Nejlepší pizza bude vaše domácí!

Možná právě proto, že je pizza k dostání všude kolem nás, jen málo lidí někdy v životě zkoušelo upéct si vlastní pizzu z domácího těsta. Vždyť i to těsto se dá koupit připravené, případně se může použít listové. Připravit si domácí pizzu se vyplatí. Je nejen levnější,  ale také chutnější, každý si na ni může dát přísady podle své chuti a aktuální nálady.

Pečená placka - první "pizza"

Když pátráme po historii pizzy, musíme začít nějakých pět století před naším letopočtem, kdy si perští vojáci na svých štítech opékali chlebové placky potřené olejem a dochucené sýrem a datlemi. Marcus Porcius Cato, žijící mezi roky 234 a 149 př. n. l., sepsal patrně první „recept“ na předchůdce pizzy. Jeho chlebová placka byla potřena olivovým olejem a medem s bylinkami a opečena na horkém kameni. Peršané ji nakonec rozšířili i na Apeninský poloostrov, kde byla dále vylepšována a kde také získala pizza své jméno - to vzniklo ze slova „picea“, tedy péct. V 1. století n. l. pak také vyšla první kuchařka, Apiciova „De Re Coquinaria“, která obsahuje i recept na pizzu s kuřecím masem, sýrem, česnekem a dalšími ingrediencemi.

Rajčata a mozzarella

V roce 1522 byla z Jižní Ameriky do Evropy poprvé přivezena rajčata. Tyto plody, považované za jedovaté, použili lidé na chlebovou placku, a výsledek se jim velmi zamlouval. Vzhledem k použitým surovinám byla pizza potravou chudiny, v 17. století si ji mohl každý obyvatel Neapole koupit v pouličním stánku. Pizza se ale brzy stala známou po celé Itálii a mnoho obyvatel země putovalo do Neapole právě za účelem ochutnání této pochoutky. To vedlo dokonce až k návštěvě krále Umberta I. a jeho manželky Margherity v roce 1889. Zkušený pizzař Raffaele Esposito jim připravil tři pizzy - první s vepřovým sádlem, sýrem a bazalkou, druhou s olivovým olejem, česnekem a rajčaty a třetí v barvách italské vlajky s rajčaty, mozzarellou a bazalkou. Královna byla nadšena především z té poslední, která byla na její počest pojmenovaná Pizza Margherita.

Z Neapole do celého světa

Pizza se brzy stala populární v celé Itálii a postupně i v Evropě. V druhé polovině 19. se dostala spolu s italskými emigranty do Spojených států amerických, kde zažila obrovský boom. Nejdříve se prodávala podobně jako kdysi v Neapoli v pouličních stáncích, později začaly vznikat první pizzerie. Po druhé světové válce byla pizza jedním z nejoblíbenějších jídel a v roce 1957 představila společnost Celanto Brothers první mraženou pizzu na světě. Poslední celosvětový úspěch zaznamenala pizza v roce 2009, kdy neapolská pizza Margherita a Marinara získaly status evropského dědictví.

Vyznejte se v příchutích

Pizza se dá ochutit obrovským počtem přísad a tak nabízí téměř nekonečné množství kombinací. Každá pizzerie i stánek s pizzou má své vlastní druhy a ne všude seženete všechny, přesto však existuje několik druhů s originálními italskými názvy a poměrně ustáleným složením. Pokud se toužíte blýsknout před přáteli při příští návštěvě pizzerie nebo prostě jen chcete mít v pizzách jasno, pomůže vám tento přehled:

• Margherita – tomat, mozzarella, bazalka
• Marinara – tomat, česnek, oregano
• Prosciutto – tomat, mozzarella, šunka
• Funghi – tomat, mozzarella, houby, šunka
• Diavola – tomat, mozzarella, olivy, pálivý salám
• Capricciosa – tomat, mozzarella, šunka, žampiony, olivy, artyčoky
• Tonno – tomat, mozzarella, tuňák
• Frutti di Mare – tomat, mozzarella, plody moře (krevety, mušle, chobotničky)
• Quattro Formaggi – tomat, mozzarella, další 3 druhy sýra (nejčastěji gorgonzola, parmezán a pecorino)
• Quattro Stagioni – každá čtvrtka pizzy je tvořena jiným druhem (nejčastěji Margherita, Prosciutto, Diavola a Quattro Formaggi)

V současné době je nejvíce populární i pizza se smetanovým základem. Ingredience jsou většinou stejné jako u klasických druhů pizzy, jen namísto tomatové omáčky je těsto polité ochucenou smetanou.

