Ropušnicotvaří

Je rozšířená ve východním Atlantiku, vyskytuje se také ve Středozemním a Černém moři. Žije v mělkých vodách mezi skálami s porosty řas. Ropušnice skvrnitá se do střední Evropy téměř nedováží. Ryby dorůstají do délky max. 25cm, většinou měří jen 20cm. Na ocasní ploutvi mají tři hnědé příčné pruhy. Maso je lahodné chuti. Ropušnice se nejčastěji připravuje dušená, je také oblíbenou přísadou do rybích polévek.

Je rozšířená ve východním Atlantiku, vyskytuje se také ve Středozemním moři. Žije v hloubkách od 20 do 200m. Ropušnice obecná se ve střední Evropě prodává jen příležitostně. Ryby dorůstají do délky max. 50cm, většinou měří jen 30cm. Maso se prodává jen čerstvé, je pevné, bílé. Vhodným způsobem přípravy je dušení, ropušnice obecná nesmí chybět v tradiční francouzské rybí polévce – bouillabaisse. Menší ryby mívají zpravidla chutnější maso.

Vyskytuje se především v severních mořích a ve studených pásmech v západním Atlantiku. Mladé ryby žijí poblíž pobřeží, dospělé se zdržují v hloubce od 100 do 1000m. Okouník mořský má velký hospodářský význam. Od ropušnic se okouník odlišuje tím, že nemá silné ostny na čele, naopak ostnitá část hřbetní ploutve je delší. Ryby dorůstají do délky 1m a dosahují hmotnosti asi 15kg. Většinou měří jen 40cm.  Okouník mořský se v důsledku intenzivního výlovu objevuje v prodeji jen málokdy. Maso je pevné, středně tučné, růžovobílé. Prodává se zpravidla filetované, na rybích trzích lze koupit ryby vcelku.. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení na másle nebo oleji, dále pošírování, dušení nebo pečení v troubě.   Blízkým příbuzným okouníma mořského je okouník bradatý ( Sebastes mentella ), jehož charakteristickým znakem je bradkovitý výrůstek na spodní čelisti. Do stejného rodu patří okouník živorodý ( Sebastes viviparus ), vyskytující se v severním Atlantiku.   Do řádu ropušnicotvarých patří také tichomořští okouníci. Nazývají se skalní okouníci, angl. rockfishes, měří 40-60cm. Ryby mají podobný tvar těla jako okouník mořský, odlišují se jen zbarvením – převládá červená a hnědá barva s řadou mezitónů. Zoologické zařazení těchto ropušnicotvarých není jednotné – řadí se jak do společné čeledi ropušnicovitých, tak do samostatné čeledi okouníkovitých. Některé druhy jsou hlubinné ryby, jiné dávají přednost mělkým mořím.

Je rozšířený v Tichomoří, žije poblíž mořského dna ve skalnatých oblastech. Typickým znakem ryb jsou mírně růžovobílá ústa se žlutými a tmavými skvrnami. Okouník žlutoústý dorůstá do délky 60cm, zbarvení těla je žlutooranžové. Ryby se většinou prodávají čerstvé.

Vyskytuje se v severním Tichomoří od Beringova průlivu po Britskou Kolumbii. Ryby dorůstají do délky 55cm a dosahují hmotnosti 1,8kg, tělo je tmavě zbarvené. Okouník tmavý se prodává čerstvý nebo mražený, nafiletovaný.

Vyskytuje se ve východním Tichomoří, patří k nejdůležitějším tichomořským okouníkům. Vermilion žije převážně v útesech nebo poblíž útesů. Ryby dorůstají do délky 90cm a dosahují hmotnosti 7kg. Tělo je zbarvené tmavočerveně, jsou na něm drobné šedé skvrny. Vermilion je vynikající konzumní rybou, prodává se jen čerstvý. Zmrazením maso pozbývá na kvalitě. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení a fritování, maso se hodí také do polévek.

Vyskytuje se v severním Tichomoří, má největší hospodářský význam. Tělo ryb má světločervené zbarvení, v oblasti hřbetu s tmavým nádechem. Ryby žijí v hloubce do 800m. Okouník tichomořský dorůstá do délky 50cm a dosahuje hmotnosti 1,5-2kg. Ryby se prodávají čerstvé nebo mražené, zpravidla filetované. Maso má jemnou konzistenci a dobrou chuť. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení, v Japonsku se maso okouníka tichomořského konzumuje syrové. Hodí se také na přípravu polévek.   Dalšími okouníky, kteří mají velký hospodářský význam, jsou okouník aljašský – idiot ( Sebastolobus alascanus ) , čínský okouník China rockfish  ( Sebastes nebulosus ), okouník žlutomasý  ( Sebastes flavius ), dále bocaccio ( Sebastes paucispinis ), vdovský okouník ( Sebastes entomelas )a kanárový okouník  ( Sebastes pinniger ). Jedná se o vynikající konzumní ryby.

Ojediněle se vyskytuje v Severním moři až po Mauretánii. Ve Středozemním moři je rozšířený v západní a jihozápadní části, jinde jen vzácně. Štítník kukaččí je jedním z nejčastějších zástupců čeledi štítníkovitých. Ryby mají červeně zbarvené tělo, prsní ploutve jsou jasně červené. Na postranní čáře je řada vysokých a úzkých šupin. Profil hlavy je kolmý, přední část hlavy je zakulacená. Štítník kukaččí dorůstá do délky max. 50cm, většinou měří jen do 25cm. Maso je velmi chutné, pevné, bílé. Nejlépe chutnají ryby o délce 20cm. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení nebo vaření v rybím vývaru.

Je rozšířený od pobřeží Norska a Islandu až po Mauretánii, včetně Středozemního a Černého moře. Štítník červený je ve Středomoří považován za jednoho z nejlepších štítníků, je velmi hodnotnou konzumní rybou. Ryby jsou zbarvené šedočerveně, prsní ploutev mají zbarvenou růžovofialově nebo modravě, lem ploutve je zářivě modrý. Štítník červený dorůstá do délky max. 75cm, většinou měří 35cm. Maso je pro nízký obsah tuku trochu sušší, jinak ale pevné, s intenzivní chutí. Hodí se na všechny způsoby tepelné úpravy. Celé ryby se prodávají grilované, dušené nebo jsou vhodnou přísadou do rybích polévek. Filety jsou vhodné ke smažení, jemná chuť masa se tak ztrácí v důsledku vysoké teploty. U nás téměř neznámý je uzený štítník.

Je rozšířený od pobřeží Norska a Islandu až po Maroko, včetně celého Středozemního moře a Černého moře. Charakteristickým znakem štítníka šedého je šedě zbarvený hřbet, posetý světlými tečkami. Na první hřbetní ploutvi se nachází okrouhlá tmavá skvrna. Ryby dorůstají do délky max. 50cm, většinou měří jen 30cm. Maso má pevnou konzistenci, chuťově se ale nevyrovná masu štítníka červeného. Je vhodné ke smažení, ryby se před tepelnou úpravou musí stáhnout z kůže.   Do čeledi štítníkovitých patří také australský druh latchet  ( Pterygotrigla polyommata ). Vyskytuje se podél pobřeží jižní Austrálie. Ryby dosahují hmotnosti 1,5kg, mají pevné, růžové maso s průměrným obsahem tuku. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení.