Rakouská specialita, která se stala oblíbeným jídlem na celém světě, vídeňský řízek. Málokdo však ví, že pravý vídeňský řízek musí být ukrojen z telecího ořechu (tedy z nejlepší části kýty) – a to tak, že z poměrně nízkého štůčku masa je nutné ukrojit plátek tlustý cca 4 cm. Ten se potom téměř úplně překrojí (ne však zcela) a rozevře, čímž vznikne oválný plátek silný asi 2 cm. A to je kýžený řízek. Lehce se naklepe, osolí, opepří a obalí v hladké mouce, potom se namočí do rozšlehaného vajíčka a nakonec se obalí v jemně umleté strouhance. Smaží se na přepuštěném másle. Hotový řízek se pokape citronovou šťávou a podává s vařenými bramborami, posypanými petrželí. Původně rakouští kuchaři řízek obalovali jen ve vajíčku a mouce. Traduje se, že legendární polní maršál Radecký poslal z bitvy v Itálii tajného kurýra s důležitou „tajnou vojenskou depeší“: psalo se v ní o velkém objevu – Italové z okolí Milána obalují řízek (Cotoletta milanese) sice v mouce a vajíčku, ale nakonec ho oplácávají také strouhaným parmezánem. Císař František Josef I. to chtěl okamžitě vyzkoušet. Jenže císařův kuchař neměl parmezán a použil místo toho strouhaný bílý chléb. Tato metoda (klasický trojobal) však se už dávno předtím používala v Orientu. Původ trojobalu je pravděpodobně byzantský, někde z okolí dnešního Istanbulu. Potom se přes Španělsko a Itálii dostal do Vídně. Na orientální původ ukazuje také striktní nutnost telecího masa. Uvidíte-li na jídelním lístku napsáno „Schnitzel nach Wiener Art“, půjde pravděpodobně o řízek z vepřového masa, avšak není to Vídeňský řízek.
