slaniny. Focacciu také můžete obložit podobně jako pizzu – potřete ji rajčatovým sugem a navrch poklaďte šunku, salám, cherry rajčata, beraní rohy, olivy, žampiony, špenát sýr nebo cokoliv jiného, co máte rádi. Pokud zvolíte tuto obloženou verzi, doporučujeme nejprve asi 5 minut péct suchou focacciu, potom ji vyjmout, obložit a dopéct.

Něco z historie

Focaccia je oblíbenou pochoutkou už tisíce let. Poprvé ji připravili nejspíše Etruskové, kteří žili na Apeninském poloostrově ještě před založením Říma. Odtud se rozšířila do Řecka a později po velké části území Římské říše. Pečivo, které patrně vzniklo z italské focaccii, nalezneme ve Francii (fougasse), ve Španělsku (hogaza) i v Argentině (fugazza). Focaccia se původně pekla na rozpálených plochých kamenech, později i v pecích. V době rozmachu Římské říše se tyto chlebové placky hojně prodávaly v pouličních stáncích a pekárnách. V jihoitalském městě Pompeje se díky výbuchu sopky v roce 79 n. l. do dnešních dní zachovaly i potraviny, focacciu nevyjímaje. A po přečtení předchozího odstavce vás asi nepřekvapí, že právě z focaccii obložené nejrůznějšími surovinami se zrodila první pizza.

Recept na focacciu

• 500 g hladké mouky

• 340 ml vlažné vody

• 21 g čerstvého droždí

• 1 lžička soli

• mořská sůl na posypání (spíše hruběji mletá)

• panenský olivový olej

Do mísy s vlažnou vodou rozdrobíme droždí a metličkou nebo vidličkou promícháme, aby se rozpustilo. Postupně přisypáváme mouku a mícháme, vařečkou nebo rukama vypracujeme hladké těsto. Necháme ho v míse, přikryjeme ho kuchyňskou utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Asi 20 minut před tím, než tato hodina uplyne, si zapneme troubu na 220°C, pokud vlastníme šamotový pizza kámen, dáme ho hřát do trouby. Vykynuté těsto rozdělíme na poloviny, každou buď rozprostřeme do menšího plechu, anebo, pokud používáme kámen na pečení, každou polovinu ještě rozpůlíme a vytvarujeme čtyři kulaté placky. Těsto posypeme mořskou solí a pokapeme olivovým olejem, prsty vtlačujeme kolmo do těsta, aby se ingredience propojily. Neděste se, pokud vám v těstě zbydou „krátery“, správná focaccia má přesně takhle hrbolatě vypadat. Kdo chce, může focaccii posypat bylinkami. Focaccii pečeme zhruba 10 až 15 minut, dokud nejsou svrchu zlatavé. Necháme je zchladnout na kovové mřížce.