Domácí pizza

Upéct vlastní pizzu není nic složitého. Stačí zpracovat těsto, rozprostřít ho na ideálně na speciální plech na pizzu, potřít ho tomatovou omáčkou nebo polít smetanou a pak naskládat ingredience. Mohou se  použít výše uvedené osvědčené kombinace nebo si můžete namíchat chutě zcela podle svého přání. A pak zbývá už jen strčit do trouby a vydržet několik minut, než se budete moci zakousnout do nejlepší pizzy, jakou jste kdy jedli. K porcování je nejlepší použít otočný kráječ.

Základní těsto na pizzu

• 500 g hladké mouky
• ½ kostky droždí
• 200 ml vlažného mléka
• 20 ml piva
• 2 lžičky soli
• 1 lžička cukru krupice

Droždí rozdrobíme do hrnečku s vlažným mlékem, přidáme lžičku cukru a zasypeme špetkou mouky. Na vál nasypeme mouku, do ní přidáme pivo, sůl a vzešlý kvásek a zpracujeme ve vláčné těsto, které necháme asi tři čtvrtě hodiny odležet. Potom z něj vytvarujeme pizzu, tu potřeme tomatovou omáčkou a naskládáme na ni zvolené ingredience - sýr, šunku, žampiony, salám, kuřecí maso, mořské plody…. Pečeme v troubě rozpálené na maximum po dobu 5 až 6 minut.

Nekynuté těsto na pizzu

• 250 g hladké mouky
• 150 ml vody
• 6 lžic oleje
• ½ balíčku prášku do pečiva
• 1 lžička soli

Všechny suroviny smícháme, vypracujeme těsto, ze kterého vytvarujeme placku. Tu potřeme tomatovou omáčkou a dochutíme dle přání. Pečeme v rozpálené troubě dozlatova.

Bezlepkové těsto na pizzu

• 300 g bezlepkové mouky
• 180 ml vody
• 2 vejce
• 12 g droždí
• 1 lžička cukru krupice
• 1 lžička soli

Do hrnečku s vlažnou vodou rozdrobíme droždí, přisypeme cukr a zasypeme trochou mouky. Necháme vzejít kvásek a přidáme ho do bezlepkové mouky společně s vejcem a solí. Vypracujeme vláčné těsto, necháme ho asi 10 minut odpočinout, poté vytvarujeme pizzu, potřeme tomatovou omáčkou a přidáme zvolené přísady. Pizzu pečeme na 230°C asi 6 minut.

Domácí tomatová omáčka

• 1 plechovka rajčatového protlaku
• 1 lžíce sušeného oregana
• 2 stroužky česneku
• 2 lžíce olivového oleje
• 1 lžička sladké papriky
• 6 čerstvých lístků bazalky

Česnek oloupeme a nastrouháme, bazalku omyjeme, osušíme a najemno nasekáme. Všechny ingredience smícháme a použijeme hned nebo skladujeme v lednici nejdéle po dobu 5 dní.

Smetanový základ

• 250 ml smetany ke šlehání
• 2 stroužky česneku
• 2 lžíce olivového oleje
• 1 lžíce sušeného oregana
• 1 lžička soli
• špetka pepře

Česnek oloupeme a nastrouháme. Všechny ingredience smícháme a směs naléváme na syrové těsto. Nemusíme se bát, že je smetana moc tekutá, v troubě se krásně zredukuje.

Lenka Ambrožová