Hrdloploutví

Je rozšířený v severovýchodním Atlantiku, ve Středozemním moři a v Jaderském moři. Zřídka se vyskytuje také v Severním moři. Větší význam jako konzumní ryba má mníkovec bílý jen ve Středomoří. Poznávacím znakem ryb je špičatá přední hřbetní ploutev a dlouhé, vidlicovitě rozvětvené, vláknovité břišní ploutve. Ryby dorůstají do délky max. 1m. Maso je chutné, filety z větších ryb jsou vhodné ke smažení, kotlety se hodí na přípravu ragú. Nejčastěji se maso mníkovce bílého zpracovává na rybí moučku.   K podobným druhům patří mníkovec obecný  ( Phycis phycis ), vyskytující se ve Středomoří. Nazývá se častěji treska růžová. Dále mníkovec červenavý ( Urophycis chuss ), který se loví především u pobřeží Severní Karolíny.

Je rozšířený od severu Norska a Islandu po Mauretánii a ve Středozemním moři. Štikozubec obecný patří k hospodářsky důležitým rybám. V jižní a jihozápadní Evropě má stejný význam jako v severní Evropě treska obecná. Ryby dorůstají do délky 1,20m, většinou měří asi 70cm. Ústa ryb jsou horního postavení se silnými zuby. Zadní hřbetní ploutev představuje polovinu délky těla, v zadní třetině je výrazně vykrojená. Hřbet je stříbřitě šedý, břicho je světlejší. Postranní čára má většinou tmavý podklad. Štikozubec obecný je vhodní ke smažení a dušení v troubě. Maso snese intenzivnější kořenění. Nejlepší kvality dosahují štikozubci v létě.

Vyskytuje se podél severozápadního pobřeží Atlantiku. Štikozubec americký dorůstá do délky 75cm a dosahuje hmotnosti 2,3kg. Tělo ryb je stříbřitě zbarvené, hřbet je hnědavý, směrem k břichu je zbarvený doběla. Maso je chutné, vhodné ke smažení a dušení v troubě.   Pouze regionální význam má štikozubec severo-tichomořský ( Merluccius  productus ) a štikozubec australský ( Merluccius australis ). Větší hospodářský význam má treskovník novozélandský ( Macruronus noveazelandie ) .

Je rozšířená poblíž mořského pobřeží a ústí řek od Lamanšského průlivu až po Bílé moře. Prodává se jen v některých regionech. Slimule živorodá dorůstá do délky max. 60cm. Rodí živá, plně vyvinutá mláďata podobná úhořům. Břišní ploutve mají ryby umístěné na hrdle, ocasní ploutev je téměř propojená s ploutevním lemem. Kostra ryb obsahuje fosfátovou sloučeninu vivianit. Jejím působením se kosti při tepelné úpravě zbarví dozelena, chuť masa se ale nijak nesníží. Maso slimule živorodé je bílé, chutné, připomíná maso úhořů. Vhodnou přípravou je obalení vykuchaných ryb v mouce a usmažení na oleji.

Vyskytuje se v hlubinách severního Atlantského oceánu. Hlavoun tuponosý má obrovskou hlavu s velkýma očima. Přední hřbetní ploutev je velká, vyrůstá hned za hlavou. Zadní hřbetní ploutev začíná uprostřed těla jako tenký lem až ke špičce ocasu, ocasní ploutev chybí. Ryby dorůstají do délky 1,50m. Maso je nejvyšší kvality, často je ale hlavoun tuponosý považován za vedlejší bezcenný výlovek. Filety z hlavouna jsou libové, téměř bez kostí. Hodí se k rychlému smažení nebo ke smažení v trojobalu.